Laj Čching-te

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Laj Čching-te
Oficiální portrét, 2020
Oficiální portrét, 2020
Zvolený prezident Čínské republiky
Úřadu se ujme
20. května 2024
ViceprezidentkaSiao Mej-čchin (zvolená)
Nastupující zaCchaj Jing-wena
12. viceprezident Čínské republiky
Úřadující
Ve funkci od:
20. května 2020
PrezidentCchaj Jing-wen
PředchůdceČchen Ťien-žen
18. předseda Demokratické pokrokové strany
Úřadující
Ve funkci od:
18. ledna 2023
PředchůdceČchen Čchi-maj (zastupující)
29. premiér Čínské republiky
Ve funkci:
8. září 2017 – 14. ledna 2019
PrezidentCchaj Jing-wen
PředchůdceLin Čchüan
NástupceSu Čen-čchang
1. starosta Tchaj-nanu
Ve funkci:
25. prosince 2010 – 7. září 2017
ZástupceSu Che-čchun
PředchůdceSu Tchien-cchaj
NástupceLi Meng-jen (zastupující)
Člen Legislativního dvora
Ve funkci:
1. února 1999 – 25. prosince 2010
Volební obvodTchaj-nan 2
Město Tchaj-nan
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická pokroková strana (od 1994)
Narození6. října 1959 (64 let)
Nová Tchaj-pej, Tchaj-wanTchaj-wan Tchaj-wan
ChoťWu Mej-ťu (od 1986)
Děti2
Alma materNárodní tchajwanská univerzita (BS)
Národní univerzita Čcheng-kung (BMed)
Harvardova univerzita (MPH)
Profesepolitik a lékař
CommonsWilliam Lai
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Laj Čching-te (čínsky: 賴清德, chan-ju pchin-jin: Lài Qīngdé, tchung-jung pinyin: Lài Cing-dé, Wade-Giles: Lai4 Ch’ing1-te2, ču-jin fu-chao: ㄌㄞˋ ㄑㄧㄥ ㄉㄜˊ; * 6. října 1958, Nová Tchaj-pej[1][2][3]), také známý jako William Laj, je tchajwanský politik a bývalý lékař, který je současným viceprezidentem a zvoleným prezidentem Tchaj-wanu. Prezidentské volby vyhrál v lednu 2024. Jeho inaugurace se bude konat 20. května 2024. Bude třetím úřadujícím viceprezidentem, který se stane prezidentem republiky, a prvním, kdo se úřadu ujme volbou namísto smrti předchůdce.

Laj se narodil do dělnické rodiny v okrese Tchaj-pej. Vystudoval rehabilitaci a veřejné zdraví na univerzitách v Tchaj-peji a v roce 2003 získal magisterský titul na Harvardově univerzitě. Po působení ve funkci předsedy Národní asociace pro podporu lékařů, kandidoval v roce 1996 ve volbách do Legislativního dvora a získal křeslo zastupující město Tchaj-nan. Poté, co byl čtyřikrát po sobě znovuzvolen do Legislativního dvora, kandidoval v roce 2010 na starostu Tchaj-nanu. Laj vyhrál a následně sedm let sloužil jako starosta. V září 2017 prezidentka Cchaj Jing-wen oznámila, že Laj nahradí odcházejícího premiéra Lin Čchüana. Od roku 2020 působí jako viceprezident.

Dne 24. listopadu 2018 oznámil svůj úmysl odstoupit z premiérského úřadu poté, co Demokratická pokroková strana (DPP) utrpěla velkou porážku v místních volbách, a dne 14. ledna 2019 po složení přísahy svého nástupce Su Čen-čchanga úřad opustil.[4][5] Laj vyzval Cchaj v prezidentských primárkách Demokratické progresivní strany v roce 2019 a po porážce sloužil jako její kandidát na viceprezidenta v prezidentských volbách na Tchaj-wanu v roce 2020, ve kterých zvítězili.[6][7] V dubnu 2023 byl Demokratickou pokrokovou stranou nominován na prezidenta a v roce 2024 byl zvolen 40,05 % hlasů.

Sám sebe popisuje jako „pragmatického zastánce tchajwanské nezávislosti“ a upřednostňuje zachování současného statutu quo, pokud jde o politický status Tchaj-wanu, přičemž argumentuje tím, že Tchaj-wan je již nezávislý, a posilování vztahů se Spojenými státy americkými a dalšími liberálními demokraciemi.

Mládí a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Laj se narodil 6. října 1958 do dělnické rodiny ve Wan-li, venkovském pobřežním městě na severu okresu Tchaj-pej (nyní Nová Tchaj-pej).[8] Jeho otec zemřel 8. ledna 1960 na otravu oxidem uhelnatým při práci v uhelných dolech ve Wan-li.[9][10] Jeho matka ho a jeho pět sourozenců vychovávala jako samoživitelka.[11][12]

Základní školní docházku absolvoval v Tchaj-peji. Studoval jak na Národní univerzitě Čcheng-kung v Tchaj-nanu, tak na Národní tchajwanské univerzitě v Tchaj-peji, kde se specializoval na rehabilitaci.[8] Poté získal magisterský titul na Harvard School of Public Health v oboru veřejného zdraví[8] a absolvoval stáž v Národní univerzitní nemocnici Čcheng-kung. Stal se expertem na poškození míchy a sloužil jako národní konzultant pro taková zranění.

Legislativní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po působení v podpůrném týmu neúspěšného kandidáta na guvernéra provincie Tchaj-wan Čchen Ting-nana v roce 1994, se rozhodl sám vstoupit do politiky. Další příležitostí pro zvolení do národního orgánu byly v roce 1996 volby do Národního shromáždění, kde získal křeslo zastupující město Tchaj-nan. Poté se připojil k frakci Nový příliv a v roce 1998 kandidoval ve volbách do Legislativního dvora, kde zastupoval Demokratickou progresivní stranu ve druhém okrsku města Tchaj-nan.[8][13] V těchto volbách byl úspěšný a následně byl třikrát znovu zvolen v letech 2001, 2004 a 2008. Jako zákonodárce působil celkem 11 let a nevládní organizace Citizen Congress Watch se sídlem v Tchaj-peji mu čtyřikrát za sebou udělila titul „Nejlepší zákonodárce“.[14]

Starosta Tchaj-nanu (2010–2017)[editovat | editovat zdroj]

S reorganizací obcí na Tchaj-wanu v roce 2010 byly město Tchaj-nan a okres Tchaj-nan sloučeny do jediné obce s názvem Tchaj-nan. Poté, co byl úspěšně vybrán v primárkách Demokratické pokrokové strany (DPP) v lednu 2010,[15] kandidoval jako její kandidát ve volbách starosty dne 27. listopadu 2010 a se ziskem 60,41 % porazil kandidáta Kuomintangu Kchuo Tchien-cchaj.[16][17] Do funkce nastoupil 25. prosince 2010.

Znovu kandidoval dne 29. listopadu 2014 proti Chuang Siou-šuang z Kuomintangu. Laj neplánoval mnoho aktivit a rozhodl se soustředit na starostovské povinnosti.[18] Volby nakonec vyhrál o 45 procentních bodů.[19]

Jako starosta odstoupil v září 2017 poté, co byl jmenován premiérem.[20] V této funkci ho vystřídal Li Meng-jen.

Premiér (2017–2019)[editovat | editovat zdroj]

Premiér Laj Čching-te během slavnostního složení přísahy

V září 2017 předal premiér Lin Čchüan prezidentce Cchaj Jing-wen svou rezignaci, která byla přijata. Nedávný průzkum ukázal, že Lina podporovalo pouhých 28,7 % obyvatel, přičemž 6 z 10 respondentů bylo s výkonem jeho vlády nespokojeno.[21] Dne 5. září prezidentka Cchaj na tiskové konferenci oznámila, že příštím šéfem Výkonného jüanu se stane Laj.[22]

Laj se stal 49. premiérem Tchaj-wanu 8. září.[23] Po jeho jmenování podpora Cchaj dosáhla 46 %, od srpna se zvedla o více než 16 procent. Laj se jako premiér poprvé objevil na veřejnosti na schůzi Legislativního dvora dne 26. září, kde prohlásil: „Jsem politický pracovník, který prosazuje nezávislost Tchaj-wanu“, ale že „Jsme již nezávislým suverénním národem zvaným Čínská republika. Nepotřebujeme samostatné prohlášení nezávislosti“.[24][25] Zdá se, že zmírnil svůj postoj k tchajwanské nezávislosti, zejména když v červnu 2017 navrhl „být blízko Číny a zároveň milovat Tchaj-wan“.[26] Řekl také, že si nepřeje kandidovat proti Cchaj Jing-wen v prezidentských volbách v roce 2020.[27] Dne 28. září Nová strana vyzvala KMT, aby se k ní připojila v podání formální stížnosti na premiéra za pobuřování.[28]

Laj Čching-te (uprostřed) s Ethanem Tu (vlevo) a Chuangem Wej-če (vpravo) v lednu 2019

V říjnu 2017 bylo oznámeno, že v průzkumu získal podporu 68,8 % respondentů, zatímco 23 % vyjádřilo nespokojenost.[29] Kritici říkají, že jeho popularita nemusí vydržet, kvůli rychlé změně jeho názoru v otázce tchajwanské nezávislosti.[30] Dne 20. října však v reakci na komentáře generálního tajemníka Si Ťin-pchinga k politice jedné Číny a konsensu z roku 1992 na 19. sjezdu Komunistické strany Číny řekl, že tchajwanská vláda v souladu se směrnicemi Cchaj Jing-wen, splní svůj slib, že nezmění status quo mezi oběma zeměmi a neustoupí před tlakem z Pekingu, který přichází v podobě vojenského zastrašování a mezinárodní blokády.[31]

V listopadu 2018 předal prezidentce svou rezignaci poté, co byla vládnoucí DPP poražena v místních volbách.[32] Laj souhlasil, že zůstane ve funkci, aby pomohl stabilizovat vládu, dokud nebude Legislativním dvorem v lednu 2019 schválen rozpočet.[33][34] Jeho vláda odstoupila dne 11. ledna 2019 a novým premiérem byl jmenován Su Čen-čchang.[35][36]

První prezidentská kampaň (2019)[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. března 2019 se přihlásil do prezidentských primárek Demokratické pokrokové strany a řekl, že by mohl nést odpovědnost za vedení Tchaj-wanu při obraně před anexí Čínou.[37] Bylo to poprvé v tchajwanské historii, kdy byl proti úřadujícímu prezidentovi postaven vážný vyzyvatel.[38] Výsledky zveřejněné 13. června ukázaly, že Cchaj porazila Laje ziskem 35,67 % hlasů proti jeho 27,48 %, čímž se oficiálně stala prezidentskou kandidátkou DPP ve volbách v roce 2020.[39]

V listopadu 2019 přijal nabídku prezidentky Cchaj Jing-wen, aby byl v prezidentských volbách v roce 2020 jejím viceprezidentem.[40] Cchaj získala ve volbách přes 57 % hlasů, rekordních 8,17 milionů, a v roce 2020 zahájila své druhé funkční období.[41][42]

Viceprezidentství (2020–2024)[editovat | editovat zdroj]

Laj si vyměňuje dárky s palauským prezidentem Surangelem Whippsem Jr. (vlevo) na oficiální návštěvě Palau v listopadu 2022

Během svého viceprezidentství byl jako zvláštní vyslanec prezidentky Cchaj Jing-wen v Hondurasu hostem na inauguraci prezidentky Xiomary Castrové v lednu 2022.[43] Po atentátu na bývalého japonského premiéra Šinzó Abeho podnikl soukromou cestu do Tokia a stal se tak nejvyšším představitelem Tchaj-wanu, který navštívil Japonsko za posledních pět desetiletí. V listopadu 2022 vycestoval spolu se zástupci tchajwanských cestovních kanceláří a průmyslových asociací na Palau, kde se snažil o podporu spolupráce mezi těmito dvěma zeměmi.[44]

V listopadu 2022 prezidentka Cchaj Jing-wen odstoupila po těžkých ztrátách strany v místních volbách z funkce předsedkyně DPP.[45] Laj se oficiálně zaregistroval jako kandidát do voleb předsedy DPP v prosinci.[46] Protože byl jediným kandidátem, stal se v roce 2023 novým předsedou DPP.[47]

Prezidentská kampaň 2024[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Prezidentské volby na Tchaj-wanu 2024.

V březnu 2023 se zaregistroval do prezidentských primárek DPP, a protože byl jediným kandidátem, byl v dubnu vládnoucí stranou oficiálně nominován.[48] Dne 21. listopadu 2023 formálně zaregistroval svou kandidaturu spolu se svou kandidátkou na viceprezidentku Siao Mej-čchin u Ústřední volební komise. Vítězství vybojoval 13. ledna 2024. Bylo to poprvé, kdy jedna politická strana vyhrála tři prezidentská období po sobě od prvních přímých voleb v roce 1996.[49]

Zvolený prezident[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. ledna 2024 byl více než 40 % hlasů zvolen prezidentem Tchaj-wanu.[50] Inaugurován bude 20. května 2024.[51]

Politické názory[editovat | editovat zdroj]

Laj byl považován za „velmi zeleného“ člena DPP a zastánce nezávislosti Tchaj-wanu.[52] Od té doby svou pozici zmírnil a řekl, že není třeba vyhlásit nezávislost, protože „Tchaj-wan je již suverénní nezávislou zemí zvanou Čínská republika“.[53] Obhajuje posílení vztahů Tchaj-wanu se Spojenými státy americkými a dalšími liberálními demokraciemi.[54]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Laj si v roce 1986 vzal Wu Mej-ťu. Wu pracovala pro Taipower a sídlila v Tchaj-nanu, dokud Laj nebyl zvolen starostou města a poté se přestěhovala do Kao-siungu.[55][56] Manželé vychovali dva syny.[57]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lai Ching-te na anglické Wikipedii.

  1. ↑ HTTPS://WWW.FACEBOOK.COM/ETTODAY. 獨／陳菊私人Line帳號英文名曝光！賴清德是「威廉」、蘇貞昌叫Hope JW是誰？ | ETtoday政治新聞 | ETtoday新聞雲. www.ettoday.net [online]. 2020-07-14 [cit. 2024-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky (tradiční znaky)) 
  2. ↑ SHEPHERD, Christian; CHIANG, Vic. Taiwan elects Lai Ching-te as president. China calls it a dangerous choice.. Washington Post. 2024-01-13. Dostupné online [cit. 2024-04-01]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  3. ↑ Taiwan’s Next President Is Former Kidney Doctor Beijing Despises. Bloomberg.com. 2024-01-13. Dostupné online [cit. 2024-04-01]. (anglicky) 
  4. ↑ Taiwan premier, cabinet to quit after local election trouncing - Channel NewsAsia. Channel NewsAsia [online]. 2019-01-10 [cit. 2024-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-10. 
  5. ↑ 林佳龍掌交部、陳良基接教長 蘇內閣下周一上工 | 賴揆總辭蘇接棒 | 要聞 | 聯合新聞網. United Daily News [online]. 2019-01-11 [cit. 2024-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-12. 
  6. ↑ 陪同高雄立委聯合登記 賴清德：國會過半 蔡總統更有實力守護台灣 卓榮泰：再次八仙過海，贏下高雄戰場. www.dpp.org.tw [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Beijing ‘interferes daily’ in Taiwan’s election, says Tsai Ing-wen. South China Morning Post [online]. 2019-11-19 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c d 立法院全球資訊網－立法委員－賴清德委員簡介. Legislative Yuan [online]. 2011-05-14 [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  9. ↑ 談到她，賴清德沒有一次不淚崩｜人物觀點｜人物特寫｜2017-09-04｜天下雜誌出版｜天下雜誌. CommonWeath Magazine [online]. 2017-10-08 [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. ↑ GAN, Nectar. Who is Lai Ching-te, Taiwan’s new President?. CNN [online]. 2024-01-14 [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  11. ↑ William Lai eyes Taiwan's presidency as new leader of ruling DPP. Nikkei Asia [online]. [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  12. ↑ Taiwan's Presidential Frontrunner Faces a Balancing Act With China. TIME [online]. 2023-11-21 [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  13. ↑ DPP riven by factionalism as primary polls heat up - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2013-12-11 [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  14. ↑ - CNA ENGLISH NEWS. web.archive.org [online]. 2012-03-17 [cit. 2024-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  15. ↑ 2009民進黨提名縣市長候選人連結. web.archive.org [online]. 2011-07-17 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-17. 
  16. ↑ 2010 ELECTIONS: William Lai takes Tainan by storm - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2010-11-28 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-11-28. 
  17. ↑ 中選會選舉資料庫網站. 中央選舉委員會 [online]. 2020-09-12 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  18. ↑ Incumbent Tainan Mayor William Lai hopes to continue improving his city - The China Post. web.archive.org [online]. 2016-03-31 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  19. ↑ TAIWAN INSIDER Vol. 1 No. 10 | Thinking Taiwan. web.archive.org [online]. 2016-05-03 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  20. ↑ 蔡總統宣布 賴清德接任行政院長 | 政治 | 重點新聞 | 中央社 CNA. www.cna.com.tw [online]. 2022-01-01 [cit. 2024-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  21. ↑ CHOW, Jermyn. Taiwan Premier Lin Chuan resigns, Tainan city mayor William Lai reported to be successor. The Straits Times. 2017-09-04. Dostupné online [cit. 2024-01-28]. ISSN 0585-3923. (anglicky) 
  22. ↑ Taiwan appoints new premier to drive reform efforts | Reuters. Reuters [online]. 2022-12-21 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  23. ↑ CHINA (TAIWAN), Ministry of Foreign Affairs, Republic of. Premier Lai takes office, vows to advance reforms. Taiwan Today [online]. 2017-09-08 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  24. ↑ Lai reaffirms support for independence - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2017-09-27 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  25. ↑ 自由時報電子報. 賴揆：務實台獨主義者 - 焦點 - 自由時報電子報. news.ltn.com.tw [online]. 2017-09-27 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky) 
  26. ↑ 自由時報電子報. 星期專訪》賴清德︰親中愛台 創造團結台灣平台 - 政治 - 自由時報電子報. news.ltn.com.tw [online]. 2017-06-26 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky) 
  27. ↑ 「蔡賴配還早 不參選2020年總統」. Yahoo News [online]. 2017-09-27 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (zh-Hant-TW) 
  28. ↑ New Party mulls Lai complaint - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2017-09-29 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  29. ↑ Premier Lai’s high approval rating boosts Tsai’s - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2017-10-17 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  30. ↑ HIOE, Brian. Will William Lai’s Popularity Last?. New Bloom Magazine [online]. 2017-10-19 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  31. ↑ Latin American Herald Tribune - Taiwan�s Premier Reaffirms Sovereignty in Response to Chinese President. www.laht.com [online]. 2017-10-22 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  32. ↑ Taiwan premier offers resignation after local election trouncing | Reuters. Reuters [online]. 2022-12-21 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  33. ↑ NEWS, Taiwan. Premier Lai rescinds resignation, pledges to respect Taiwan's referendum results | Taiwan News | 2018-11-26 16:51:00. Taiwan News [online]. 2018-11-26 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  34. ↑ Lai, Chen Chu withdraw resignations - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2018-11-27 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  35. ↑ Cabinet resigns as Premier Lai says he has ‘no regrets’ - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2019-01-12 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  36. ↑ Former premier Su to regain position - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2019-01-12 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  37. ↑ Lai seeks DPP’s backing for 2020 race - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2019-03-19 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  38. ↑ Tsai Ing-wen, Taiwan’s president, is challenged by a former underling. The Economist. Dostupné online [cit. 2024-01-28]. ISSN 0013-0613. 
  39. ↑ President Tsai Ing-wen Beats Former Premier William Lai to Win DPP's Nomination｜Politics & Society｜2019-06-13｜web only. CommonWealth Magazine [online]. 2023-04-10 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  40. ↑ Tsai picks William Lai as running mate - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2019-11-18 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  41. ↑ Taiwan election: Tsai Ing-wen wins second presidential term. www.bbc.com. 2020-01-11. Dostupné online [cit. 2024-01-28]. (anglicky) 
  42. ↑ 中選會選舉資料庫網站. 中央選舉委員會 [online]. 2020-06-05 [cit. 2024-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  43. ↑ NEWS, Taiwan. Vice President Lai invites new president of Honduras to visit Taiwan | Taiwan News | 2022-01-28 20:53:00. Taiwan News [online]. 2022-01-28 [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  44. ↑ VP Lai Ching-te returns to Taiwan after three-day Palau trip - Focus Taiwan. Focus Taiwan - CNA English News [online]. 2022-11-03 [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  45. ↑ Taiwan's Tsai quits as party leader after heavy local election losses. Nikkei Asia [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  46. ↑ NEWS, Taiwan. Taiwan Vice President Lai Ching-te registers candidacy for DPP chair | Taiwan News | 2022-12-14 12:42:00. Taiwan News [online]. 2022-12-14 [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  47. ↑ William Lai vows to lead ‘honest’ DPP - Taipei Times. www.taipeitimes.com [online]. 2023-01-16 [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  48. ↑ Registration for DPP presidential primary closes with Lai Ching-te as sole registrant - Formosa News. FTV News [online]. 2023-03-20 [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  49. ↑ DPP's Lai claims victory in Taiwan presidential election - Focus Taiwan. Focus Taiwan - CNA English News [online]. 2024-01-13 [cit. 2024-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  50. ↑ TAN, Clement. China skeptic Lai Ching-te wins Taiwan's presidential election. CNBC [online]. 2024-01-13 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ China skeptic wins Taiwan presidency in snub to Beijing [online]. 2024-01-13 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Taiwan vice-president ditches pro-independence tag ahead of election. South China Morning Post [online]. 2023-08-20 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Taiwan’s Election Is All About War. Bloomberg.com. 2023-08-14. Dostupné online [cit. 2024-01-24]. (anglicky) 
  54. ↑ In Taiwan, Voters Choose President as China Tensions Loom - The New York Times. New York Times [online]. 2024-01-13 [cit. 2024-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-13. ISSN 0362-4331. 
  55. ↑ 自由時報電子報. 因陪考認識妻子 賴清德：當兵時每日一信鼓勵我 - 政治 - 自由時報電子報. news.ltn.com.tw [online]. 2017-09-07 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (čínsky) 
  56. ↑ Lai’s wife makes rare public appearance to endorse husband - Focus Taiwan. Focus Taiwan - CNA English News [online]. 2023-12-27 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ William Lai eyes Taiwan's presidency as new leader of ruling DPP. Nikkei Asia [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Starosta Tchaj-nanu
Předchůdce:
Su Tchien-cchaj 		2010–2017
Laj Čching-te 		Nástupce:
Li Meng-jen
Premiér Čínské republiky
Předchůdce:
Lin Čchüan 		2017–2019
Laj Čching-te 		Nástupce:
Su Čen-čchang
Viceprezident Čínské republiky
Předchůdce:
Čchen Čchien-ťen 		2020–dosud
Laj Čching-te 		Nástupce:
Kandidát DPP na viceprezidenta Čínské republiky
Předchůdce:
Čchen Čchien-ťen 		2020
Laj Čching-te 		Nástupce:
Siao Mej-čchin
Předseda Demokratické pokrokové strany
Předchůdce:
Čchen Čchi-maj 		2023–dosud
Laj Čching-te 		Nástupce:
Kandidát DPP na prezidenta Čínské republiky
Předchůdce:
Cchaj Jing-wen 		2024
Laj Čching-te 		Nástupce:
Prezidenti Čínské republiky (seznam)
Sunjatsen (1912–1912) • Jüan Š’-kchaj (1912–1915 a 1916) • Li Jüan-chung (1916–1917) • Feng Kuo-čang (1917–1918) • Sü Š’-čchang (1918–1922) • Čou C’-čchi (1922–1922) • Li Jüan-chung (1922–1923) • Kao Ling-wej (1923–1923) • Cchao Kchun (1923–1924) • Chuang Fu (1924–1924) • Tuan Čchi-žuej (1924–1926) • Chu Wej-te (1926–1926) • Jen Chuej-čching (1926–1926) • Tu Si-kuej (1926–1926) • Ku Wej-ťün (1926–1927) • Čang Cuo-lin (1927–1928) • Tchan Jen-kchaj (1928–1928) • Čankajšek (1928–1931) • Lin Sen (1931–1943) • Čankajšek (1943–1949) • Li Cung-žen (1949–1950) • Čankajšek (1950–1975) • Jen Ťia-kan (1975–1978) • Ťiang Ťing-kuo (1978–1988) • Li Teng-chuej (1988–2000) • Čchen Šuej-pien (2000–2008) • Ma Jing-ťiou (2008–2016) • Cchaj Jing-wen (od 2016) • Laj Čching-te (zvolený)
Kurzívou jsou psáni premiéři, viceprezidenti a generalissimus přebírající funkci prezidenta v době neobsazení úřadu.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Laj_Čching-te&oldid=23785444“