Šinzó Abe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Šinzó Abe
Shinzō Abe 20120501 (cropped).jpg
90. a 96. premiér Japonska
Ve funkci:
26. září 2006 – 26. září 2007
PanovníkAkihito
PředchůdceDžuničiró Koizumi
NástupceJasuo Fukuda
Ve funkci:
26. prosince 2012 – 16. září 2020
PanovníkAkihito
Naruhito
PředchůdceJošihiko Noda
NástupceJošihide Suga
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberálně demokratická strana

Narození21. září 1954
Japonsko Tokio, Japonsko
Úmrtí8. července 2022 (ve věku 67 let)
Japonsko Nara, Japonsko
Místo pohřbeníKirigaya Funeral Hall
ChoťAkie Abe (1987–2022)
RodičeŠintaró Abe a Jóko Kišiová
PříbuzníNobuo Kiši a Hironobu Abe (sourozenci)
Kan Abe (dědeček z otcovy strany)
Nobusuke Kiši (dědeček z matčiny strany)
Ičiró Sató
Eisaku Sató
Nobuhiro Sató (předek)
Jošimasa Óšima (prapraprarodič)
Šintaró Abe
Nobukazu Kiši (strýc z matčiny strany)
Šindži Sató
Masao Nišimura (mladší strýc z otcovy strany)
SídloOficiální rezidence premiéra (2012–2020)
Alma materUniversita Seikei
Základní škola Seikei
USC Sol Price School of Public Policy
Střední škola v Seikei
Profesestátník a international forum participant
Náboženstvíšintoismus
OceněníCena pro nejlépe oblečeného v kategorii politiky a ekonomie (2002)
Cena pro nejlépe oblečeného v kategorii politiky a ekonomie (2013)
Asiat roku (2013)
Cena Hermana Kahna (2013)
Řád al-Chalífy (2013)
… více na Wikidatech
PodpisŠinzó Abe, podpis
Webová stránkas-abe.or.jp
CommonsShinzō Abe
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Šinzó Abe je japonské jméno, v němž Abe (安倍) je rodové jméno.

Šinzó Abe (japonsky: 安倍 晋三, Abe Šinzó; 21. září 1954 Tokio8. července 2022 Nara[1][2][3]) byl japonský politik, v letech 2006–2007 a 2012–2020 premiér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Abe se narodil do rodiny politika. Jeho dědečkem z matčiny strany byl Nobusuke Kiši, který byl během války správcem okupovaného Mandžuska a ministrem v Tódžově kabinetu, po válce byl vyšetřován jako válečný zločinec, ale v letech 1957–1960 se stal premiérem Japonska. Kišiho bratr Eisaku Sató byl předsedou vlády v letech 1964–1972.

Abe se věnoval studiu politologie v Japonsku a ve Spojených státech amerických. Pracoval v soukromém sektoru až do roku 1982, kdy začal s prací pro vládní administrativu. Do politiky vstoupil roku 1993, když vyhrál volby v prefektuře Jamaguči. Abe sloužil pod premiéry Joširó Morim a Džuničiró Koizumim a nakonec se stal Koizumiho Nejvyšším vládním tajemníkem. Abe vstoupil v povědomí Japonců zejména pro svůj silný postoj, který zastával vůči Severní Koreji, což ho nakonec vyneslo až do předsednictví vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP) a do úřadu premiéra.

Kromě toho, že Abe bude následovat ekonomickou politiku svého předchůdce, rovněž se předpokládalo, že zlepší napjaté vztahy s Čínskou lidovou republikou. Na zvláštním zasedání parlamentu 26. září 2006 byl zvolen 90. předsedou japonské vlády. Stal se nejmladším japonským premiérem od dob druhé světové války a prvním, který se narodil až po válce. 12. září 2007 však náhle rezignoval po měsících rostoucího politického tlaku. Vládl pouze jeden rok. Nahradil ho Jasuo Fukuda, který se tak stal 91. ministerským předsedou japonské vlády.

Předsedou vlády se Abe znovu stal 26. prosince 2012 poté, co jím vedená Liberálně demokratická strana vyhrála předčasné prosincové volby. Liberální demokraté se tak do čela vlády vrátili po více než třech letech. Pro jím provedená ekonomická opatření se vžilo označení Abenomika.

V září roku 2017 oznámil jako předseda vlády záměr rozpustit vládu pod svým vedením a vyhlásit předčasné parlamentní volby, ke kterým by mělo dojíti dne 22. října 2017.[4]

Dne 20. září 2018 byl Abe, jako lídr vládnoucí Liberálně-demokratické strany, zvolen po čtvrté. 19. listopadu 2019 se Abe stal nejdéle sloužícím japonským premiérem. V září 2020 ze zdravotních důvodů rezignoval na svou funkci.[5]

Atentát[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Atentát na Šinzóa Abeho.

Během proslovu na předvolebním mítinku ve městě Nara dne 8. července 2022 byl bývalý premiér kolem 11:30 JST zezadu postřelen. Abeho vystoupení v Naře bylo naplánováno pouhý den dopředu, původně měl v ten den agitovat na setkání v Naganu. Dle svědků vyšly dvě rány z podomácku vyrobené nebo upravené zbraně podobné brokovnici. Abe byl zasažen do hrudníku a krku a krátce poté upadl do bezvědomí. S vážným zraněním, zástavou srdce a bez známek života byl letecky převezen do místní nemocnice, kam dorazil ve 12:07 JST. Pravděpodobným střelcem byl Tecuja Jamagami, 41letý obyvatel Nary a bývalý příslušník japonského námořnictva, který byl na místě zadržen prefekturní policií a je podezřelý z pokusu o vraždu. Jamagami se následně k záměru zavraždit Abeho přiznal a jako důvod uvedl frustraci z Abeho činů. Abeho úmrtí potvrdili představitelé strany LDP ten samý den v podvečer. Dle prohlášení zástupců nemocnice v Naře byl Abe prohlášen za mrtvého v 17:03 JST. Dle vyjádření lékaře Fukušimy byl Abe zasažen dvěma ranami, přičemž jedna zasáhla i srdce.[6]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Střelen zezadu. Bývalý nejdéle sloužící japonský premiér Šinzó Abe zemřel po atentátu. MSN [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  2. Bývalý japonský premiér Šinzó Abe zemřel na následky atentátu. Deník N [online]. 2022-07-08 [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  3. 安倍晋三元首相が死去 67歳 奈良で遊説中、銃撃受け. 毎日新聞 [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. (japonsky) 
  4. Japonský premiér Abe rozpustí parlament, chce předčasné volby. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-09-25 [cit. 2017-10-06]. Dostupné online. 
  5. Šinzó Abe oznámil, že odstoupí. Nejdéle sloužící japonský premiér se potýká s chronickou nemocí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-08-28 [cit. 2020-09-16]. Dostupné online. 
  6. 日本放送協会. 安倍晋三元首相死亡 奈良県で演説中に銃で撃たれる | NHK. NHKニュース [online]. [cit. 2022-07-08]. Dostupné online. 
  7. Decoraties Staatsbezoeken Japan en Republiek Korea – Het Koninklijk Huis. web.archive.org [online]. 2014-11-04 [cit. 2020-07-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-04. 
  8. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 2017-4-26, čís. 99, s. 32420. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]