Šigeru Jošida

Šigeru Jošida
	Šigeru Jošida
46., 49., 50., 51 a 52. předseda japonské vlády
	Ve funkci:; 22. května 1946 – 20. května 1947
Panovník	císař Akihito
Předchůdce	Kidžúró Šidehara, Hitoši Ašida
Nástupce	Tecu Katajama, Ičiró Hatojama
	Ve funkci:; 15. října 1948 – 16. února 1949
	Ve funkci:; 15. října 1948 – 16. února 1949
	Ve funkci:; 16. února 1949 – 30. října 1952
	Ve funkci:; 16. února 1949 – 30. října 1952
	Ve funkci:; 30. října 1952 – 21. května 1953
	Ve funkci:; 30. října 1952 – 21. května 1953
	Ve funkci:; 21. května 1953 – 7. prosince 1954
	Ve funkci:; 21. května 1953 – 7. prosince 1954
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	22. září 1878 ; Jokosuka, Kanagawa, Japonsko
Úmrtí	20. října 1967 ; Tokio, Japonsko
Místo pohřbení	Aojamský hřbitov; Kuboyama
Národnost	Japonci
Rodiče	Cuna Takeuči
Děti	Keniči Jošida; Kazuko Asóová
Příbuzní	Meitaró Takeuči (sourozenec); Kenzó Jošida (adoptivní rodič); Takakiči Asó (zeť); Taró Asó (vnuk); Tomohito z Mikasy (vnučka); Nobuaki Makino (tchán)
Alma mater	Tokyo Imperial University; Keio Gijuku; Q11525016; Universita Gakušúin; Seisoku High School; Nihon Gakuen middle and high school; Tokyo University of Commerce; Q11610709; Gakushuin High School
Profese	politik a diplomat
Ocenění	rytíř komandér Královského řádu Viktoriina; Řád zásluh o Italskou republiku; velkostuha Řádu chryzantémy; řetěz velkostuhy Řádu chryzantémy
Podpis
Commons	Kategorie Shigeru Yoshida
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

	Tento článek obsahuje japonský text. Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

Šigeru Jošida (japonsky: 吉田茂, 22. září 1878, Jokosuka, Japonsko – 20. října 1967, Tokio, Japonsko) byl předseda několika japonských vlád v letech po druhé světové válce, kdy bylo Japonsko pod správou okupačních jednotek Spojených států.

Šigeru Jošida se narodil 22. září 1878 v Jokosuce nedaleko Tokia. Několik dní po narození byl adoptován rodinou bohatého obchodníka z Jokohamy. Po studiích konfuciánské školy, elitního aristokratického učiliště a právnické fakulty Tokijské univerzity byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí.

Jeho zahraniční orientace byla na Velkou Británii a USA, ne na Německo, na které se v té době orientovala japonská politika. V roce 1932 odmítl místo na velvyslanectví v USA jako protest proti obsazení Mandžuska Japonskem. V roce 1936 se stal velvyslancem ve Velké Británii, ale již v roce 1939 odešel do důchodu.

Ke konci 2. světové války byl členem konzervativní skupiny vedené bývalým premiérem Fumimarem Konoem a požadující jednání o míru. Byl zatčen a strávil dva měsíce ve vězení.

Šigeru Jošida na návštěvě u generála MacArthura v jeho rezidenci v New Yorku.

Od 17. srpna 1945 do 5. října 1945 a od 9. října 1945 do 22. dubna 1946 byl ministrem zahraničí a poté v dubnu 1946 se stal předsedou Liberální strany a od 22. května 1946 do 20. května 1947 premiérem japonské vlády. V té době bylo Japonsko po správou okupační správy vedené generálem MacArthurem.

V roce 1947 došlo po volbách ke spojení Demokratické strany a Japonské socialistické strany a tato koalice se dostala do vlády. Jejich spolupráce však nefungovala a proto se v roce 1948 dostala k moci zpět Liberální strana a Šigeru Jošida byl od 15. října 1948 do 7. prosince 1954 bez přerušení předsedou čtyř japonských vlád. Jeho vlády podporovaly reformy hospodářství navržené okupační správou a po odstoupení Šigeru Jošidy v roce 1954 z místa předsedy vlády bylo natolik znovuobnovené, že jeho růst pokračoval až do roku 1972.

Jošida se však odmítal zapojit do závodů ve zbrojení, které v té době začínalo mezi Sovětským svazem a USA. Otázku bezpečnosti Japonska vyřešil podpisem bezpečnostní smlouvy s USA 28. dubna 1951, kdy Japonsko získalo opět nezávislost. V ní bylo umožněno Spojeným státům vytvořit v Japonsku vojenské základny.

V roce 1984 byl v průzkumu veřejného mínění označen za nejvýznamnějšího Japonce 20. století.^[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států). ISBN 80-7106-391-6. S. 275.

[Dějiny_Japonska275-1] REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států). ISBN 80-7106-391-6. S. 275.

[1]

Šigeru Jošida

Reference[editovat | editovat zdroj]

Navigační menu

Osobní nástroje

Jmenné prostory

Varianty

Zobrazení

Další

Hledání

Navigace

Nástroje

Na jiných projektech

Tisk/export

V jiných jazycích

Premiéři Japonska od roku 1945

Naruhiko Higašikuni (1945) • Kidžúró Šidehara (1945–1946) • Šigeru Jošida (1946–1947) • Tecu Katajama (1947–1948) • Hitoši Ašida (1948) • Šigeru Jošida (1948–1954) • Ičiró Hatojama (1954–1956) • Tanzan Išibaši (1956–1957) • Nobusuke Kiši (1957–1960) • Hajato Ikeda (1960–1964) • Eisaku Sató (1964–1972) • Kakuei Tanaka (1972–1974) • Takeo Miki (1974–1976) • Takeo Fukuda (1976–1978) • Masajoši Óhira (1978–1980) • Zenkó Suzuki (1980–1982) • Jasuhiro Nakasone (1982–1987) • Noboru Takešita (1987–1989) • Sósuke Uno (1989) • Tošiki Kaifu (1989–1991) • Kiiči Mijazawa (1991–1993) • Morihiro Hosokawa (1993–1994) • Cutomu Hata (1994) • Tomiiči Murajama (1994–1996) • Rjútaró Hašimoto (1996–1998) • Keizó Obuči (1998–2000) • Joširó Mori (2000–2001) • Džuničiró Koizumi (2001–2006) • Šinzó Abe (2006–2007) • Jasuo Fukuda (2007–2008) • Taró Asó (2008–2009) • Jukio Hatojama (2009–2010) • Naoto Kan (2010–2011) • Jošihiko Noda (2011–2012) • Šinzó Abe (od 2012)