Naruhiko Higašikuni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Naruhiko Higašikuni
Narození 3. prosince 1887
Kjóto
Úmrtí 20. ledna 1990 (ve věku 102 let)
Tokio
Alma mater Akademie japonské císařské armády
École spéciale militaire
Ocenění Grand Cordon of the Order of the Paulownia Flowers
velkostuha Řádu chryzantémy
Manžel(ka) Toshiko Higashikuni
Děti Akitsune Awata, Moromasa, Toshihiko Tarama a Morihiro Higashikuni
Rodiče Kuni Asahiko
Příbuzní Kuniyoshi Kuni, Nashimoto Morimasa, Yasuhiko Asaka, Kaya Kuninori a Kuni Taka
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Naruhiko Higašikuni (3. prosince 188720. ledna 1990) byl japonský politik a voják. Roku 1945 byl prvním premiérem Japonska po druhé světové válce, byť pouhých 54 dní. Ve stejném roce byl krátce ministrem armády. Byl strýcem japonského císaře Hirohita, s titulem prince. Byl jediným členem císařské rodiny, který kdy stanul v čele vlády.

Přestože zastával vysoké vojenské pozice, byl před válkou i během ní v jisté opozici vůči militaristické klice. Na konci války částečně spolupracoval s Američany při vydávání Saipanu do jejich rukou. Tím si získal jejich důvěru. Američané měli navíc informace, že po válce se chystá svrhnout císaře Hirohita, dosadit na trůn nezletilého Akihitu a sám zemi vládnout jako regent.

Tento plán se však nerealizoval, možná i proto, že Hirohito poměrně nečekaně svěřil Higašikuniovi post premiéra s úkolem demobilizovat japonskou armádu a projednat s Američany podobu okupačního režimu. To druhé však Higašikuni nedokázal, když se s Američany neshodl. Po rezignaci pokračoval v zákulisní politice namířené proti Hirohitovi. Ta nebyla nakonec úspěšná a tak roku 1946 Higašikuni požádal nového císaře, aby mohl opustit císařskou rodinu a stát se prostým občanem. Dostal svolení, ovšem prosadit se v běžném životě pro něj bylo velmi obtížné. Zažil značné obchodní neúspěchy (mimo jiné i se second-handovým obchodem). Pokusil se poté založit vlastní zen-buddhistickou sektu, kterou však zakázala americká okupační správa. Lepší časy pro něj přišly až na konci 50. let, kdy zažil úspěch jeho knižně vydaný deník z válečných časů (Ichi Kozoku no Senso Nikki). Po úspěchu deníku vydal roku 1968 ještě paměti. Zemřel až v roce 1990, dožil se 102 let.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]