Hideki Tódžó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hideki Tódžó
HidekiTojoColor.jpg
Narození 30. prosince 1884
Čijoda
Úmrtí 23. prosince 1948 (ve věku 63 let)
Věznice Sugamo
Příčina úmrtí oběšení
Místo pohřbení Hřbitov Zóšigaja
Alma mater Akademie japonské císařské armády
Army War College
Ocenění Commemorative Medal of Enthronement of Taisho (1915)
order of Manchukuo (1933)
2600th Anniversary Medal of Japan (1940)
Order of Chula Chom Klao
velkořetěz Řádu vycházejícího slunce
… více na Wikidatech
Politická strana Taisei Jokusankai
Manžel(ka) Katsuko Tōjō
Rodiče Hidenori Tōjō
Příbuzní Yuko Tōjō
Funkce Předseda vlády Japonska (1941–1944)
Podpis Hideki Tódžó – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.
Hideki Tódžó je japonské jméno, v němž Tódžó (東條) je rodové jméno.

Hideki Tódžó (japonsky: 東條 英機, Tódžó Hideki; 30. prosince 1884, Tokio23. prosince 1948, Tokio) byl japonský generál a politik. Je také znám pod přezdívkou „Břitva“.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Tokiu 30. prosince 1884. Byl synem důstojníka japonské císařské armády a dcery buddhistického kněze.

V 15 letech nastoupil do vojenské přípravky a absolvuje vojenskou službu v Mandžusku. Po jejím skončení nastoupil na vojenské akademii, kterou absolvoval v roce 1905. Po I. světové válce sloužil jako vojenský přidělenec ve Švýcarsku a Německu. Když se roku 1922 vracel zpět do Japonska, strávil nějaký čas v USA.

Roku 1937 byl jmenován náčelníkem štábu Kuantungské armády v Mandžusku a o rok později byl jmenován náměstkem ministra války. Díky zvláštnímu výnosu císaře Hirohita mohl souběžně vykonávat civilní (náměstek) i vojenské (generál) funkce. V letech 19401941 byl ministrem války. 17. října 1941 rezignuje premiér princ Fumimaro Konoe. Tódžó nastoupil na jeho místo a setrval v něm do roku 1944, kdy byl donucen k rezignaci po pádu ostrova Saipan. Po japonské kapitulaci 2. září 1945 se neúspěšně pokusil spáchat sebevraždu zastřelením a byl zatčen spojenci. V Tokijském procesu jej soudní tribunál uznal vinným z válečných zločinů. Byl odsouzen k trestu smrti a 23. prosince 1948 v Tokiu oběšen.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]