Wellington Koo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wellington Koo, Ph.D.
Wellington Koo 1945.jpg
Narození 29. ledna 1888
Šanghaj
Úmrtí 14. listopadu 1985 (ve věku 97 let)
New York
Příčina úmrtí nemoc
Místo pohřbení Ferncliff Cemetery
Alma mater Kolumbijská univerzita
Zaměstnavatel Organizace spojených národů
Manžel(ka) Hui-lan Oei (1920–1959)
Juliana Young Koo (1959–1985)
Děti Wellington Koo
Funkce President of the Executive Yuan (1926–1927)
vyslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ku Wej-ťün, neboli Wellington Koo (zjednodušené znaky: 顾维钧, tradiční znaky: 顧維鈞, pinyin: Gù Wéijūn; 29. ledna 188814. listopadu 1985), byl čínský diplomat a politik.

Narodil se a vyrostl v Šanghaji v tzv. cizinecké čtvrti. Z první ruky zažil nespravedlnost čínských „nerovných smluv“ s cizími mocnostmi uzavřených po Opiových válkách[1]. Byl čínský národní diplomat, signatář Charty OSN (1945), jeden ze zástupců Číny na Pařížské mírové konferenci (1919), v Čínské republice (1912– 1949) krátce zastával současně funkce úřadujícího premiéra a prozatímního prezidenta, dále ministra zahraničních věcí a ministra financí. Působil na pozici velvyslance ve Francii (1936–1941), Velké Británii (1941–1946) a v USA (do roku 1956), poté se stal soudcem u Mezinárodního soudního dvora v Haagu (1957–1967), po ukončení funkcí u soudního dvora odešel do důchodu a přestěhoval se do New Yorku. Mluvil plynně anglicky, německy a francouzsky.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Studium[editovat | editovat zdroj]

Wellington Koo se narodil v Šanghaji, jako třetí syn prosperujícího obchodníka. První vzdělání získal na Univerzitě St. John´s v Šanghaji, jedné z nejprestižnějších univerzit té doby v Číně, založené roku 1879 americkými misionáři. Poté pokračoval ve studiích na Kolumbijské univerzitě v Americe, kde získal nejdříve magisterský titul (1909) následně také Ph.D. titul (1912) v oboru mezinárodního práva.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po svých studiích v USA se vrátil zpět do Číny, kde byla v Sinchajské revoluci svržena mandžuská dynastie Čching a ustanovena Čínská republika a začal pracovat jako tajemník kabinetu prezidenta Jüan Š'-kchaje. Brzy se stal součástí ministerstva zahraničí, v roce 1915 byl dosazen na funkci velvyslance na Kubě a v USA, kde si získal vzájemné sympatie s tehdejším prezidentem Woodrowem Wilsonem. Důležitou roli sehrál roku 1919 na Pařížské mírové konferenci, kde byl součástí čínské delegace vedené Lu Čeng-siangem. Společně s čínskou delegací požadoval navrácení provincie Šan-tung Číně (po podepsání tzv. 21 požadavků, ultimáta předloženého Japonskem), na což západní velmoci nepřistoupily a tak byla Čína jediným národem, který nepodepsal Versailleskou smlouvu.[3]

Wellington Koo znepokojen Mandžuskou krizí a otázkami kolektivní bezpečnosti, jako první zástupce Číny spolupracoval na utváření Společnosti národů. V březnu 1932 vyhlásili Japonci v Mandžusku loutkový stát Mandžukuo. Čína požádala o pomoc Společnost národů, která vyslala do Mandžuska komisi. Komise kritizovala postup Japonců, ti demonstrativně ze Společnosti národů vystoupili, byla vidět jasná slabost SN.[4] Jako velvyslanec ve Velké Británii (1941–1944) a v USA (1944–1945) zažil Wellington napětí mezi Čínou a těmito dvěma mocnostmi. USA nepodporovaly Čínu v boji až do vypuknutí války v Pacifiku, kdy se rychle vyhoupla do pozice "Velké čtyřky". Nový status Číny však neposílil svou diplomatickou pozici vůči "Velké trojce". Koo se marně pokoušel vytvořit protijaponskou alianci.

Po druhé světové válce pomáhal Koo při formování Organizace spojených národů (OSN). Poté, co vláda Čínské republiky v čele s Čankajškem ustoupila na Tchaj-wan, zůstal ve Washingtonu. Přes veškeré protikomunistické cítění kabinet prezidenta H. S. Trumana ani D. D. Eisenhowera nebyl ochoten podpořit Čankajškovy pokusy o návrat a obnovení vlády na pevninské Číně. Koo měl obtížné úkoly odradit Washington od přijetí politiky "Dvou Čín" a bojovat proti americkému obrazu vlády Čankajška jako diktátorské. Ve svém úsilí o podporu americké vlády nepolevil až do odchodu z politické služby v roce 1956.[5]

Po odchodu z čínské diplomatické služby se Koo stal soudcem u Mezinárodního soudního dvora v Haagu, v posledních letech svého funkčního období sloužil jako místopředseda soudu. V roce 1967 odešel do důchodu a přestěhoval se do New Yorku, kde žil až do své smrti.[6]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 14. listopadu 1985 ve svém domě na Manhattanu ve věku 97 let, měl za sebou 40 let diplomatických služeb. Zanechal po sobě čtvrtou manželku Julianu, syna a dceru, tři nevlastní dcery, 19 vnoučat a dvě pravnoučata.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CLEMENTS, Jonathan. Wellington Koo: China (Makers of the Modern World Series). London: Haus Publishing, 2008, str. 10
  2. SAXON, Wolfgang,"V.K. Wellington Koo Dies. A Former Premier Of China". New York Times, (16. listopad 1985), digitalizovaná verze článku The Time´s z tiskového archivu novin: 2013-12-09 https://www.nytimes.com/1985/11/16/world/vk-wellington-koo-dies-a-former-premier-of-chine.html
  3. EDMUND S. K. ,FUNG. V. K. Wellington Koo and the Emergence of Modern China Stephen G. Craft, The China Journal. 2005, DOI: 10.2307/20066055. ISSN 13249347, str. 265, 266
  4. KOVÁŘ Petr a KOLEKTIV autorů, Témata - Všeobecný přehled - přijímací zkoušky na VŠ, 1. vydání Praha: Fragment 2007, ISBN 978-80-253-0530-0, str. 224
  5. CRAFT, Stephen G. Saving the League: V.K. Wellington Koo, the League of Nations and Sino-Japanese Conflict, 1931-39, DOI: 10.1080/09592290008406172. ISSN 09592296
  6. "Koo Named to World Court", The New York Times, 11. srpna 1956, digitalizovaná verze článku The Time´s z tiskového archivu novin: 2018-7-10 https://www.nytimes.com/1956/08/11/archives/koo-named-to-world-court.html
  7. SAXON, Wolfgang,"V.K. Wellington Koo Dies. A Former Premier Of China". New York Times, (16. listopad 1985), digitalizovaná verze článku The Time´s z tiskového archivu novin: 2013-12-09 https://www.nytimes.com/1985/11/16/world/vk-wellington-koo-dies-a-former-premier-of-chine.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CLEMENTS, Jonathan. Wellington Koo: China (Makers of the Modern World Series). London: Haus Publishing, 2008
  • EDMUND S. K., FUNG. V. K. Wellington Koo and the Emergence of Modern China Stephen G. Craft, The China Journal 2005, ISSN 13249347
  • CRAFT, Stephen G. Saving the League: V.K. Wellington Koo, the League of Nations and Sino-Japanese Conflict, 1931–39, 2000, ISSN 09592296

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]