BRICS

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pět států tvořících BRICS: Brazílie, Rusko, Indie,
Čína (China) a Jižní Afrika (South Africa)

BRICS je zkratkovité (akronymní) označení společného hospodářského uskupení Brazílie, Ruska, Indie, ČínyJižní Afriky.

Historie a vývoj pojmu BRIC(S)[editovat | editovat zdroj]

Pojem byl poprvé použit Jimem O'Neillem z investiční banky Goldman Sachs v roce 2001; tehdy ještě jako BRIC – Jižní Afrika přistoupila k uskupení v prosinci 2010 a formálně byla uvedena v členství 18. února 2011.[1]

V dokumentu Building Better Global Economic BRICs z roku 2001, popisuje státy BRIC(S) jako země s nejrychleji rostoucí tržní ekonomikou na světě. V navazujícím článku z roku 2003 nabízí O´Neill tři významné argumenty, proč by se tyto země měly stát klíčovými hráči ve světové ekonomice. Jako první argument uvádí předpověď dramatického ekonomického růstu původní čtveřice zemí BRIC. Dalším argumentem je předpokládaná vysoká důležitost rolí členských států ve světovém hospodářství. Nakonec O´Neill argumentuje povahou kvality rozvoje těchto zemí, které podle Goldman Sachs budou srovnatelně bohaté, ne-li bohatší než ekonomiky zemí G7. [2]

Jim O´Neill netvrdí, že by se země BRIC(S) měly formovat do politických spojenectví či formálních obchodních sdružení, nýbrž zdůrazňuje potenciál k vytvoření silného hospodářského bloku.

Podle názoru banky se mají tyto ekonomiky v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu stát dominantními ekonomikami světa.[3][4]

Představitelé států BRICu na 1. vrcholné schůzce (2009) – zleva Manmóhan Singh, Dmitrij Medveděv, Chu Ťin-tchaoLuiz I. Lula da Silva

V současné době státy BRICSu tvoří přibližně 26,6 % územní plochy všech zemí a žije v nich 42,2 % obyvatelstva planety. V r. 2010 jejich[5] celkový HDP činil 18,48 bilionů USD. Hospodářsky nejsilnější (v přepočtu na obyvatele) je zatím Rusko, v absolutních číslech ale vede Čína, jež je vůbec považována za nejsilnějšího člena skupiny. Právě překvapivé[6] přizvání Jižní Afriky (v prosinci 2010) – když by více vyhovovaly Turecko, Indonésie, Mexiko či Jižní Korea[1] – je dílem především Číny, která si chce utvrdit svůj sílící vliv v Africe.

Představitelé států BRICSu na 3. vrcholné schůzce (2011); za Brazílii nová prezidentka Dilma Rousseffová a za JAR Jacob Zuma

Z původně nesouvislé skupiny, vlastně „vynalezené“ ekonomy a novináři, se BRICS postupně mění v úžeji spjatý blok, který svůj hospodářský potenciál chce využít i geopoliticky. Stále častěji se konají společné schůze a porady. V roce 2008 se v ruském Jekatěrinburgu konalo setkání ministrů zahraničních věcí zemí BRICu; o rok později v červnu, v tomtéž městě, už byla vrcholná schůzka (summit) nejvyšších představitelů těchto zemí. Další vrcholná schůzka následovala v dubnu 2010 v brazilské Brasílii. Třetí setkání na nejvyšší úrovni, původně plánované na duben 2011 do Pekingu, se nakonec konalo jinde: v nejjižnějším městě Číny, San-ja. Účastnila se ho už i Jižní Afrika, jakožto nový plnoprávný člen.

Na konci března 2012 se země BRICS sešly v Novém Dillí k summitu, jehož cílem bylo mj. naplánovat vytvoření společné mezinárodní rozvojové banky (tzv. BRICS Bank), která by mohla vytvořit protiváhu k již existujícím rozvojovým bankám. Účelem této banky má být financovat rozvojové a infrastrukturní projekty v rozvojových zemích.[7] Úvěry budou poskytovány v národních měnách příslušných zemí, nikoli v amerických dolarech, jak bylo v mezinárodním finančním styku zvykem. BRIC je volné seskupení Brazílie, Ruska, Indie a Číny. V roce 2011 se do tohoto seskupení přidala Jihoafrická republika. Označení BRIC(S) je akronymem, obsahující první písmena z názvů členských zemí.

BRIC(S) jako uskupení[editovat | editovat zdroj]

Přestože státy BRIC(S) dosud neoznámily žádné formální obchodní dohody, političtí lídři členských států společně navštěvují summity a spolupracují ve vzájemné shodě. Pojmy BRIC nebo Big Four jsou nyní používány také jako obecnější termíny při odkazování se na tyto čtyři rozvíjející se ekonomiky. [8]

O Jihoafrické republice, jakožto o pátém členovi BRIC, se začalo diskutovat v roce 2009 a postup pro jeho formální přijetí se spustil v roce 2010. Jihoafrická republika byla oficiálně představena jako člen seskupení 24.12.2010. Dosavadním vrcholem účasti JAR bylo pořádání 5. summitu BRIC(S) v Durbanu roku 2013. Přidáním Jihoafrické republiky do BRIC(S) získalo seskupení legitimitu jako de facto zástupce rozvojového světa. [9]

Jim O´Neill vyjádřil překvapení nad zařazením JAR do BRIC(S) a zdůraznil, že její ekonomika je čtvrtinová oproti Rusku, které je ekonomicky nejméně silným státem v BRIC(S). Podle něj má sice JAR potenciál k zařazení mezi Big Four, nikoliv ale v blízké době. [10]

BRIC(S) se také stává centrem vědecké pozornosti, brazilský politický ekonom Marcos Prado Troyjo a francouzský investiční bankéř Christian Déséglise založili na Kolumbijské univerzitě fórum BRIClab, zkoumající strategické, politické a ekonomické důsledky vzestupu zemí BRIC(S). Analyzují především jejich projekty pro výrobu energie, jejich prosperitu a prestiž. [11]

Počátky BRIC[editovat | editovat zdroj]

Skupina BRIC byla poprvé zaregistrována v roce 2001 jako skupina zahrnující v té době nejdůležitější rozvíjející se trhy světa. V roce 2006 svolala Ruská federace meeting ministrů zahraničí čtyř států (Brazílie, Ruska, Indie a Číny). O rok později přijali pozvání k účasti na summitu G8 leadeři Brazílie, Číny, Indie, Mexika a Jihoafrické republiky, Rusko bylo v té době součástí uskupení G8. Toto setkání bylo uskutečněno záměrně, s cílem zjistit vliv a ochotu států rozvojového světa podílet se na řešení globálních problémů. Podle místa konání se setkání nazývá jako Heiligendammský proces. Snahou byl pokus o vytvoření spolupráce mezi rozvojovými a rozvinutými zeměmi světa na relativně malém obchodním fóru. [12]

Summity a schůzky BRIC(S)[editovat | editovat zdroj]

Summity[editovat | editovat zdroj]

Historicky první summit BRIC se uskutečnil v roce 2009 v ruském Jekatěrinburgu. Tato skutečnost podle některých autorů může souviset s tím, že tehdejším premiérem Ruské federace byl Vladimir Vladimirovič Putin a prezidentem Dmitrij Medvěděv, přičemž oba měli zájem, aby skupina BRIC působila na co nejvyšší úrovni. [13] Hlavním tématem tohoto summitu bylo omezení dominantního postavení amerického dolaru jakožto klíčové rezervní měny a tím i celkové snížení závislosti států BRIC na Spojených státech. Další summity se uskutečnily v roce 2010 v brazilském hlavním městě Brasília, v roce 2011 v Sanya na čínském ostrově Hainan, roku 2012 v indickém hlavním městě Nové Díllí, v roce 2013 v jihoafrickém Durbanu a v roce 2015 v ruské Ufě. [14]

Na druhém summitu, který se odehrál v Brazilském hlavním městě Brasília byli přítomni také Jacob Zuma, tehdejší prezident Jihoafrické republiky a také Riyad al-Maliki, ministr zahraničních věcí autonomní oblasti Palestina. Téhož roku byla Jihoafrická republika pozvána k připojení se do skupiny zemí BRIC. Roku 2011 se řádně zúčastnila summitu v čínském městě Sanya. Od té doby se používá název BRICS. [15]

Čtvrtý summit se uskutečnil v roce 2012 v indickém hlavním městě, Novém Dillí. Právě na tomto summitu se zrodila myšlenka Rozvojové banky BRICS. Ta má sloužit jako alternativní zdroj financí pro rozvojové země světa obdobně jak je tomu v případě banky světové. Velké množství detailů této rozvojové banky je stále v procesu vyjednávání a nebyly ještě plně odsouhlaseny.

Mimo tuto myšlenku se také objevil koncept „alternativní správy řízení světového systému“. Obsahoval například návrh, aby se uskupení G20 stalo fórem pro řešení mezinárodní ekonomické spolupráce mezi zeměmi.

Pátý summit zemí BRIC(S) se konal 13. března 2013. Jihoafrická republika byla hostitelskou zemí a summit nesl název: BRICS a Afrika: Partnerství pro rozvoj, integraci a industrializaci. Summit také vyzdvihl zájem Jihoafrické republiky o hlubší spolupráci afrických zemí. V neposlední řadě byl znakem solidarity zemí BRICS k ostatním vznikajícím a rozvíjejícím se státům Afriky. Na summitu byly řešeny i dlouhodobé zájmy zemí BRICS, především spolupráce v globálních politických a ekonomických otázkách. [16]

Schůzky[editovat | editovat zdroj]

Mimo tato výroční setkání nejvyšších představitelů zemí BRIC se postupně začaly organizovat pravidelné ministerské meetingy, které se zaměřují především na obchod, zdravotnictví, energii a zemědělství.

Založen byl i významný poradní orgán, kterým je Obchodní rada, jehož úkolem je prohlubovat vzájemný obchod mezi státy BRIC.

Meetingy zaměřující se na zemědělství probíhají od roku 2010 a účastní se jich ministři zemědělství. Mezi další patří například schůze ministrů školství, přírodního prostředí, financí, zahraničních věcí, zdravotnictví či obchodu. Lze tedy pozorovat, že BRIC(S) se snaží spolupracovat v různých odvětvích.

Díky počtu obyvatel a mezinárodnímu významu zemí tohoto uskupení lze předpokládat, že jejich postupy a závěry se budou moci aplikovat stejně tak dobře, jako závěry Spojených států či dalších západních velmocí. [17]

Vztahy uvnitř BRIC(S)[editovat | editovat zdroj]

Z důvodů územních sporů Číny a Indie jsou politické vztahy uvnitř uskupení složitější, než vztahy ekonomické. I přesto se však BRIC(S)u daří vystupovat na venek jednotně. Začínají se angažovat v mezinárodně-politických otázkách, jako například v otázce Libye, Íránu či Sýrie. V roce 2013 spolu dokonce Čína a Rusko provedly společné vojenské cvičení, což naznačuje jejich úzkou spolupráci . [18]

Rozvojová banka BRIC(S)[editovat | editovat zdroj]

Projekt rozvojové banky BRIC(S)[editovat | editovat zdroj]

Návrh na vytvoření rozvojové banky BRIC(S) byl představen na summitu v Delhi v roce 2012. Rozvojová banka BRIC(S) by měla potenciálně zvýšit jejich vliv v zemích Afriky. Tyto dohody a nahrazování dolaru národními měnami signalizují odklon od USA. [19]

Rusko a Čína se již totiž v některých záležitostech dokáží obejít bez amerického dolaru či eura a poslední dobou se objevují náznaky toho, že BRIC(S) bude poskytovat úvěry rozvojovým státům a to v národních měnách. To znamená, že národní měny zemí BRIC(S) mohou sloužit stejně jako euro či dolar jakožto účetní měna a lze je využívat v mezinárodním obchodu. Je to ale také známka toho, že svět již přestává být pouze unipolárním.

Podle Romaniho, Sterna a Stiglinga by takováto banka mohla hrát významnou roli při změně rovnováhy ve světové ekonomice tím, že by pomohla lépe využít finance rozvojových států. Rozvojová banka se však stala také prostředkem, kterým státy BRIC(S) mohou nepřímo vyvíjet nátlak na globální finanční instituce typu MMF či Světové banky.

Banka údajně disponuje až 100 miliardami dolarů. Tyto prostředky mají primárně sloužit k financování infrastrukturních projektů v rozvojových zemích. Banka byla uvedena do provozu až po několika letech z důvodu neshod ohledně jejího financování, řízení a sídla. Financování, země nakonec vyřešily počátečním vkladem každého členského státu ve výši 10 miliard dolarů. Postupně se má celková částka navýšit až na celkových 100 miliard. Banka sídlí v Šanghaji a jejím prvním šéfem se stal Ind. [20]

Bankou však spolupráce těchto států zdaleka nekončí. Země BRIC(S) se stále více odklánějí od zažitých pořádků „západního světa“ a to v různých rovinách. Jednou z novinek, které by mohly fungovat, kromě spojené platformy pro univerzity těchto zemí, je také zavedení vlastní a z vnějšku neproniknutelné síťě, takzvaného „nového internetu“. Státy totiž nechtějí, aby agentury jako například NSA měli přístup k jejich interním informacím a proto se rozhodli pracovat na tomto projektu. Navzdory tomu se však objevují pochybnosti, zda jsou státy připraveny toto více než 34 tisíc kilometrů dlouhé optické vlákno financovat, nebo zda bude toto vlákno neustále hlídáno proti cizímu připojení. [21]

Politicko-ekonomické srovnání zemí BRIC[editovat | editovat zdroj]

Uskupení BRIC spojuje státy s rozlišnými politickými systémy. Indie, Brazílie a Rusko jsou formálně demokratickými systémy, avšak v Číně panuje systém totalitní. Rozdíly najdeme i v ekonomickém zaměření: Brazílie se orientuje na zemědělskou produkci, Rusko na těžbu přírodních zdrojů, Indie na prodej služeb zahraničním firmám a Čína je orientované na výrobu. [22]

Rusko, Čína a Indie disponují jadernými zbraněmi a pohybují se v první pětici států s největší armádou na světě, Brazílie, která svůj jaderný program zastavila, se nachází v druhé desítce. [23]

Všechny čtyři státy se dnes nachází v první desítce států s největší ekonomikou (dle HDP parity kupní síly). Zahrnují 43% světové populace a tvoří 23% světového HDP. Na takto vysoká čísla má vliv především Čína, jejíž podíl na HDP v BRIC je 56% a jako nejlidnatější stát světa figuruje v této skupině i na prvním místě v počtu obyvatel. [24]

Členství v BRIC má pro každého jiný význam. Rusko a Brazílie berou členství v BRIC především jako možnost získání větší mezinárodní prestiže a vlivu v mezinárodních záležitostech. Indii se sice díky BRIC podařilo získat mnohem větší vliv na mezinárodním poli, ovšem nevidí BRIC jako skupinu schopnou hlubší spolupráce. Čína členství v BRIC využívá především k zamaskování faktu, že se stává supervelmocí a k vytvoření dojmu, že se stále jedná o rozvojový stát. [25]

Konflikty uvnitř BRIC[editovat | editovat zdroj]

Rozpory uvnitř skupiny, jsou především na politicko-ekonomické bázi. Vyplývají například z toho, že všechny státy BRIC vyvážejí své zboží a služby do stejných bohatých států světa. Rozpory jsou umocňovány ekonomickou nerovností zemí. Hlavní slovo tak má, jako největší ekonomika, Čína. [26]

Jeden z hlavních konfliktů, je přístup k USA. Brazílie a Rusko by rádi viděly BRIC jako uskupení, které bude ekonomicky více konkurovat a vyvolávat konflikty s USA a dalšími bohatými státy světa, což je v rozporu se zájmy Indie, která svoji zahraniční politiku staví na dobrých vztazích s tímto severoamerickým státem, a Číny, jejíž zahraniční politika je založena spíše na spolupráci než na konfliktu. Právě tento postoj Číny, její nechuť vstoupit do větších konkurenčních bojů s USA a její narůstající vliv v Asii jsou hlavními body nesvárů s Ruskem. [27] Dále zde dochází ke tření v oblastech vlivu mezi jednotlivými státy (kromě Brazílie). Typickým příkladem může být spor Indie a Číny, které vzájemně soupeří o ekonomický vliv v menších státech, například v Nepálu, Myanmaru a Kambodži.

Neshody do uskupení vneslo i ruské přijetí tzv. Kjótského protokolu. Během vyjednávání se Rusko snažilo přesvědčit ostatní státy BRIC ke stejné akci, ovšem proti tomu se ohradily především Čína a Indie. [28]

Předpokládaný budoucí vývoj[editovat | editovat zdroj]

Politický[editovat | editovat zdroj]

Tabulka

Podle Jonathana Luckhursta strategické, politické a ekonomické rozdíly uvnitř BRIC neumožní pokračování protizápadního spojenectví a přeměnu mezinárodních ekonomických norem. Zvyšování významu BRIC vidí v jeho začleňování v důležitých institucích a fórech jako jsou WTO, IMF a G20. Je zde silný důvod věřit, že vedoucí vyspělé státy a BRIC upřednostní ekonomickou spolupráci především v kontextu zotavování stále křehké světové ekonomiky. [29]

Ekonomický[editovat | editovat zdroj]

Dle studie investiční skupiny Goldman Sachs (Dreaming With BRICs: The Path to 2050, 2003) se odhaduje, že v roce 2025 se bude HDP zemí BRIC pohybovat okolo 50% HDP skupiny G6 (USA, Japonska, Německa, Spojeného království, Francie a Itálie). Do roku 2040 by měly ekonomiky BRIC dohromady převýšit společné HDP G6 a do konce roku 2050 by pak mezi šest největších ekonomik z G6 patřilo už jen Japonsko a USA.

Po vypuknutí Světové hospodářské krize v roce 2008 existuje mnoho překážek k naplnění těchto prognóz. Především je to zpomalování tempa růstu v zemí BRIC(S), které se pak týká hlavně Brazílie. Některé analýzy dokonce poukazují, že by Mexiko nebo Indonésie mohly být mnohem slibnější partnerem v BRIC než Brazílie. Od roku 2013 se zpomalování tempa růstu týká také Ruska, které se dostalo do recese.[30]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PISTULKOVÁ, Petra. Mezi země BRIC vstoupila Jižní Afrika. Experti by čekali Turecko. Hospodářské noviny. 21. únor 2011, roč. LV, čís. 036. ISSN 0862-9587.  
  2. LUCKHURST, Jonathan. Building Cooperation between the BRICS and Leading Industrialized States. Latin American Policy. 2013, roč. 4, čís. 2, s. 251-268.
  3. Goldman Sachs – Global Economics Paper No: 99 [online]. 01. 10. 2003. Dostupné online.  (anglicky) 
  4. Goldman Sachs – Global Economics Paper No: 192 [online]. 04. 12. 2009. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. tj. ještě pouze BRICu, bez započítání Jižní Afriky
  6. JAR sama už od léta 2010 vyvíjela iniciativu za přistoupení ke skupině, ale ekonomové a politologové nedávali této zemi mnoho šancí
  7. Země BRICS připravují projekt mezinárodní rozvojové banky
  8. WILSON, Dominic; PURUSHOTHAMAN, Roopa. Dreaming with BRICs: The Path to 2050. [online]. Dostupné z: http://www.goldmansachs.com/our-thinking/archive/archive-pdfs/brics-dream.pdf
  9. EKOR, Maxwell, Jimoh SAKA a Oluwatosin ADENIYI. Trade Intensity Analysis of South Africa – BRIC Economic Relations. Eastern Africa Social Science Research Review. 2015, roč. 31, čís. 2, s. 1-34.
  10. CORNWAY-SMITH, Erin. South Africa to be a BRIC. [online]. Dostupné z: http://www.globalpost.com/dispatch/south-africa/110107/south-africa-be-bric
  11. BURNETT, Alex. BRICLab: SIPA to Corner the Emerging Markets with a Center for the Study of Brazil, Russia, India and China. [online]. Dostupne z: https://web.archive.org/web/20121220205747/http://www.sipa.columbia.edu/news_events/announcements/BRICLab04132011.html
  12. FERDINAND, Peter. Rising powers at the UN: an analysis of the voting behaviour of brics in the General Assembly. Third World Quarterly. 2014, roč. 35, čís. 3, s. 386-391.
  13. BRYANSKI, Gleb; FAULCONBRIDGE, Guy. BRIC demands more clout, steers clear of dollar talk. [online]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/bric-idUSLG67435120090616
  14. UNIVERSITY OF TORONTO. BRICS Information Centre [online]. University of Toronto, © 2016 [cit. 2016-01-10]. Dostupný z: http://www.brics.utoronto.ca/
  15. BRYANSKI, Gleb; FAULCONBRIDGE, Guy. BRIC demands more clout, steers clear of dollar talk. [online]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/bric-idUSLG67435120090616
  16. FERDINAND, Peter. Rising powers at the UN: an analysis of the voting behaviour of brics in the General Assembly. Third World Quarterly. 2014, roč. 35, čís. 3, s. 386-391.
  17. UNIVERSITY OF TORONTO. BRICS Official Documents and Meetings [online]. University of Toronto, © 2015 [cit. 2016-01-09]. Dostupný z: http://www.brics.utoronto.ca/docs/index.html
  18. UNIVERSITY OF TORONTO. BRICS Official Documents and Meetings [online]. University of Toronto, © 2015 [cit. 2016-01-09]. Dostupný z: http://www.brics.utoronto.ca/docs/index.html
  19. LUCKHURST, Jonathan. Building Cooperation between the BRICS and Leading Industrialized States. Latin American Policy. 2013, roč. 4, čís. 2, s. 251-268.
  20. QOBO, Mzukisi; SOKO, Mills. The rise of emerging powers in the global development finance architecture: The case of the BRICS and the New Development Bank. South African Journal of International Affairs. 2015, roč. 22, čís. 3, s. 277-288.
  21. MÂNDRĂŞESCU, Valentin. BRIC countries are building a „new Internet“ hidden from NSA [online]. Dostupné z http://sputniknews.com/voiceofrussia/2013_10_28/BRICS-countries-are-building-a-new-Internet-hidden-from-NSA-7157/:
  22. LUCKHURST, Jonathan. Building Cooperation between the BRICS and Leading Industrialized States. Latin American Policy. 2013, roč. 4, čís. 2, s. 251-268.
  23. World Facts. Worldatlas [online]. Worldatlas, © 2015 [cit. 2016-01-10]. Dostupný z: http://www.worldatlas.com/articles/29-largest-armies-in-the-world.html
  24. GDP at market prices (current US$). The World Bank [online]. The World Bank Group, © 2016 [cit. 2016-01-11]. Dostupný z: http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.CD
  25. LUCKHURST, Jonathan. Building Cooperation between the BRICS and Leading Industrialized States. Latin American Policy. 2013, roč. 4, čís. 2, s. 251-268.
  26. LUCKHURST, Jonathan. Building Cooperation between the BRICS and Leading Industrialized States. Latin American Policy. 2013, roč. 4, čís. 2, s. 251-268.
  27. GDP at market prices (current US$). The World Bank [online]. The World Bank Group, © 2016 [cit. 2016-01-11]. Dostupný z: http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.CD
  28. LUCKHURST, Jonathan. Building Cooperation between the BRICS and Leading Industrialized States. Latin American Policy. 2013, roč. 4, čís. 2, s. 251-268.
  29. LUCKHURST, Jonathan. Building Cooperation between the BRICS and Leading Industrialized States. Latin American Policy. 2013, roč. 4, čís. 2, s. 251-268.
  30. WILSON, Dominic; PURUSHOTHAMAN, Roopa. Dreaming with BRICs: The Path to 2050. [online]. Dostupné z: http://www.goldmansachs.com/our-thinking/archive/archive-pdfs/brics-dream.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]