Dilma Rousseffová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dilma Rousseffová
Oficiální fotografie prezidentky Rousseffové
Oficiální fotografie prezidentky Rousseffové

36. prezidentka Brazílie
Ve funkci:
1. ledna 2011 – 31. srpna 2016
Viceprezident Michel Temer
Předchůdce Lula da Silva
Nástupce Michel Temer

Stranická příslušnost
Členství Strana pracujících

Narození 14. prosince 1947 (68 let)
Belo Horizonte, Brazílie
Národnost Bulhaři
Rodiče Pedro Rousseff a Dilma Jane da Silvaová
Sídlo Porto Alegre
Profese ekonomka
Náboženství římský katolicismus
Podpis Dilma Rousseffová, podpis
Ocenění Bertha Lutz Prize (2012)
Řád peruánského slunce (2013)
Řád Isabely Katolické
Commons Dilma Rousseff
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dilma Vana Rousseff ([ˈdʒiwmɐ ˈvɐ̃nɐ ʁuˈsɛfⁱ], * 14. prosince 1947 Belo Horizonte) je brazilská ekonomka a politička, členka Strany pracujících, v letech 20112016 prezidentka Brazílie, poté co zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb 31. října 2010 a svém znovuzvolení 26. října 2014. Její druhé funkční mělo trvat do 31. prosince 2018, avšak v květnu roku 2016 byla senátem suspendována a nahrazena dosavadním viceprezidentem země Michelem Temerem.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rousseff (Rusev) má po otci, který byl bulharským advokátem. Pochází z dobře situované středostavovské rodiny, která ji vychovávala spíše v konzervativním duchu, avšak Dilma se po vojenském puči z roku 1964 přiklonila k socialistickému smýšlení, přestože zůstala římskou katoličkou. Spolupracovala s levicovými a marxistickými guerillami, které vedly proti vojenskému režimu ozbrojený boj (Comando de Libertação Nacional [COLINA] a Vanguarda Armada Revolucionária Palmares). Léta 19701972 prožila ve vězení a údajně zakusila i mučení[1].

Dilma Rousseffová s papežem Františkem ve Vatikánu, 20. března 2013

Následně se usadila v Rio Grande do Sul a s Carlosem Araújem, s nímž byla třicet let v manželském svazku (do roku 2000), spoluzakládala Demokratickou stranu práce a účastnila se volebních kampaní. Zastávala funkce ve správě města Porto Alegre a později byla státní tajemnicí pro hornictví a energetiku ve vládách Alceu Collarese a Olívia Dutry; v roce 2001 vstoupila do Strany pracujících.

V roce 2002 spolupracovala na vládním plánu Luly da Silva pro oblast energetiky. Zasazovala se o výstavbu několika hydroelektráren, které měly zajistit Brazílii energetickou soběstačnost. Střetla se ale s další brazilskou političkou Marinou Silva, která v roce 2003 zastávala funkci ministryně životního prostředí[2] a v prezidentských volbách v roce 2014 skončila na 3. místě. Do roku 2005 pak byla Dilma Rousseffová ministryní hornictví a energetiky, následně šéfkou prezidentova kabinetu.

Za své priority označila podporu demokracie, svobodu tisku, náboženskou svobodu, reálnou rovnoprávnost žen, udržení inflace pod kontrolou, zlepšení veřejných služeb a zpřehlednění daňového systému.

1. ledna 2011 proběhla její inaugurace do úřadu prezidentky Brazílie a stala se tak první ženou na této pozici.[3][4][5]. Rousseffová však není první ženou v čele země (tou byla Isabela Brazilská jako regentka v letech 1871–1872, 1876–1877 a 1887–1888).

Petrobras[editovat | editovat zdroj]

Už v roce 2011 vystoupila Rouseffová ostře proti korupci a do konce roku muselo odejít šest ministrů její vlády pro podezření z korupce. Za její vlády se však hospodářská situace Brazílie výrazně zhoršila, růst HDP poklesl na 2 % a inflace naopak vzrostla na 6 %. Už v roce 2013 vypukly masové protesty pro fotbalovému mistrovství světa, proti korupci a špatné sociální politice. V březnu 2014 začala brazilská policie vyšetřovat podezření z korupce v hospodaření polostátního ropného koncernu Petrobras, který zadával stavební zakázky za přemrštěné ceny a o získané peníze se manažeři dělili s politiky a politickými stranami. Koncern s ročním obratem asi 129 miliard EUR tak připravili o dvě miliardy. Vyšetřování, které Rouseffová podpořila, postupem času zahrnulo téměř 500 osob, z toho 22 poslanců a 12 senátorů. Do září 2016 bylo 106 osob odsouzeno a dalších 174 je ve vyšetřovací vazbě.

V říjnu 2014 Rouseffová těsně vyhrála volby a 1. ledna 2015 nastoupila své druhé funkční období. V březnu 2014 manifestovalo 1,7 milionu Brazilců proti rostoucím cenám, oslabení hospodářství a proti podezření, že presidentka je také do skandálu zapletena. V březnu 2016 povolala Rouseffová svého populárního předchůdce Lula da Silvu jako předsedu vlády, přestože byl už vyšetřován a přechodně zatčen pro podezření z praní špinavých peněz a falešné svědectví. Následující den ustavil parlament komisi, která měla vyšetřit, zda se presidentka provinila špatným hospodařením, aby případně zahájil proces jejího odvolání. Zároveň její koaliční partner, Demokratická strana (PMDB), vystoupil z vlády, takže presidentka ztratila parlamentní podporu. Vzhledem k tomu, že dobrá polovina poslanců už byla ve skandálu Petrobrasu vyšetřována, označovali to někteří za státní převrat, na němž se měl podílet i její vicepresident Michel Temer. .

Politický pád[editovat | editovat zdroj]

Na doporučení vyšetřovacího výboru rozhodl parlament velkou většinou 17. dubna o zahájení odvolacího řízení. Dne 12. května 2016 byla prezidentka Dilma Rousseffová na základě hlasování senátu, a to poměrem 55 ku 22 hlasů, na 180 dní suspendována a zastupujícím prezidentem se stal dosavadní viceprezident Michel Temer.[6][7]

23. května zveřejnil vlivný deník Folha de S. Paulo přepis rozhovoru Temerova blízkého spolupracovníka Romero Jucy s manažerem Petrobrasu Machadem z března 2016, kde Juca otevřeně říká, že Rouseffová musí z úřadu pryč, protože jinak už vyšetřování - v němž jsou oba obviněni - nepůjde zastavit. Podle Jucy je to domluveno s armádními generály i u ústavního soudu. Na toto odhalení musel Temer Jucu okamžitě odvolat, jako byl už počátkem května odvolán předseda parlamentu a hlavní odpůrce Rouseffové Eduardo Cunha. Proces definitivního odvolání presidentky přesto pokračoval podle ústavy a 31. srpna ji senát dvoutřetinovou většinou odvolal pro podezření z porušení rozpočtových zákonů. Tři jihoamerické státy na protest proti jejímu sesazení odvolaly své vyslance z Brazílie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dilma Rouseff na německé Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dilma Rousseff na portugalské Wikipedii.

  1. Ex-Guerrilla to be Brazil's First Female President by Bradley Brooks, Associated Press, 31 October 2010
  2. PILÁTOVÁ, Markéta. Vzpoura slabé ženy. Respekt. 2014, roč. XXV, čís. 40, s. 28–29.  
  3. Brazílii poprvé povede prezidentka
  4. Odcházející brazilský prezident se chce vrátit
  5. Clintonová si potřásla rukou s Chávezem na inauguraci brazilské prezidentky
  6. RADAČIČOVÁ, Simone. Brazilský Senát odstavil prezidentku, Dilmu Rousseffovou čeká ústavní žaloba [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.  
  7. ČTK, jsf. Brazilská prezidentka opustila úřad, sesazení označila za puč. Dočasně její místo zastoupí viceprezident Temer [online]. Hospodářské noviny, 2016-05-12, [cit. 2016-05-12]. Dostupné online. (cs-CZ) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]