Dilma Rousseffová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dilma Rousseffová
Oficiální fotografie prezidentky Rousseffové
Oficiální fotografie prezidentky Rousseffové
Ve funkci:
1. ledna 2011 – 31. srpna 2016
Viceprezident Michel Temer
Předchůdce Lula da Silva
Nástupce Michel Temer

Stranická příslušnost
Členství Strana pracujících

Narození 14. prosince 1947 (68 let)
Belo Horizonte, Brazílie
Národnost Bulhaři
Rodiče Pedro Rousseff a Dilma Jane da Silvaová
Profese ekonomka
Náboženství římský katolicismus
Podpis Dilma Rousseffová, podpis
Commons Dilma Rousseff

Dilma Vana Rousseff ([ˈdʒiwmɐ ˈvɐ̃nɐ ʁuˈsɛfⁱ], * 14. prosince 1947 Belo Horizonte) je brazilská ekonomka a politička, členka Strany pracujících, v letech 20112016 prezidentka Brazílie, poté co zvítězila ve druhém kole prezidentských voleb 31. října 2010 a svém znovuzvolení 26. října 2014. Její druhé funkční mělo trvat do 31. prosince 2018, avšak v květnu roku 2016 byla senátem suspendována a nahrazena dosavadním viceprezidentem země Michelem Temerem.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jméno Rousseff (Rusev) má po otci, který byl bulharským advokátem. Pochází z dobře situované středostavovské rodiny, která ji vychovávala spíše v konzervativním duchu, avšak Dilma se po vojenském puči z roku 1964 přiklonila k socialistickému smýšlení, přestože zůstala římskou katoličkou. Spolupracovala s levicovými a marxistickými guerillami, které vedly proti vojenskému režimu ozbrojený boj (Comando de Libertação Nacional [COLINA] a Vanguarda Armada Revolucionária Palmares). Léta 19701972 prožila ve vězení a údajně zakusila i mučení[1].

Dilma Rousseffová s papežem Františkem ve Vatikánu, 20. března 2013

Následně se usadila v Rio Grande do Sul a s Carlosem Araújem, s nímž byla třicet let v manželském svazku (do roku 2000), spoluzakládala Demokratickou stranu práce a účastnila se volebních kampaní. Zastávala funkce ve správě města Porto Alegre a později byla státní tajemnicí pro hornictví a energetiku ve vládách Alceu Collarese a Olívia Dutry; v roce 2001 vstoupila do Strany pracujících.

V roce 2002 spolupracovala na vládním plánu Luly da Silva pro oblast energetiky. Zasazovala se o výstavbu několika hydroelektráren, které měly zajistit Brazílii energetickou soběstačnost. Střetla se ale s další brazilskou političkou Marinou Silva, která v roce 2003 zastávala funkci ministryně životního prostředí[2] a v prezidentských volbách v roce 2014 skončila na 3. místě. Do roku 2005 pak byla Dilma Rousseffová ministryní hornictví a energetiky, následně šéfkou prezidentova kabinetu.

Za své priority označila podporu demokracie, svobodu tisku, náboženskou svobodu, reálnou rovnoprávnost žen, udržení inflace pod kontrolou, zlepšení veřejných služeb a zpřehlednění daňového systému.

1. ledna 2011 proběhla její inaugurace do úřadu prezidentky Brazílie a stala se tak první ženou na této pozici.[3][4][5]. Rousseffová však není první ženou v čele země (tou byla Isabela Brazilská jako regentka v letech 1871–1872, 1876–1877 a 1887–1888).

Politický pád[editovat | editovat zdroj]

Dne 12. května 2016 prezidentka Dilma Rousseffová na základě hlasování senátu, a to poměrem 55 ku 22 hlasů, na 180 dní suspendována a zastupujícím prezidentem se stal dosavadní viceprezident Michel Temer.[6][7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dilma Rousseff na portugalské Wikipedii.

  1. Ex-Guerrilla to be Brazil's First Female President by Bradley Brooks, Associated Press, 31 October 2010
  2. PILÁTOVÁ, Markéta. Vzpoura slabé ženy. Respekt. 2014, roč. XXV, čís. 40, s. 28–29.  
  3. Brazílii poprvé povede prezidentka
  4. Odcházející brazilský prezident se chce vrátit
  5. Clintonová si potřásla rukou s Chávezem na inauguraci brazilské prezidentky
  6. RADAČIČOVÁ, Simone. Brazilský Senát odstavil prezidentku, Dilmu Rousseffovou čeká ústavní žaloba [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2016-05-12]. Dostupné online.  
  7. ČTK, jsf. Brazilská prezidentka opustila úřad, sesazení označila za puč. Dočasně její místo zastoupí viceprezident Temer [online]. Hospodářské noviny, 2016-05-12, [cit. 2016-05-12]. Dostupné online. (cs-CZ) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]