Čchü Čchiou-paj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čchü Čchiou-paj
Narození29. ledna 1899
Jang-chu
Úmrtí18. června 1935 (ve věku 36 let)
Čchang-tching
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Alma materKomunistická univerzita pracujících východu
Povolánípolitik, spisovatel, novinář, literární kritik a překladatel
ZaměstnavatelŠanghajská univerzita
Ocenění100 hrdinů a příkladných osobností, které mimořádně přispěly k založení Nové Číny
Politická stranaKomunistická strana Číny
ChoťJang Č'-chua (1924–1935)
RodičeŤin Süan
PříbuzníČchü Jün-paj, Čchü Ťing-paj a Čchü Ťien-paj (sourozenci)
Funkcegenerální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny
vedoucí oddělení propagandy ÚV KS Číny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čchü Čchiou-paj (čínsky pchin-jinem Qū Qiūbái, znaky 瞿秋白; 29. ledna 1899 – 18. června 1935) byl čínský komunistický revolucionář, prozaik, básník, publicista, překladatel a literární kritik; jeden z prvních předních představitelů Komunistické strany Číny, člen jejího politbyra, v letech 1927–1928 stál v čele Komunistické strany Číny. Roku 1935 byl zatčen a popraven kuomintangskými úřady.

Život[editovat | editovat zdroj]

Čchü Čchiou-paj se narodil roku 1899 v okrese Jang-chu (dnes v Čchang-čou) v provincii Ťiang-su.[1] Čchiou-pajův otec Čchiou Ši-wej pocházel z kdysi bohaté rodiny, která v době Čchiouova narození zchudla. Z pěti bratrů a jedné sestry byl Čchiou-paj nejstarší. Kvůli finančním potížím byla rodina nucena žít v domě Čchiou-pajova strýce v péči příbuzných. Plat, který Qiuův otec dostával jako učitel, nestačil na zajištění početné rodiny. Situaci rodiny později ještě zhoršila závislost hlavy rodiny na opiu. V roce 1915 spáchala Čchiou-pajova matka pod tlakem rodinných dluhů sebevraždu.[1]

V roce 1916 odjel Čchü Čchiou-paj s podporou příbuzných studovat do Chan-kchou, kde se zapsal na jazykovou školu a studoval angličtinu. Na jaře 1917 odcestoval do Pekingu v naději, že najde práci ve státní správě, ale neuspěl u vstupních zkoušek. Protože neměl dostatek prostředků na pokračování ve studiu na některé z univerzit v hlavním městě, zapsal se Čchiou na nově založenou ruskou jazykovou školu při čínském ministerstvu zahraničí, která školné nepožadovala.[1] Škola mu poskytla stipendium a zaručila další zaměstnání. Absolvoval ji v roce 1919 a zůstal na ní jako učitel. V této době se účastnil hnutí 4. května a také činnosti Společnosti pro studium marxismu, kterou založil Li Ta-čao,[1] pracoval jako novinář.

V roce 1920 Čchü Čchiou-paj odjel jako zvláštní zpravodaj pekingských novin Čchen-pao (Úsvit Číny) a šanghajského deníku Š’-š’ sin-pao (Zprávy dneška) do Moskvy.[1] Byl jedním z prvních čínských novinářů, kteří informovali čínskou veřejnost o životě v sovětském Rusku. Později o svém pobytu v Rusku napsal knihy Cestovní zápisky o novém Rusku a Dojmy z rudé metropole. Roku 1922 v Rusku vstoupil do Komunistické strany Číny.

V roce 1923 se na pozvání prvního vůdce KS Číny Čchen Tu-sioua vrátil do Číny,[1] aby vedl propagandistickou práci KS Číny, pracoval jako redaktor v několika revolučních časopisech. V létě 1923 byl jmenován děkanem katedry sociologie Šanghajské univerzity. V roce 1924, v důsledku transformace Kuomintangu a jeho prvního všečínského sjezdu, se Čchiou stal kandidátem na člena výkonného výboru Kuomintangu a podílel se na vytvoření spojenectví mezi Kuomintangem a komunisty.[1]

Na IV. sjezdu v lednu 1925 byl zvolen jedním z desíti členů ústředního výkonného výboru i do užšího pětičlenného ústředního byra (do května 1925). Členem ústředního výboru byl zvolen i na V. sjezdu v dubnu–květnu 1927 (ÚV měl už 31 členů a 14 kandidátů) a stal se i členem politbyra. Po roztržce s Kuomintangem vedl přípravu masových akcí, shromáždění, stávek. Vrcholem této činnosti bylo Kantonské povstání v roce 1927. Postavil se proti dosavadnímu vůdci strany Čchen Tu-siouovi a v srpnu 1927 stanul v čele nového prozatímního politbyra a převzal vedení strany.[1]

V dubnu 1928 odjel jako vedoucí delegace KS Číny do Moskvy, kde strávil dva roky. Na VI. sjezdu, který proběhl nedaleko Moskvy v červnu–červenci 1928 byl znovuzvolen do politbyra, po kritice jeho „levého oportunismu“ vypadl z užšího vedení strany.[1] Během let 1928–1930 se aktivně se podílel na činnosti Kominterny, účastnil se VI. kongresu Kominterny (který probíhal současně se VI. sjezdem KS Číny), vedl delegaci KS Číny ve výkonném výboru Kominterny, stal se členem jeho předsednictva.

Zatím v Číně vedli stranu generální tajemník Siang Čung-fa, Čou En-laj a Li Li-san. na jaře 1930 kvůli rozporům s Li Li-sanem odjel Čou do Moskvy. V srpnu 1930 se Čchü Čchiou-paj a Čou En-laj vrátil do Číny a na zasedání ústředního výboru v září 1930 jménem Kominterny zkritizovali chyby příliš radikálního Li Li-sana a převzali vedení strany. Koncem roku byl Li Li-san odvolán do Moskvy a v lednu 1931 reorganizováno politbyro, ze kterého byl mimo jiné odvolán i Čchü Čchiou-paj.[1]

Poté se Čchü Čchiou-paj věnoval spisovatelské činnosti a pracoval jako překladatel v Šanghaji. Spolu s Mao Tunem a Lu Sünem vedl hnutí osobností levicové kultury.[1] Významně přispěl k popularizaci ruské klasické a sovětské literatury v Číně, psal popularizační články a knihy o ruské literatuře, přeložil díla mnoha ruských spisovatelů, ale i klasiků marxismu (Karla Marxe, Friedricha Engelse a Lenina). Je jedním z autorů rané verze čínské latinizované abecedy. Jeho překlad „Internacionály“ se dodnes používá jako hymna KS Číny.

V roce 1934 vrcholil konflikt s Kuomintangem a pro Čchüa bylo stále nebezpečnější zůstávat v Šanghaji. V únoru 1934 proto přešel do centrální sovětské oblasti v provincii Ťiang-si. Ve vládě tamní Čínské sovětské republiky vykonával funkci lidového komisaře (tj. ministra)vzdělání (kterým byl zvolen už v listopadu 1931).[1]

Na podzim 1934 byla sovětská oblast v Ťiang-si pod tlakem kuomintangských armád už neudržitelná a většina komunistických vojsk s většinou vedení strany odešla na Dlouhý pochod. Čchü Čchiou-paj nebyl v dobrém zdravotním stavu, zůstal proto v Ťiang-si a účastnil se partyzánského hnutí. Dne 25. února 1935 byl na cestě do Hongkongu zatčen kuomintangskými úřady v Čchang-ťingu. Navzdory mučení a ponižování se nevzdal svých politických názorů. Dne 18. června 1935 byl popraven.

Po smrti byl Čchiou zařazen mezi hrdiny čínského komunistického hnutí. V roce 1955 byl jeho popel znovu pohřben na Papaošanském revolučním hřbitově v Pekingu. Během kulturní revoluce byl jeho takzvaný „levicový pučismus“ ostře kritizován. V říjnu 1980 byl zvláštním rozhodnutím ústředního výboru KS Číny plně rehabilitován. Je na oficiálním seznamu „Sta největších osobností nové Číny“" vypracovaném čínskou vládou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Цюй Цюбо na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l Political leaders of modern China: a biographical dictionary. Příprava vydání Edwin Pak-wah Leung. Westport, CT: Greenwood Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-313-30216-2. S. 130–132. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Člen vedení Komunistické strany Číny
4. ústřední byro ÚVV KS Číny (leden 1925 – květen 1927)
členové ústředního byra
Čchen Tu-siou (generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Pcheng Šu-č’ • Čang Kuo-tchao • Cchaj Che-sen • Čchü Čchiou-paj (do května 1925)
od května 1925 i
členové stálého výboru ve Wu-chanu
v dubnu–květnu 1927
5. politbyro ÚV KS Číny (květen 1927 – červenec 1928)
politbyro od května 1927
členové politbyra
stálý výbor
(do července 1927)
Čchen Tu-siou (do července 1927 generální tajemník ústředního výkonného výboru) • Cchaj Che-sen • Čang Kuo-tchao • Čou En-laj (prozatímní člen stálého výboru, do června 1927)
od června 1927 i
Čchü Čchiou-paj (do června 1927) • Tchan Pching-šan
Li Wej-chan • Čchü Čchiou-paj (v červnu 1927 člen stálého výboru) • Tchan Pching-šan (od června 1927 člen stálého výboru) • Li Li-san • Čou En-laj (do června 1927 prozatímní člen stálého výboru)
kandidáti politbyra
prozatímní stálý výbor
(červenec – srpen 1927)
prozatímní politbyro od srpna 1927
členové
stálý výbor
Čchü Čchiou-paj (předseda prozatímního politbyra) • Su Čao-čeng • Li Wej-chan
od listopadu 1927 i
Čou En-laj • Luo I-nung (zatčen a zabit v dubnu 1928)
od února 1928 i
od května 1928 i
Siang Čung-fa • Luo I-nung (od listopadu 1927 člen stálého výboru) • Ku Šun-čang • Wang Che-po (do října 1927) • Pcheng Pchaj • Žen Pi-š’ (od května 1928 člen stálého výboru)
kandidáti
Teng Čung-sia • Čou En-laj (od listopadu 1927 člen politbyra a stálého výboru) • Mao Ce-tung (do listopadu 1927) • Pcheng Kung-ta (do listopadu 1927) • Čang Tchaj-lej (padl v prosinci 1927) • Čang Kuo-tchao (do listopadu 1927) • Li Li-san
• → 6. politbyro
6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945)
politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen
kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929)
Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929)
kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing
kandidáti
členové stálého výboru
Sü Si-ken (od října 1930)
kandidáti stálého výboru
Sü Si-ken (do října 1930)
politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931)
kandidáti stálého výboru
Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan
Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru)
kandidáti
Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi
prozatímní politbyro od září 1931
členové
stálý výbor
Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933)
Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933)
politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934
členové
ústřední sekretariát
Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934)
od ledna 1935 i
od února 1935 i
Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu)
od srpna 1935 i
Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935)
od ledna 1936 i
kandidáti
Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng
politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937
členové
ústřední sekretariát
sekretariát od prosince 1937
od března 1940 i
pracovní konference sekretariátu od srpna 1941
sekretariát od března 1943
Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’
Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa
kandidáti
Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)
předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944
členové
Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj
5. politbyro ← • → 7. politbyro
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čchü_Čchiou-paj&oldid=23497557“