Čchen Čchang-chao
| Čchen Čchang-chao | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. září 1906 Chan-jang |
| Úmrtí | 30. července 1967 (ve věku 60 let) Peking |
| Příčina úmrtí | otrava |
| Alma mater | Sunjatsenova univerzita pracujících Číny Central China Normal University Wuchanská univerzita |
| Povolání | politik |
| Politická strana | Komunistická strana Číny |
| Choť | Zhang Qinqiu (1936–1942) |
| Děti | Chen Zutao |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čchen Čchang-chao (čínsky pchin-jinem Chén Chānghào, znaky zjednodušené 陈昌浩, tradiční 陳昌浩; 18. září 1906 – 30. července 1967) byl čínský komunistický revolucionář, ve 30. letech jeden z představitelů Komunistické strany Číny, v letech 1931–1937 politický komisař 4. frontu a Západní pochodové armády čínské Rudé armády. Roku 1935 krátce působil jako člen jejího ústředního výboru a politbyra.
Život[editovat | editovat zdroj]
Čchen Čchang-chao se narodil roku 1906 ve městě Chan-jang v provincii Chu-pej. Získal kvalitní středoškolské vzdělání a roku 1926 byl přijat na Středočínskou univerzitu, následujícího roku přestoupil na Wuchanskou univerzitu. Téhož roku vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny.[1] Po bílém teroru ve druhé polovině roku 1927 byl vybrán ke studiu na Sunjatsenově univerzitě v Moskvě, kam odjel koncem roku 1927. Během moskevských studií patřil ke skupině takzvaných osmadvaceti bolševiků vystupujících v tehdejších diskuzích a sporech ohledně trockismu na straně vedení univerzity.
Na podzim 1930 se vrátil do Číny, do Šanghaje, téhož roku vstoupil do Komunistické strany Číny.[1] V dubnu 1931 byl společně s členem politbyra Čang Kuo-tchaem a přítelem z Moskvy Šen Ce-minem vedením strany poslán do sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej.[2] Do oblasti přišli jako představitelé ústředního výboru a převzali její vedení, přičemž Čang měl celkové řízení, Šen Ce-min se staral o organizaci strany a zázemí a Čcheng Čchang-chao převzal zprvu vedení svazu mládeže a pak vojenské záležitosti, když se od listopadu 1931 stal komisařem vojenských jednotek oblasti (4. frontu, velitel Sü Siang-čchien). Nové vedení region stabilizovalo a dalo mu pevnější organizaci, ovšem za cenu likvidace většiny dosavadních funkcionářů, přičemž počet obětí čistek dosáhl nejméně dvou a půl tisíc.
V první polovině roku 1932 4. front úspěšně odrazil útok kuomintangských armád během třetí obkličovací kampaně. Pod tlakem čtvrté obkličovací kampaně ale v říjnu 1932 4. front v čele s Čang Kuo-tchaem, Čchen Čchang-chaem a Sü Siang-čchienem ustoupil z oblasti E-Jü-Wan na západ.
Po dlouhém pochodu 4. front došel v listopadu 1932, značně oslabený, až na severovýchod provincie S’-čchuan. Tam založil novou sovětskou oblast s centry v Tchung-ťiangu a Kchu-čchao-pa. V druhé polovině roku 1933 a začátkem roku následujícího komunisté v severovýchodním S’-čchuanu kontrolovali území s cca 9 miliony obyvatel. V dubnu–srpnu 1934 odolali dalším útokům sečuánských militaristů, ale od začátku roku 1935 ustupovali tlaku nepřátel a sovětská oblast se zmenšovala. Nakonec se v dubnu 1935 4. front přesunul se do západního S’-čchuanu, kde se v červnu 1935 setkal se zbytky 1. frontu, od října 1934 ustupujícího z Ťiang-si. Se spojením obou komunistických vojsk se spojilo i jejich politické vedení, přičemž v zájmu vyvážení sil (Čang Kuo-tchao byl jediný člen politbyra a ústředního výboru ve 4. frontu) politbyro v srpnu 1935 rozšířilo ústřední výbor o šest představitelů 4. frontu, přičemž Sü Siang-čchien, Čcheng Čchang-chao a Čou Čchun-čchüan se stali členy, Che Wej, Li Sien-nien a Fu Čung kandidáty ÚV; Čchen Čchang-chao a Čou Čchun-čchüan byli současně přijati i do politbyra. Kvůli sporům o směr dalšího pochodu došlo v září 1935 k roztržce, kdy se komunistické síly rozdělily. Čchen Čchang-chao a Čou Čchun-čchüan pak již více v politbyru nepracovali. Po roztržce se 4. front pod vedením Čang Kuo-tchaa, Ču Teho, Liou Po-čchenga, Sü Siang-čchiena, Čcheng Čchang-chaa a dalších zamířil jihovýchodním směrem a zaútočil na planiny západně od Čcheng-tu. Byl odražen a utrpěl nemalé ztráty, poté se stáhl do tibetského pohraničí s centrem v Kardze, kde v listopadu 1935 – červenci 1936 přezimoval. V červnu 1936 do Kardze dorazil 2. front Che Lunga a Žen Pi-š’ho, po měsíčním odpočinku oba fronty vyrazily na sever k 1. frontu, kam dorazili v září 1936. Velká část 4. frontu se poté přeplavila přes Žlutou řeku a jako Západní pochodová armáda (velitel Sü Siang-čchien, komisař Čchen Čchang-chao) se v listopadu 1936 až březnu 1937 probíjela kansuským koridorem na západ, ve snaze o vytvoření spojení do Sin-ťiangu a Sovětského svazu, v bojích však byla zničena. Zachránilo se pouze několik set mužů včetně Čchen Čchang-chaa a Sü Siang-čchiena.
Po návratu do pohraniční oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia se Čchen Čchang-chao stal lektorem na ústřední stranické škole a na Protijaponské vojenské a politické univerzitě. V srpnu 1939 byl poslán do Sovětského svazu na léčení. V roce 1941 se zúčastnil bitvy o Moskvu a podílel se na obnově města. V letech 1943–1952 pracoval jako překladatel a redaktor čínského vydání Leninových sebraných spisů a Rusko-čínského slovníku, nepostradatelného pro čínského studenty učící se ruštině.
V roce 1952 se Čchen Čchang-cha vrátil do Čínské lidové republiky a byl jmenován proděkanem Ústředního institutu marxismu-leninismu. V roce 1953 se stal zástupcem ředitele překladatelského úřadu při ústředním výboru KS Číny. Během kulturní revoluce byl perzekvován, v červenci 1967 proto spáchal sebevraždu jedem. V srpnu 1980 byl plně politicky rehabilitován.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chen Changhao na anglické Wikipedii.
- ↑ a b KAMPEN, Thomas. Mao Zedong, Zhou Enlai and the Evolution of the Chinese Communist Leadership. Copenhagen, Denmark: NIAS Press, 2000. ISBN 8787062763. S. 18. (anglicky) [Dále jen Kampen (2000)].
- ↑ Kampen (2000), s. 30–31.
