Frans Timmermans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frans Timmermans
Frans Timmermans (9. prosince 2018)
Frans Timmermans (9. prosince 2018)

1. místopředseda Evropské komise
Úřadující
Ve funkci od:
1. listopadu 2014
Předseda Jean-Claude Juncker
Ursula von der Leyenová
Předchůdkyně Catherine Ashtonová

Výkonný místopředseda Evropské komise
(spolu s Vestagerovou a Dombrovskisem)
Úřadující
Ve funkci od:
1. prosince 2019
Předseda Ursula von der Leyenová
Předchůdce úřad vznikl

Ministr zahraničí Nizozemska
Ve funkci:
5. listopadu 2012 – 17. října 2014
Předseda vlády Mark Rutte
Předchůdce Uri Rosenthal
Nástupce Bert Koenders
Stranická příslušnost
Členství Strana práce (od 1990)
Demokraté 66 (1985–1990)

Narození 6. května 1961 (59 let)
Maastricht, NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Alma mater Radboud Universiteit Nijmegen
University of Lorraine
Nancy-Université
Université Nancy-II
Profese politik, diplomat a sloupkař
Ocenění velkokříž Řádu Jižního kříže
komandér Řádu polární hvězdy
Order For Merit
Řád za zásluhy
Suverénní řád Maltézských rytířů
… více na Wikidatech
Commons Frans Timmermans
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franciscus Cornelis Gerardus Maria „Frans“ Timmermans (* 6. května 1961 Maastricht) je nizozemský politik, od listopadu 2014 první místopředseda Evropské komise vedené Junckerem a od roku 2019 von der Leyenovou. V letech 2014–2019 působil jako komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv.

V letech 2012–2014 zastával úřad ministra zahraničí ve druhé vládě Marka Rutteho. Během úřadování zahájil vyšetřování sestřelení letu Malaysia Airlines 17.

V eurovolbách 2019 kandidoval jako spitzenkandidát, volební lídr skupiny Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. Jeho kandidaturu na post předsedy komise na povolebním summitu EU v červenci 2019 zablokovaly státy visegrádské čtyřky s Itálií.[1] Premiér Andrej Babiš jej označil za potenciální absolutní katastrofu.[2] Vlády Polska, Maďarska a Rumunska Timmermansovi oponovaly kvůli jeho dřívějšímu zpochybňování nezávislosti justic zmíněných států a kritiku jejich přístupu k migrační krizi.[3]

V období 1985–1990 byl členem strany Demokraté 66 a v roce 1990 vstoupil do Strany práce.

S manželkou Irene Timmermansovou má čtyři děti. Hovoří sedmi jazyky.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Echo24.cz, ČTK. „Nezpůsobilá.“ Nevolte von der Leyenovou, německá SPD tlačí na evropské socialisty. Echo24.cz [online]. 2019-07-13 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  2. Babiš: Timmermans? To by byla absolutní katastrofa. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  3. BOFFEY, Daniel. Anti-Brexit anglophile Frans Timmermans tipped for top EU post. The Guardian. 2019-06-30. Dostupné online [cit. 2019-07-02]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  4. SYSTEMS, Indaco. Decretul nr. 1309/2006 privind conferirea Ordinului național Petru Merit în grad de Comandor. Lege5 [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (Romanian) 
  5. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  6. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 października 2006 r. o nadaniu orderów i odznaczeń. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  7. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  8. Apdovanotų asmenų duomenų bazė. www.lrp.lt [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (litevsky) 
  9. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 23 czerwca 2014 r. o nadaniu orderów. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]