Frans Timmermans

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Frans Timmermans
Frans Timmermans (10. června 2022)
Frans Timmermans (10. června 2022)
1. místopředseda Evropské komise
Úřadující
Ve funkci od:
1. listopadu 2014
PředsedaJean-Claude Juncker
Ursula von der Leyenová
PředchůdkyněCatherine Ashtonová
Výkonný místopředseda Evropské komise
(spolu s Vestagerovou a Dombrovskisem)
Ve funkci:
1. prosince 2019 – 22. srpna 2023
PředsedkyněUrsula von der Leyenová
Předchůdceúřad vznikl
NástupceMaroš Šefčovič
Ministr zahraničí Nizozemska
Ve funkci:
5. listopadu 2012 – 17. října 2014
Předseda vládyMark Rutte
PředchůdceUri Rosenthal
NástupceBert Koenders
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana práce (od 1990)
Demokraté 66 (1985–1990)
GroenLinks–PvdA

Rodné jménoFranciscus Cornelis Gerardus Maria Timmermans
Narození6. května 1961 (62 let)
Maastricht, NizozemskoNizozemsko Nizozemsko
NárodnostLimburgish people
SídloHeerlen
Alma materRadbodova univerzita v Nijmegenu
Université Nancy-II
St. George's British International School
Lotrinská univerzita
Nancyská univerzita
Bernardinuscollege
Profesepolitik, diplomat a sloupkař
Náboženstvíkatolická církev
OceněníŘád kříže země Panny Marie 1. třídy (2008)
velkokříž Řádu litevského velkoknížete Gediminase (2008)
Time 100 (2021)
rytíř Řádu čestné legie
Řád za zásluhy
… více na Wikidatech
CommonsFrans Timmermans
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franciscus Cornelis Gerardus Maria „Frans“ Timmermans (* 6. května 1961 Maastricht) je nizozemský politik, od listopadu 2014 první místopředseda Evropské komise vedené Junckerem a od roku 2019 von der Leyenovou. Koncem srpna 2023 místopředsednickou funkci opustil, aby mohl kandidovat v listopadových parlamentních volbách.[1]

V letech 2014–2019 působil jako komisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy, vládu práva a chartu základních práv.

V letech 2012–2014 zastával úřad ministra zahraničí ve druhé vládě Marka Rutteho. Během úřadování zahájil vyšetřování sestřelení letu Malaysia Airlines 17.

V eurovolbách 2019 kandidoval jako spitzenkandidát, volební lídr skupiny Pokrokového spojenectví socialistů a demokratů. Jeho kandidaturu na post předsedy komise na povolebním summitu EU v červenci 2019 zablokovaly státy visegrádské čtyřky s Itálií.[2] Premiér Andrej Babiš jej označil za potenciální absolutní katastrofu.[3] Vlády Polska, Maďarska a Rumunska Timmermansovi oponovaly kvůli jeho dřívějšímu zpochybňování nezávislosti justic zmíněných států a kritice jejich přístupu k migrační krizi.[4]

V období 1985–1990 byl členem strany Demokraté 66 a v roce 1990 vstoupil do Strany práce.

S manželkou Irene Timmermansovou má čtyři děti. Hovoří šesti jazyky (nizozemsky, anglicky, francouzsky, německy, italsky a rusky).

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Timmermans opouští EK, povede levici v nizozemských volbách. České noviny [online]. 2023-08-22 [cit. 2023-08-26]. Dostupné online. 
  2. Echo24.cz, ČTK. „Nezpůsobilá.“ Nevolte von der Leyenovou, německá SPD tlačí na evropské socialisty. Echo24.cz [online]. 2019-07-13 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. Babiš: Timmermans? To by byla absolutní katastrofa. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  4. BOFFEY, Daniel. Anti-Brexit anglophile Frans Timmermans tipped for top EU post. The Guardian. 2019-06-30. Dostupné online [cit. 2019-07-02]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. SYSTEMS, Indaco. Decretul nr. 1309/2006 privind conferirea Ordinului național Petru Merit în grad de Comandor. Lege5 [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (Romanian) 
  6. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  7. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 października 2006 r. o nadaniu orderów i odznaczeń. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  8. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 
  9. Apdovanotų asmenų duomenų bazė. www.lrp.lt [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01. (litevsky) 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 23 czerwca 2014 r. o nadaniu orderów. isap.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]