Přeskočit na obsah

Bundeswehr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Spolkové obranné síly Německa
Bundeswehr
Založeno1955
StátNěmecko Německo
Složky armádyHeer (armáda)
Deutsche Marine (námořnictvo)
Luftwaffe (letectvo)
Streitkräftebasis
Zentraler Sanitätsdienst
VelitelstvíBonn, Berlín, Postupim
Velení
Vrchní velitelFriedrich Merz
Ministr obranyBoris Pistorius
Náčelník Generálního štábuCarsten Breuer[1]
Stav
Aktivních vojáků181 672 (30. listopadu 2023)[2]
Rezervistů34 600 (2023):[3]
Výdaje
Rozpočet82,69 mld. eur(2025)[4]
108,2 mld. eur(2025)
včetně 4. tranše zvláštních aktiv[4]
Podíl na HDP2.00 % (2024) [5]

Bundeswehr (česky Spolková obrana) jsou ozbrojené síly (Streitkräfte) Spolkové republiky Německo a souvisejících civilních složek. Vznikl roku 1955 a k roku 2025 čítá přibližně 183 tisíc vojáků.[6] Německé ozbrojené síly jsou počtem 5. největší v Evropě a 4. největší v Severoatlantické alianci (NATO),[7] německý rozpočet na obranu je celosvětově 4. nejvyšší.[8] Do roku 2041 by Německo mělo jen do nákupů zbraní investovat 350 miliard eur.[9] Počet vojáků by měl v budoucnu dosáhnout cílového stavu přes 270 tisíc.[10]

Bundeswehr se má výrazně podílet na obraně tzv. východního křídla NATO, v Litvě je od roku 2024 trvale rozmístěna 45. obrněná brigáda, která by měla být plně bojeschopná v roce 2027,[11] desítky německých vojáků se mají podílet na opevňování východní hranice v Polsku.[12]

Německé ozbrojené síly nedisponují vlastními jadernými zbraněmi, ovšem země je součástí Programu sdílení jaderných zbraní ze strany Spojených států amerických, a na území Německa se tak nachází americké jaderné zbraně v podobě zhruba 20 jaderných pum B-61.[13] V zemi se v kontextu vývoje v USA pod prezidentem Donaldem Trumpem navíc vede debata o možné cestě k vlastním jaderným zbraním, případně sdílení jaderného arzenálu ze strany evropských spojenců – Francie a Spojeného království.[14]

Organizace

[editovat | editovat zdroj]

Bundeswehr se skládá z ozbrojených sil a civilních složek. Vrchním velitelem Bundeswehru je z historických důvodů (vliv na rozpoutání obou světových válek) v době míru ministr obrany, nikoli prezident, v případě války přebírá velení spolkový kancléř.[15] Ozbrojené složky (181 672 vojáků) se dělí na:[2]

  • pozemní síly (Heer) se 61 960 vojáky
  • letectvo (Luftwaffe) s 26 787 vojáky
  • námořnictvo (Marine) s 15 587 vojáky
  • ústřední zdravotní službu (Zentraler Sanitätsdienst) s 20 008 vojáky
  • základny ozbrojených sil (Streitkräftebasis) s 22 596 vojáky
  • Kybernetický a informační prostor (Cyber-und Informationsraum) s 14 076 vojáky

Civilní složky zahrnují úřady teritoriální správy, vyzbrojování, právní a duchovní služby.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Voják bundeswehru v prosinci 2010, Afghánistán

Budeswehr během studené války

[editovat | editovat zdroj]

Obnova ozbrojených sil

[editovat | editovat zdroj]

Bývalé nacistické Německo bylo v reakci na druhou světovou válku od roku 1945 okupováno spojeneckými vojsky a navzdory naprosté porážce německých ozbrojených sil panovala v západní Evropě nadále nedůvěra k obnovení německé branné moci. Přímým důsledkem této nedůvěry byl v březnu 1947 podpis tzv. Dunkerské smlouvy a následný vznik Bruselského paktu, který do založení Severoatlantické aliance v dubnu 1949 poskytoval pěti zemím západní Evropy mj. kolektivní obranu.[16]

Vznik samostatného státu – Německé spolkové republiky (Západního Německa) ani výrazná kvantitativní převaha a stále patrnější hrozba útoku Sovětského svazu a jeho satelitů ovšem kvůli obavám evropských států až do poloviny 50. let nevedly k přizvání Západního Německa do NATO a obnovení jeho ozbrojených sil.[17] V samotném Západním Německu v reakci na chybějící prostředek k obraně vznikla ilegální polovojenská jednotka Schnez-Truppe podle velitele Aberta Schneze, v tajnosti tolerovaná a financována vládou.[18][19]

Země do NATO nakonec vstoupila v květnu 1955. Bundeswehr pak byl založen koncem roku 1955, k zavedení povinné základní vojenské služby a prvním odvodům došlo v roce 1956. Předpoklady, že početní stavy rychle dosáhnout 500 tisíc vojáků, se nakonec nevyplnily a k přiblížení se k této hranici došlo až na přelomu 60. a 70. let.[20] Ke snížení potřebného počtu vojáků mělo přispět rozmístění amerických jaderných zbraní, které bylo navzdory kritice veřejnosti schváleno v roce 1958.[20] K nelibosti západoněmeckých politiků však vojenská strategie aliance až do roku 1962 nepočítala s obranou celého území státu, ale v případě střetu s Varšavskou smlouvou pod vedením Sovětského svazu předpokládala stažení za řeku Rýn.[21]

Již v roce 1956 zároveň začaly přípravné práce na tanku západoněmecké výroby Leopard 1, kterých bylo od poloviny 60. let vyrobeno 4 744 kusů (bez specializovaných verzí).[22]

Pozůstatky nacistické minulosti

[editovat | editovat zdroj]

Zásadním problémem byla volba velitele Bundeswehru, který by zároveň byl zkušeným vojákem, ale zároveň nebyl zdiskreditován válečnými zločiny a přehnanou oddaností nacistickému režimu. Nakonec byl vedením pověřen Hans Speidel a až do poloviny 60. let se pak ve vedení Bundeswehru střídali generálové, kteří předtím sloužili ve Wehrmachtu.[23] Bývalé důstojníky Wehrmachtu, kteří usilovali o vstup do Bundeswehru, posuzovala jednotlivě speciálně zřízená komise. Postupem času došlo k odvolání původně platného pravidla nepřijímat do Bundeswehru bývalé členy Waffen SS (s výjimkou strážců koncentračních táborů).[23]

Bundeswehr se nedokázal zcela očistit od příznivců nacistické ideologie a průběžně docházelo k excesům. V jednom z nich během 70. let opilí nižší důstojníci Bundeswehru zpívali Píseň Horsta Wessela, hymnu NSDAP, a vyklřikovali hesla o upalování Židů.[23] V roce 1976 pak byl na sraz veteránů Luftwaffe pozván Hans-Ulrich Rudel, letecké eso a nadále zatvrzelý nacista, který na akci prodával knihu svých vzpomínek a rozdával autogramy, čímž způsobil politický skandál.[24]

Bundeswehr po vzniku Berlínské zdi

[editovat | editovat zdroj]

Během druhé poloviny studené války byl Bundeswehr páteří konvenčních sil NATO ve střední Evropě s téměř 500 tisíci vojáky a 170 tisíci civilními pracovníky.[25] Zpočátku však neměl velkou důvěru západoněmeckého obyvatelstva.[25] Bundeswehr se snažil svůj obraz vylepšit například humanitární misí v Maroku, postiženém rozsáhlým zemětřesením v roce 1960.[20]

Vývoj po sjednocení

[editovat | editovat zdroj]

Po znovusjednocení Německa byl Bundeswehr i přes pohlcení části ozbrojených sil NDR (50 tisíc vojáků) výrazně početně redukován, zprvu na 370 tisíc vojáků, později na zhruba 210 tisíc.[25] Problém představovala zastaralost východoněmecké vojenské infrastruktury i výzbroje, která byla následně rozprodávána či sešrotována, ale i politická angažovanost bývalých důstojníků Nationale Volksarmee, kteří byli propouštěni.[26]

Sjednocené německé ozbrojené síly se od roku 1995 účastnily řady zahraničních misí včetně války v Afghánistánu.[25] Naopak americké invaze do Iráku v roce 2003 se Německo odmítlo zúčastnit.[27]

Od roku 2010 probíhala diskuze ohledně reformy německých ozbrojených složek, v jejímž rámci tehdejší ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg navrhl zrušení povinné vojenské služby. Reformu dokončil jeho nástupce Thomas de Maiziére v roce 2011.[28]

Eurofighter Typhoon; v letech 2017–2018 mělo německé letectvo kvůli podfinancování akutní nedostatek provozuschopných strojů

Tlak na modernizaci německých ozbrojených sil a větší zapojení Německa v bezpečnostních otázkách vyvolala válka na Ukrajině, probíhající od roku 2014, která poukázala na hrozbu nové konvenční války v Evropě. Vzhledem ke koncentraci na malé expediční síly a zdánlivé absenci akutních vojenských hrozeb trpěl Bundeswehr dlouhodobou podfinancovaností (pokles výdajů na obranu až pod 1,2 % HDP) a nedostatkem provozuschopné techniky.[29] V roce 2018 mělo dle Spiegelu německé letectvo v jednu chvíli provozuschopné pouze čtyři z více než stovky stíhacích letounů Eurofighter Typhoon.[30] Výrazným posílením mělo projít především pozemní vojsko (Heer).[31]

Bundeswehr se zapojil do zvládání rozsáhlé uprchlické krize v roce 2015 na území Německa, zejména v poskytování pracovních sil pro registraci uprchlíků, ubytovacích kapacit a zajištění lékařské péče.[32]

V roce 2021 Bundeswehr postihl skandál, týkající se Velitelství speciálních operací, kde se mezi vojáky šířil extremismus a zároveň se ztrácela munice, jedna z rot pak byla zcela rozpuštěna.[33]

Reakce na ruskou invazi na Ukrajinu

[editovat | editovat zdroj]

Navzdory probíhající modernizaci nebyl Bundeswehr po zahájení plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zdaleka připraven na možnou plnohodnotnou konvenční válku vysoké intenzity. Německý kancléř Olaf Scholz v reakci na největší konflikt v Evropě od druhé světové války vyhlásil Zeitewende (změnu epochy), znamenající obrat od důrazu Německa na obchodně orientovanou diplomacii k aktivnější roli Německa v otázkách bezpečnosti.[34] Scholz zároveň vyčlenil jednorázově 100 miliard eur na posílení Bundeswehru a přislíbil navýšení rozpočtu na obranu na 2 % HDP.[35]

Tank Leopard 2, hlavní úderná síla pozemního vojska

Bundeswehr plánuje nakoupit až 1 000 tanků Leopard 2 a až 2 500 kolových obrněných vozidel Boxer, které by mohly vytvořit až 11 nových tankových brigád.[36] Německé ozbrojené síly by dále měly obdržet 35 letounů F-35 (objevily se i spekulace o nákupu dalších 15 kusů),[37] desítky letounů Eurofighter Typhoon[38] nebo 8 protiletadlových fregat třídy F127.[39] Zásadním posílením by v reakci na vývoj na Ukrajině měla projít protivzdušná obrana, která by nově měla být schopna čelit všem druhům hrozeb od dronů po balistické rakety; kromě dokoupení osmi nových palebných jednotek kompletů MIM-104 Patriot a mobilních IRIS-T SLS je zaváděn rovněž výkonný protiraketový systém Arrow 3.[40] Bundeswehr plánuje posílení role odstrašení a schopni strategických úderů na dlouhou vzdálenost, kvůli čemuž se chystá dokoupit až tisíc střel s plochou dráhou letu Taurus.[41] Kromě samotných zbraní se předpokládají rozsáhlé nákupy také podpůrného vybavení včetně více než 1 400 logistických vozidel nebo munice.[9][42]

Bezprecedentní investice do posílení německých ozbrojených sil mají zároveň směřovat primárně do domácího zbrojního průmyslu a nakopnout stagnující německou ekonomiku.[43] Problémem v naplňování ambiciozních plánů na posílení Bundeswehru je však dlouhodobě nízký zájem o službu v německých ozbrojených silách, kvůli čemuž je zvažována i varianta obnovení povinné vojenské služby.[44]

Symboly a tradice

[editovat | editovat zdroj]

Odproštění od minulosti

[editovat | editovat zdroj]

Název Bundeswehr jako první navrhl bývalý generál a liberální politik Hasso von Manteuffel.[45] Bundeswehr se vzhledem k problematické minulosti německých ozbrojených sil nepovažoval za nástupce ani Reichswehru (1921–1935) Výmarské republiky, ani Wehrmachtu (1935–1945) a nehlásil se k tradicím žádné bývalé německé vojenské organizace.[chybí zdroj] Jeho oficiální étos je založen na třech hlavních tématech:

Vojáci měli nově přísahat nikoli „Vůdci“, ale německé ústavě a zároveň případně odmítnout zločinné rozkazy.[46]

Přetrvávající symboly a tradice

[editovat | editovat zdroj]

Mezi symboly, které navazují na starší období německé branné moci, patří Železný kříž (Eisernes Kreuz) po roce 1945 přestal být udělován jako vyznamenání, ovšem slouží jako logo a výsostné označení německé bojové techniky. Černý kříž (Schwarzes Kreuz) je odvozen od insignie černého kříže Řádu německých rytířů; od roku 1813 se tento symbol používá k označení vojenského vyznamenání pro všechny hodnosti.

Jednou z obnovených tradic je Velké čepobití (Großer Zapfenstreich). Jedná se o formální vojenský ceremoniál, který má svůj původ v éře lancknechtů, obnovený v roce 1952 ještě před založením Bundeswehru. Dnes se na něm podílí vojenská kapela se 4 fanfárovými trubači a tympány, sbor bubnů, až dvě doprovodné roty bundeswehru s Wachbataillon (nebo jiné zastoupené jednotky) a nosiči pochodní. Zapfenstreich se provádí pouze při národních oslavách nebo slavnostních veřejných vzpomínkách. Může vyznamenat přítomné významné osobnosti, jako je německý spolkový prezident, nebo poskytnout závěr velkých vojenských cvičení.

Slavnostní přísaha

[editovat | editovat zdroj]

Další důležitou tradicí v moderních německých ozbrojených silách je Gelöbnis: slavnostní přísaha, prováděná sloužícími profesionálními vojáky a rekruty (a dříve branci) během základního výcviku. Existují dva druhy přísahy: slib pro rekruty a slavnostní slib pro zaměstnance na plný úvazek.

Slib se s odkazem na neúspěšný atentát na Hitlera skládá každoročně 20. července. Rekruti skládají svůj slib v Bendlerblocku v Berlíně, sídlu odboje a místě popravy pčastníků atentátu. Od roku 2011, kdy byla branná povinnost pozastavena, je znění slavnostního slibu pro rekruty na plný úvazek a dobrovolnický personál:

„Ich gelobe, der Bundesrepublik Deutschland treu zu dienen und das Recht und die Freiheit des deutschen Volkes tapfer zu verteidigen.“
„Slibuji, že budu loajálně sloužit Spolkové republice Německo a statečně bránit práva a svobodu německého lidu.“

Obsluhující personál Bundeswehru nahradí „Ich gelobe…“ za „Ich schwöre…“. („Přísahám…“).

Financování

[editovat | editovat zdroj]

Německo dlouhodobě neplnilo závazek členských států NATO, aby výdaje na obranu činily alespoň 2 % státního rozpočtu. Po ruské invazi na Ukrajinu se německé vládní i opoziční strany shodly na vytvoření zvláštního zbrojního fondu ve výši 100 miliard eur, který bude stát mimo rozpočet a jehož čerpání bude nezávislé na aktuální vládě. Potřebnou úpravu německé ústavy schválil v červnu 2022 nejprve Spolkový sněm a následně i Spolková rada.[47][48]

Prostředky by dále měly do roku 2029 vyšplhat až na 3,5 % HDP, tedy zhruba 180 miliard eur.[49] V březnu 2025 byl novelizován Základní zákon (Ústava), který uvolnil dluhovou brzdu pro výdaje na obranu (obrana, civilní ochrana, zpravodajské služby, kybernetická bezpečnost). Půjčky jsou nyní povoleny pro výdaje v těchto oblastech přesahující 1% HDP.[50]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ General Carsten Breuer ist neuer Generalinspekteur [online]. 17 March 2023 [cit. 2024-01-29]. Dostupné online.
  2. 1 2 Wie groß ist die Bundeswehr? [online]. Bundeswehr.de, 30 November 2023 [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. (německy)
  3. ↑ Auftrag de Bundeswehr [online]. Bundeswehr.de [cit. 2024-01-29]. (německy)
  4. 1 2 Deutschland investiert in Verteidigung und stärkt das Bündnis [online]. 2025-11-26 [cit. 2026-01-13]. Dostupné online. (německy)
  5. ↑ Defence Expenditure of NATO Countries (2014-2025) [online]. nato.int, 2025-06-03 [cit. 2025-09-22]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ TRUCHLÁ, Helena. Technika jako ve hře, láká Bundeswehr mladé. Ne všem se to zamlouvá. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2025-09-28]. Dostupné online.
  7. ↑ The Military Balance 2025. Příprava vydání James Hackett. 1. vyd. London: International Institute for Strategic Studies, 2025. ISBN 978-1-041-04967-8. S. 52–53.
  8. ↑ The Military Balance 2025 (2025), s. 8–10.
  9. 1 2 Bundeswehr plánuje zbrojní akvizice za devět bilionů korun. Armádní noviny [online]. 2025-08-19 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  10. ↑ ČTK. Německá armáda potřebuje posílit o 75.000 vojáků, píše Der Spiegel. Armádní noviny [online]. 2024-06-07 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  11. ↑ BUCHAR, Jan. Tady začíná Evropa: Německá 45. obrněná brigáda v Litvě. Armádní noviny [online]. 2024-04-15 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  12. ↑ MICHELETTI, Francesca. Germany sending troops to reinforce Poland’s eastern border. Politico [online]. 2025-12-13 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  13. ↑ BOLLFRASS, Alexander K.; DOLS, Amnnemiek. Investment in nuclear sharing continues despite European doubts about US extended deterrence. iiss.org [online]. The International Institute for Strategic Studies, 2025-12-01 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  14. ↑ JONÁŠ, Martin. Německý sen o jaderné bombě je zpět. Seznam Zprávy [online]. 2025-07-25 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  15. ↑ DIENSTBIER, Jakub. Vrchní velení ozbrojeným silám z hlediska ústavního práva. 1. vyd. Praha: Leges, 2023. ISBN 978-80-7502-689-7. S. 35.
  16. ↑ GALATÍK, Vlastimil; KRÁSNÝ, Antonín; ZETOCHA, Karel. Vojenská strategie. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany ČR – Prezentační a informační centrum, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7278-475-2. S. 97.
  17. ↑ Vojenská strategie (2008), s. 103.
  18. ↑ Nationale Volksarmee vs. Bundeswehr. Příprava vydání Ondřej Varaďa. 1. vyd. Brno: Extra Publishing, 2025. ISBN 978-80-7525-702-4. S. 25.
  19. ↑ SCHEJBAL, Tomáš. Přípravy na den X. A2 [online]. 2020-07-13 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
  20. 1 2 3 Nationale Volksarmee vs. Bundeswehr (2025), s. 7.
  21. ↑ Vojenská strategie (2008), s. 100–102.
  22. ↑ PEJČOCH, Ivan. Střední tanky: 1. díl. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2018. ISBN 978-80-7573-036-7. S. 431–442.
  23. 1 2 3 Nationale Volksarmee vs. Bundeswehr (2025), s. 10–12.
  24. ↑ Nationale Volksarmee vs. Bundeswehr (2025), s. 17.
  25. 1 2 3 4 CHALUPA, Kristián. Spolková republika Německo a Bundeswehr. Armádní noviny [online]. 2020-09-23 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  26. ↑ Nationale Volksarmee vs. Bundeswehr (2025), s. 9.
  27. ↑ HORÁK, Jan. Německo i Francie odmítají účast v Iráku. Novinky.cz [online]. 2003-07-13 [cit. 2026-02-02]. Dostupné online.
  28. ↑ ČTK. V Německu skončila povinná vojenská služba. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-07-01 [cit. 2019-12-08]. Dostupné online.
  29. ↑ GROHMANN, Jan. Bundeswehr se probouzí: Němci přidají armádě 20 %. Armádní noviny [online]. 2016-04-03 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  30. ↑ NOVÁK, František. Němci modernizují letectvo, kromě stíhaček F-35 kupují další eurofightery. Chtějí pomoci evropským firmám. Hrot24.cz [online]. 2024-06-08 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
  31. ↑ GROHMANN, Jan. Německá armáda radikálně posiluje. Armádní noviny [online]. 2017-04-24 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  32. ↑ VLK, Ondřej. Bundeswehr jako nástroj zvládání uprchlické krize. Armádní noviny [online]. 2017-02-01 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
  33. ↑ JABŮREK, Václav. Skandál v elitním komandu: ve skladech německého KSK chybí desítky kilogramů výbušnin a tisíce nábojů. iRozhlas.cz [online]. 2021-03-05 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
  34. ↑ FISCHER, Petr. Zeitenwende. Německou společností rezonuje epochální bod zlomu. E15.cz [online]. 2022-12-12 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  35. ↑ BUCHAR, Jan. Skomírající Bundeswehr: Nezachrání ho ani sto miliard, řešení musí být dlouhodobé. Armádní noviny [online]. 2022-12-09 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  36. ↑ GROHMANN, Jan. Německý plán na obrněnou sílu NATO: šest mechanizovaných a tankových divizí. Armádní noviny [online]. 2025-07-07 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  37. ↑ ČTK. Německé ministerstvo obrany popřelo zprávu Politico o koupi dalších F-35. České noviny [online]. 2025-07-11 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  38. ↑ GROHMANN, Jan. Německo investuje do Eurofighteru: moderní radary, zbraně i manned-unmanned teaming. Armádní noviny [online]. 2025-10-09 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
  39. ↑ GROHMANN, Jan. Od fregaty ke křižníku: F127 výrazně posiluje protiraketové schopnosti Německa. Armádní noviny [online]. 2025-12-26 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  40. ↑ GROHMANN, Jan. Raketový meč a štít Německa. Střely s doletem 2000 kilometrů, hypersonika a varování před ruskými raketovými údery. Armádní noviny [online]. 2024-07-26 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
  41. ↑ GROHMANN, Jan. Tisíc střel s plochou dráhou letu Taurus pro Bundeswehr. Armádní noviny [online]. 2025-08-15 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
  42. ↑ Bundeswehr objednává více než 1000 logistických vozidel za 770 milionů eur. Armádní noviny [online]. 2025-08-04 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  43. ↑ BOHUSLAV, Tomáš. Německou ekonomiku mají místo Green Dealu nakopnout masivní investice do infrastruktury a obrany. Dle analytiků z nich bude těžit i Česko. Euro.cz [online]. 2025-03-20 [cit. 2026-01-11]. Dostupné online.
  44. ↑ POLÁK, Pavel. Německé problémy s armádou. iRozhlas.cz [online]. 2025-10-13 [cit. 2026-01-24]. Dostupné online.
  45. ↑ ALEXANDER, Nicole. Deutscher Bundestag - Diese Woche im Plenum des Bundestages. Deutscher Bundestag [online]. [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. (německy)
  46. ↑ Nationale Volksarmee vs. Bundeswehr (2025), s. 10.
  47. ↑ Vrtulníky i letadla F-35 a Eurofighter. Německá armáda dostala díky změně ústavy velký zbrojní fond. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-06-10 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online.
  48. ↑ Německo změnilo ústavu, armáda díky tomu dostane velký zbrojní fond. České noviny [online]. Česká tisková kancelář, 2022-06-10 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online.
  49. ↑ GROHMANN, Jan. Německý zbrojní průmysl se přepíná do válečné výroby. Armádní noviny [online]. 2025-11-29 [cit. 2026-01-10]. Dostupné online.
  50. ↑ TAGESSCHAU.DE. Bundestag billigt Grundgesetzänderung für Finanzpaket. tagesschau.de [online]. [cit. 2026-01-13]. Dostupné online. (německy)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bundeswehr&oldid=25760506“