Italské ozbrojené síly
| Italské ozbrojené síly Forze armate italiane | |
|---|---|
 Erb italského Hlavního obranného štábu | |
| Založeno | 4. května 1861 |
| Stát |  Itálie |
| Složky armády |  Aeronautica Militare Italská armáda Italské námořnictvo Karabiniéři |
| Velitelství | Řím |
| Úloha | ozbrojené síly |
| Velení | |
| prezident republiky | Sergio Mattarella |
| ministr obrany | Guido Crosetto |
| náčelník Hlavního obranného štábu | generál Luciano Portolano |
| Stav | |
| Aktivních vojáků | 165 500[1] (2019) Armáda: 96 700 Letectvo: 39 950 Námořnictvo: 28 850 |
| Rezervistů | 18 300[1] (2019) |
| Výdaje | |
| Rozpočet | 28,9 miliardy $ (2020)[2] |
| Podíl na HDP | 1,6 %[2] (2020) |
| Průmysl | |
| Domácí dodavatelé | Avio Beretta Breda CNH Industrial Fincantieri Fiocchi Munizioni Intermarine Leonardo Piaggio |
| Zahraniční dodavatelé | Evropská unie Izrael Spojené státy americké |
| Roční import | 2,202 miliardy €[3] (2011) |
| Roční export | 3,06 miliardy €[3] (2011) |
 Výsostný znak italských vojenských letadel | |
Italské ozbrojené síly (italsky Forze armate italiane) jsou ozbrojené síly Itálie. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a karabiniérského sboru.[p 1] Jejich vrchním velitelem je prezident Itálie, který je současně předsedou Nejvyšší rady obrany.
V roce 2019 byl počet příslušníků italské armády, námořnictva a letectva 165 500 osob[1] ve srovnání s 230 050 na konci 90. let 20. století.
Ozbrojené síly Itálie používají jak zbraně vyráběné domácím zbrojním průmyslem, tak dovážené, zejména z ostatních členských zemí EU a NATO. Země se například podílí na mezinárodním programu výroby víceúčelového bojového letounu páté generace F-35 Lightning II.
Složení
[editovat | editovat zdroj]Politickou a administrativní kontrolu a řízení ozbrojených sil Itálie vykonává ministerstvo obrany. V čele organizační struktury ozbrojených sil stojí Hlavní obranný štáb (italsky Stato maggiore della difesa), jehož náčelníkovi[p 2] jsou podřízeny jednotlivé složky.
Armáda
[editovat | editovat zdroj]Italská armáda (italsky Esercito Italiano) jsou pozemní síly, představující početně druhou nejsilnější složku ozbrojených sil. Vznikla na základě armády Sardinského království po sjednocení Itálie v roce 1861 pod názvem Italská královská armáda (Regio Esercito) jako složka ozbrojených sil nově vzniklého Italského království.
Armáda disponuje i vlastními podpůrnými vzdušnými jednotkami, známými jako Aviazione dell'Esercito.
Letectvo
[editovat | editovat zdroj]Vojenské letectvo (italsky Aeronautica Militare) představuje vzdušné síly země. Jako nezávislá složka ozbrojených sil původně vzniklo roku 1923 pod názvem Italské královské letectvo (Regia Aeronautica).
Námořnictvo
[editovat | editovat zdroj]Vojenské námořnictvo (italsky Marina Militare) je námořní složkou ozbrojených sil. Původně vzniklo po sjednocení země v roce 1861 pod názvem Italské královské námořnictvo (Regia Marina) na základě loďstev Sardinie a Obojí Sicílie.
Součástí námořnictva jsou i pobřežní stráž (italsky Corpo delle Capitanerie di porto – Guardia costiera), jednotky námořního letectva Aviazione Navale a námořní pěchota, zejména brigáda „San Marco“.
Karabiniéři
[editovat | editovat zdroj]Karabiniérský sbor (italsky Arma dei Carabinieri) je italské četnictvo, jehož některé útvary plní roli vojenské policie. Formace původně vznikla pod názvem Corpo dei Reali Carabinieri (Sbor královských karabiniérů) v roce 1814 jako armádní útvar střežící bezpečí a pořádek ve venkovských oblastech Sardinského království, a po sjednocení Itálie se jeho působnost rozšířila na území celého nově vzniklého státu. V roce 2000 se sbor stal na armádě nezávislou složkou ozbrojených sil Itálie a formálně představuje jejich nejpočetnější součást.[p 1] Ve své civilní policejní funkci, kterou vykonává v malých městech a na venkově, je administrativně podřízen ministerstvu vnitra, ministerstvu obrany podléhá jen v oblasti úkolů vojenské povahy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Pokračující zařazení mezi složky ozbrojených sil je primárně dáno historickým vývojem a tradicemi tohoto bezpečnostního sboru - úkoly v rámci ozbrojených sil pravidelně plní jen okolo 5 000 osob, dalších okolo 100 000 příslušníků působí v režimu běžné policejní služby.
- ↑ Funkce je střídavě zastávána představiteli z řad armády, letectva i námořnictva.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Збройні сили Італії na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c IISS. The Military Balance 2020. London: Routledge, 2020. ISBN 978-0367466398. S. 118. (anglicky)
- ↑ a b Tian, Nan; Fleurant, Aude; Kuimova, Alexandra; Wezeman, Pieter D.; Wezeman, Siemon T. Trends in World Military Expenditure, 2020 [online]. Stockholm: Stockholm International Peace Research Institute, 2021 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Vláda Itálie. Rapporto sui lineamenti di politica del Governo in materia di esportazione, importazione e transito dei materiali d'armamento [online]. 2011 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské ozbrojené síly na Wikimedia Commons - (italsky) Oficiální stránky italského ministerstva obrany
