Italské ozbrojené síly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Italské ozbrojené síly
Forze armate italiane
Erb italského Hlavního obranného štábu
Erb italského Hlavního obranného štábu
Založeno4. května 1861
StátItálie Itálie
Složky armádyErb Aeronautica Militare Aeronautica Militare
Erb Esercito Italiano Italská armáda
Erb Marina Militare Italské námořnictvo
Erb Arma di Carabinieri Karabiniéři
VelitelstvíŘím
Úlohaozbrojené síly
Velení
prezident republikySergio Mattarella
ministr obranyLorenzo Guerini
náčelník Hlavního obranného štábugenerál Enzo Vecciarelli
Stav
Aktivních vojáků165 500[1] (2019)
Armáda: 96 700
Letectvo: 39 950
Námořnictvo: 28 850
Rezervistů18 300[1] (2019)
Výdaje
Rozpočet28,9 miliardy $ (2020)[2]
Podíl na HDP1,6 %[2] (2020)
Průmysl
Domácí dodavateléAvio
Beretta
Breda
CNH Industrial
Fincantieri
Fiocchi Munizioni
Intermarine
Leonardo
Piaggio
Zahraniční dodavateléEvropská unie
Izrael
Spojené státy americké
Roční import2,202 miliardy [3] (2011)
Roční export3,06 miliardy €[3] (2011)
Výsostný znak italských vojenských letadel
Výsostný znak italských vojenských letadel

Italské ozbrojené síly (italsky Forze armate italiane) jsou ozbrojené síly Itálie. Skládají se z armády, letectva, námořnictva a karabiniérského sboru.[p 1] Jejich vrchním velitelem je prezident Itálie, který je současně předsedou Nejvyšší rady obrany.

V roce 2019 byl počet příslušníků italské armády, námořnictva a letectva 165 500 osob[1] ve srovnání s 230 050 na konci 90. let. 20. století.

Ozbrojené síly Itálie používají jak zbraně vyráběné domácím zbrojním průmyslem, tak dovážené, zejména z ostatních členských zemí EU a NATO. Země se například podílí na mezinárodním programu výroby víceúčelového bojového letounu páté generace F-35 Lightning II.

Složení[editovat | editovat zdroj]

Politickou a administrativní kontrolu a řízení ozbrojených sil Itálie vykonává ministerstvo obrany. V čele organizační struktury ozbrojených sil stojí Hlavní obranný štáb (italsky Stato maggiore della difesa), jehož náčelníkovi[p 2] jsou podřízeny jednotlivé složky.

Armáda[editovat | editovat zdroj]

Italská armáda (italsky Esercito Italiano) jsou pozemní síly, představující početně druhou nejsilnější složku ozbrojených sil. Vznikla na základě armády Sardinského království po sjednocení Itálie v roce 1861 pod názvem Regio Esercito (Královská armáda) jako složka ozbrojených sil nově vzniklého Italského království.

Armáda disponuje i vlastními podpůrnými vzdušnými jednotkami, známými jako Aviazione dell'Esercito.

Letectvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Aeronautica Militare.

Vojenské letectvo (italsky Aeronautica Militare) představuje vzdušné síly země. Jako nezávislá složka ozbrojených sil původně vzniklo roku 1923 pod názvem Regia Aeronautica (Královské letectvo).

Námořnictvo[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Italské námořnictvo.

Vojenské námořnictvo (italsky Marina Militare) je námořní složkou ozbrojených sil. Původně vzniklo po sjednocení země v roce 1861 pod názvem Regia Marina (Královské námořnictvo) na základě loďstev Sardínie a Obojí Sicílie.

Součástí námořnictva jsou i pobřežní stráž (italsky Corpo delle Capitanerie di porto – Guardia costiera), jednotky námořního letectva Aviazione Navale a námořní pěchota, zejména brigáda „San Marco“.

Karabiniéři[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Karabiniéři.

Karabiniérský sbor (italsky Arma dei Carabinieri) je italské četnictvo, jehož některé útvary plní roli vojenské policie. Formace původně vznikla pod názvem Corpo dei Reali Carabinieri (Sbor královských karabiniérů) v roce 1814 jako armádní útvar střežící bezpečí a pořádek ve venkovských oblastech Sardinského království, a po sjednocení Itálie se jeho působnost rozšířila na území celého nově vzniklého státu. V roce 2000 se sbor stal na armádě nezávislou složkou ozbrojených sil Itálie a formálně představuje jejich nejpočetnější součást.[p 1] Ve své civilní policejní funkci, kterou vykonává v malých městech a na venkově, je administrativně podřízen ministerstvu vnitra, ministerstvu obrany podléhá jen v oblasti úkolů vojenské povahy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pokračující zařazení mezi složky ozbrojených sil je primárně dáno historickým vývojem a tradicemi tohoto bezpečnostního sboru - úkoly v rámci ozbrojených sil pravidelně plní jen okolo 5 000 osob, dalších okolo 100 000 příslušníků působí v režimu běžné policejní služby.
  2. Funkce je střídavě zastávána představiteli z řad armády, letectva i námořnictva.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Збройні сили Італії na ukrajinské Wikipedii.

  1. a b c IISS. The Military Balance 2020. London: Routledge, 2020. ISBN 978-0367466398. S. 118. (anglicky) 
  2. a b Tian, Nan; Fleurant, Aude; Kuimova, Alexandra; Wezeman, Pieter D.; Wezeman, Siemon T. Trends in World Military Expenditure, 2020 [online]. Stockholm: Stockholm International Peace Research Institute, 2021 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Vláda Itálie. Rapporto sui lineamenti di politica del Governo in materia di esportazione, importazione e transito dei materiali d'armamento [online]. 2011 [cit. 2021-09-14]. Formát PDF. Dostupné online. (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]