Italské námořnictvo
Italské námořnictvo | |
Vlajka italského námořnictva | |
Země |
![]() |
---|---|
Vznik | 1946 |
Velikost |
2 letadlové lodě 4 torpédoborce 13 fregat 2 korvety 6 ponorek 3 vrtulníkové výsadkové lodě 12 minolovek 10 oceánských hlídkových lodí |
Nadřazené jednotky | Italské ozbrojené síly |
Italské námořnictvo je jednou ze čtyř složek ozbrojených sil Itálie. Je pokračovatelem italského královského námořnictva, jež nahradilo roku 1946 při změně státního zřízení země z monarchie na republiku. Oficiálním svátkem námořnictva je 10. červen. Jedná se o výročí potopení rakousko-uherského dreadnoughtu SMS Szent István dvojicí italských torpédových člunů MAS roku 1918.
Situace po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]
Italské námořnictvo vzniklo z pozůstatků někdejšího královského námořnictva, které vstupovalo do druhé světové války jako čtvrté nejsilnější námořnictvo světa, ale utrpělo v ní velké ztráty. Italská kapitulace roku 1943 znamenala předání části lodí do rukou Spojenců a ukořistění dalších lodí Německem (řada z nich byla postupně potopena v přístavech spojeneckým letectvem). Větší část lodí, které válku přečkaly, si poté rozdělily vítězné státy — například lehké křižníky Attilio Regolo a Scipione Africano převzalo francouzské námořnictvo, Duca d'Aosta sovětské námořnictvo a Eugenio di Savoia řecké námořnictvo. Rovněž italské přístavy byly po válce poškozené a mnohdy zablokované potopenými plavidly.
Mírová smlouva podepsaná Itálií roku 1947 přinesla obnovovanému námořnictvu řadu omezení — nesmělo vlastnit jaderné zbraně, bitevní lodě, ponorky a rovněž mělo zakázáno provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí. Během několika let však kulminovala studená válka a z Itálie se brzy stal důležitý spojenec USA proti Sovětskému svazu ve strategickém prostoru Středomoří.
Studená válka[editovat | editovat zdroj]
Itálie se proto stala 4. dubna 1949 zakládajícím členem NATO. Jelikož nemohla provozovat letouny s pevnými křídly z palub lodí, zaměřila se na stavbu vrtulníkových nosičů. V polovině 60. let na sebe italské námořnictvo připoutalo poznornost zavedením trojice vrtulníkových křižníků tříd Andrea Doria a Vittorio Veneto. Ke stavbě lehké letadlové lodi Giuseppe Garibaldi se země odhodlala až v polovině 80. let.
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Nároky kladené v současnosti na italské námořnictvo zahrnují operace ve Středozemním moři i mimo něj. Prioritou je zesílení kapacity výsadkových sil. Nejnovější letadlová loď Cavour je proto víceúčelové konstrukce s možností nesení až 400 námořních pěšáků. Cavour nahradila ve funkci vlajkové lodě letadlovou loď Giuseppe Garibaldi, která byla převedena k podpoře výsadkových sil. Trojici obojživelných výsadkových lodí třídy San Giorgio navíc mají v nejbližších letech nahradit mnohem větší plavidla.[1] Mimo letadlové lodi Cavour však v posledních letech probíhá obměna i v dalších kategoriích. Zaváděny jsou například moderní torpédoborce a fregaty tříd Orizzonte a FREMM či ponorky třídy Todaro. Všechny tyto lodě jsou vyvíjeny v mezinárodní spolupráci.
Italské námořnictvo je v oblasti Libanonu součástí mezinárodních sil OSN a jejich mírové mise UNIFIL.[2] Po vypuknutí konfliktu Libanonu s Izraelem roku 2006 vysadily Giuseppe Garibaldi a ostatní výsadkové lodi mezinárodní kontingent 1000 mužů.
V současnosti se Itálie zapojila do boje proti modernímu námořnímu pirátství v oblasti Somálska. Italské námořnictvo je součástí protipirátské mise EU (EU NAVFOR) — Operace Atalanta. Mezi lednem a dubnem 2010 dokonce bude této operaci velet. Italský kontradmirál Giovanni Gumiero velí svazu Task Force 465 z paluby zásobovací a podpůrné lodi Etna.[3]
Složení[editovat | editovat zdroj]
Letadlové lodě[editovat | editovat zdroj]
- Cavour (550) – víceúčelová střední letadlová loď s letouny V/STOL
- Giuseppe Garibaldi (551) – lehká letadlová loď s letouny V/STOL
Torpédoborce[editovat | editovat zdroj]
- Třída Orizzonte – univerzální stealth torpédoborec
- Andrea Doria (D 553)
- Caio Duilio (D 554)
- Třída Durand de la Penne – univerzální torpédoborec
- Luigi Durand de la Penne (D 560)
- Francesco Mimbelli (D 561)
Fregaty[editovat | editovat zdroj]
- Třída Bergamini – univerzální a protiponorkové stealth fregaty
- Carlo Bergamini (F 590) – univerzální
- Virginio Fasan (F 591) – protiponorková
- Carlo Margottini (F 592) – protiponorková
- Carabiniere (F 593) – protiponorková
- Alpino (F 594) – protiponorková
- Luigi Rizzo (F 595) – víceúčelová
- Federico Martinengo (F 596) – víceúčelová
- Antonio Marceglia (F 597) – víceúčelová
- Třída Maestrale – univerzální fregata
- Grecale (F 571)
- Libeccio (F 572)
- Scirocco (F 573)
- Espero (F 576)
- Zeffiro (F 577)
Korvety[editovat | editovat zdroj]
- Třída Minerva – hlídková korveta
- Driade (F 555)
- Chimera (F 556)
Vrtulníkové výsadkové lodě[editovat | editovat zdroj]
- Třída San Giorgio
- San Giorgio (L 9892)
- San Marco (L 9893)
- San Giusto (L 9894)
Hlídkové lodě[editovat | editovat zdroj]
- Třída Cassiopea (4 ks)
- Třída Esploratore (4 ks)
- Třída Comandante (4 ks)
- Třída Sirio (2 ks)
Minolovky[editovat | editovat zdroj]
- Třída Lerici (4 ks)
- Třída Gaeta (8 ks)
Ponorky[editovat | editovat zdroj]
- Třída Todaro – diesel-elektrická útočná ponorka
- Salvatore Todaro (S 526)
- Sciré (S 527)
- Pietro Venuti (S528)
- Romeo Romei (S529)
- Třída Primo Longobardo – diesel-elektrická útočná ponorka
- Primo Longobardo (S524)
- Gianfranco Gazzana Priaroggia (S525)
- Třída Salvatore Pelosi – diesel-elektrická útočná ponorka
- Salvatore Pelosi (S522)
- Giuliano Prini (S523)
Pomocné lodě[editovat | editovat zdroj]
- Třída Stromboli
- Stromboli (A 5327)
- Vesuvio (A 5329)
- Třída Etna
- Etna (A 5326)
Plánované akvizice[editovat | editovat zdroj]
- Italské námořnictvo postupně do služby zařazuje 10 fregat třídy FREMM. Na počátku roku 2017 zbývalo dokončení ještě 5 univerzálních fregat této třídy.
- V květnu 2015 byl společnostem Fincantieri, Finmeccanica a Raggruppamento Temporaneo di Impresa (RTI) zadán kontrakt ve výši 3,5 miliardy Euro na stavbu jedné zásobovací podpůrné lodě Vulcano (A5335), která má být dodána do roku 2019 a šesti víceúčelových oceánských hlídkových lodí třídy Thaon di Revel s termínem dodání v letech 2021–2025.[4]
- V červenci 2015 společnosti Fincantieri a Finmeccanica získaly kontrakt ve výši 1,1 miliardy euro na stavbu víceúčelové vrtulníkové výsadkové lodě (LHD) Trieste (L9890) s délkou 200 metrů a výtlakem asi 20 000 t. Plavidlo má být dokončeno v roce 2022.[5]
- Dvě hlídkové lodě třídy Angelo Cabrini.
- Záchranná loď ponorek USSP (Unità Supporto Subacqueo Polivalente) - náhrada plavidla Anteo (A5309).
- Hydrografická výzkumná loď UIOM (Unità Idro Oceanografica Maggiore) - od roku 2020 náhrada plavidla Ammiraglio Magnaghi (A5303).
- Minolovky (12 ks) – Náhrada tříd Lerici a Gaeta. Vývojem pověřena společnost Intermarine. Plánovány jsou dvě verze o délce 60 a 80 metrů.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Italy's Newest Saviour: The LHD [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italian Navy Commands UN Task Force in Lebanon [online]. Naval-technology.com, 2009-06-04 [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fincantieri and Finmeccanica to build $4bn patrol vessels for Italian Navy [online]. Naval-technology.com, rev. 2015-05-08 [cit. 2015-05-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fincantieri & Finmeccanica to Build 1 Multipurpose Amphibious Unit LHD for the Italian Navy [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-07-02 [cit. 2015-07-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Intermarine Wins Contract for Italian Navy’s New Generation MCM Vessel [online]. Navalnews.com, rev. 2021-02-16 [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Italské námořnictvo na Wikimedia Commons
- (italsky) Oficiální web