Recep Tayyip Erdoğan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Recep Tayyip Erdoğan

12. prezident Turecka
Úřadující
Ve funkci od:
28. srpna 2014
Předchůdce Abdullah Gül

premiér Turecka
Ve funkci:
14. března 2003 – 28. srpna 2014
Prezident Ahmet Necdet Sezer
Abdullah Gül
Předchůdce Abdullah Gül
Nástupce Ahmet Davutoğlu
Stranická příslušnost
Členství Strana národní spásy (před 1981)
Strana blahobytu (19831998)
Strana ctnosti (19982001)
Strana spravedlnosti a rozvoje (20012014, od 2017)

Narození 26. února 1954 (64 let)
Turecko Istanbul, Turecko
Choť Emine Erdoğanová
Děti Sümeyye Erdoğanová
Necmettin Bilal Erdoğan
Ahmet Burak Erdoğan
Sídlo Istanbul
Alma mater Marmarská univerzita
Profese politik, spisovatel a státník
Náboženství sunnitský islám
Ocenění Mezinárodní cena krále Fajsala za službu islámu (2010)
Zlatá deska Akademie úspěchu
Řád zlatého rouna
Národní záslužný řád
Národní řád Madagaskaru
… více na Wikidatech
Podpis Recep Tayyip Erdoğan, podpis
Webová stránka www.tccb.gov.tr/receptayyiperdogan/
Commons Recep Tayyip Erdoğan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Recep Tayyip Erdoğan (tureckou výslovností: [ɾeˈd͡ʒep tajˈjip ˈæɾdo.an] IPA; * 26. února 1954, Istanbul, Turecko) je prezident Turecké republiky, bývalý starosta Istanbulu a v letech 2003 až 2014 turecký premiér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Erdoğan se narodil na předměstí Istanbulu ve čtvrti Kasımpaşa, v rodině, která se sem přestěhovala z provincie Rize. Vychodil náboženské školy a v mládí byl nucen si přivydělávat pouličním prodejem. Zkoušel se stát profesionálním fotbalistou a za recitaci nevhodné básně strávil čtyři měsíce ve vězení.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Je zakladatelem Strany spravedlnosti a rozvoje (turecky Adalet ve Kalkınma Partisi, zkráceně AK Parti), která má většinu poslaneckých mandátů v tureckém parlamentu. Pochází z islamistického politického zázemí, ale sám sebe popisuje jako konzervativního demokrata.

V roce 1994 byl zvolen starostou Istanbulu. V roce 2002 jeho strana AKP vyhrála parlamentní volby a v roce 2003 se stal tureckým premiérem. Jako jediný turecký politik dokázal vyhrál parlamentní volby třikrát po sobě, vždy s vyšší podporou zejména hospodářskému růstu země.[1]

Erdoğan a americký prezident Barack Obama na summitu NATO v roce 2014

V historicky první přímé prezidentské volbě byl 10. srpna 2014 zvolen již v prvním kole prezidentem Turecké republiky. Dne 28. srpna se ujal úřadu a od opozičních novinářů a politiků si vysloužil nálepku diktátora.[2][3][4][5][6]

Turecko neuznává existenci řecké Kyperské republiky, která je členským státem EU. Podle Erdoğana „žádná země jménem Kypr neexistuje".[7] V červenci 2015 u příležitosti 41. výročí turecké invaze na Kypr navštívil Erdoğan mezinárodně neuznávanou Severokyperskou tureckou republiku,[8] kterou podporuje a uznává jen Turecko. Severní Kypr je okupován tureckou armádou a podle Erdoğana "nepřichází v úvahu", aby byli turečtí vojáci z ostrova staženi.[9]

Erdoğan odmítá označit masakry Arménů v Osmanské říši jako genocidu a v červnu 2016 stáhl tureckého velvyslance z Německa v reakci na rezoluci německého parlamentu, která označuje masakry za genocidu.[10]

Po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v červenci 2016 zahájil rozsáhlé čistky v armádě, policii, justici, státní správě a ve školství.[11] Dne 20. července vyhlásil výjimečný stav na následující tři měsíce, díky kterému může Erdogan vládnout pomocí dekretů, může omezit či pozastavit právo shromažďovací nebo svobodu slova.[12] Následně svým dekretem nařídil uzavření 1043 soukromých škol, 1229 spolků a nadací, 19 odborových svazů, 15 univerzit a 35 zdravotnických zařízení s tím, že tyto instituce jsou údajně podezřelé ze styků s Fethullahem Gülenem, kterého Erdogan označuje za údajného strůjce neúspěšného převratu.[13] K březnu 2018 bylo více než 160 000 lidí propuštěno nebo postaveno mimo službu a 50 000 lidí skončilo ve vězení.[14]

Erdoğan je obhájcem práv Krymských Tatarů.[15] V srpnu 2016 Erdoğan při setkání s ukrajinským prezidentem Porošenkem prohlásil, že Turecko neuzná ruskou anexi Krymu, kterou nazval „krymskou okupací“.[16]

Spekulace o jeho etnickém původu[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 Erdoğan údajně řekl, "Jsem Gruzín, moje rodina je gruzínská a do Rize emigrovala z Batumi."[17][18] Nicméně v roce 2014 v interview pro televizi NTV řekl, "Neměli byste věřit těm věcem, které o mně říkají. Řekli, že jsem Gruzín...dokonce mnohem hnusnější věci, nazvali mě Arménem, ale já jsem Turek."[19][20]

Výroky[editovat | editovat zdroj]

15. listopadu 2014 prohlásil na konferenci latinskoamerických muslimských lídrů, že muslimové objevili Ameriku už v roce 1178.[21]

V březnu 2018 v reakci na propuštění zadrženého představitele kurdské politické strany PYD, kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci, obvinil Erdoğan Českou republiku z podpory terorismu. Erdoğan prohlásil: „Toto propuštění Českou republiku dostalo do postavení země podporující terorismus... Propuštění vůdce teroristů znamená podporovat terorismus.“[22] Poradce tureckého prezidenta Yiğit Bulut prohlásil během televizního vysílání, že „Česká republika neexistuje. Její obyvatelé odešli a založili Slovensko. Česká republika je v područí Německa.“[23] Ministr zahraničí Martin Stropnický na obvinění České republiky z podpory terorismu a na další útoky ze strany tureckých představitelů nijak nereagoval.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Recep Tayyip Erdoğan na anglické Wikipedii.

  1. Erdoganova cesta na „trůn“: Od pouličního prodejce přes fotbal až do míst nejvyšších
  2. Simon Tisdall."Turkish Opposition Leader Condemns 'dictator' Erdogan", The Guardian, 15 February 2013. Ověřeno k 27 November 2014. 
  3. Ahmet Çınar."AKP Terör Örgütü", Sol, 19 February 2015. Ověřeno k 27 March 2015. 
  4. "Erdoğan'a 'diktatör' dediği iddiasıyla hapse girdi", Cumhuriyet. Ověřeno k 6 April 2015. 
  5. Orhan Pamuk says Erdoğan's government authoritarian [online]. Todayszaman.com, 5 June 2013 [cit. 2013-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Board, Editorial."Prime Minister Erdogan's strongman tactics in Turkey", 3 June 2013. Ověřeno k 22 June 2013. 
  7. "EU pays the price for admitting Cyprus: Turkish Prime Minister Erdoğan", hurriyetdailynews.com, 5. února 2013. 
  8. "Erdogan in Cyprus". Famagusta Gazette. 20. července 2015.
  9. "Sjednocení Kypru uvázlo. Nechceme na ostrově tureckou armádu, zní z řecké části země". Aktuálně. 13. ledna 2017.
  10. "Němci uznali masakr Arménů Osmanskou říší za genocidu, Ankara stáhla velvyslance". Novinky. 2. června 2016.
  11. Masivní čistky v Turecku. Dotkly se už více než 60 tisíc lidí. Česká televize. 20. července 2016.
  12. Turecký prezident vyhlásil v zemi tříměsíční výjimečný stav, v čistkách chce pokračovat
  13. Erdogan podepsal první dekret po vyhlášení výjimečného stavu
  14. V Turecku vydali zatykače na dalších 230 lidí kvůli pokusu o puč. Česká televize. 9. března 2018.
  15. "To Defeat Russia, Ukraine Creates Muslim Military Unit Made Up Of Crimean Tatars". International Business Times. 3. srpna 2015.
  16. Erdogan Tells Poroshenko Turkey Won't Recognize Crimea As Russian, Radio Free Europe, 20. srpna 2016
  17. "Erdogan plays to base by slighting Armenians". 
  18. (Turkish text: Ben de Gürcü'yüm, ailemiz Batum'dan Rize'ye göç etmiş bir Gürcü ailesidir.) Bülent Sarıoğlu, "Kimlik değişimi!" na Internet Archive (archivováno 15. 12. 2005) Milliyet, 13 December 2005.
  19. "PM uses offensive, racist language targeting Armenians", Zaman, 6 August 2014. Ověřeno k 27 November 2014. 
  20. "Is ‘Armenian’ an insult? Turkey’s prime minister seems to think so.", The Washington Post, 6 August 2014. Ověřeno k 27 November 2014. 
  21. http://www.novinky.cz/zahranicni/353664-muslimove-objevili-ameriku-300-let-pred-kolumbem-tvrdi-turecky-prezident.html
  22. Erdogan kritizuje Česko kvůli propuštění Muslima: Neumíte vysvětlit, proč jste ho zatkli a pak propustili, jde tedy o podporu terorismu. Hospodářské noviny. 1. března 2018.
  23. Válka slov s Tureckem kvůli lídrovi Kurdů začala. Česko je v područí Němců, tvrdí poradce Erdogana. Aktuálně.cz. 28. února 2018.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]