Franz Josef Strauß

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franz Josef Strauß
Franz Josef Strauß 1982.jpg
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťansko-sociální unie Bavorska

Narození6. září 1915
Mnichov
Úmrtí3. října 1988 (ve věku 73 let)
Řezno
Místo pohřbeníRott am Inn
ChoťMarianne Straußová
DětiMax Strauß
Franz Georg Strauß
Monika Hohlmeierová
Alma materMnichovská univerzita
Profesepolitik
Náboženstvíkatolicismus
Oceněnírytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1957)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1958)
Bavorský řád za zásluhy (1959)
velkokříž Řádu koruny (1960)
velkokříž Řádu Jiřího I. (1960)
… více na Wikidatech
PodpisFranz Josef Strauß, podpis
CommonsFranz Josef Strauß
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Josef Strauß (též Franz Josef Strauss, 6. září 1915 Mnichov3. října 1988 Řezno) byl německý politik, dlouholetý předseda CSU.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhorozený syn mnichovského řeznického mistra . V letech 1935-1939 studoval němčinu, historii a ekonomii na Mnichovské univerzitě.

V letech 1949-1978 byl poslancem německého spolkového sněmu, v letech 1953-1969 zastával ministerské posty ve spolkových vládách(v následujícím pořadí byl postupně ministrem pro zvláštní záležitosti, pro jadernou bezpečnost, ministrem obrany a ministrem financi) a mezi lety 1978-1988 byl ministerským předsedou Bavorska.

Franz Josef Strauß odjel 1. září 1988 z Oktoberfestu do Regensburgu, aby se zde účastnil lovu pořádaného knížetem Johanessem von Thurn-Taxisem. Na loveckém zámečku Aschenbrennermarter ho kolem 16. hodiny postihl masivní infarktu myokardu. Následná lékařská pomoc už nedokázala jeho životní funkce obnovit natolik, aby nabyl zpětně vědomí. Po měsíci stráveném v kómatu v řezenské Nemocnici Milosrdných bratří zemřel 3. října 1988 v 11:45 na celkové selhání životních funkcí. Pohřebního ceremoniálu na mnichovském Marienplatzu se zúčastnilo více než 15 000 lidí.

Franz Josef Strauß byl velice oblíbeným politikem především v Bavorsku. Mimo Bavorsko byl často kritizován za svoje monarchistické postoje a požadavky na znovuobnovení nezávislého Bavorského království v čele s rodem Wittelsbachů. Když se v roce 1980 stal kandidátem CDU/CSU na kancléře, byly jeho šance na zisk funkce velmi malé. Volby CDU/CSU vyhrála a stala se nejsilnější frakcí v Bundestagu se ziskem 226 mandátů oproti Schmidtově SPD, která získala jen 218 mandátů. Nechuť Schmidta se Straußem sestavovat vládu velké koalice vedla k vytvoření menšinového kabinetu SPD a FDP vedeného Schmidtem. Do karet Schmidtovi také hrála Straußova všeobecná neoblíbenost a jeho nepříliš dobré působení ve federálních ministerských funkcích. V Bavorsku ale dosahoval pravidelně vysokých volebních výsledků, až 65 %, což mu vždy zaručovalo absolutní většinu v bavorském parlamentu a prakticky neomezené možnosti vládnutí s ústavní většinou. Díky tomu vytvořil během své vlády z Bavorska prakticky svébytnou a nejbohatší spolkovou zemi Německa. Není ale bez zajímavosti, že v Bavorsku, jakožto v tradiční konzervativní a křesťansky založené zemi, kde CSU má téměř hegemonní postavení, nedosahovala CSU nikdy silných výsledků ve velkých a statutárních městech, zejména hlavní město Mnichov je orientováno silně levicově a funkci starosty tradičně drží opoziční SPD.

Strauß byl také znám svým bojem za čistotu piva. Bylo to v době, kdy se do Německa začátkem osmdesátých let tlačily zahraniční pivovary s chemicky konzervovaným pivem. Prosazoval zachování výroby tradičních svrchně kvašených pšeničných piv a propagoval jejich konzumaci bavorským lidem.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v STIFTUNG, Hanns-Seidel. Ehrungen. www.fjs.de [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. (německy) 
  2. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  3. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]