Stejnopohlavní manželství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Starosta belgického města oddává stejnopohlavní pár.

Stejnopohlavní manželství, někdy označované též jako homosexuální manželství či manželství leseb a gayů, je manželství osob stejného pohlaví. Legislativa v některých zemích umožňuje jen registrované partnerství či jinou formu partnerského soužití stejnopohlavních dvojic. V některých zemích světa nejsou stejnopohlavní partnerství ošetřena žádným právním institutem, v některých jsou tyto sňatky výslovně zapovězeny na ústavní úrovni. Ačkoli je téma ve veřejném diskurzu zpravidla spojováno s právy leseb a gayů či obecněji LGBT+ osob, samotná legislativa bývá na sexuální orientaci zúčastněných nezávislá a stejnopohlavnost (či homosexualita) svazku se váže pouze k jejich pohlavní identitě, která v tomto případě není omezená na kombinaci žena-muž.

V České republice stejnopohlavní manželství není uzákoněné. V roce 2006 bylo do legislativy uvedeno registrované partnerství. Návrh novely občanského zákoníku rozšiřující manželství rovněž na svazky osob stejného pohlaví byl předložen v červnu 2018 Parlamentu České republiky,[1] který však o něm dosud nerozhodl (stav k září 2020).

Vývoj a situace ve světě[editovat | editovat zdroj]

     Manželství párů stejného pohlaví
     Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch, ale nedošlo k aplikaci
     Uznáváno je-li prováděno v určitých jurisdikcích
     Registrované partnerství
     Stejnopohlavní manželství není uznávané

Ve většině států světa platí zákonná výlučnost různopohlavnosti manželství, což znamená, že manželství mohou uzavřít pouze muž a žena (někde i více osob). Ve 21. století se postupně zvyšuje počet států umožňujících uzavírat manželství i dvěma osobám stejného pohlaví.[2] Jako první rozšířilo občanské sňatky také pro stejnopohlavní páry Nizozemsko v roce 2001.[3] K září 2020 mělo celkem 30 států světa zavedeno manželství shodně pro heterosexuální i homosexuální páry. Většina z nich šla cestou postupných legislativních úprav např. zavedením registrovaného partnerství či jiné nižší formy právního uznání stejnopohlavního párového soužití. Takovou cestu započalo jako první Dánsko přijetím samostatného zákona o registrovaném partnerství v roce 1989.[3] Z mimoevropských zemí jako první uzákonila stejnopohlavní manželství Kanada v roce 2005, o rok později následovala Jihoafrická republika a v roce 2010 Argentina.[3]

Např. slovinská vláda předala v roce 2010 návrh příslušného zákona do parlamentu[4] a finská ministryně spravedlnosti očekávala, že většina hlavních stran podporujících zákon jej schválí v roce 2011.[5]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Podle statistik Queer Geography žilo v Evropě k září 2020 46 % obyvatel v zemích s přístupem ke stejnopohlavnímu manželství a dalších 15 % v zemích s jinou, nerovnocennou institucí upravující stejnopohlavní partnerství. Celkem 13 evropských zemí manželství pro páry stejného pohlaví ústavně vylučovaly.[3]

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v červnu 2010 jednomyslně konstatoval, že v rámci smluvních států Rady Evropy není stejnopohlavní manželství žádné univerzální lidské právo a smluvní státy Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nemají povinnost taková manželství umožňovat uzavřít. Zavedení či nezavedení stejnopohlavního manželství je věcí svobodného uvážení konkrétních států. Úmluvou chráněné lidské právo uzavřít manželství se týká dvojic různého pohlaví. V případech neumožnění stejnopohlavního manželství ze strany státu nejde o diskriminaci ani o nerespektování rodinného a soukromého života.[6][7]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 podal jeden z českých partnerů, kteří uzavřeli stejnopohlavní manželství v Nizozemsku, na Úřadě městské části Brno-střed žádost o zápis o uzavření manželství do zvláštní matriky.[8] Žádosti nebylo vyhověno, protože muž trval na zápise nizozemského svazku jako manželství.[8] Pokud by žádosti bylo vyhověno, znamenalo by to uznání stejnopohlavního manželství i v Česku.[8] Muž se poté obrátil se žalobou na Krajský soud v Brně, kde také neuspěl.[8]

Podle právničky Adély Horákové zastupující iniciativu Jsme fér je neumožnění stejnopohlavního manželství porušením zásady rovnosti v právech, podle poslance Marka Výborného (autor návrhu zákona, že manželství může být pouze heterosexuální svazek) je manželství hodnotový pojem, který tvoří svazek muže a ženy, a otázka umožnění stejnopohlavního manželství je otázkou hodnot, nikoli práv.[9]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Demonstrantka odmítající srovnání stejnopohlavního manželství s pouhým registrovaným partnerstvím (občanským soužitím).

Od roku 1998 přijalo více než 30 unijních států USA ústavní dodatky, které v různé míře zakazují svazky mezi osobami stejného pohlaví.[10] Zvláště diskutovaným právním aktem byl dodatek k ústavě Kalifornie známý jako Proposition 8, kterým bylo od roku 2008 stejnopohlavní manželství zakázáno, byl však v Kalifornii v srpnu 2010 tamějším oblastním federálním soudem (Federal District Court) shledán v rozporu s intencemi ústavy. Soud to odůvodnil jak principem respektování rovných práv náležejících všem občanům, tak ustanovením 14. dodatku Ústavy Spojených států amerických o ochraně rovného zacházení. Žadatelé argumentovali tím, že Kalifornie nemá zájem diskriminovat gaye a lesby, zatímco dodatek Proposition 8 neumožňoval Kalifornii naplnit ústavní povinnost poskytovat manželství na rovném principu a neposkytoval racionální základ pro odepření manželství gayům a lesbám. Dle kalifornského soudu bylo prokázáno, že dodatek do kalifornské ústavy pouze zanesl představu, že různopohlavní páry jsou nadřazené stejnopohlavním. Podle soudu doložené argumenty zpochybnily základní premisy předložené ve prospěch ústavního dodatku Proposition 8. Domněnky, spekulace a strach dle soudu nestačí.[11] Soudce oblastního federálního soudu ve státě Massachusetts v červenci 2010 zpochybnil platnost federálního zákona USA Defense of Marriage Act s tím, že „iracionální předsudky nikdy nepředstavují legitimní státní zájem“. Konstatoval, že jmenovaný federální zákon výslovným zákazem stejnopohlavního manželství pro celé USA odporuje ochraně podle pátého dodatku Ústavy USA, neboť zasahuje do práv jednotlivých unijních států definovat právní institut manželství.[12]

Nejvyšší soud Spojených států amerických 26. června 2015 rozhodl poměrem hlasů 5:4 v případě Obergefell vs. Hodges, že jednotlivé státy nemohou zakazovat manželství osob stejného pohlaví, protože o základních právech není přípustné hlasovat, jelikož tato práva nezávisí na výsledku žádných voleb. „Pokud by měla být práva definována těmi, kteří je v minulosti uplatňovali, pak by nastolená praxe mohla trvale sloužit jako vlastní ospravedlnění a nové skupiny lidí by nemohly jim jednou odepřená práva uplatnit“. Toto vyjádření bylo vydáno s odvoláním na předchozí rozsudky v případech Loving vs. Virginia a Lawrence vs. Texas.[13] Vzhledem k tomuto vyjádření Nejvyššího soudu jsou stejnopohlavní svazky ve Spojených státech amerických od roku 2015 legální.

Islámské státy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku LGBT v islámu.

Ve značném počtu islámských států nejsou stejnopohlavní sňatky legální. Nadto je v řadě zemí ilegální a trestný i homosexuální akt.

Postoje veřejnosti[editovat | editovat zdroj]

Průzkumy veřejného mínění v ČR[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku LGBT práva v Česku.

Průzkum CVVM na vzorku 1042 obyvatel České republiky starších 15 let v květnu 2012 v otázce zda by homosexuální ženy a muži měli mít právo uzavřít sňatek zaznamenal, že ke kladné odpovědi se kloní 51 % respondentů (41 % v roce 2011, 36 % v roce 2007) a k záporné 44 % respondentů (48 % v roce 2011, 57 % v roce 2007). Podporu (75 %) má registrované partnerství. Podpora práv homosexuálů klesá s věkem a naopak roste se zlepšujícím se hodnocením životní úrovně. Ve všech případech výrazně častější negativní stanovisko ke zkoumaným právům homosexuálu vyjadřovali lidé hlásící se k římskokatolickému vyznání. Naopak výrazně vstřícnější postoj k právům homosexuálů projevují lidé, kteří mají gaye nebo lesbu mezi přáteli či známými.[14]

Průzkumy veřejného mínění v USA[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 v USA podle průzkumu veřejného mínění CNN poprvé většina obyvatel podpořila uznání stejnopohlavních manželství. Podle průzkumu to bylo 51 % oslovených, proti bylo 47 %. Podpora přitom do té doby dlouhodobě setrvale rostla.[15] Podle průzkumů Gallupova ústavu, CNN a ABC News z roku 2011 má manželství osob stejného pohlaví menšinovou podporu z hlediska věkových skupin u lidí starších 50 let a z hlediska politických preferencí u republikánů a konzervativců.[16][17][18] Průzkum CNN ukázal menšinovou podporu u osob s hrubým příjmem do 50 000 dolarů ročně a u osob bez vysokoškolského vzdělání.[17]

V průzkumu pro Fox News v srpnu 2010 na vzorku 900 registrovaných voličů v USA 37 % respondentů odpovědělo, že si myslí, že by homosexuálům měla být povolena legalizace manželství, 29 % si myslí, že by mělo být povoleno partnerství, nikoliv manželství, a 28 % si myslí, že by neměla být povolena žádná legalizace jejich vztahů.[19]

Knižně vydaná studie Counted Out sociologa Briana Powella z roku 2010 udává dlouhodobý trend nárůstu podpory stejnopohlavního manželství, přičemž aktuální hodnoty byly 52 % respondentů podporujících stejnopohlavní manželství a 48 % respondentů proti němu.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HLAVINKA, Tadeáš; ČT24. Manželství místo partnerství. Skupina poslanců navrhuje sňatky pro osoby stejného pohlaví. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-06-13 [cit. 2020-09-01]. Dostupné online. 
  2. CBC News: Same-sex marriage around the world
  3. a b c d PITOŇÁK, Michal; ad. Rovnost manželství ve světě [online]. Queer Geography [cit. 2020-09-04]. Dostupné online. 
  4. STA: Family Law Bill Ready for Parliament Archivováno 31. 5. 2010 na Wayback Machine
  5. YLE: http://www.yle.fi/uutiset/news/2010/07/gender-neutral_marriage_law_possible_by_2012_1804013.html
  6. Strasbourg court rules that states are not obliged to allow gay marriage. The Guardian, [1] (anglicky).
  7. KÜHN, Zdeněk: Právo osob stejného pohlaví na uzavření manželství v dnešním rozhodnutí ESLP. [2], 24. června 2010.
  8. a b c d Úřady neuznaly svazek mužů za manželství, jejich stížnost zamítl i soud. idnes.cz [online]. 25. června 2018 16:55. Dostupné online. 
  9. Manželství není otázka nároku, ale hodnoty, řekl v Rozstřelu Výborný. idnes.cz [online]. 27. června 2018 16:00, aktualizováno 28. června 13:10. Dostupné online. 
  10. The Money Behind the 2006 Marriage Amendments,The Political Climate Archivováno 11. 1. 2012 na Wayback Machine
  11. Perry v. Schwarzenegger. ecf.cand.uscourts.gov [online]. [cit. 08-08-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-03-2013. 
  12. CNN: Judge rules federal same-sex marriage ban unconstitutional, [3] (anglicky).
  13. Obergefell, slip op.
  14. CVVM: Postoje veřejnosti k právům homosexuálů – květen 2012 Archivováno 9. 3. 2013 na Wayback Machine
  15. NYTimes.com: Gay Marriage Opponents Now in Minority
  16. Gallup: For First Time, Majority of Americans Favor Legal Gay Marriage
  17. a b CNN Opinion Research: April 9-10, 2011
  18. ABC News/Washington Post poll: Support for Gay Marriage Reaches a Milestone
  19. Polling report, FOX News/Opinion Dynamics Poll. Aug. 10-11, 2010
  20. Associated Press, David Crary, Who's a family? New study tracks shifting US views

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]