LGBT v islámu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Homosexuálové muži v Iránu.
Portrét perského šáha Abbáse I. (1627).

LGBT v islámu je ovlivněno náboženskou, právní a kulturní historií národou s převážně muslimskou populací spolu se specifikými pasážemi Koránu [1][2] a výpověďmi o činech a skutcích islámského proroka Mohameda Hadísy. Hadísy nejsou tradičně interpretovány, neboť jejich jazyk je chápán jako prostě přímočarý. Ortodoxní islám nepředstavuje pouze systém víry, ale i celý právní systém.

Tradiční školy islámského práva založené na verších Koránu, hadísech a učení islámských učenců imámu Malikovi a imámu Shafi považují homosexuální akty za smrtelný hřích.[3] Korán cituje příběh "Lotova lidu" zničeném Božím hněvem pro obscénní praktiky mezi muži. Nicméně homosexuální témata prezentovaná v tvorbě několika muslimských básníků a literátů od zlatého věku a dál zobrazovala pederastii jako pozitivní životní volbu.[4]

Extrémní sociální a právní předsudky proti lidem praktikujícím homosexualitu stále přetrvávají ve většině částí islámského světa. V Afghánistánu, Bruneji, Íránu, Iráku, Mauritánii, Nigérii, Saúdské Arábii, Súdánu, Spojených arabských emirátech a Jemenu lze za homosexuální akty uložit i trest smrti.[5][6][7][8][9][10][11] Jinde jako třeba v Alžírsku, Malajsii, Kataru, Somálsku, Sýrii a na Maledivách se rovněž jedná o těžký zločin.[12][13][14][15] Stejnopohlavní sexuální styk je legální ve 20 státech s muslimskou většinou: Albánii, Ázerbájdžánu, Bahrajnu, Bosně a Hercegovině, Burkině Faso, Čadu, Džibutsku, Guineji-Bissau, Libanonu, Tunisku, Jordánsku, Kazachstánu, Kosovu, Kyrgyzstánu, Mali, Nigeru, Tádžikistánu, Turecku, Západním břehu Jordánu, většině provincií Indonésie (mimo Acehu a Jižní Sumatry, kde byla anti-gay legislativa přijatá) a Severním Kypru.[16][17] V Albánii, Tunisku, Libanonu a Turecku se vedly diskuse na téma legalizace stejnopohlavního manželství.[18][19] Pohlavní styk mezi ženami je legální v Kuvajtu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, zatímco mužský je ilegální..[16][20][21][22]

Většina muslimských zemí a Organizace islámské spolupráce (Organisation of Islamic Cooperation) odmítá podporovat LGBT práva na půdě OSN, v Generálním shromáždění nebo UNHRC. V květnu 2015 zablokovala skupina 51 muslimských států 11 gay a transgender organizacím účast na každoroční konferenci boje s HIV/AIDS.[23][24][25][26] Deklaraci OSN na podporu LGBT práv podepsaly Albánie, Guinea-Bissau a Sierra Leone.[27][28] Albánie chrání LGBT menšinu před diskriminací a vede odborné diskuse na téma legalizace stejnopohlavního manželství.[29] Kosovo (území se sporným postavením) a Severokyperská turecká republika mají taktéž anti-diskriminační legislativu.

Skripta a islámské právo[editovat | editovat zdroj]

Tato sekce je rozdělená do dvou subsekcí. První obsahuje pasáže převzaté z Koránu, přičemž primární zdroj této sekce se týká homosexuality. Jiné subsekce pocházejí ze sekundárních zdrojů a obsahují interpretace Koránu ve vztahu k homosexualitě.

Pasáže Koránu týkající se homosexuality[editovat | editovat zdroj]

Korán obsahuje sedm referencí o Božím hněvu seslaném na Lotův lid, který si přímo spojuje s jeho sexuální morálkou:[30][31][32]

"A hle, pravil Lot lidu svému: „Zdaž budete se oddávat nemravnosti, jíž před vámi se žádný na světě tomto nedopustil? Vždyť vy z vášně své k mužům vcházíte místo k ženám! Vy věru jste lid, jenž všechnu míru překračuje!“ A bylo odpovědí národa jeho jedině to, že řekli: „Vyžeňte je z města svého, neboť to jsou lidé, kteří o čistotu usilují!“ A zachránili jsme jej i rodinu jeho kromě ženy jeho, jež byla s těmi, kdož se omeškali. A seslali jsme na ně déšť - a pohleď, jaký byl konec provinilců! (7:80-84)

Hříchy Lotova lidu (arabsky: لوط|لوط) se staly pověstnými, a proto jsou arabské ekvivalenty pro homosexuální chování (arabsky:لواط|لواط) a pro ty, kteří se dopouštějí takových aktů (arabsky:لوطي|لوطي) od nich převzaty.

Pouze jedna z pasáží Koránu popisuje striktní právní postih. Netýká se sice homosexuálního chování, nýbrž cizoložství, tudíž s ní úzce souvisí:[33]

"Proti těm z vašich žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky čtyři z vás. A jestliže tito to

dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud smrt je nezavolá anebo Bůh pro ně nepřipraví nějaké východisko. Ty dva z vás, kteří se toho dopustí, potrestejte! A jestliže se pak kajícně obrátí a polepší, nechte je být! A Bůh věru je milostivý ke kajícníkům a slitovný." (4:15-16)

Protože Korán představuje i právní pramen, je několik hlavních hříchů v textu nastíněno. Dva se týkají oblasti sexuální. Jsou jimi Zina a Liwat.[2] Zina doslovně znamená cizoložství. Je jím sex muže se ženou, která buď není jeho manželka, anebo otrokyní - nejtěžší sexuální prohřešek popsaný v Koránu.[2] Liwat představuje anální styk mezi muži nebo anální styk muže s ženou 'cizí', čímž se myslí ta, která není ani mužovou manželkou nebo otrokyní, která nemá žádná sexuální práva. Homosexuální problematika se řeší převážně z hlediska pojetí sexuálních práv.[2]

Interpretace Koránu ve vztahu k homosexualitě[editovat | editovat zdroj]

Podle zákonů Šaría vyzývají muslimové ty, kteří se dopustili homosexuálních aktů spíše k pokání, než aby se k nim přiznávali. Ačkoli se toto dá chápat jako jisté povolení k toleranci homosexuality, islám nic takového nepovoluje. Většina islámských učenců považuje za ideál politiku "don't ask, don't tell (neptat se, neříkat) ve vztahu k homosexualitě v islámu, čili prostou pasivitou.[2] Rozdíly existují mezi imperativním postavením homosexuálních aktů a postavením žen v mnoha islámských společenstvích. Jinými slovy ženy mají žít v určitém utajení (zahalování apod.), kdežto homosexuálové musí držet všechny své hřísné akty v tajnosti.

Mimo Korán se názory na to, zda uplatňovat na ty, kteří se takových prohřešků dopustili, trest smrti, či nikoliv, liší. Abú Bakr zřejmě doporučoval takového jedince usmrtit svržením zdi na něj, případně upálením zaživa [34], kdežto Alí nařizoval "luti" usmrtit kameny, čemuž předcházelo svržení z vrcholku minaretu podle Ibna Abbáse. Tento poslední trest musí být následován kamenováním. Podle Abu Hanify nejsou homosexuální akty hudúdem, ale tazírem. (maximální trest 39 ran bičem).[35]

Homosexuální historie v islámských společnostech[editovat | editovat zdroj]

Islámské společnosti obecně uznávaly vzájemnou sexuální přítažlivost mezi jedinci stejného pohlaví. Nicméně jejich postoj k nim si v podstatě často protiřečil. Homosexuální chování bylo na jednu stranu podrobeno několika náboženským a právním sankcím a na stranu druhou byly patrné tendence homosexuální lásku vyzdvihovat, ba dokonce i oslavovat.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Osmanská ilustrace mládence při skupinovém sexu (původ: Sawaqub al-Manaquib)

Století bezprostředně následující Mohamedově smrti vedla k rapidnímu nárůstu Islámského impéria doprovázené zvyšující se prosperitou. Je známo, že si někteří muslimové stěžovali na hluboký úpadek morálky ve dvou posvátných městech Mecce a Medině. Navzdory hlubokému opovržení ze strany náboženských autorit homosexuální praktiky i nadále pokračovali, byť v tajnosti. Ve skutečnosti měl stále urychlující se proces akulturace za následek větší skrytost této kultury. Muži oblékající se jako ženy (mukhannathun) převažovali nejvíce v hudbě a tanci. Příchod Abbásídů na Arabský poloostrov v 8. století znamenal větší akceptaci homosexuálního chování následované jeho většímu rozšíření pod novou dynastií. Vládce Al-Amín (809-813) například řekl, že by se otrokyně měly oblékat více maskulině, jelikož jedině tak je schopen sexu a plození nového potomstva. Abú Nuwás (756-813), narozený ve městě Ahváz (dnešní Írán), se stal průkopníkem všech žánrů arabské poezie. Stejně jao Al-Amín se ani on netajil svojí láskou k mužům, kterou opěvoval i ve svých básních.[36]

Kromě těchto dvou se v následujících stoletích vyskytly i další případy. Aglabidský emír Ibrahim II. Ifrický (vládnoucí v letech 875-902) měl mít něco okolo 60 mladých milenců, s nimiž, jak sám přiznal, zacházel tím nejbrutálnějším způsobem. Chalíf Al-Mu’tasim a několik jeho následovníků bylo v 9. století obviněno z homosexuality. Populární příběhy říkají, že vládce Cordóbského chalífátu Abd al-Rahman III. potrestal mladého muže z Leónu, kterého držel jako rukojmího, protože odmítnul vyjít vstříc jeho choutkám během Reconquisty.

Mahmúd z Ghazny (971-1030), vládnce Ghaznovské říše měl využívat svého tureckého otroka Malik Ayaze jako společníka. Jejich vztah se odrazil do tvorby několika dalších básníků a literátů.

Dalším vládcem o němž se v tomto kontextu zmiňují evropské zdroje byl Mehmed II., osmanský sultán žijící v 15. století. V nich je psáno následující: "Ten, kdo byl znám svými ambivalentními sexuálními touhami, poslal eunuchovi do domu Notaras žádost o jeho pohledného čtrnáctiletého syna pro sultánovo potěšení. Když nebylo jeho žádosti vyhověno, nařídil Sultán neproledné zničení Notaru s tím, že on, jeho syn a zeť budou sťati a jejich hlavy použity pro ozdobu jeho slavnostní tabule.[37] Další oběťí Mehmedova chtíče se stal Radu III. Pěkný, bratr známého Vlada III.. Radu, který byl držen v Istanbulu jako rukojmí, se díky svému atraktivnímu vzhledu zalíbil sultánovi. Proto byl následně propuštěn ze zajetí a stal se sultánovým nejváženějším hostem. Po zničení Vlada byl následně dosazen na trůn Valašského knížectví jako vazalský panovník. Turecké historické prameny toto však zpochybňují.[38]

Vyňatek z Encyklopedie islámu a muslimského světa:

Navzdory přísné regulaci sexuálních aktivit byl pozitivní přístup k mužskému homoerotickému cítění v literatuře akceptován a trvale kultivován, zejmén v období od konce 8. století po moderní dějiny. Nejprve v arabštině, ale později i perštině, turečtině a urdu. Milostná poezie pějící o chlapcích, kteří bojovali spolu se ženami o pozornost muže, byla velmi rozšířená. Neoficiální literatura tento dojem všeobecné sociální akceptace veřejného vyzdvihování mužské lásky posilovala, kterou nepřátelské západní karikatury islámských společností ve středověku a raném novověku ještě zveličovaly.[39]

Cestovatelé z Evropy poukazovali na to, že perský šáh Abbás I. Veliký (1588-1629) neměl slabost pouze pro víno a zábavy, ale také pro některé pohledné hosty a služebníky. Malby Rizy Abbasi s homoerotickými kvalitami ukazují na vládcovu zálibu v této oblasti.[40]

Homosexualita byla klíčovým symbolickým znakem středověku v islámské Ibérii. Ač byla až do 19. století patrná téměř všude, nikdy se nepovažovala za vrozenou dispozici či 'identitu'. Příčinou byla jejich neplodná povaha a velká kontroverznost sodomie. Například v Al-Andalusu se homosexualitě oddávala zejména intelektuální a politická elita. Historické prameny taktéž uvádějí, že někteří vládci měli své vlastní mužské harémy.[41] Obecně vztato byla mužská touha po penetraci mladých chlapců považována ve středověké muslimské kultuře za zcela normální, byť se jednalo o rozpor se zákonem.[42]

V článku "Stejnopohlavní sexuální aktivita lesbických a bisexuálních žen" upřesňuje islámská učenkyně Kecia Ali aspekt homosexuality ve středověké muslimské kultuře. Vysvětluje, že vzájemná stejnopohlavní sexuální přítažlivost byla po staletí v muslimských společnostech více či méně přijímána. Zde je přístupný nespočet přímých diskusí na téma "stejnopohlavní sexuální aktivity" ve středověké arabské literatuře.[43]

Přesvědčení, že homosexuální aktivita v islámu pochází ze zhoubného vlivu západního světa

Přestože homosexuální aktivita v islámu během středověku existovala, tak výzkum z r. 2016 shledává, že mnoho zemí klasifikuje intimnosti mezi lidmi stejného pohlaví jako 'cizokrajné' a 'dekadentní' 'nemoci' pocházející ze zvrhlého vlivu zahraničí. Přesvědčení, že homosexuální chování je fenoménem západního světa převažuje v zemích s muslimskou většinou. V Africe souhlasilo 47 % respondentů s tím, že intimnosti mezi lidmi stejného pohlaví jsou fenoménem západního světa, 30 % nesouhlasilo a 24 % bylo neutrálních. V Asii s tímto výrokem souhlasilo 42 % zkoumaných, zatímco 34 % nesouhlasilo a 25 % bylo neutrálních. V kontrastu s tímto vyjádřilo souhlas 21 % obyvatel Ameriky, 38 % nesouhlas a 40 % si nebylo jisto. V Evropě to bylo 24 % souhlasících, 44 % nesouhlasících a 32 % bylo neutrálních. V Oceánii souhlasilo 20 %, 40 % nesouhlasilo a 40 % bylo neutrálních.[44]

Moderní éra[editovat | editovat zdroj]

V Osmanském chalífátu vládli po staletí Sunnitští muslimové. Ten byl k homosexuální problematice mnohem více vstřícný, než současná turecká vláda, byť ta tvrdí, že se snaží následovat jeho hodnoty. Osmanská říše měla rozsáhlou literaturu o homosexuální lásky a transvestititům dávala status akceptované sociální třídy. Dá se celkově říci, že osmanští sultáni byli na rozdíl od moderních tureckých islamistů, natož vůdců arabského světa, větší sociální liberálové.[45]

Osmanská říše také v r. 1858 během období reforem Tanzimat dekriminalizovala homosexualitu.[46][47]

Před nástupem moderní éry nebyly islámské národy tak moc odmítavé k homosexuálním vztahům. Například vládce Persie v 11. století vychovával svého syna k sezónní obměně partnerů: mladí muži v létě a ženy v zimě. Mnoho básníků milostné poezie 18. století Abú Nuwás v Bagdádu, Peršané a Urdu se během své tvorby nechávali inspirovat mladými chlapci. V mystických spisech středověké éry jako jsou Sufi je nejasné, zda se nechávali unést krásou dospívajícího hocha nebo Bohem. Evropští kronikáři tento vstřícný postoj ke gay sexu u chalífských soudů cenzurují.[48]

Moderní odmítání a kriminalizce homosexuality v islámu začaly narůstat prostřednictvím vnějších vlivů evropského kolonialismu. Tehdejší Evropané učili o homosexuálních aktech jako o protipřírodních a vnitřně nezřízených.[49]

Ačkoliv muslimové připomínají počátečnís dny islámu, kdy byli utlačováni a marginalizováni, tak mnoho z nich momentálně zapomíná na svojí historii a od ochrany muslimů, kteří jsou homosexuální nebo transgender, upouštějí.[50]

Pederastie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pederastie.

Navzdory formálnímu nesouhlasu náboženských autorit vede segregace žen v muslimských společnostech a vysoký důraz na maskulinitu mužů dospívající chlapce a svobodné mladé muže k vyhledávání sexuálních úletů s chlapci, kteří jsou mladší než oni. V jedné studii z Maroka se ukazuje, že se jejich sexuální objekty pohybují v rozmezí 7 až 13 let.[51] Muži mají sex s jinými muži tak, že oni jsou aktivní partneři, kdežto jejich chlapec, případně zženštilý muž, je pasivní.[52]

Liwat se tak může chápat jako krajní pokušení, [53] a tudíž není anální styk považován za tak odpudivě protipřírodní jako nebezpečně atraktivní. Obecně panuje zažité přesvědčení, že ti, kteří se zcela vyhýbají obscénnostem, tak činí, aby se na nich nestali závislými.[54] Ne veškerá sodomie má homosexuální charakter: jeden marocký sociolog ve své studii sexuální výchovy rodné země poznamenává, že pro mnoho mladých mužů je za heterosexuální sodomii považována veškerá sexuální aktivita, vyjma vaginálního styku. Zkoumané prostitutky také připouštějí, že mnoho jejich klientů se dožaduje análního styku.[55]

Přesvědčení, že sex za účelem potěšení je špatný, není nijak hojně rozšířené.[56] Hluboká hanba padá na pasivního partnera: z tohoto důvodu se muži odmítají zaměřovat na věkové skupiny 15 a 16 a 'zapomínají' že tak můžou činit ještě u mladších ročníků. Podobní sexuální sociologové zkoumají i jiné muslimské společnosti od Severní Afriky po Pákistán a Dálný východ.[57] V r. 2009 byly Britské ozbrojené síly v Afghánistánu nucené založit zvláštní komisi zabývající se sexualitou místních mužů poté, co se britští vojáci stali svědky sexuálních vztahů mezi dospělými muži a dospívajícími chlapci. Komise se ve zprávě shodla na tom, že ač se jedná o nezákonné jednání, tak jsou takové vztahy v zemi tradicí. Bacha bazi neboli boy play (chlapci na hraní) jsou nejvíce rozšíření v severním Afghánistánu.[58]

Homosexuální zákony v zemích s muslimskou většinou[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zákony týkající se homosexuality.

Kriminalizace[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů Mezinárodní gay a lesbické asociace (ILGA) je v sedmi zemích praktikovaná homosexualita stále trestána smrtí: Saúdská Arábie, Jemen, Írán, Afghánistán, Mauritánie, Súdán a severní část Nigérie.[59][60] Ve Spojených arabských emirátech se jedná o zločin, za nějž lze uložit trest smrti.[10][11] V Kataru, Alžírsku, Uzbekistánu a na Maledivách je homosexuální styk trestán buď vězením, nebo pokutou. Z tohoto vyplynula kontroverze ve vztahu ke ke Kataru, který má být pořadatelem Mistrovství světa ve fotbale 2022. Lidskoprávní skupiny se v r. 2010 při udělování statusu kandidátů na pořadatelství zajímala o vhodnosti této země kvůli zajištění ochrany homosexuálních hráčů a fanoušků před případním uvězněním. Prezident FIFA Sepp Blatter na tuto otázku zavtipokoval se slovy, že si budou muset během pobytu v Kataru sexuální aktivitu odepřít. Po odporu ze strany lidskoprávních skupin od svých poznámek ustoupil.[61]

V Egyptě byly zaznamenány případy pronásledování otevřeně homosexuálních mužů podle mravnostních zákonů. (viz Káhirská 52) Nicméně konsensuální soulož mezi dospělými jedinci téhož pohlaví konaná v soukromí není definována jako trestný čin. Zákon proti prostituci a zákony proti prostopášnosti byly v posledních letech zneužívány k uvězňování gayů.[62]

V Saúdské Arábii je maximálním trestem za homosexuální akt veřejná poprava, k níž velmi často dochází.[63] V některých případech používá vláda mírnější alternativní tresty spočívající v peněžitém trestu, odnětí svobody nebo bičování.

Islámský stát trestá homosexuály výhradně smrtí. Za obrovské mediální publicity bylo na území ovládaném touto islámskou teroristickou organizací veřejně popraveno 36 homosexuálů shozením ze střech 100patrových budov.[64]

V Indii, která je s početností muslimské populace třetí na světě, a ve kterém muslimové tvoří největší menšinu, vehementně odmítá největší islámská škola Darul Uloom Deoband veškeré vládní kroky posledních let[65], které spočívají v rušení a liberalizaci zákonů převztatých z dob Britské Indie, které zakazují homosexualitu.[66]

V únoru 2011 podnikla bahrajnská policie zásah na "gay párty".[48]

V Jordánsku, kde je homosexuální styk legální, bývávají gay shromáždění rozháněná nebo rušená pod různými záminkami, například pro údajné nelegální podávání alkoholických nápojů.[48]

V Turecku je homosexuální styk legální, ale občas v něm dochází k cenzuře určitých témat. Bývalý ministr vnitra İdris Naim Şahin nazýval homosexualitu "nečestnou, amorální a nepřirozenou".[48]

V Iráku se Saddám Husajn nijak nezobíral sexuální morálkou. Podle zprávy Ali Hiliho bylo od invaze v r. 2003 zavražděno více než 700 lidí pro jejich sexuální orientaci. Irák označil za nejnebezpečnější místo pro sexuální menšiny.[48]

V zemích s muslimskou většinou je sice otevřený gay život raritou, ale zato prostoru pro undergroundovou homosexuální kulturu je zde dostatečně dost. Dokonce i tam, kde platí nejpřísnější anti-homosexuální zákony, se gay scéna dotýká všech společenských vrstev.[48][67]

Trest smrti do r. 2016
V r. 2016 zveřejnila Mezinárodní lesbická, gay, bisexuální, trans a intersex asociace (ILGA) nejaktuálnější zprávu o státem podporované homofobii. Podle ní 13 zemí (nebo jejich částí) ukládá za stejnopohlavní sexuální styky trest smrti. Tyto státy tvoří 6 % členských zemí OSN. Z těchto 13 jsou čtyři africké: Súdán, Nigérie, Somálsko a Mauritánie. Zbývajících devět je asijských: Írán, Saúdská Arábie, Jemen, Afghánistán, Pákistán, Kater, Spojené arabské emiráty, Irák a území ovládaná Islámským státem. Žádná z nich se nenachází v Americe, Evropě a Oceánii.[68] Celá zpráva obsahující detaily o zemích trestajících praktikovanou homosexualitu smrtí je zde veřejně přístupná onlineState Sponsored Homophobia 2016 (ILGA, May 2016).

Dekriminalizace[editovat | editovat zdroj]

Osmanská říše (předchůdce dnešního Turecka) dekriminalizovalo homosexualitu v r. 1858. V Turecku, kde muslimové tvoří 99,8 % populace, nebyla homosexualita od té doby nikdy trestána, a to ani po založení republiky Mustafou Kemalem Atatürkem v r. 1923.[69] LGBT lidé mají v Turecku nárok na získání azylu podle Ženevské konvence od r. 1951.[70]

Stejnopohlavní sexuální styk je legální v Albánii, Ázerbájdžánu, Bahrajnu, Bosně a Hercegovině, Burkině Faso, Čadu, Džibutsku, Guineji-Bissau, Libanonu, Iráku (mimo oblastí ovládaných Islámským státem), Kazachstánu, Kosovu, Kyrgyzstánu, Mali, Nigeru, Tádžikistánu, Turecku, Západním břehu Jordánu (Stát Palestina), většině částí Indonésie a v Severním Kypru. V Albánii, Libanonu a Turecku se vedly diskuse na téma legalizace stejnopohlavního manželství.[18][19] Albania, Northern Cyprus and Kosovo also protect LGBT people with anti-discrimination laws.[64]

V r. 2016 zveřejnila Mezinárodní lesbická, gay, bisexuální, trans a intersex asociace (ILGA) zprávu o státem podporované homofobii. Podle ní je stejnopohlavní sexuální styk legální ve 121 zemích, z nich 21 leží v Africe, 19 v Asii, 24 v Americe, 48 v Evropě a 7 v Oceánii.[71] Plná zpráva se jmény zemí, kde je homosexuální aktivita legální, nebo trestána, je zde veřejně dostupná online State Sponsored Homophobia 2016 (ILGA, May 2016).

Stejnopohlavní manželství[editovat | editovat zdroj]

V r. 2007 se v marockém městě Ksar-el Kebír konala gay párty. Při této příležitosti se šířily zprávy o tom, že se jedná o gay svatbu, což dostalo více než 600 lidí do ulic, kde protestovali nejen proti této událostí, ale i proti obecně shovívavému přístupu k homosexuálům.[72] Několik osob, které se párty zúčastnilo, bylo zadrženo a 6 Maročanů následně odsouzeno ke čtyřem až deseti měsícům vězení za "homosexualitu".[73]

Ve Francii bylo 18. února 2012 uzavřeno islámské stejnopohlavní manželství.[74] V listopadu 2012 si gay muslimové pronajali část buddhistické modlitebny v Pařiží, ze které pak následně udělali "gay-friendly" mešitu, v níž lze oddávat páry stejného pohlaví,[75] a která má také své vlastní francouzské webové stránky [76]

První americký kongresman muslim Keith Ellison řekl v r. 2010, že veškerá diskriminace LGBT lidí je špatná.[77] Kromě tohoto prohlášení podpořil i stejnopohlavní manželství se slovy:[78]

Věřím, že právo na sňatek pro každého, kdo má o něj zájem, je základní, a že by nemělo být subjektem lidového hlasování zrovna tak, jako by se i nikdo z nás nedovolil hlasovat o tom, zda by můžou barevní sedět v přední straně autobusu.

V r. 2014 odsoudil káhirský soud osm mužů ke třem letům odnětí svobody po zveřejnění videa, na němž se zúčastnili soukromého gay svatebního obřadu na na Nilu.[79]

Islámský extremismus mířený na LGBT komunitu[editovat | editovat zdroj]

V západním světě došlo k několika násilným útokům proti LGBT komunitě ze strany islámských radikálů

  • V r. 2012 distribuovalo v anglickém městě Derby několik muslimů letáky vyobrazující popravy gayů a vyzývající k podpoře nenávisti vůči homosexuálům. Letáky nesly nápis "Změň se nebo shoř!" a "Hnusíš se Bohu!" a obhajovaly trest smrti za homosexualitu.[80] 20. ledna 2012 je shledal britský soud vinnými ze zločinu z nenávisti. Jeden z nich se obhajoval tím, že to byla jeho povinnost muslima.[48]
  • 31. prosince 2013 - Při příležitosti silvestrovských oslav došlo ke žhářskému útoku na gay noční klub v Seattlu, v němž slavilo více než 300 lidí. Nikdo nebyl zraněn.[81]
  • 12. únor 2016 - Během migrační krize v Evropě bylo zaznamenáno několik případů násilí proti gay uprchlíkům v azylových centrech, které často vedlo k jejich nucené segregaci od ostatních.[82]
  • 25. dubna 2016 - Xulhaz Mannan, zaměstnanec Velvyslanectví Spojených států v Dháce a editor prvního otevřeně LGBT magazhínu v Bangladéši, byl ve svém bytě napaden a zavražděn gangem islámských fundamentalistů.[83]
  • 12. červen 2016 - Nejméně 49 lidí bylo zavražděno a 50 zraněno během střelby v nočním klubu Pulse v Orlandu, stát Florida. Jednalo se o nejsmrtelnější masovou přestřelku uskutečněnou jedním útočníkem a nejsmrtelnější případ násilí proti LGBT komunitě v historii Spojených států. Střelec Omar Mateen se přihlásil k ISILu. Akt byl vyšetřovateli popsán jako islámský terorismus a zločin z nenávisti.[84][85][86][87][88][89][90][91] Po dalším přezkumu se vyšetřovatelé shodli na tom, že Omar Mateen vykazoval znaky radikalizace, a že jeho inlinace k Islámskému státu by mohla pomoct v získání většího množství informací o jeho krocích a tím pádem zamezit dalším útokům.[92] Afghánistán,[93] Alžírsko,[94] Azerbaijan,[95] Bahrajn,[96] Džibutsko,[97] Egypt,[98] Irák,[99] Írán,[100] Pákistán,[93] Saúdská Arábie,[101] Turecko,[102] Turkmenistán a Spojené arabské emiráty útok odsoudily.[103][104] Mnoho amerických muslimů, včetně představitele jejich komunity, útok taktéž odsoudili.[105][106] Modlitby za zemřelé se uskutečnily v několika mešitách napříč celou zemí..[107] Floridská mešita, jíž Matten často navštěvoval vydala prohlášení, v němž jeho počin odsuzovala. Kromě toho také poslala kondolence pozůstalým rodinám zemřelých. [108] Rada pro americko-islámské vztahy (The Council on American-Islamic Relation) útoky nazvala "ohavnými" a rovněž kondolovala pozůstalým obětí. CAIR Florida urgovala muslimy k dácovství krve a pomoci rodinám obětí.[105][109]

Veřejné mínění mezi muslimy[editovat | editovat zdroj]

Muslimská pouplace ve světě (Pew Research Center), 2014
LGBT práva v Organizaci spojených národů
     Podpora: Země, jejich zástupci podepsali ve Valném shromáždění OSN deklaraci LGBT práv, a které podporují rezoluci Rady pro lidská práva z r. 2011 [3] (96 členů)
     Opozice: Země, které podepsaly anti-rezoluci z r. 2008 [4] (Zpočátku 57 členů, nyní 54 členů
     Neutralita: Země, které, ač jsou členy OSN, deklaraci nepodepsaly, ale ani neodmítly (44 členů)

V únoru 2011 přijala Rada pro lidská práva první rezoluci na ochranu LGBT práv, kterou následovala zpráva Výboru pro lidská práva při OSN dokumentující porušování práv LGBT menšiny.[110][111] Mapy světa na pravé straně ukazují procento muslimů podle zemí a země, které podporují LGBT práva v OSN, což ukazuje postoj vlád většiny států s muslimskou většinou.

Islámští odpůrci pochodu LGBT pýchy v Nottinghamu, Anglie

Muslimská komunita je ve vztahu k homosexualitě jako celek polarizovaná. Někteří muslimové tvrdí, že žádný dobrý muslim nemůže být gay, a že tradiční islámské školy považují homosexualitu za smrtelný hřích. Na druhou stranu jiní muslimové jsou zastánci větší otevřenosti svých komunit a anti-gay postoje odsuzují. Jedná se zejména o mladé muslimy, u nichž má podpora gay práv spíše tendenci stoupat.[112]

Průzkumy veřejného mínění[editovat | editovat zdroj]

V r. 2013 vydalo Pew Research Center studii globální akceptace homosexuality, ve které objevilo rozšířené odmítání homosexuality ve většině národů s převážně muslimských obyvatelstvem. V některých zemích byla aktuálně nejvíce konzervativní mladá generace.[113]

Věková skupina a postoj k homosexualitě
Země 18-29 30-49 50+
Homosexualita

by měla být akceptována

% % %
Malajsie 7 10 11
Turecko 7 9 10
Palestina 5 3 --
Indonésie 4 3 2
Jordánsko 5 1 1
Egypt 3 2 3
Tunisko 3 2 1
Pákistán 2 2 2
Zdroj: The Global Divide on Homosexuality [Website]. PEW Research, 4 June 2013 [cit. 2013-09-13]. Dostupné online. 

V anketě uskutečněné v r. 2007 mezi britskými muslimy se 61 % zkoumaných vyslovilo pro trestnost homosexuality. U mladých britských muslimů zaujímalo toto stanovisko 71 %.[114] Pozdější průzkum Gallup z r. 2009 ukázal, že žádný s 500 britských muslimů nepovažuje homosexualitu za "morálně akceptovatelnou". Tento výzkum se porovnával s 1001 francouzskými muslimy, z nichž 35 % se vyjádřilo kladně.[115]

Výzkum z r. 2012 uskutečněný mezi německými Turky ukázal, že 51 % z nich, což jsou přibližně dvě třetiny z celkové muslimské populace v Německu[116], považuje homosexualitu za nemoc.[117]

V r. 2016 zveřejnila Mezinárodní lesbická, gay, bisexuální, trans a intersex asociace (ILGA) výzkum 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI People (Průzkum globálních postojů k LGBT lidem)'. Základním subjektem výzkumu byla "sexuální orientace".[118] Some of the questions and statistics about responses follow.

Děti zamilované do stejného pohlaví?
Pokud by se od dětí dozvěděli, že se zamilovaly do stejného pohlaví, tak by se 68 % zkoumaných lidí z celého světa (78 % z Afriky, 77 % z Asie, 64 % z Ameriky, 61 % z Evropy a 44 % z Oceánie) cítilo zklamaně.[119]

Lidská práva pro LGBTI lidi?
Na otázku, zda by nositelem lidských práv měl být každý bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu, odpovědělo 67 % globálně zkoumaných respondentů, že "ano". Podle regionů se takto vyjádřilo 62 % Afričanů, 63 % Asiatů, 69 % Američanů, 71 % Evropanů a 73 % obyvatelstva Oceánie. Negativně se vyjádřilo 59 % Afričanů, 49 % Asiatů, 40 % Američanů, 37 % Evropanů a 24 % obyvatel Oceánie.[119]

Podpora manželské rovnosti?
Na otázku, zda podporují manželskou rovnost, odpovědělo 32 % globálně zkoumaných respondentů kladně, 45 % negativně a 23 % nevědělo. Z regionálního hlediska pocházelo 19 % kladných odpovědí z Afriky, 26 % z Asie, 35 % z Ameriky, 41 % z Evropy a 56 % z Oceánie. Negativních odpovědí bylo 59 % z Afriky, 49 % z Asie, 40 % z Ameriky, 37 % z Evropy a 24 % z Oceánie. Všichni ostatní odpověděli, že neví.

Být LGBT je zločin?
Na otázku, zda by se měl LGBT status považovat za zločin, odpovědělo 45 % respondentů z Afriky, že ano, a že by měl být kriminalizován, zatímco 36 % bylo proti a 20 % bylo neutrálních. V Asii by souhlasilo 34 %, 45 % bylo proti kriminalizaci a 21 % bylo neutrálních. A Americe by 15 % souhlasilo s kriminalizací, 60 % nesouhlasilo a 25 % bylo neutrálních. V Evropě by souhlasilo 17 %, 65 % nesouhlasilo a 18 % bylo neutrálních. V Oceánii by 14 % souhlasilo, 65 % nesouhlasilo a 22 % se nedokázalo shodnout, zda by měl být LGBT status trestán.[120]

Pocit, kdyby soused/ka byl gay/lesba?
Na otázku, jak byste se cítili, kdyby váš soused/ka byl gay/lesba, odpovědělo 65 % lidí z celého světa, že by jim taková představa nevadila. Z kontinentálního hlediska by s takovým sousedem nemělo problém 43 % Afričanů, 18 % by se cítilo nepříjemně a 39 % by se cítilo velmi nepříjemně. V Asii by s tím nemělo problém 52 % respondentů, 21 % by se cítilo trochu nepříjemně a 28 % by se cítilo velmi nepříjemně. V Americe by nemělo problém 81 % respondentů, 11 % by se cítilo nepříjemně a 8 % by se cítilo velmi nepříjemně. V Evropě by nemělo problém 74 % respondentů, 14 % by se cítilo trochu nepříjemně a 12 % velmi nepříjemně. V Oceánii by 83 % zkoumaných nemělo problém, 9 % by se cítilo nepříjemně a 8 % velmi nepříjemně.[121]

Homosexuální láska je fenoménem západního světa
Na otázku, zda jsou homosexuální vztahy fenoménem západního světa, odpovědělo kladně 47 % Afričanů (fenoménem západu), 30 % záporně a 24 % neutrálně. V Asii to bylo 42 % kladných, 34 % záporných a 25 % neutrálních. V Americe souhlasilo pouze 21 %, 38 % nesouhlasilo a 40 % bylo neutrálních. V Evropě souhlasilo 24 %, 44 % nesouhlasilo a 32 % bylo neutrálních. V Oceánii 20 % souhlasilo, 40 % nesouhlasilo a 40 % bylo neutrálních.

Zpráva v celkovém znění je zde online přístupná The ILGA-RIWI 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI People in Partnership With Logo (2016).

Muslimové odmítají homosexuální vztahy[editovat | editovat zdroj]

  • Online článek "Islámský postoj k homosexualitě" říká, že existuje mezi islámskými učenci shoda v tom, že lidé se rodí přirozně jako heterosexuálové, a že homosexualita je tedy perverzní odchylkou od normy, a že všechny islámské školy i právo považují homosexuální akty za nezákonné.[122]
  • Šejk Jusúf al-Karadáví, hlava Evropského úřadu pro fatvy a výzkum, odpověděl na to otázku, jak by měli být homosexuálové trestáni, tak že sice neexistuje celková shoda na následku, ale že nejdůležitější je si být vědom toho, že by takový akt měl být trestným činem.[123]
  • Šejk Kalíd Jasín, imám, připomíná, že "Bůh je přímočarý", a že jediným trestem za homosexualitu je smrt.[124]
  • Článek s nadpisem "Jaká je pozice islámu ve vztahu k homosexuálům" říká, že islám neodmítá homosexualitu pouhým nesouhlaem, ale že Šaría učí o homosexualitě jako ohavném smilstvu trestaném smrtí.[125]
  • Islámský učenec Jusúf al-Karadáví zdůrazňuje, že zločin homosexuality je jedním z největších, nejhorších a nejnepřípustnějších hříchů.[126]

Islámské LGBT hnutí[editovat | editovat zdroj]

Tato sekce se skládá ze tří subsekcí. První se týká hnutí, která jsou momentálně zaniklá. Druhá těch, která v současné době fungují a třetí těch, které aktivně bojují s islamofobními předsudky.

Zaniklá hnutí[editovat | editovat zdroj]

Členové Al Fatihy na pochodu LGBT hrdosti v San Franciscu, 2008.

Nadace Al-Fatiha byla americkou organizací, která se sdružovala homosexuální, bisexuální a transgender muslimy. Založená byla v r. 1998 Faisalem Alamem, Američanem s pákistánskými kořeny, jako nevládní organizace. Organizace byla odnoží speciální internetové elektronické pošty, která se snažila shromažďovat gaye, lesby a muslimy z celého světa.[127] Nadace uznávala a považovala homosexualitu za přirozenou s tím, že verše Koránu jsou buď z kontextu moderní společnosti zastaralé, anebo že Korán mluví pouze proti homosexuálnímu chtíči, nikoli lásce. Po Alamově abdikaci nedokázali jeho následovníci organizaci udržet, a proto ji v r. 2011 zrušili.[128]

V r. 2001 vydala Al-Muhajirun, ilegální a nyní zaniklá mezinárodní organizace, která se snažila šířit islámský chalífát, fatvu deklarující, že všichni členové Al-Fatihy jsou odpadlící od víry, a že musí být usmrceni. Z důvodů obav a původu z konzervativních společnosti bylo na stránkách nadace mnoho členů anonymních v zájmu ochrany své identity, čímž prakticky pokračovali v tradici diskrétnosti.[129] Al-Fatiha měla ve Spojených státech 14 poboček a další kanceláře v Anglii, Kanadě, Španělsku, Turecku a Jihoafrické republice. Ve Spojeném království ještě také působí organizace Imaan jako sociálně-podpůrná skupina pro LGBT muslimy a jejich rodiny.[130] Obě tyto skupiny založili pákistánští gay aktivisté.

Aktivní hnutí[editovat | editovat zdroj]

Ruku v ruce s ostatními lidskoprávními diskusemi a boji se sexuální orientací vznikl základ pro sociální hnutí a organizace zabývajících se otázkou diskriminace a ostrakizace genderových a sexuálních menšin.[131]

ILGA
Mezinárodní lesbická, gay, bisexuální, trans a intersex asociace (ILGA) byla založená v r. 1978 jako světová federace národních a místních organizací, jejichž činností je dosahování rovných práv leseb, gayů, bisexuálů, translidí a intersexuálů a ochrany před anti-LGBTI diskriminací. Jedná se zároveň o organizaci s více než 1100 členy.[132] The ILGA’s 2016 report on State Sponsored Homophobia 2016 can be read at State Sponsored Homophobia 2016 (ILGA, May 2016). The ILGA’s 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI People can be read at 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI.

Manifestace za gay muslimy na londýnském gay pride 2011.

Projekt safra
Projekt safra pro ženy vzniknul ve Spojeném království. Podporuje a pracuje na boji s předsudky proti LGBTQ muslimkám. Založily jej v říjnu 2001 muslimské LBT ženy. Safra usiluje především o inkluzivitu a diverzitu.[133]

GayBombay
GayBombay založila v r. 1998 jako samostatnou informační skupinu skupina homosexálů, kteří se snažili vytvářet pro své soukmenovce bezpečné prostředí. Na jejich facebookových stránkách se sdružuje a komunikuje něco okolo 2300 členů. Mimo jiné odkazuje také na knihu Gay Bombay: Globalizace, láska a její místo v současné Indii, která v r. 2008 vyšla v Indii. Nakladatelstvím bylo SAGE Publikcations.[134]

Muslimové za progresivní hodnoty
Muslimové za progresivní hodnoty je lidskoprávní organizace sdružující věřící, kteří prosazují tradiční hodnoty Koránu, sociální spravedlnost a rovnost pro všechny v souladu s hodnotami 21. století.[135] Organizace zašťituje sérii několika přednášek, na kterých se zkoumá přípustnost homofobie v muslimských zemích. Jedna z nich je volně přístupná online MPV Lecture Series.

Islámské ex-gay hnutí
Existuje také nespočet islámských ex-homosexuálních (lidé, kteří tvrdí, že se jim podařilo změnit svojí homosexuální orientaci na heterosexuální)[136] skupin, které se snaží "pomáhat" homosexuálům stát se heterosexuály. Většina vědců se drží globálního konensu, že homosexuální nebo bisexuální orientace není duševní poruchou, kterou by šlo léčit, a že z hlediska celospolečenského nepředstavuje žádný objektivní problém. Z tohoto důvodu také veškeré zdravotní organizace od pokusů změn sexuální orientace odrazují a varují před zničujícími následky takových procedur.[137][138] Lidé, kteří konverzní terapii podstoupili mají 8,9 x větší sebevraždené sklony, 5,9 x větší sklony k depresím, a třikrát větší sklony k užívání drog, než jejich stejně orientovaní vrstevníci, kteří jí nepodstoupili.[139]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT in Islam na anglické Wikipedii.

  1. The Qu'ran and Homosexuality [online]. Fordham University [cit. 2013-11-07]. Richard Burton suggests the following Qu'ranic verses as relevant to homosexuality:. Dostupné online. 
  2. a b c d e Ali, Kecia(2006). Sexual Ethics & Islam. Oxford, England: OneWorld Publishing, 90. ISBN 978-1-85168-456-4. 
  3. [1] 3, 2010/https://web.archive.org/web/20100603002449/http://www.islamonline.net/servlet/Satellite?pagename=IslamOnline-English-Ask_Scholar/FatwaE/FatwaE&cid=1119503545556 Archived červen 3, 2010 at the Wayback Machine
  4. Khaled El-Rouayheb. Before Homosexuality in the Arab-Islamic World 1500–1800, 12 ff. 
  5. Lesbian and Gay Rights in the World [PDF]. May 2009. Dostupné online. 
  6. Abu Dawud 32:4087
  7. Sahih Bukhari 7:72:774
  8. Ibn Majah Vol. 3, Book 9, Hadith 1903
  9. "UK party leaders back global gay rights campaign", BBC Online, 13 September 2011. Ověřeno k 7 November 2013. "At present, homosexuality is illegal in 76 countries, including 38 within the Commonwealth. At least five countries - the Yemen, Saudi Arabia, Iran, Mauritania and Sudan - have used the death penalty against gay people." 
  10. a b United Arab Emirates [online]. [cit. 2015-10-27]. Facts as drug trafficking, homosexual behaviour, and apostasy are liable to capital punishment.. Dostupné online. 
  11. a b Man Accused of "Gay Handshake" Stands Trial in Dubai [online]. [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 
  12. Anderson, Ben (2007).  "The Politics of Homosexuality in Africa"(PDF). Africana 1 (1). 
  13. OTTOSSON, Daniel. State-sponsored Homophobia: A world survey of laws prohibiting same sex activity between consenting adults [online]. International Lesbian and Gay Association (ILGA), 2013 [cit. 2016-02-26]. S. Page 7. Dostupné online. 
  14. Ready, Freda. The Cornell Daily Sun article [2] Retrieved on December 4, 2002
  15. Syria: Treatment and human rights situation of homosexuals [PDF]. [cit. 2011-01-20]. Dostupné online. 
  16. a b "In response to anti-LGBT fatwa, Jokowi urged to abolish laws targeting minorities", 18 March 2015. Ověřeno k 7 April 2015. 
  17. Indonesia: Situation of sexual minorities, including legislation, treatment by society and authorities, state protection and support services available (2013- June 2015) [online]. Immigration and Refugee Board of Canada, 8 July 2015 [cit. 2016-05-18]. Dostupné online. 
  18. a b Lowen, Mark."Albania 'to approve gay marriage'", BBC News, 2009-07-30. Ověřeno k 2013-04-22. 
  19. a b  (August 2005) Rough Guide to South East Asia: Third Edition. Rough Guides Ltd, 74. ISBN 1-84353-437-1. 
  20. State-sponsored Homophobia - A world survey of laws: Criminalisation, protection and recognition of same-sex love [PDF]. International Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Intersex Association, May 2014 [cit. 2016-02-25]. Dostupné online. 
  21. Kuwait Law [online]. 2009. Dostupné online. 
  22. Law of the Republic of Uzbekistan On Enactment of the Criminal Code of the Republic of Uzbekistan [online]. Legislationline.org [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. 
  23. "Muslim states block gay groups from U.N. AIDS meeting; U.S. protests", Reuters, 17 May 2016. Ověřeno k 18 May 2016. 
  24. Evans, Robert."Islamic states, Africans walk out on UN gay panel", Reuters, 8 March 2012. Ověřeno k 18 July 2012. 
  25. Solash, Richard."Historic UN Session On Gay Rights Marked By Arab Walkout", Radio Free Europe/Radio Liberty, 7 March 2012. Ověřeno k 18 July 2012. 
  26. South Africa leads United Nations on gay rights | News | National | Mail & Guardian. Mg.co.za (2012-03-09). Retrieved on 2013-09-27.
  27. Archived copy [online]. [cit. 2014-04-25]. Dostupné online. 
  28. Over 80 Nations Support Statement at Human Rights Council on LGBT Rights » US Mission Geneva [online]. Geneva.usmission.gov [cit. 2013-04-22]. Dostupné online. 
  29. 2016 Plan of Actions for LGBTI rights.
  30. (references 7:80–84, 11:77–83, 21:74, 22:43, 26:165–175, 27:56–59, and 29:27–33)
  31. Duran (1993) p. 179
  32. Kligerman (2007) pp. 53–54
  33. Wafer, Jim(1997)."Muhammad and Male Homosexuality",in Stephen O. Murray and Will Roscoe: Islamic Homosexualities: Culture, History and Literature. New York University Press, 88. Ověřeno k 2010-07-24. 
  34. Wafer, Jim(1997)."Muhammad and Male Homosexuality",in Stephen O. Murray and Will Roscoe: Islamic Homosexualities: Culture, History and Literature. New York University Press, 89–90. Ověřeno k 2010-07-24. 
  35. Shaykh Atabek on Islamic Law [online]. [cit. 2016-07-02]. Dostupné online. 
  36. EDITORS, The. Abu Nuwas | Persian poet [online]. Britannica.com [cit. 2016-05-05]. Dostupné online. 
  37. Kinross, The Ottoman Centuries, pp. 115–16.
  38. History of the Ottoman Empire, Mohamed Farid Bey
  39. Encyclopedia of Islam and the Muslim World, MacMillan Reference USA, 2004, p.316
  40. Welch A., "Wordly and Otherwordly Love in Safavi Painting", Persian Painting from the Mongols to the Qajars, Éditions R. Hillenbrand, Londres, 2000, p. 303 et p. 309.
  41. Daniel Eisenberg, “Homosexuality” in Medieval Iberia: An Encyclopedia, ed. Michael Gerli (Routledge, 2003), 398.
  42. Kecia Ali, Sexual Ethics and Islam: Feminist Reflections on Qur'an, Hadith and Jurisprudence (Oneworld Publications, 2016), 105.
  43. Kecia Ali, “Same-sex Sexual Activity and Lesbian and Bisexual Women.” Accessed October 1, 2016.
  44. The ILGA-RIWI 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI People in Partnership With Logo (2016), 7-9.
  45. “What Islam Says About Being Gay?” The New York Times (July 28, 2015). Retrieved October 11, 2016.
  46. Tehmina Kazi."The Ottoman empire's secular history undermines sharia claims", 7 Oct 2011. 
  47. Ishtiaq Hussain. The Tanzimat: Secular Reforms in the Ottoman Empire [online]. Faith Matters, 15 Feb 2011. Dostupné online. 
  48. a b c d e f g “Islam and Homosexuality” The Economist (February 4, 2012)
  49. Tilo Beckers, “Islam and the Acceptance of Homosexuality,” in Islam and Homosexuality, Volume 1, ed. Samar Habib, 64-65 (Praeger, 2009).
  50. Scott Siraj al-Haqq Kugle, Living Out Islam: Voices of Gay, Lesbian, and Transgender Muslims (NYU Press, 2013), 21-22.
  51. Schmitt&Sofer, p.36
  52. Schmitt&Sofer, pp.x-xi
  53. Habib, p.287
  54. Arno Schmitt, Jehoeda Sofer, "Sexuality and Eroticism among Males in Muslim Societies" (The Haworth Press, 1992) p.8. Books.google.com.au. Ověřeno k 2010-07-24. 
  55. Dialmy, pp.32 and 35, footnote 34
  56. Schmitt&Sofer, p.7
  57. Murray&Roscoe, passim
  58. QOBIL, Rustam. The sexually abused dancing boys of Afghanistan - BBC News [online]. Bbc.co.uk [cit. 2016-05-05]. Dostupné online. 
  59. 7 countries still put people to death for same-sex acts [online]. ILGA [cit. 2010-07-24]. Dostupné online. 
  60. Homosexuality and Islam [online]. ReligionFacts, 2005-07-19 [cit. 2010-07-24]. Dostupné online. 
  61. Fifa boss Sepp Blatter sorry for Qatar 'gay' remarks, BBC
  62. State Sponsored Homophobia 2016 (ILGA, May 2016), 62.
  63. http://www.huffingtonpost.com/michelangelo-signorile/saudi-arabia-beheads-gays_b_6354636.html |title=Saudi Arabia Beheads Gays|
  64. a b ISIL targets gays in Brutal public killings
  65. "Login", timesonline.co.uk. 
  66. After Deoband, other Muslim leaders condemn homosexuality, Times of India
  67. The Kingdom in the Closet [online]. May 2007 [cit. 2017-01-21]. Dostupné online. 
  68. State Sponsored Homophobia 2016 (ILGA, May 2016), 37.
  69. Tehmina Kazi. The Ottoman empire's secular history undermines sharia claims [online]. Dostupné online. 
  70. ILGA-Europe [online]. Dostupné online. 
  71. State Sponsored Homophobia 2016 (ILGA, May 2016), 34-36.
  72. Al Arabiya: "Moroccan "bride" detained for gay wedding" [online]. Dostupné online. 
  73. Al Arabiya: "Morocco sentences gay ‘bride’ to jail" [online]. Dostupné online. 
  74. FRANCE - Concilier islam et homosexualité, le combat de Ludovic-Mohamed Zahed - France 24 [online]. Dostupné online. 
  75. Gay-friendly 'mosque' opens in Paris retrieved 12 February 2013
  76. Homosexual Muslims - HM2F [online]. Dostupné online. 
  77. Bradlee Dean: Keith Ellison is advancing Sharia law through ‘homosexual agenda’ retrieved 15 January 2013
  78. Keith Ellison: Minnesota Anti-Gay Marriage Amendment Will Fail retrieved 16 January 2013
  79. "Crackdown As Men Jailed Over 'Gay Wedding'", 6 November 2014. Ověřeno k 13 November 2014. 
  80. Nick Britten, “Five Muslims Distribute Hate Leaflets” (10 Jan 2012).
  81. SeattleTimes - Arson attack
  82. Gay refugees facing abuse in asylum shelters
  83. Al-Mahmood, Syed Zain."Editor of Bangladesh Gay Magazine Hacked to Death in His Home", 2016-04-26. 
  84. ; STANTON, Jenny; LAMBIET, Jose. Worst Mass Shooter in U.S. History [online]. June 12, 2016 [cit. 2016-06-12]. Dostupné online. 
  85. "Orlando nightclub shooting: 50 killed in shooting rampage at gay club; gunman pledged allegiance to ISIS", The Washington Post, 12 June 2016. Ověřeno k 12 June 2016. 
  86. Stack, Liam."Before Orlando Shooting, an Anti-Gay Massacre in New Orleans Was Largely Forgotten", The New York Times, June 13, 2016. Ověřeno k June 13, 2016. "The terrorist attack ... was the largest mass killing of gay people in American history, but before Sunday that grim distinction was held by a largely forgotten arson at a New Orleans bar in 1973 that killed 32 people at a time of pernicious anti-gay stigma." 
  87. INGRAHAM, Christopher. In the modern history of mass shootings in America, Orlando is the deadliest [online]. June 12, 2016. Dostupné online. 
  88. PERALTA, Eyder. Putting 'Deadliest Mass Shooting In U.S. History' Into Some Historical Context [online]. NPR, June 13, 2016. Dostupné online. 
  89. Orlando Gunman Was ‘Cool and Calm’ After Massacre, Police Say [online]. Dostupné online. 
  90. "Orlando Gay Nightclub Massacre a Hate Crime and Act of Terror, FBI Says", ABC News, June 15, 2016. Ověřeno k June 17, 2016. 
  91. Santora, Marc."Last Call at Pulse Nightclub, and Then Shots Rang Out", The New York Times, June 12, 2016. Ověřeno k June 13, 2016. 
  92. Investigators Say Orlando Shooter Showed Few Warning Signs Of Radicalization [online]. Dostupné online. 
  93. a b This Is How World Leaders Are Reacting To The Orlando Gay Nightclub Shooting [online]. [cit. 2016-06-12]. Dostupné online. 
  94. Algeria: Orlando Mass Shooting, a 'Barbaric Crime,' Says President Bouteflika [online]. All Africa, June 13, 2016. Dostupné online. 
  95.  . Баку осудил теракт в США — Haqqin [online]. [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  96. Foreign Ministry of Bahrain gives condolences on Orlando shooting [online]. Bahrain MoFA, June 13, 2016. Dostupné online. 
  97. Présidence de la République de Djibouti [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 
  98. State Information Services Egypt strongly condemns Orlando shooting [online]. [cit. 2016-06-22]. Dostupné online. 
  99. Iraqi PMU English on Twitter: "Today we stand with the victims of the #Orlando attack on civilians by #ISIS. From #Iraq we #PrayForOrlando." [online]. Twitter [cit. 2016-06-23]. Dostupné online. 
  100. "Statement by Iranian Foreign Ministry". 
  101. "Saudi Arabia condemns Orlando shooting", June 13, 2016. Ověřeno k June 13, 2016. 
  102. No: 134, 12 June 2016, Press Release Regarding the Terrorist Attack in Orlando City of the US [online]. [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. 
  103. Туркменистан: золотой век [online]. [cit. 2016-06-13]. Dostupné online. 
  104. Foreign Ministry of UAE gives condemns Orlando shooting [online]. UAE MoFA, June 13, 2016. Dostupné online. 
  105. a b Gunaratna, Shanika."Muslim Americans rush to condemn Orlando massacre", CBS News, June 13, 2016. 
  106. "Muslim leaders condemn Florida massacre, brace for backlash", June 13, 2016. 
  107. Blinder, Alan."Fort Pierce Mosque in Florida Condemns Attack", June 12, 2016. 
  108. "Muslim community condemns Orlando attack, calls for blood donations", WPLG, June 13, 2016. 
  109. Jordans, Frank."U.N. Gay Rights Protection Resolution Passes, Hailed As 'Historic Moment'", June 17, 2011. 
  110. UN issues first report on human rights of gay and lesbian people [online]. United Nations, 15 December 2011. Dostupné online. 
  111. Lauren Markoe, “Muslim Attitudes About LBGT Are Complex” (Religion News Service, June 17, 2016.
  112. Pew Research Center: The Global Divide on Homosexuality retrieved 9 June 2013
  113. http://dvmx.com/British_Muslim_Youth.pdf
  114. Butt, Riazat."Muslims in Britain have zero tolerance of homosexuality, says poll", The Guardian, 2009-05-07. 
  115. Bundesministerium des Inneren: Zusammenfassung "Muslimisches Leben in Deutschland", p. 2
  116. Liljeberg Research International: Deutsch-Türkische Lebens- und Wertewelten 2012, July/August 2012, p. 73
  117. The ILGA-RIWI 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI (2016).
  118. a b The ILGA-RIWI 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI People in Partnership With Logo (2016), 3.
  119. The ILGA-RIWI 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI People in Partnership With Logo (2016), 5-6.
  120. The ILGA-RIWI 2016 Global Attitudes Survey on LGBTI People in Partnership With Logo (2016), 9-10.
  121. Homosexuality as a perversion.
  122. Ayaan Hirsi Ali, Homosexuality a Crime (June 13, 2016).
  123. Punishment for Homosexuality.
  124. Islam's Position on Homosexuals.
  125. Crime of Homosexuality.
  126. "Cyber Mecca", The Advocate, March 14, 2000
  127. Muslim Alliance for Sexual and Gender Diversity [online]. Muslimalliance.org [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  128. Tim Herbert, "Queer chronicles", Weekend Australian, October 7, 2006, Qld Review Edition.
  129. Home [online]. Imaan.org.uk [cit. 2010-07-24]. Dostupné online. 
  130. Beden Offord, “Queer Activist Intersections in Southeast Asia: Human Rights and Cultural Studies” in Ways of Knowing about Human Rights in Asia ed. Vera Mackie, 46 (Routledge, 2016).
  131. About the ILGA
  132. The Safra Project. and About Safra Poject. Retrieved September 28, 2016.
  133. About Gay Bombay,
  134. Muslims for Progressive Values. Retrieved October 6, 2016.
  135. Throckmorton, Warren (June 2002).  "Initial empirical and clinical findings concerning the change process for ex-gays". Professional Psychology: Research and Practice 33: 242–248. American Psychological Association. doi:10.1037/0735-7028.33.3.242. 
  136. Just the Facts about Sexual Orientation & Youth [online]. American Psychological Association [cit. 2011-04-02]. Dostupné online. 
  137. Bachmann Silent on Allegations Her Clinic Offers Gay Conversion Therapy [online]. ABC News [cit. 2011-06-13]. Dostupné online. 
  138. Therapeutic Responses to Sexual Orientation [online]. American Psychological Association. Dostupné online. 

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Aktivisté[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]