Eunuch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kızlar Ağası, hlava černých eunuchů Otomanského říšského harému

Eunuch (řecky „strážce lože“; z ευνέ (euné) – postel, ἔχειν (echein) – mít v moci) je muž, který (podle běžné definice tohoto termínu) buď byl kastrován (typicky v brzkém věku – dříve, než se u něj projevily hormonální změny) nebo (podle některých starověkých textů) mu v plození potomků bránila impotence, celibát či jiná zábrana. Eunuch měl specifickou funkci v mnoha společnostech – dvořané, kastrátní pěvci, náboženští specialisté, vojáci, členové královské gardy, vládní úředníci a strážci významných žen či sluhové v harémech. Často pocházeli z řad otroků a kastraci podstupovali nedobrovolně. Kastrace z nich měla udělat spolehlivé sluhy, již mohli být blíže významným osobám, včetně panovníků, a vykonávat pro ně drobné služby (včetně např. koupání, stříhání vlasů, nošení v nosítkách, dokonce vyřizování vzkazů). V kombinaci s neexistencí vlastní rodiny a zřeknutí se věrnosti komukoli jinému než vládci samotnému bylo na eunuchy nahlíženo jako na důvěryhodné osoby[1] – funkci, kterou později plnili tajemníci a kancléři, konšelé. Eunuchy můžeme najít v starověkých a raně středověkých říších asijského kontinentu (Čína, Korea, Vietnam, Thajsko, Barma, Otomanská říše, Indický subkontinent), v Evropě pak ve starém Řecku, Římě a Byzanci. Nejstarší záznamy se o eunuchovi zmiňují v 21. století př. n. l.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Slovníkové heslo eunuch ve Wikislovníku Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou eunuchové

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eunuch na anglické Wikipedii.

  1. (anglicky)Christine Hsu (2012-09-24). "Eunuch Study Reveals That Castration May Add 20 Years to a Man's Life". Medicaldaily.com. Retrieved 2014-04-24.
  2. (anglicky)Maekawa, Kazuya (1980). Animal and human castration in Sumer, Part II: Human castration in the Ur III period. Zinbun [Journal of the Research Institute for Humanistic Studies, Kyoto University], pp. 1–56.

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]