Alevité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Interier staré alevitské modlitebny

Alevité patří mezi odnož šíitského islámu, žijí především v Turecku (tvoří zhruba 20 % obyvatel Turecka). Alevité nemají mešity, nemodlí se pětkrát denně, neuznávají právo šaría, nepostí se během ramadánu, pouť do Mekky není pro ně povinná. Současně nenadřazují muže ženám, ženy nenutí zakrývat vlasy.

V Turecku jsou alevité částečně diskriminováni.[zdroj?]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Alevité v Turecku

Počet alevitů nelze z důvodu absence přesných statistik přesně stanovit. Někteří se ke své víře veřejně nepřiznávají a část se asimilovala. Navzdory univerzálnosti alevitské víry (na rozdíl od ostatního islámu) neznají konverzi k alevitismu. Odhady se pohybují mezi 10 milióny [1] až celosvětově 25 milióny věřících.[2]

Alevitské komunity jsou soustředěny ve Střední Anatolii a Thrákii, zvláště pak v Turecku v pásu mezi městy Çorum na západě a Muş na východě. Jedinou tureckou provincií s nadploviční většinou alevitského obyvatelstva je provincie Tunceli (dříve známá jako Dersim). V Turecku jsou celkem 4382 obce s nadpoloviční většinou alevitského obyvatelstva. Z toho je 3929 vesnic, 334 nábožensky smíšené vesnice, 92 města, 16 nábožensky smíšených měst, 9 alevitských okresních měst a 2 hlavní města provincií. Z odhadu 12,5 miliónu alevitů se asi 2,9 miliónu asimilovalo.[3]

Na počátku 60. let 20. století odešlo mnoho původních alevitů do velkých měst západního a jižního Turecka a západní Evropy, kde se silně urbanizovali. Federace alevitských svazů v Evropě tvoří zájmové zastoupení v Evropě.[4] Většina alevitů jsou Turci a Turkméni, menšinu z nich tvoří Kurdové, Zaza a Azerové.[5]

Nadto existují komunity v některých oblastech Íránského Ázerbájdžánu. Město Ilchiči (persky ايلخچي‎‎), které leží 87 km jihozápadně od íránského města Tabríz, je takřka celé osídleno alevity. V Řecku je asi 3000 alevitů v západní Thrákii.[6] V Bulharsku je několik desítek tisíc bektašských alevitů, kteří jsou označovaní jako Aliani a Kizilbaši. Další menšina žije na Kypru.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aleviten na německé Wikipedii.

  1. John Schindeldecker: From his Turkish Alevis Today.
  2. “Alevism,” from The Encyclopedia of the Orient.
  3. Hürriyet Fotoanaliz: Akkiraz’dan Kılıçdaroğlu’na Alevi raporu
  4. YASEMIN NUHOǦLU SOYSAL. Changing Parameters of Citizenship and Claims-Making: Organized Islam in European Public Spheres. [s.l.] : Theory and Society, svazek 26. Dostupné online. S. 509–527. (anglicky)  
  5. David Zeidan: The Alevi of Anatolia, 1995.
  6. Αλεβίτες, οι άγνωστοι «συγγενείς» μας
  7. Kuzey Kıbrıs Türk Cumhuriyeti Alevi Kültür Merkezi, abgerufen am 24. August 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]