Registrované partnerství v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prohlášení o uzavření registrovaného partnerství

Registrované partnerství je úředně nebo jinak zaznamenané partnerství. Od 90. let 20. století se sousloví v češtině užívá jako ustálený termín pro označení úředně uzavřeného svazku dvou spolužijících osob podobného manželství, s účinností od roku 2006 je takto oficiálně nazván veřejnoprávně institucionalizovaný svazek dvojic stejného pohlaví podle českého práva, které tento institut klade na roveň obdobným institutům v dalších zemích.

Při schvalování byl tento zákon všeobecně považován za krok vyhovující potřebám homosexuálně orientovaných osob a označován předkladateli též jako krok k jejich zrovnoprávnění, odpůrci zákona naopak za ohrožení konzervativních hodnot, zejména tradiční rodiny.[1]

Použité slovo partner se do češtiny dostalo přes francouzštinu a angličtinu a jeho kořen pochází z latinského slova pars (část); slovo partner znamená v obecném významu účastník, společník, podílník.

Historie zákona[editovat | editovat zdroj]

V Česku byl zákon o registrovaném partnerství v parlamentu navrhován v různých podobách už od 90. let 20. století. V roce 1998 Poslanecká sněmovna zamítla v prvním čtení první ucelený poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví, který v roce 1997 společně podali Zuzka Rujbrová (KSČM), Jana Gavlasová (ČSSD) a Jaroslav Zvěřina (ODS). Návrh zákona obsahoval paušální odkaz na zákon o rodině a oproti manželství vyjímal jen společnou výchovu dětí a adopci. Jedním z hlavních oponentů zákona byl Marek Benda (ODS), kterému vadilo zejména přiznání daňových výhod, které dle něj souvisejí s výchovnou funkcí rodiny a byly by zneužitelné. Benda se rovněž obával, že do pěti let by byl ze zákona vypuštěn zákaz adopcí.[2]

V roce 1999 sněmovna zamítla další poslanecký návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví. Návrh podali Jan Zahradil (ODS), Monika Horáková (US), Jitka Kupčová (ČSSD) a Zuzka Rujbrová (KSČM). V parlamentní diskusi vynikly z oponentních argumentů zejména názory poslanců za KDU-ČSL Jiřího Karase, který takový institut považoval za demotivující pro ty, kdo by chtěli svou homosexualitu léčit, a Pavla Tollnera, který hovořil o „nepřijatelné apotéze jednání homosexuálního, bisexuálního a jiných zvráceností“, které, jak uvedl, chtěl původně nazvat „prasečinkami“. Za tento výrok byl kritizován. Sněmovna pak schválila návrh předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody na zamítnutí návrhu.[2]

V roce 2001 vláda Miloše Zemana předložila parlamentu vlastní návrh zákona o partnerském soužití osob stejného pohlaví,[3] vypracovaný z pověření vlády ministrem spravedlnosti Jaroslavem Burešem, avšak Poslanecká sněmovna jej vrátila vládě k dopracování, k čemuž pak už kvůli parlamentním volbám nedošlo. Hlavními argumenty odpůrců zákona byla obava z oslabení postavení tradiční rodiny a možnost výchovy dětí v homosexuálních svazcích. Nový návrh zákona o registrovaném partnerství upravila až v roce 2004 vláda Vladimíra Špidly, ale k projednání do parlamentu jej nepředložila. Gay a lesbické organizace kritizovaly, že k přípravě této verze nebyly přizvány.[2] Mírně upravenou verzi vládního návrhu, připravenou ve spolupráci se zástupci Gay a lesbické ligy, předložila 20. dubna 2004 skupina 9 poslanců – Jitka Kupčová (ČSSD), Taťána Fischerová (US‑DEU), Kateřina Konečná (KSČM), Jan Zahradil (ODS), Jaroslav Zvěřina (ODS), Zdeněk Jičínský (ČSSD), Vladimír Koníček (KSČM), Pavel Svoboda (US‑DEU) a Vlastimil Ostrý (US‑DEU), ten však byl v únoru 2005 sněmovnou zamítnut.

Až další poslanecký návrh z dubna 2005 byl schválen Poslaneckou sněmovnou 16. prosince 2005 a pak Senátem 26. ledna 2006. Prezident republiky Václav Klaus však zákon vetoval. Veto bylo nakonec přehlasováno Poslaneckou sněmovnou dne 15. března 2006.[4]

Institut registrovaného partnerství tak v Česku platí od 1. července 2006, kdy nabyl účinnosti zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. V roce 2008 byl zákon novelizován, šlo spíše o právně-technickou změnu a v rozsahu práv a povinností z partnerství plynoucích nedošlo k zásadním změnám.[5]

Podle českého práva trvající registrované partnerství bránilo až do roku 2016 tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. Rada vlády pro lidská práva shledala takové ustanovení za diskriminační a vyzvala ministra pro lidská práva, aby předložil vládě návrh na nápravu tohoto stavu, který je dle právní analýzy Jana Wintra v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod i s ústavním pořádkem České republiky.[6][7] O odstranění právní bariéry se nakonec postaral Ústavní soud.

Do konce roku 2015, tedy za 9,5 roku platnosti zákona, se v Česku registrovalo 2174 homosexuálních párů, z toho přibližně ⅔ mužských. Z toho přibližně 300 svazků bylo později právně ukončeno, ačkoliv toto číslo může být z důvodu nedůkladné evidence ve skutečnosti vyšší.[8] Pět let předtím, na konci roku 2010, to bylo 1111 registrovaných homosexuálních párů, mezi nimiž mužské tvořily více než ⅔. 26 partnerství bylo do té doby uzavřeno v zahraničí, 66 svazků bylo právně ukončeno.[9]

Někteří politici a odborníci prosazovali místo speciálního institutu pro dvojice osob stejného pohlaví, výkladem asociovaného s homosexuální orientací, šířeji pojatý institut, který by nebyl vázaný na pohlaví partnerů. V roce 2011 se pro podobné řešení vyslovili například David Elischer z pražské právnické fakulty, ředitelka České demografické společnosti Jitka Rychtaříková, dlouhodobě ho podporuje Petr Nečas, vstřícně se k němu staví i ministr Jaromír Drábek nebo místopředsedkyně VV Dagmar Navrátilová a Vladimír Špidla. Proti se vyjádřili třeba ministr Jiří Pospíšil či tvůrce návrhu nového občanského zákoníku Karel Eliáš.[10]

Vstup do partnerství a jeho zánik[editovat | editovat zdroj]

Registrované partnerství v ČR mohou uzavřít dvě dospělé osoby stejného pohlaví (dvě ženy nebo dva muži), z nichž aspoň jedna má české státní občanství. Uzavírá se před pověřeným matričním úřadem (vždy jen jeden v kraji, partnerství osob bez trvalého pobytu v ČR registruje Úřad městské části Brno-střed). Matriční úřad vede knihu registrovaných partnerství a k ní sbírku listin, umožňuje do nich též nahlédnout a vydává výpisy z knihy. Kniha registrovaných partnerství je minimálně jednou ročně kontrolována krajským úřadem.[11]

Partneři před úřadem činí prohlášení, které může, ale nemusí proběhnout veřejným a slavnostním způsobem. Při prohlášení musejí oba partneři předložit příslušné doklady. Pokud má osoba trvalé bydliště na území České republiky, prokáže totožnost a připojí rodný list, osvědčení o státním občanství ČR (ne však starší než 3 měsíce) a občanský průkaz. V případě, že je tato osoba rozvedená, ovdovělá, či ukončila jiné registrované partnerství, předloží pravomocný rozsudek soudu, nebo úmrtní list zemřelého partnera. Tytéž podmínky platí pro osoby žijící s trvalým pobytem v cizině, pouze mohou být nahrazeny prohlášením příslušné země, že takové doklady vynadává. Výjimku tvoří osoby, kterým byl udělen azyl – mohou nahradit doklady čestným prohlášením.[11]

Po učinění prohlášení obou partnerů úřad provede zápis do knihy registrovaného partnerství a vydá doklad o registrovaném partnerství. Tento stav se partnerům zapisuje i do občanského průkazu. Uzavření partnerství brání trvající manželství nebo registrované partnerství některého z partnerů.

Partnerství zaniká úmrtím, prohlášením za mrtvého, změnou pohlaví nebo rozhodnutím soudu o jeho zrušení, a to po vzájemné dohodě nebo i jen na žádost jednoho z partnerů, pokud ten prokáže, že partnerský vztah již fakticky netrvá.[12]

Registrující matriční úřady[editovat | editovat zdroj]

Osoby, které mají zájem vstoupit do registrovaného partnerství tak nemohou učinit před kterýmkoli matričním úřadem v České republice. Tuto možnost mají pouze u vybraných matričních úřadů, které zastupují celý konkrétní správní obvod. V České republice touto kompetencí disponuje celkem čtrnáct úřadů:[13]

Matriční úřad Správní obvod
Úřad městské části Praha 1 Hlavní město Praha
Magistrát města Kladno Středočeský kraj
Magistrát města České Budějovice Jihočeský kraj
Úřad městského obvodu Plzeň 3 Plzeňský kraj
Magistrát města Karlovy Vary Karlovarský kraj
Úřad městského obvodu Ústí nad Labem-město Ústecký kraj
Magistrát města Liberec Liberecký kraj
Magistrát města Hradec Králové Královéhradecký kraj
Magistrát města Pardubice Pardubický kraj
Magistrát města Jihlava Kraj Vysočina
Úřad městské části Brno-střed Jihomoravský kraj
Magistrát města Olomouc Olomoucký kraj
Magistrát města Zlín Zlínský kraj
Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Moravskoslezský kraj

Práva a povinnosti[editovat | editovat zdroj]

Osoby žijící v registrovaném partnerství mají stejná práva a stejné povinnosti jako osoby žijící v manželství. Jsou si rovny, mají právo zastupovat jeden druhého v běžných záležitostech. Mají také vzájemnou vyživovací povinnost. Ta platí i po ukončení partnerství, pokud se jeden z partnerů nedokáže živit sám. V těchto případech se uplatňuje buď dohoda mezi partnery, nebo rozhoduje soud. Soud může rozhodnout ve prospěch jednoho z partnerů na dobu až tří let, za podmínky, že se nepodílel na rozvratu vztahu a byla mu způsobena vážná újma. Partner, kterému je přiznané výživné má přednost před vyživovací povinností dětí. Vyživovací povinnost zaniká, když je jeden z partnerů prohlášen za mrtvého, nebo bývalý partner uzavře nové manželství či registrované partnerství. Při ukončení vyživovací povinnosti je vyplácena jednorázová částka na základě smlouvy.[11]

Děti a změna zákona o registrovaném partnerství[editovat | editovat zdroj]

Pokud je dítě v péči jednoho z partnerů a oba partneři žijí ve společné domácnosti, podílí se na výživě i druhý partner a vztahují se na něj všechny povinnosti. Trvající partnerství až do roku 2016 bránilo individuálnímu osvojení dítěte. Partneři stále nemohou dítě adoptovat ani spolu, ani dítě druhého partnera.

V září roku 2014 byla Poslanecké sněmovně předložena novela zákona o registrovaném partnerství. Předkladatelkou byla Radka Maxová a dalšími 26 poslanci napříč politickým spektrem (vyjma KDU-ČSL). V říjnu byl návrh poslán vládě, která nezaujala stanovisko. Projednávání této novely bylo odkládáno až do května roku 2015, kdy se platforma PROUD spolu s Maxovou snažila zařadit novelu jako pevný bod programu schůze Poslanecké sněmovny. Návrh na toto zařazení na program schůze nebyl 19. května 2015 odsouhlasen plénem Poslanecké sněmovny.[14] V září roku 2015 se vyjádřil ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier, že v případě, že se nepodaří v brzké době projednat návrh ve Sněmovně, předloží ho spolu s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem jako návrh vládní.[15] Novela by umožňovala osvojení dítěte registrovanými partnery, pokud by mělo v rodném listě uvedeno jen jednoho rodiče, nebo pokud by jeho druhý rodič o něj nepečoval a souhlasil s osvojením. V případě, že by dítě bylo starší dvanácti let, muselo by se svým osvojením souhlasit také.[16] Registrovaní partneři také neměli mít právo na dítě toho druhého (pokud se biologickému rodiči něco stane, partner nemá na dítě nárok).

Ke změně ale nakonec došlo díky rozhodnutí Ústavního soudu, který na návrh Městského soudu v Praze v červnu 2016 zrušil ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, jenž osvojení bránilo, neboť jej shledal rozporným s právem na lidskou důstojnost, s právem na soukromý život a se zákazem diskriminace.[17] Nově tak osoba žijící v registrovaném partnerství adoptovat dítě může, občanský zákoník ale i nadále vylučuje společnou adopci (joint adoption). Také pokud by si jeden z partnerů osvojil dítě druhého partnera, z matriky bude vypuštěn zápis o původním rodiči.[18]

Postoje českých politických stran[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv je zákon o registrovaném partnerství součástí českého právního řádu, postoje politiků a politických stran se k této otázce i po jeho přijetí různí.

Pro podporu zákona i homosexuální menšiny se zpravidla vyjadřují liberální politici, naopak konzervativní a krajně pravicové strany s formulací zákona nesouhlasí.

Například Strana zelených uvádí, že „podpoří rozšíření institutu registrovaného partnerství dvou osob bez ohledu na jejich pohlaví či vztah“. Podporuje zároveň i rozšíření statutu manželství pro páry stejného pohlaví, podobně jako je tomu například ve Francii, Belgii nebo Anglii.[19] Liberální Česká pirátská strana pak podporuje „rovnoprávnost různých forem životních partnerství“.[20]

Naopak konzervativní krajně pravicová Národní demokracie ve svém programu odmítá „tzv. práva homosexuálů a dalších sexuálních ‚menšin‘“. V programu uvádí, že „ve zdravé společnosti může existovat jedině rodina složená z muže, ženy a dětí“. Výslovně zde poukazují na to, že registrované partnerství nepřipouští a že homosexualita je nemoc, která by měla být léčena.[21]

Většina parlamentních politických stran se ve svých programech k problematice registrovaného partnerství příliš nevyjadřuje. Jejich názory jsou tak zřejmé především z předkládaných novel zákona o registrovaném partnerství či z vyjádření jednotlivých straníků. (viz Čeští politici a registrované partnerství).

V současnosti[kdy?] se diskutuje o možnosti osvojení dítěte v homosexuálním páru. Navrhovatelkou zákona byla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO), pro tento návrh se vyslovili zástupci sociální demokracie, proti jsou naopak lidovci.[22]

Přesto, že byl zákon o registrovaném partnerství přijat za vlády sociální demokracie, ani tato strana není v otázce těchto svazků jednotná. Liberální křídlo strany, které reprezentuje například Jiří Dienstbier, Bohuslav Sobotka nebo Michaela Marksová se k sexuálním menšinám staví pozitivně. Proti tomu konzervativní křídlo představované například Zdeňkem Škromachem je v otázce vstřícnosti k sexuálním menšinám zdrženlivější.[zdroj?]

Čeští politici a registrované partnerství[editovat | editovat zdroj]

Václav Votava, poslanec ČSSD: „Vnímám totiž snahu o přijetí zákona z velké míry jako snahu o společenské uznání.“[23]

Cyril Svoboda, bývalý předseda KDU-ČSL: „Podle mého názoru nejde o žádný krok moderní nebo liberalizační. Podle mého názoru stav společnosti volá po jistém konzervativismu, po jistém návratu k tradičním hodnotám. Podle mého názoru tento zákon relativizuje hodnotu rodiny.“[24]

Václav Klaus, bývalý prezident: „Faktické soužití neboli partnerství osob stejného pohlaví v naší zemi existovalo v minulosti, existuje dnes a existovat bude nepochybně i v budoucnosti. Cílený, vědomý a záměrně prováděný proces legitimizace (…) vytvořil pro tuto menšinu v podstatě bezproblémové prostředí jak pro vztahy mezi jejími příslušníky navzájem, tak pro vztahy jejich příslušníků vůči jiným lidem, a zajistil víceméně neutrální přijímání této menšiny ve společnosti.“ (tak Václav Klaus zdůvodnil veto, kterým zákon odmítl v únoru 2006).[25]


Magazín LUI před prezidentskými volbami v roce 2013 zanalyzoval názory jednotlivých prezidentských kandidátů na registrované partnerství.[26]

Jana Bobošíková, známá svými konzervativními názory, se sice vyjádřila proti postavení manželství a registrovaného partnerství na stejnou úroveň, připustila však možnost adopce dětí homosexuálními páry.

Jiří Dienstbier uvedl, že jednou z jeho priorit je ochrana práv menšin, z pozice ministra pro lidská práva pak sám navrhoval novely zákona o registrovaném partnerství.

Jan Fischer, stejně jako Bobošíková, odmítl zrovnoprávnění manželství a partnerství, podpořil však tezi rozšíření práv homosexuálních párů.

Táňa Fischerová se staví k LGBT komunitě pozitivně, sama byla jednou z předkladatelek zákona.

Vladimír Franz podpořil zrovnoprávnění manželství a partnerství. Zastává ve vztahu k LGBT komunitě liberální postoje.

Zuzana Roithová, členka KDU-ČSL, se zdrženlivému názoru vlastní strany vůči partnerství nevzpouzela. Odmítla adopci dětí homosexuálními páry.

Karel Schwarzenberg se sice stavěl proti výhradám lidovců, zrovnoprávnění manželství a partnerství ale také odmítl.

Přemysl Sobotka odmítl zrovnoprávnění manželství s partnerstvím, ohledně adopcí jasno nemá.

Miloš Zeman zastává poměrně liberální politiku vůči LGBT komunitě. Považuje to ale za privátní sféru, do které by neměli politici tolik zasahovat.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Stenozáznam jednání Poslanecké sněmovny PČR
  2. a b c Historie homosexuality, web Zvláštní duše, text nedatován, autor webu a textu neuveden
  3. Sněmovní tisk 1075: Vl. zák. o partnerském soužití osob téhož pohlaví, archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
  4. GL partnerství: Historický přehled
  5. Zákon č. 239/2008 Sb., kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím. Dostupné online.
  6. Vláda ČR přes webarchiv.cz: 187. Kolokvium k individuálním adopcím dětí registrovanými partnery
  7. JUDr. Mgr. Jan Wintr, Ph.D. pro Gender Studies, o.p.s.: Právní analýza osvojení dítěte
  8. Registrované partnerství v ČR do konce loňska uzavřelo 2174 párů. České noviny [online]. 04.02.2016, rev. 04.02.2016 [cit. 2016-07-13]. Dostupné online.  
  9. Jan Jiřička: Registrované partnerství slaví pět let, na matriku zašlo přes tisíc párů, iDnes.cz 1. 7. 2011
  10. Svatby by mohla nahradit registrace. Čechům se totiž do sňatků nechce, iDNES.cz, 30. 8. 2011.
  11. a b c Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupné online.
  12. § 29 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 14–17 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.
  13. Ministerstvo vnitra České republiky (2014). Uzavření registrovaného partnerství [online; cit. 2016-11-01]. Dostupné z WWW: <http://www.mvcr.cz/clanek/uzavreni-registrovaneho-partnerstvi.aspx>.
  14. http://proudem.cz/novinky/188-poslanci-nejsou-ani-po-9-mesicich-ochotni-resit-situace-stejnopohlavnich-rodin.html
  15. http://proudem.cz/novinky/201-po-roce-svita-nadeje.html
  16. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1022797-registrovanym-partnerum-se-otevira-cesta-k-adopci-ditete-sveho-protejsku
  17. Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 7/15, [cit. 2016-06-28]. Dostupné online.
  18. § 800 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dostupné online.
  19. Strana zelených (nedatováno). Program - Část I: Důstojný život v moderní společnosti [online; cit. 2016-11-22]. Dostupné z WWW: <http://www.zeleni.cz/program-dustojny-zivot-v-moderni-spolecnosti/#ochrana_obanskch_prv>.
  20. Česká pirátská strana (nedatováno). Rovnoprávnost [online; cit. 2016-11-22]. Dostupné z WWW: <https://www.pirati.cz/program/rovnopravnost>.
  21. Národní demokracie (nedatováno). Rodina [online; cit. 2016-11-22]. Dostupné z WWW: <http://narodnidemokracie.cz/program/rodina/>.
  22. ČTK, iDNES.cz (2016). Vláda souhlasí s osvojením dítěte v homosexuálním páru. iDNES.cz [online]. 24. 10. 2016 [2016-11-22]. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/osvojeni-ditete-homosexualni-pary-dtv-/domaci.aspx?c=A161024_132728_domaci_hro>.
  23. Poslanecká sněmovna Parlamentu České repubiky (2005). Stenoprotokol z jednání ve čtvrtek 8. 12. 2005, bod č. 27: Návrh poslanců Anny Čurdové, Jitky Kupčové, Taťány Fischerové, Kateřiny Dostálové, Lucie Talmanové, Kateřiny Konečné, Zdeňka Jičínského, Vladimíra Doležala, Pavla Svobody, Vlastimila Ostrého a Vladimíra Koníčka na vydání zákona o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů /sněmovní tisk 969/ - druhé čtení [online; cit. 2016-11-22]. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/051schuz/s051330.htm#r5>.
  24. Poslanecká sněmovna Parlamentu České repubiky (2005). Stenoprotokol z jednání v pátek 24. 6. 2005, bod č. 65: Návrh poslanců Anny Čurdové, Jitky Kupčové, Taťány Fischerové, Kateřiny Dostálové, Lucie Talmanové, Kateřiny Konečné, Zdeňka Jičínského, Vladimíra Doležala, Pavla Svobody, Vlastimila Ostrého a Vladimíra Koníčka na vydání zákona o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů /sněmovní tisk 969/ - prvé čtení [online; cit. 2016-11-22]. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/eknih/2002ps/stenprot/045schuz/s045280.htm#r6>.
  25. KLAUS, Václav (2006). Prezident republiky Václav Klaus vetoval zákon o registrovaném partnerství. [online; cit. 2016-11-22]. Dostupné z WWW: <http://www.klaus.cz/clanky/47>.
  26. LUI (2013?). Prezidentští kandidáti a jejich vztah k LGBT [online; cit. 2016-11-22]. Dostupné z WWW: <http://www.lui.cz/ostatni/item/1230-prezident%C5%A1t%C3%AD-kandid%C3%A1ti-a-jejich-vztah-k-lgbt>.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]