Asistovaná reprodukce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Intracytoplasmatická injekce spermie (ICSI)

Asistovaná reprodukce je označení pro lékařské postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se zárodečnými buňkami nebo s embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem léčby neplodnosti ženy nebo muže".[1] Asistovaná reprodukce (umělé oplodnění) je lékařská pomoc partnerskému páru, který má problém s otěhotněním. Asistovaná reprodukce je tedy zjednodušeně jakýkoliv medicínský zásah, který napomáhá lidskému rozmnožování.

Asistovaná reprodukce je předmětem etických sporů. V roce 2010 získal britský fyziolog Robert G. Edwards za vývoj metody oplodnění ve zkumavce (in vitro fertilizaci) Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Předseda Papežské akademie Ignacio Carrasco de Paula udělení ceny ostře odsoudil. Vatikán později jeho ústní prohlášení v písemné podobě zmírnil a cenu pro Edwardse označil za pochopitelnou.[2][3] Katolická církev nemá nic proti metodám asistované reprodukce, které léčí neplodnost, ale odmítá metody založené na umělém oplodnění, které jsou podle ní nedůstojné člověka.[4][5]

Umělé oplodnění v Česku[editovat | editovat zdroj]

Současná česká legislativa umožňuje aby se z České republiky stala velmoc pro poskytování umělého oplodnění cizincům[6][7]. V Česku funguje i několik specializovaných agentur[8].

Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) navrhovala, aby o umělé oplodnění mohly požádat ženy bez souhlasu partnera, zákon toto umožňující však Poslanecká sněmovna neschválila.[9] Zákon byl navrhován i s přihlédnutím k tomu, že ženy zákonnou podmínku souhlasu partnera obcházejí tím, že si přivedou jakéhokoliv muže, který prohlásí, že je jejich partner, a dá jim souhlas, přičemž kliniky nemají možnost zkontrolovat, zda je muž podepisující souhlas s oplodněním skutečně ženiným partnerem.[9] Zákon odmítl mimo jiné i ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík (ČSSD), protože podle něho by stát měl preferovat úplné rodiny a mimo manželství se rodí v Česku polovina dětí.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon 227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách.
  2. Vatikán odsoudil Nobelovu cenu za umělé oplodňování, ČT24. 5. 10. 2010
  3. MRÁZEK, Lukáš. Právní předpoklady rodičovství. Praha, 2011 [cit. 2016-05-25]. 92 s. diplomová. Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Vedoucí práce Senta Radvanová. s. 22. Dostupné online.
  4. Viz např. Květoslav Šipr: Člověk je vždy plodem Boží stvořitelské lásky, in Katolický týdeník 20. 7. 2010
  5. http://www.vira.cz/otazky/Umele-oplodneni-1.html
  6. ŠENK, Michal. Medicínský turismus v Česku dál kvete. Už nejen kvůli plastikám, novým hitem je umělé oplodnění. Hospodářské noviny. 2014-01-28. Dostupné online [cit. 2017-03-31]. (cs-CZ) 
  7. Zdravotní turistika: Česko je velmocí plastických operací. Žena.cz, magazín pro ženy. 2016-08-19. Dostupné online [cit. 2017-03-31]. (cs-CZ) 
  8. V Česku vzniká první digitální agentura zaměřená na zdravotnický segment - Borovan.cz. www.borovan.cz [online].  [cit. 2017-03-31]. Dostupné online.  (česky) 
  9. a b c SKOUPÁ, Adéla; ŠRAJBROVÁ, Markéta. Umělé oplodnění pro single ženy neprošlo. Mít dítě není základní právo, řekla Chalánková. Aktuálně.cz [online]. 2017-04-26 [cit. 2017-04-26]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Řežábek, K. Léčba neplodnosti. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2103-3
  • Doherty, C. M., Clark, M. M. Léčba neplodnosti: podrobný rádce pro neplodné páry. Brno: Computer Press, 2006. ISBN 80-251-0771-X
  • Dostál, J. Etické a právní aspekty asistované reprodukce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1700-4.
  • Falcone, T., Hurd, W. Clinical reproductive medicine and surgery. New York: Elsevier, 2007. (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]