Transsexualita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Transsexualita (neboli transsexualizmus) je stav nesouladu mezi psychickým a anatomickým pohlavím. Transsexuálem je buď člověk, který má primární pohlavní znaky muže, ale cítí se být ženou (tzv. „male to female“, MtF, „z muže na ženu“), nebo člověk, který má primární pohlavní znaky ženy, ale cítí se být mužem (tzv. „female to male“, FtM, „z ženy na muže“). V různých společnostech se liší, jak lidé takový stav prožívají i jak společnost k takovým lidem přistupuje. V 90. letech 20. století se zformovala hnutí transsexuálů, která prosazují rovnoprávnost a důstojnost transsexuálních lidí a právo na lékařskou i úřední změnu pohlaví; vůči snahám o změnu pohlaví se staví odmítavě nebo rozpačitě konzervativnější části společnosti.

Pohlavní identita, tedy psychická nebo společenská příslušnost k určitému pohlaví, je jinou otázkou než sexuální orientace.

Lékařská diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 obsahuje tzv. poruchy pohlavní identity v kapitole F64 (F64.0: Transsexualizmus, F64.2 Porucha pohlavní identity v dětství). Transsexualizmus definuje jako „přání žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví“, přičemž za obvyklé označuje pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby tělo odpovídalo preferovanému pohlaví. Pro stanovení této diagnózy je vyžadována přítomnost transsexuální identity trvale alespoň dva roky, přičemž by neměla být příznakem žádné duševní poruchy nebo (jiné) intersexuální, genetické nebo chromozomové abnormality.

Americký diagnostický a statistický manuál obsahoval „transsexualism“ od verze DSM-III (1980) a zůstal i ve verzi DSM-III-R (1987). Ve vydání DSM-IV (1994) byla nahrazena diagnózou 302.85 „gender identity disorders“, která zůstala i v DSM-IV-TR. Pojetí transsexuality v připravovaném vydání DSM-V je předmětem značného mediálního a lobbistického zájmu.

Organizace transsexuálů na jedné straně prosazují, aby transsexualita nebyla patologizována. Na druhé straně právě její uvedení mezi poruchami umožňuje, aby se zdravotní pojišťovny podílely na nákladech na změnu pohlaví.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Mezi neurology a sexuology postupně převažuje názor, že psychické pohlaví je determinované speciálním mozkovým centrem pohlavní identity (bez přímé závislosti například na sexuální orientaci) a že psychická pohlavní identita je určena nejpozději během nitroděložního vývoje. Žádné výzkumy však nejsou stoprocentně exaktní.

Přístupy k řešení[editovat | editovat zdroj]

Reparativní terapie[editovat | editovat zdroj]

Některé psychiatrické a psychologické přístupy se pokoušejí přizpůsobovat psychiku transsexuála jeho anatomickému pohlaví a vést jej k tomu, aby se se svým anatomickým pohlavím smířil a přizpůsobil mu svou životní roli. Obecně je tento přístup považován za překonaný, avšak přesto se jím jako jednou z alternativ zabývají i někteří nejpřednější odborníci.

Genderový nomádismus[editovat | editovat zdroj]

Některé přístupy, vycházející zejména z myšlenkového zázemí feminismu, vidí problém především ve stereotypních rolích a očekáváních spojených s pohlavími. Tento přístup bojuje proti přísné dichotomii pohlaví a hájí široký prostor pro nejrůznější role a stavy na pomezí mezi mužem a ženou.

Přeměna[editovat | editovat zdroj]

Současný dominantní přístup lékařských institucí i organizací transsexuálů považuje za optimální řešení hormonální léčbu a chirurgické zásahy, jejich cílem je změna anatomického pohlaví. Státy, které to umožňují, zpravidla stanoví i pravidla a podmínky pro úřední změnu pohlaví.

V České republice je změna pohlaví přípustná jen na základě posouzení diagnózy i prognózy lékařskou komisí.

Přeměna z muže na ženu či naopak probíhá v několika fázích. Operativní změně pohlaví předchází tak zvaný RLT nebo RLE (z anglického "real life test" či "real life experience"), kdy osoba po dobu nejméně jednoho roku vystupuje za všech okolností v souladu se svým psychickým pohlavím, a podávání hormonálních přípravků (u MtF antiandrogenů a estrogenů, u FtM testosteronů), přičemž pořadí těchto dvou fází záleží na konkrétních případech. FtM v době příchodu k sexuologovi již většinou vystupují v mužské roli, na rozdíl od MtF, v jejichž případě se nejprve často přistupuje k hormonální terapii, které nadále umožní snadnější přechod k RLT. Třetím krokem je operativní změna pohlaví.

U anatomických mužů spočívá chirurgická změna v ženu v odstranění penisu a vytvoření vagíny. Hormonální léčba pak spočívá v podávání hormonálního přípravku, který způsobuje zaoblování boků, růst prsou, změnu tvaru ramen a redukci ochlupení.

U anatomických žen je chirurgická změna opačná. Podmínkou pro úřední změnu pohlaví je v České republice i odstranění dělohy. Hormonální léčba způsobí zastavení menstruace, mohutnění svalové struktury, růst ochlupení a vousů a změnu hlasu. Pro nesnáze spojené s vytvořením neopenisu někteří FtM od této varianty ustupují.

Hnutí transsexuálů[editovat | editovat zdroj]

Transsexuální hnutí se začalo zřetelněji formovat asi v 90. letech 20. století. Brzy poté se začlenilo k homosexuálnímu hnutí, jehož historie je o několik desetiletí delší, a celosvětově prosadilo značné splynutí homosexuální, bisexuální a transsexuální problematiky pod novou značkou LGBT.

Transsexuálové jsou v tomto ohledu spolu s společně s hermafroditními a jinými intersexuálními lidmi a s lidmi vybočujícími chováním nebo oblékáním z pohlavní role (transgender lidé) počítáni do společné skupiny, která se označuje například jako translidé nebo transgender lidé.

Rizika[editovat | editovat zdroj]

Změna pohlaví je zásahem do lidského těla a má svá rizika. Britský list Daily Mail upozornil na vysoký počet sebevražd transsexuálů po změně pohlaví, která je až 31%, a to v souvislosti s dobrovolnou eutanazií transsexuála Nancy Verhelstové, která si nechala změnit pohlaví na mužské, ale operace se nepodařila podle očekávání. Jako důvod uvedl, že „Nechce být zrůdou“.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/314903-transsexual-zvolil-eutanazii-nezdarena-zmena-pohlavi-z-nej-udelala-zrudu.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

1. Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity / Hanka Fifková, Petr Weiss, Ivo Procházka, Peggy T. Cohen–Kettenis, Friedemann Pfäfflin, Ladislav Jarolím, Jiří Veselý, Vladimír Weiss - Grada 08/2008

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]