Transsexualita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Transsexualita (neboli transsexualizmus) je stav nesouladu mezi psychickým a anatomickým pohlavím. Projevuje se obvykle neztotožněním člověka s biologickým pohlavím a touhou být opačného pohlaví, mít jeho tělesné znaky a projevy. Transsexuál je buď člověk, který má primární pohlavní znaky muže, ale cítí se být ženou (tzv. „male to female“, MtF, „z muže na ženu“), nebo člověk, který má primární pohlavní znaky ženy, ale cítí se být mužem (tzv. „female to male“, FtM, „z ženy na muže“). Pro transsexuála se někdy používá zkratka TS.

Podstatou transsexuality nejsou charakteristiky sexuální, ale charakteristiky pohlavní role. Proto pro lidi s transsexualitou bývá často důležitější naplňovat sociální aspekty vytoužené pohlavní role než její aspekty sexuální. Vybírají si obvykle profese (mají zájmy atp.) typické pro pohlaví, s nímž se identifikují.[1]

V různých společnostech se liší, jak lidé transsexualitu prožívají i jak společnost k transsexuálním lidem přistupuje. V 90. letech 20. století se zformovala hnutí transsexuálů, která prosazují rovnoprávnost a důstojnost transsexuálních lidí a právo na lékařskou i úřední změnu pohlaví. Vůči těmto snahám se staví odmítavě nebo rozpačitě konzervativnější a méně informované části společnosti. Sexuální identita (identifikace) či úžeji pohlavní identita (identifikace) je něco zcela jiného než sexuální orientace.

Lékařská diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 uvádí tzv. poruchy pohlavní identity v kapitole F64 (F64.0: Transsexualizmus, F64.2 Porucha pohlavní identity v dětství). Transsexualizmus definuje jako „přání žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví“, přičemž za obvyklé označuje pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby tělo odpovídalo preferovanému pohlaví. Pro stanovení této diagnózy je vyžadována přítomnost transsexuální identity trvale alespoň dva roky, přičemž by neměla být příznakem žádné duševní poruchy nebo (jiné) intersexuální, genetické nebo chromozomové abnormality.

Americký diagnostický a statistický manuál obsahoval „transsexualism“ od verze DSM-III (1980) a zůstal i ve verzi DSM-III-R (1987). Ve vydání DSM-IV (1994) byla nahrazena diagnózou 302.85 „gender identity disorders“, která zůstala i v DSM-IV-TR. Pojetí transsexuality v připravovaném vydání DSM-V je předmětem značného mediálního a lobbistického zájmu.

Na jednu stranu organizace transsexuálů prosazují, aby transsexualita nebyla patologizována, na druhou stranu právě zařazení transsexuality mezi poruchy umožňuje, aby se zdravotní pojišťovny podílely na nákladech na změnu pohlaví.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Mezi neurology a sexuology postupně převažuje názor, že psychické pohlaví je determinované speciálním mozkovým centrem pohlavní identity a že psychická pohlavní identita je určena nejpozději během nitroděložního vývoje. Žádné výzkumy však nejsou stoprocentně exaktní.

Přístupy k řešení[editovat | editovat zdroj]

Reparativní terapie[editovat | editovat zdroj]

Některé psychiatrické a psychologické přístupy se pokoušejí přizpůsobovat psychiku transsexuála jeho anatomickému pohlaví a vést jej k tomu, aby se se svým anatomickým pohlavím smířil a přizpůsobil mu svou životní roli. Obecně je tento přístup považován za překonaný, avšak přesto se jím jako jednou z alternativ zabývají i někteří odborníci.

Genderový nomádismus[editovat | editovat zdroj]

Některé přístupy, vycházející zejména z myšlenkového zázemí feminismu, vidí problém především ve stereotypních rolích a očekáváních spojených s pohlavími. Tento přístup bojuje proti přísné dichotomii pohlaví a hájí široký prostor pro nejrůznější role a stavy na pomezí mezi mužem a ženou.

Přeměna[editovat | editovat zdroj]

Současný dominantní přístup lékařských institucí i organizací transsexuálů považuje za optimální řešení hormonální léčbu a chirurgické zásahy, jejich cílem je změna anatomického pohlaví. Státy, které to umožňují, zpravidla stanoví i pravidla a podmínky pro úřední změnu pohlaví.

V České republice je změna pohlaví přípustná na základě posouzení diagnózy i prognózy lékařskou komisí. Změna pohlaví nemá vliv na osobní poměry člověka. Automaticky však zaniká manželství nebo registrované partnerství.[2] Weiss uvádí, že „Klient se rozhoduje v zásadě mezi třemi variantami – adaptací na biologické pohlaví, adaptací na psychické pohlaví a procesem přeměny pohlaví. V současné době není dost dobře možné určit, jaký typ rozhodnutí mezi lidmi s transsexualitou převažuje. Informace, které máme, pocházejí především od klientů našich ordinací. Jistě existuje skupina lidí, kteří se na lékaře ... nikdy neobrátí a adaptují se bez asistence pomáhajících profesí.“[3]

Přeměna z muže na ženu či naopak probíhá v několika fázích. Operativní změně pohlaví předchází tzv. RLE („real life experience“; člověk činí novou zkušenost) a RLT („real life test“; člověk testuje správnost svého rozhodnutí), tzn. že po dobu nejméně jednoho roku vystupuje za všech okolností v souladu se svou psychickou identitou, a podávání hormonálních přípravků (u MtF antiandrogenů a estrogenů, u FtM testosteronů), přičemž pořadí těchto dvou fází záleží na konkrétních případech. FtM v době příchodu k sexuologovi již většinou vystupují v mužské roli na rozdíl od MtF, v jejichž případě se často přistupuje nejprve k hormonální terapii, která umožní snadnější přechod k RLT. Třetím krokem je operativní změna pohlaví.

U anatomických mužů spočívá chirurgická změna v ženu v odstranění penisu a vytvoření vagíny. Hormonální léčba spočívá v podávání hormonálního přípravku, který způsobuje zaoblování boků, růst prsou, změnu tvaru ramen a redukci ochlupení.

U anatomických žen je chirurgická změna opačná. Podmínkou pro úřední změnu pohlaví je v České republice i odstranění dělohy. Hormonální léčba způsobí zastavení menstruace, mohutnění svalové struktury, růst ochlupení a vousů a změnu hlasu. Pro nesnáze spojené s vytvořením neopenisu někteří FtM od této varianty ustupují.

Zajímavý případ[editovat | editovat zdroj]

Manželé Bowserovi z Kentucky, kteří se dříve jmenovali Jason a Nicole, si po zplození dvou potomků změnili pohlaví a nyní se jmenují Bianca a Nick.[4]

Hnutí transsexuálů[editovat | editovat zdroj]

Hnutí se začalo zřetelněji formovat v 90. letech 20. století. Brzy se začlenilo k hnutí homosexuálů, jež počalo o několik desetiletí dříve a celosvětově prosadilo značné splynutí homosexuální, bisexuální a transsexuální problematiky pod značkou LGBT.

Transsexuálové jsou v tomto ohledu spolu s hermafroditními a jinými intersexuálními lidmi a s lidmi vybočujícími chováním nebo oblékáním z pohlavní role počítáni do společné skupiny, která se označuje např. translidé nebo transgender lidé.

Případ Nathana Verhelsta[editovat | editovat zdroj]

Britský list Daily Mail upozornil na vysoký počet sebevražd transsexuálů v souvislosti s dobrovolnou eutanazií transsexuála Nathana Verhelsta, který si nechal změnit pohlaví na mužské, ale operace se nepodařila podle očekávání. Jako důvod uvedl: „neúnosné psychické utrpení“.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WEISS, Petr a kol. Sexuologie. Praha: Grada, 2010, s. 446.
  2. § 29 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  3. WEISS, Petr a kol. Sexuologie. Praha: Grada, 2010, s. 449.
  4. CHROMÝ, Adam. Kdo je tady vlastně tatínek, a kdo maminka? Manželé si po zplození dvou dětí prohodili pohlaví [online]. Super.cz, 2014-08-14, [cit. 2014-08-14]. [1]. (anglicky) 
  5. GAYLE, Damien. Belgian transsexual Nathan Verhelst, 44, elects to die by euthanasia after botched sex-change operation. Daily Mail Online. Published: 15:18 GMT, 1 October 2013, updated: 17:06 GMT, 3 October 2013 [cit. 16. 1. 2017]. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/news/article-2440086/Belgian-transsexual-Nathan-Verhelst-44-elects-die-euthanasia-botched-sex-change-operation.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]