Registrované partnerství v Estonsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Od 1. ledna 2016 je v Estonsku účinný zákon o registrovaném partnerství, který umožňuje párům stejného pohlaví stvrdit své soužití prostřednictvím dohody o vzájemném soužití. Kromě toho mají po soudním rozhodnutí z prosince 2016 veškerá stejnopohlavní manželství uzavřená v zahraničí právo na uznání ze strany státu.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Právní aspekty stejnopohlavního soužití v Evropě
     Stejnopohlavní manželství
     Registrované partnerství
     Neregistrované soužití
     Neexistuje politická shoda
     Neuznáváno či neznámo
     Manželství striktně vymezeno jako svazek muže a ženy

V prosinci 2005 zpracovalo estonské Ministerstvo spravedlnosti nový zákon o rodině explicitně definující manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy, což zahájilo veřejnou diskuzi na téma právního uznání stejnopohlavních svazků. Za tou stálo Ministerstvo sociálních věcí, které mělo k novému zákonu výhrady.

Do veřejné debaty se zapojilo několik LGBT organizací, které odmítaly nový zákon o rodině, a vyzývaly vládu, aby přestala činit rozdíly mezi homosexuálními a heterosexuálními páry v definici manželství. Vyzýváme vládu, aby upustila od části zákona o rodině, který zakazuje evidenci stejnopohlavních manželství nebo partnerství," tak znělo prohlášení organizací. 4. ledna 2006 učinilo pět estonských NGO podporujících LGBT práva tiskové prohlášení se žádostí vládě, aby zpracovala nový zákon o partnerství pro páry stejného pohlaví, který by jim poskytnul stejná práva a povinnosti jako mají různopohlavní páry.[2]

Na druhou stranu několik konzervativních politiků tvrdilo, že Estonsko není ještě připravené na stejnopohlavní manželství, a že ani není potřeba vytvářet separátní zákon o stejnopohlavních svazcích, kterým se již za stávající právní úpravy dostává základní ochrany, byť nepřímé. Väino Linde, předseda Ústavní komise při Riigikogu (estonský parlament), prohlásil, že rád vidí konzervativní postoje jak v parlamentu, tak i v Ústavní komisi.[3]

Od r. 2005 byla Estonská sociálně-demokratická strana jedinou politickou stranou, která veřejně deklarovala svoji podporu stejnopohlavního manželství. Estonská strana středu a Estonská reformní strana, že by takový zákon byly ochotny tolerovat. Několik pravicových stran, zejména Res Publika a Pro Patria Union, stejnopohlavní manželství odmítly.[3]

Registrované partnerství[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2008 oznámilo Ministerstvo spravedlnosti, že zpracuje zákon o registrovaném partnerství párů stejného pohlaví. Jeho přijetí bylo naplánováno na r. 2009 a měl poskytnout homosexuálním párům určitá práva - například dědictví a společné vlastnictví. Zákon měl podporu většiny stran v estonském parlamentu.[4][5]

Ministerstvo spravedlnosti prostudovalo návrhy o registraci nemanželských párů, včetně homosexuálních. Na základě nich pak vytvořilo a v červenci 2009 publikovalo rozsáhlou zprávu se třemi základními aspekty: právní uznání neregistrovaného soužití, registrace partnerství; a zpřístupnění manželství párům stejného pohlaví. Jejím cílem bylo ponechání volné ruky zákonodárcům a jiným politickým představitelům v tom, pro jaký z výše uvedených modelů se rozhodnou.[6][7] 1. července 2010 byl přijat nový zákon o rodině s definicí manželství jako svazku muže a ženy a deklarující neuznávání stejnopohlavních svazků. „Když se dívám na tento zákon, tak nevěřím, že by Estonsko, Lotyšsko a Litva mohly někdy v brzké budoucnosti přijmout stejnopohlavní manželství," vyjádřil se k zákonu estonský premiér Andrus Ansip.[8]

25. května 2011 požádal kancléř spravedlnosti Indred Teder Ministerstvo spravedlnosti o zpracování zákona o registrovaném partnerství.[9] Podle jeho názoru je neuznávání stejnopohlavních svazků v rozporu s estonskou ústavou. Tím se registrované partnerství opět stalo součástí aktivní politické diskuze.

Reformní strana a Sociální demokracie zákon o registrovaném partnerství podporovaly, zatímco konzervativní Pro Patria a Res Publica Union (nyní spojené) jej odmítaly. Strana středu podporovala diskuzi na toto téma.[10] Návrh byl zpracován v srpnu 2012 Ministerstvem spravedlnosti a podroben konzultacím do 1. října 2012.[11][12][13] V březnu 2014 začala pracovat skupina poslanc na návrhu zákona regulujícího partnerské soužití.[14] Návrh byl parlamentu předložen 17. dubna 2014.[15][16][17][18] 22. května vláda návrh nepodpořila.[19] 19. června 2014 odmítl parlament petici žádající zamítnutí návrhu v prvním čtení s poměr hlasů 32:45.[20] Druhé čtení se konalo 8. října. Během něho se odmítla v poměru hlasů 35:42 žádost o vypsání referenda a v poměru hlasů 41:33 žádost o zamítnutí návrhu.[21] Návrh byl přijat ve finálním hlasování 9. října těsnou většinou 40:38 hlasů. Ten samý den jej podepsal estonský prezident Toomas Hendrik Ilves. Nový zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2016.[22][23]

  Parlamentní skupiny Pro 40 Proti 38 Zdržel se 10 Nepřítomen 13
  Reforma Arto Aas, Rein Aidma, Remo Holsmer, Jüri Jaanson, Kalle Jents, Kalev Kallemets, Tõnis Kõiv, Tiina Lokk-Tramberg, Lauri Luik, Rait Maruste, Kristen Michal, Meelis Mälberg, Kalle Palling, Mati Raidma, Laine Randjärv, Valdo Randpere, Paul-Eerik Rummo, Andre Sepp, Imre Sooäär Peep Aru, Igor Gräzin, Tõnu Juul, Väino Linde, Tarmo Mänd, Aivar Sõerd Aare Heinvee, Aivar Rosenberg, Jaanus Tamkivi, Terje Trei Margus Hanson, Rein Lang, Tarmo Leinatamm, Kalev Lillo
Nezařazení Deniss Boroditš
  Sociální demokracie Jaak Allik, Maimu Berg, Tatjana Jaanson, Etti Kagarov, Kalev Kotkas, Mart Meri, Marianne Mikko, Jüri Morozov, Eiki Nestor, Heljo Pikhof, Barbi Pilvre, Karel Rüütli, Indrek Saar, Neeme Suur, Rannar Vassiljev Kalvi Kõva, Tiit Tammsaar, Jaan Õunapuu Rein Randver
Nezařazení Rainer Vakra Inara Luigas
  Střed Lauri Laasi, Kadri Simson, Olga Sõtnik, Priit Toobal Eldar Efendijev, Kalev Kallo, Mihhail Korb, Valeri Korb, Mihhail Stalnuhhin, Tarmo Tamm, Urbo Vaarmann, Viktor Vassiljev, Vladimir Velman, Peeter Võsa Jüri Ratas, Marika Tuus-Laul Enn Eesmaa, Siret Kotka, Heimar Lenk, Mailis Reps
  IRL Jaak Aaviksoo, Annely Akkermann, Kaia Iva, Siim Kiisler, Aivar Kokk, Peeter Laurson, Liisa Pakosta, Tõnis Palts, Juhan Parts, Marko Pomerants, Urmas Reinsalu, Andrus Saare, Helir-Valdor Seeder, Sven Sester, Priit Sibul, Margus Tsahkna, Toomas Tõniste, Ken-Marti Vaher Marko Mihkelson Ene Ergma, Erki Nool, Reet Roos
Aivar Riisalu
  Nezařazení
bez politické příslušnosti
Lembit Kaljuvee Andres Herkel, Kalle Laanet

Před účinností zákona bylo zapotřebí přijmout několik dalších prováděcích aktů. Pro jejich přijetí byla zapotřebí podpora minimálně 50 poslanců ze 101. Po březnových volbách 2015 se do vlády dostala konzervativní Unie Pro Patria a Res Publica. Její pozice byla taková, že by práce na souvisejících změnách měla proběhnout raději v parlamentu než ve vládě, čímž se dostala do sporu s Reformní stranou a Sociální demokracií.[24] 25. listopadu 2015 odmítnul parlament žádost o zrušení prováděcích aktů v poměru hlasů 41:42.[25] 10. prosince oznámil přeseda Komise pro právní záležitosti, že práce na dokončení aktů nedokončí, a požádal parlament o zahájení druhého čtení před 17. prosincem, kdy začínají prázdniny končící 11. lednem následujícícho roku, což znamenalo, že se registrované partnerství stane účinným bez přijetí prováděcích aktů, což způsobí značný počet právních mezer a nejasností.[26][27] Další čtení byla naplánována na konec ledna 2016.[28] V srpnu 2016 podal homosexuální pár žalobu ke Správnímu soudu Estonska se žádostí o vstup do registrovaného partnerství.[29] Do října 2016 měly být parlamentem přijaty prováděcí akty.[30]

V lednu 2017 Jaanus Karilaid, předseda Komise pro právní záležitosti, deklaroval, že prováděcí akty k zákonu o registrovaném partnerství nebudou za současného složení parlamentu pravděpodobně přijaty. Na závěr připomenul, že jejich pouze vyvolává nové politické roztržky. Zároveň upozornil, že parlament neměl dostatek podkladů k novému zákonu o registrovaném partnerství.[31]

Stejnopohlavní manželství[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2016 uznal estonský soud první stejnopohlavní manželství.[32] Jednalo se o gay pár, který uzavřel manželství ve Švédsku, a momentálně se chystal přesídlit do Estonska. Obsahem jejich žádosti byla registrace manželství na konci ledna 2017.[1][33] Žádost předložili prvoinstančnímu soudu v kraji Harjumaa. Tento soud jim nevyhověl. Pár se proti rozhodnutí odvolal. V prosinci rozhodl Obvodní soud v Tallinu, že veškerá manželství uzavřená v jiné zemi mají právo být zaznamenávána v evidenci populace, pokud je jeden z manželů estonských občan, anebo se manželský pár trvale usadil v Estonsku.

V březnu 2017 se předseda Konzervativní lidové strany Mart Helme obul do soudců, kteří učinili toto rozhodnutí, se slovy, že by měly začít padat jejich hlavy. Jeho slova se setkala s ostrou kritikou, včetně estonské prezidentky Kersti Kaljulaidové, předsedy Nejvyššího soudu Priit Pikamäe a mluvčího parlamentu Eikiho Nestora.

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

Výzkum zveřejněný v červnu 2009 ukázal, že 32 % Estonců věří, že by homosexuální páry měly mít stejné právní postavení jako heterosexuální páry. Větší podpora 40 % byla u mladších ročníků. U starších jich bylo 6 %.[34]

Výzkum zveřejněný v září 2012 ukázal, že 34 % Estonců podporuje stejnopohlavní manželství a 46 % registrované partnerství. Ve výsledcích je vidět značná etnická různorodst: 51 % etnických Estonců podporuje registrované partnerství, ale pouze 35 % etnických Rusů má stejný přístup.[35]

Eurobarometické šetření z r. 2015 ukázalo, že 31 % Estonců souhlasí s legalizací stejnopohlavního manželství napříč celou Evropou, zatímco 58 % je proti.[36]

Průzkum provedený v období od 28. března 2017 do 10. dubna 2017 ukázal, že zatímco podpora registrovaného partnerství zůstala v posledních 3 letech nezměněná (45-46 %), tak u stejnopohlavního manželství byl zaznamenán nárůst na 39 %, přičemž 52 % respondentů je stále odmítalo (v r. 2012 bylo odmítajících 60 % a v r. 2014 64 %).[37][38][39] Taktéž byl zaznamenán nárůst akceptace homosexuality z 34 % v r. 2012 na 41 % v r. 2017. 52 % se však stále vyslovilo pro neakceptaci.[40]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Recognition of same-sex unions in Estonia na anglické Wikipedii.

  1. a b Gay couple win right to be married in Estonia [online]. 30 January 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Estonian gays want right to wed [online]. Swaf News, January 3, 2006 [cit. 2007-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b First Test of Tolerance and Common European Values in Estonia for Gays [online]. UK Gay News, January 10, 2005 [cit. 2007-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Estonia debates same-sex partnerships
  5. GLT World News Briefs
  6. Estonia Might Allow Gay Marriages
  7. Kas homoabielud saavad tõesti rohelise tule?
  8. Gay Life in Estonia: Gay marriage
  9. Justice Chancellor Calls for Same-Sex Partnership Law [online]. News.err.ee, 2011-05-25 [cit. 2014-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Social Dems, Reform Party Reach Common Ground on Civil Partnerships [online]. News.err.ee, 2011-10-03 [cit. 2014-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Ministry Floats Idea of Same-Sex Partnership Without Adoption
  12. New law in Estonia will provide more protection to unmarried couples
  13. (estonsky) KOOSELUSEADUSE EELNÕU KONTSEPTSIOON
  14. Parliamentary Working Group to Codify Cohabitation
  15. Gender-Neutral Cohabitation Bill Submitted to Parliament
  16. (estonsky) Kooseluseadus 650 SE
  17. (estonsky) Seletuskiri kooseluseaduse eelnõu juurde
  18. (estonsky) Samasooliste kooselu registreerimist võimaldav eelnõu sai valmis
  19. Government Approves Cohabitation Bill
  20. Gender-Neutral Civil Union Bill Survives Early Morning Vote
  21. Cohabitation Bill Heads to Final Vote
  22. Parliament Passes Cohabitation Act; President Proclaims It
  23. (estonsky) Riigikogu võttis vastu kooseluseaduse
  24. "Coalition already in disagreement over Cohabitation Act", EER.ee, 10 April 2015. 
  25. Cohabitation Act implementing acts pass first reading by single vote
  26. Cohabitation Act to enter force without implementing acts
  27. (estonsky) Kooseluseaduse rakendusaktid jäävad sel aastal vastu võtmata
  28. Kooseluseaduse rakendusaktid tulevad riigikogus teisele lugemisele jaanuari lõpus
  29. (estonsky) Geiaktivist läheb kooseluseaduse tõttu riigiga kohtusse
  30. Romanian President Under Fire for Advocating Tolerance "Even a more Western-oriented country, Estonia, has been delaying the implementation of gay civil partnerships even if they have been enshrined in law."
  31. Karilaid: This Estonian parliament won't adopt implementing act of civil partnership law
  32. GAY.RU - В Эстонии однополая пара через суд добилась признания своего брака, заключенного в Швеции [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Court orders entry of same-sex marriage into Estonian register
  34. Homopaaride rights advocates, 32% of the population
  35. Merike Teder. Uuring: eestlased pole samasooliste kooselu registreerimise vastu - Eesti uudised [online]. Postimees.ee, 2012-09-13 [cit. 2014-04-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Special Eurobarometer 437
  37. Avaliku arvamuse uuring LGBT teemadel (2017) [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 
  38. Avaliku arvamuse uuring LGBT teemadel (2014) [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 
  39. Avaliku arvamuse uuring LGBT teemadel (2012) [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 
  40. Eesti elanike hoiakud LGBT teemadel [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]