LGBT práva v Monaku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Monaku můžou setkávat s právními komplikacemi neznámými pro většinovou populaci. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je zde legální. Páry stejného pohlaví a domácnosti jimi tvořené však nemají rovný přístup ke stejné právní ochraně jako různopohlavní manželské páry.

Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]

Stejnopohlavní sexuální styk je legální. Veškeré trestní zákony za homosexuální akty byly zrušeny v roce 1973 při přebírání francouzských zákonů.[1] Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je 15 let.[2]

Transgedner[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Právní aspekty transsexuality.

Stejnopohlavní soužití[editovat | editovat zdroj]

Monako nedává stejnopohlavnímu soužití žádnou právní úpravu, čímž se stává poslední a jedinou zemí Západní Evropy, která tak dosud neučinila.[3]

Nicméně v rozhovoru uskutečněném v listopadu 2010 zmínil Jean-Charles Gardetto [4], člen monackého parlamentu a právník, že se připravuje návrh zákona o soužití heterosexuálních i homosexuálních párů.[5]

18. června 2013 předložila opoziční strana Union Monésasque návrh novely zákona o genderově-neutrálním soužití.[6] Prezident Komise za ženská a rodinná právas sdělil, že veřejná debata na téma návrhu začne koncem roku 2015.[7]

Služba v armádě[editovat | editovat zdroj]

Monako nemá žádnou vlastní armádu, nicméně působí v ní Národní garda. Francie, která odpovídá za obranu země, umožňuje gayům, lesbám a bisexuálům otevřeně sloužit v armádě.

Adopce a plánování rodiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Homoparentalita.

Páry stejného pohlaví nemůžou osvojit děti.[3]

Právní ochrana[editovat | editovat zdroj]

Ústava se nijak nevyjadřuje k diskriminaci nebo harašmentu jiných sexuálních orientací nebo genderových identit. Žádná z aktivních politických stran dosud veřejně nedeklarovala svoji podporu právům LGBT. Ústava garantuje všem občanům země obecná občanská práva, včetně rovnosti před zákonem, rovného zacházení, ochrany soukromí, náboženské svobody a svobody projevu.

V červnu 2011 přijala monacká Národní rada anti-diskriminační zákon a zákon proti harašmentu.[8] V souladu s legislativním procesem by přijetí zákona Radou znamenalo pro hlavu monackého knížectví šestiměsíční lhůtu pro zveřejnění svého postoje k jeho budoucnosti:

  • buď vyjádří svoji podporu zákonu, případně jej nepatrně pozmění (bez odstranění jeho klíčového jádra) k větší dokonalosti. V tomto případě měl jednoroční lhůtu od konce prvního půlroku od jeho předložení Radě a následné legislativní procedury
  • nebo ukončí legislativní proces. Toto rozhodnutí je vysvětlené deklaračním čtení na veřejném slyšení. To může následovat také veřejná debata.

Hlavními body týkajícími se LGBT byly:

  • Článek 1 jasně zakazuje diskriminaci směrem k: "jinému pohlaví, skutečné či domnělé sexuální orientaci, společneského či občanského statusu nebo rodinné situaci"
  • Článek 3 aplikuje tento zákaz na pracovněprávní vztahy ve veřejném a soukromém sektoru, styk s úřady, přístupu ke zboží a službám (ubytování nebylo výslovně zahrnuto v této kategorii), rodinné vztahy, přístup k rekreačním, kulturním a veřejným akcím apod.
  • Článek 8 upřesňoval, že diskriminace na pracovišti není: přístup zaměstnavatele, pracovní podmínky, odměňování, disciplinární opatření a ustanovení týkající se výpovědi.
  • Článek 9 zakazuje na pracovišti sankciování, propouštění či jiné diskriminační zacházení s kategoriemi osob zmíněnými v článku 1

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Většina Monačanů se hlásí ke Katolické církvi, což znamená, že na homosexualitu a crossdressing obecně nahlížejí jako na cosi amorálního. Monaco navíc není členskou zemí EU, které je podmíněné určitým standardem ochrany LGBT práv. Nicméně Monaco a jeho obyvatelstvo je velmi kulturně i ekonomicky ovlivněné úzkými vztahy s Francií.

Monackou LGBT komunitu podporuje několik zdejších gay friendly uskupení.[9] Žádná oficiální místa pro gaye zde však nefungují. Tuto roli přebírají blízká francouzská města Marseille, Nice a Lyon.

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes (1793)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes (1793)
Anti-diskriminační zákony v nenávistních projevech a násilí Yes (2005)[10]
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání No
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Stejnopohlavní manželství No
Stejnopohlavní soužití No (Navrženo)[7][11]
Adopce dítěte partnera No
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě Yes
Možnost změny pohlaví No
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy No
Náhradní mateřství pro gay páry No
MSM smějí darovat krev Emblem-question.svg

Související[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Monaco na anglické Wikipedii.

  1. {title}. old.ilga.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-11-22. 
  2. National Laws - Legislation of Interpol member states on sexual offences against children - Monaco[nedostupný zdroj]
  3. a b Rainbow Europe Country Index. ilga-europe.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-30. 
  4. {title}. www.conseil-national.mc [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-01. 
  5. Monacohebdo.mc, "Les cas de discrimination existent", question : "Vous aviez en projet de proposer un texte sur le concubinage ?", 8 November 2010 (French)
  6. (francouzsky) n°207 Proposition de loi relative au Pacte de vie commune
  7. a b Homosexual unions could be an option in Monaco from 2017
  8. (francouzsky) n° 198 - Proposition de loi relative à la protection contre la discrimination et le harcèlement, et en faveur de l’égalité entre les hommes et les femmes
  9. Archivovaná kopie. monacogaybars.com [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  10. {title}. old.ilga.org [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-19. 
  11. Proposition de loi relative au pacte de vie commune