LGBT práva v Arménii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Duhová mapa Arménie

Práva leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBT) se v Arménii ještě teprve rozvíjejí.[zdroj?] Praktikovaná homosexualita je v Arménii legální od roku 2003.[1] Nicméně, ačkoli toto chování bylo dekriminalizované, tak se životní úroveň místní LGBT komunity nijak výrazně nezměnila.[zdroj?] Homosexualita je velkým tabu v arménské společnosti. Navíc zde neexistuje žádná legislativa, která by chránila práva LGBT osob, která jsou stále silně porušována.[2][3] Valná část těchto lidí se obává násilí, jak ze strany okolí, tak i ze strany rodiny, a navíc se zde nemají možnost dovolat pomoci v oblasti trestního práva.[4]

Předchozí legislativa proti homosexualitě[editovat | editovat zdroj]

V letech 1920-1991 byla Arménie součástí bývalého SSSR. Do r. 2003 arménské právo pokračovalo v sekci 121 Trestního zákoníku SSSR, který trestal praktikovaný anální styk mezi muži. Lesbické ženy a sex bez penetrace mezi dospělými gayi nebyly v tomto zákoníku přímo zmíněny jako trestný čin. Specifický paragraf vztahující se na takové trestné činy byl 116, vzniklý r. 1936 s max. trestem 5 let vězení.

Zrušení antigay legislativy spolu s trestem smrti bylo předvstupní podmínkou ke zpětnému přijetí Arménie do Rady Evropy r. 2001. V prosinci 2002 parlament schválil nový trestní zákon bez antigay legislativy. 1. srpna 2003 jej schválil prezident Robert Kočarjan, čímž vlastně skončila dekáda represí a policejních perzekuci gay mužů v této jihokavkazské republice.

Je známo 7[zdroj?] trestních řízení na základě antigay zákonů[zdroj?] v r. 1996, 4[zdroj?] v r. 1997 dle zprávy Amnesty International a 4[zdroj?] v r. 1999.

V r. 2001 místní lidsko-právní oddělení Helsinského výboru [5] zveřejnilo na svých stránkách příběh 20letého Hovika Minnasjana.[6] V r. 1999 byl tento muž odsouzen ke třem měsícům odnětí svobody za sexuální styk s mužem. Jednalo se o posledního odsouzeného podle § 116. Dle svědectví čelil ve vězení násilí ze strany dozorců a špatnému zacházení vůbec. Kromě toho se také zmínil o korupci, která v zemi funguje, a díky níž získal kratší trest, když zaplatil soudci ve výši 1000 USD. Zveřejnění jeho případu bylo vlastně prvním coming outem v Arménii.

První LGBT organizace[editovat | editovat zdroj]

Počínaje zrušením tohoto zákonů se tu objevují sporadické známky o činnosti organizací na ochranu LGBT práv. V říjnu 2003 se v Jerevanu shromáždila skupina 15 LGBT lidí a založilo organizaci s názvem GLAG (Gay a lesbická skupina).[zdroj?] Ale po několika setkáních účastníci ze svého cíle ustoupili.[zdroj?]

Po jejím zániku r. 2004 vznesl Armen Avetisjan, zakladatel AAU (pravicově extremistické skupiny), oznámení, že někteří arménští vyšší úředníci byli homosexuální, načež se mezi poslanci rozvířily bouřlivé debaty, které byly přímo vysílány i v televizi. Nakonec parlament shledal, že pokud se mezi jeho členy nachází homosexuál, měl by okamžitě rezignovat, a na tento názor přistoupil také prezidentův poradce pro národní bezpečnost Garnik Isaguljan.[7]

V r. 2007 spustila organizace Pink Armenia [8] program prevence HIV/AIDS a dalších sexuálně přenosných nemocí a také otevřený boj proti diskriminaci na základě sexuální orientace.

V květnu 2012 došlo ke dvěma žhářským útokům (pravděpodobně ze strany neonacistů) na hospodu vlastněnou lesbickými majitelkami v arménském hlavním městě Jerevanu hned krátce po jejím otevření. Místní noviny píší, že při druhém útoku 15. května se jednalo o skupinu mladých mužů, kteří přijeli před hospodu DIY Rock kolem šesté hodiny odpoledne, kde poškodili plakát na zdi hospody s názvem „Ne fašismu“ a zároveň zničili interiér hákovými kříži. Tomu předcházel první útok dne 8. května, kdy byla do okna hospody hozená zápalná lahev.[9]

Stejnopohlavní manželství[editovat | editovat zdroj]

V r. 2006 se konal neformální svatební obřad arménského gay páru z Francie[10][11] v Ečmiadzinské katedrále, svatostánku Arménské apoštolské církve. Publikace tohoto svatebního obřadu v místních novinách vyvolala pohoršení ze strany konzervativců, politiků a zástupců církve.[12]

Dodnes nejsou zde uzákoněna stejnopohlavní manželství a ani jiná forma stejnopohlavního soužití a v nadcházejících časech se neobjevují žádné náznaky o debatě na toto téma.

Stejnopohlavní manželství je navíc ústavně zakázáno od r. 1995.

Adopce[editovat | editovat zdroj]

Dodnes Arménie neumožňuje stejnopohlavním párům osvojovat si děti a ani nejsou žádné náznaky toho, že by se Arménie k takovému kroku chystala.[zdroj?]

Antidiskriminační zákony[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli Arménie byla prvním národem v této oblasti, který podepsal Deklaraci Spojených národů ohledně sexuální orientace a genderové identity v prosinci 2008, tak dodnes[zdroj?] nebyla přijatá žádná legislativa chránící LGBT lidi před diskriminací.

Služba v armádě[editovat | editovat zdroj]

S odvoláním se na zprávu Helsinského výboru na ochranu lidských práv r. 2004 neexistuje žádný oficiální zákon, který by zakazoval homosexuálním mužům působit v řadách armády. V praxi jsou však často označováni jako mentálně a duševní choří a posíláni k psychatrickému vyšetření.[13]

Změna pohlaví[editovat | editovat zdroj]

Není známa žádná legislativa upravující proces změn pohlaví a ani nejsou známy případy, kdy by k nim docházelo.[zdroj?]

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes (2003)
Stejný legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes (2003)
Antidiskriminační zákony v zaměstnání No
Antidiskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Antidiskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) No
Stejnopohlavní manželství No
Jiná forma stejnopohlavního soužití No
Adopce dítěte partnera No
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě Yes/No
Možnost změny pohlaví No
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy No
Náhradní mateřství pro gay páry No

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Armenia na anglické Wikipedii.

  1. State-sponsored Homophobia A world survey of laws prohibiting same sex activity between consenting adults. old.ilga.org [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-19. 
  2. Armenian Gays Face Long Walk to Freedom
  3. Armenia’s Animosity Towards Gays
  4. Report: The situation of homosexuals and lesbians in Armenia (January 2003 - December 2005) by the Government of Canada
  5. Helsinki Association - human rights NGO
  6. Helsinki Association's Open Pages: Homosexuals - Money source for the police. www.asylumlaw.org [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. 
  7. Bigots on Baghramian?: Parliament Members Continue Gay Debate
  8. Official website of Pink Armenia
  9. DIY bar in Armenia capital Yerevan under neo-nazi arson attack
  10. “Love and Loyalty”: Marriage in secret, in an environment of fear (in English)
  11. В Армении сыграли первую однополую свадьбу (in Russian)
  12. First symbolical Gay wedding in Armenia (in English). www.gayrussia.ru [online]. [cit. 2015-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-02. 
  13. http://www.eurasianet.org/departments/civilsociety/articles/eav033110b.shtml

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]