LGBT práva v Estonsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Duhová mapa Estonska

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Estonsku setkávají s právními komplikacemi, které jsou pro většinové obyvatelstvo neznámé. Stejnopohlavní sexuální aktivita je v Estonsku legální. Od 1. ledna 2016 mohou homosexuální páry vstupovat do registrovaného partnerství, které jim dává téměř stejná práva a povinnosti, jako mají heterosexuální páry, vyjma možnosti společné adopce dětí a uzavření sňatku.

Estonsko je všeobecně považované za nejliberálnější postsovětskou zemi, pokud jde o LGBT práva.[1] Od začátku 21. století je zde vidět velký nárůst akceptace LGBT minority a většina mladých lidí má tendenci být spíše liberální a tolerantní. Starší generace je na tomto poli ještě stále poměrně sociálně konzervativní.

Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]

Stejnopohlavní sexuální styk, který byl v celém Sovětském svazu nezákonný, se v Estonsku dekriminalizoval v roce 1992. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je pro obě orientace sjednocený na 14 let od r. 2001.[2]

Stejnopohlavní soužití[editovat | editovat zdroj]

Registrované partnerství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Registrované partnerství v Estonsku.

V březnu 2014 předložila skupina poslanců návrh zákona o registrovaném partnerství, který by právně ošetřil společné soužití všech párů, včetně homosexuálních.[3] Estonský jednokomorový parlament Riigikogu jej přijal 17. dubna 2014. 22. května jej odmítla a vrátila parlamentu estonská vláda.[4] 19. června 2014 parlament odmítl v prvním čtení návrh na zamítnutí návrhu zákona o registrovaném partnerství v poměru hlasů 22:45.[5] Druhé čtení se konalo 8. října, při němž se zamítl návrh na konání referenda ohledně přijetí zákona v poměru hlasů 35:42 a návrh na zrušení návrhu zákona v poměru hlasů 41:33.[6] Finální hlasování se konalo 9. října, kdy byl návrh přijat poměrem hlasů 40:38.[7] V ten samý den jej podepsal estonský prezident Toomasem Hendrikem Ilvesem. Účinným se stal 1. ledna 2016.[8]

Nová legislativa s sebou přinesla i potřebu přijetí několika prováděcích předpisů. 26. prosince přijal Riigikogu první z nich v poměru hlasů 42:41 a jedním zdržením se.[9] K žádným dalším změnám na tomto poli už ale nedošlo. V únoru 2017 přikázal Správní soud v Tallinnu estonské vládě uhradit finanční kompenzaci za to, že nepřijala potřebné prováděcí předpisy.[10] V září 2017 kritizovala estonská prezidentka Kersti Kaljulaid estonský parlament za to, že do účinnosti zákona o partnerském soužití nepřijal nezbytné prováděcí předpisy.[11]

Uznávání zahraničních stejnopohlavních manželství[editovat | editovat zdroj]

V prosinci 2016 poprvé uznaly estonské soudy stejnopohlavní manželství.[12] Jednalo se o pár dvou mužů, kteří uzavřeli sňatek ve Švédsku, a rozhodli se přesídlit do Estonska, kde požádali o registraci jejich manželství. Jejich žádosti bylo vyhověno a od ledna 2017 evidují estonské úřady jejich svazek jako manželství.[13][14] Prvoinstanční soud v Harju jim zpočátku nechtěl vyhovět. Odvolací soud v Tallinnu však rozhodnutí soudu nižší instance zrušil a rozhodl, že veškerá manželství uzavřená v zahraničí musí být v Estonsku uznávána a evidována, pokud žadatelé mají buď trvalý pobyt na území Estonska, případně je jeden z manželů estonským občanem.[14]

Adopční a rodinné právo[editovat | editovat zdroj]

Homosexuální jednotlivci se mohou stát osvojiteli dětí a stejnopohlavním párům je umožněno vykonávat pěstounskou péči. Stejnopohlavní páry nemohou společně adoptovat děti, protože tu zákon omezuje pouze na manželské páry, přičemž stejnopohlavní sňatky nejsou v Estonsku legální. Nicméně estonská verze zákona o partnerském soužití počítá i se společnou výchovou dětí a přiznává registrovaným partnerům právo osvojit si dítě jejich stejnopohlavního protějšku a lesbickým ženám podstupovat umělé oplodnění.

Ochrana před diskriminací[editovat | editovat zdroj]

Pro přijetí do EU muselo Estonsko harmonizovat svůj právní řád v souladu se směrnicemi EU požadujících přijetí antidiskriminačních zákonů, které zakazují homofobní diskriminaci na pracovišti. Příslušný zákon začal platit od 1. května 2004. Právo na rovné zacházení při odvodech branců bylo přijato 1. ledna 2009 a obsahuje i zákaz diskriminace jiných sexuálních orientací v dalších oblastech, jako je zdravotní péče, sociální zabezpečení, vzdělávání a přístup ke zboží a službám.[15][16]

Od r. 2006 je trestná podněcování k nenávisti na základě sexuální orientace.[15]

Vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sexuální orientace a vojenská služba.

Gayové, lesby a bisexuálové NESMĚJÍ otevřeně sloužit v estonské armádě.

Změna pohlaví[editovat | editovat zdroj]

Od června 2002 mohou v Estonsku translidé procházet úřední změnou pohlaví, aniž by byli nuceny k chirurgickému zásahu, sterilizaci, případně rozvodu.[1]

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Tallinn Pride 2017

Homosexualita byla v rámci celého Sovětského svazu ilegální, vč. Estonské SSR, přesto se ale situace v okupovaném Estonsku zdála být nejliberálnější v porovnání s ostatními sovětskými socialistickými republikami. V polovině 80. let fungoval v Tallinnu neoficiální gay bar. Homosexuální kultura zažívala největší rozmach v Tallinnu a Tartu.[17] Otázka gay života mimo tato města je neznámá. První konference věnovaná otázce sexuálních menšin se odehrála v Tallinnu, v roce 1990, krátce před Rozpadem SSSR. V tu samou dobu bylo založeno Estonské lesbické sdružení (Eesti Lesbiliit).[18]

Pochody hrdosti se konají v Tallinnu od r. 2004.[zdroj?]

V červnu 2006 požádal nizozemský velvyslanec v Estonsku Hans Glaubitz o přeložení na nizozemskou ambasádu do Montréalu kvůli pokračujícím homofobním a rasovým útokům mířeným proti jeho partnerovi, afro-kubánskému tanečníkovi Raúlovi Garcíovi Laovi, ze strany Estonců v hlavním městě Tallinnu. Laxní postoj estonských úřadů měl za následek velkou mezinárodní ostudu kvůli incidentu.[19]

Od 6. června do 12. června 2011 bylo Estonsko hostitelskou zemí Baltic Pride, festivalu podporujícího větší podporu a povědomí LGBT osob. Hlavními mluvčími byli Riho Rahuoja, zástupce ředitele odboru pro sociální začleňování estonského ministerstva práce, Christian Veske, ředitel odboru pro rovnost pohlaví téhož resortu, Kari Käsper, projektový manažer kampaně „Různorodost obohacuje“ estonského centra pro lidská práva, Hanna Kannelmäe z neziskové organizace estonské gay mládeže, americký velvyslanec v Estonsku Michael C. Polt, britský velvyslanec v Estonsku Peter Carter a britská aktivistka Clare B. Dimyon, která 31. března uvedla výstavu „Hrdí na svou identitu“ v tallinském Solaris Centre. Výstava „Hrdí na svou identitu“ zahrnovala fotografie leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů na nejrůznějších festivalech hrdosti v Evropě, včetně fotografií estonských LGBT osob.[20]

Po anti-gay útocích v roce 2007 se v Tallinnu až do roku 2017, kdy se jej zúčastnilo přibližně 1800 lidí, neodehrál žádný další festival gay pride.[21][22] Pochod hrdosti podpořilo několik zahraničních ambasád, včetně americké, britské, francouzské, německé, lotyšské a litevské.[23]

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

Podle průzkumu uskutečněného v roce 2000 souhlasilo 50 % zkoumaných mužů a 63 % zkoumaných žen s tím, že homosexualita praktikovaná mezi dospělými lidmi je čistě jejich soukromou záležitostí, do níž nemá stát právo zasahovat, zatímco 29 % mužů a 25 % nedokázalo jednoznačně odpovědět, jaký mají názor.[17]

V Eurobarometru, publikovaném v prosinci 2006, souhlasilo 21 % Estonců s legalizací stejnopohlavního manželstvím, zatímco 14 % by bylo pro adopce dětí homosexuálními páry (průměr EU: 44 % a 33 %).[24]

Podle Eurobarometru z roku 2008 by si pouze 13 % Estonců dokázalo představit, že by jejich kamarádem, nebo známým byl člověk s homosexuální orientací (průměr EU 34 %). Nicméně se Estoncům podařilo překonat evropský průměr v ochotě přiznat sexuálním menšinám rovná práva a rovné příležitosti.[25]

V průzkumu z června 2009 souhlasilo 32 % Estonců s tím, že by zákon měl homosexuálním párům garantovat stejná práva, jako heterosexuálové. Největší podporu 40 % vyjádřily mladší ročníky, zatímco ze starší generace souhlasilo pouze 6 %.[26]

V září 2012 se v průzkumu vyslovilo 34 % Estonců pro legalizaci stejnopohlavního manželství a 46 % pro registrované partnerství. Podle etnika by s registrovaným partnerství souhlasilo 51 % etnických Estonců a 35 % etnických Rusů.[27]

V Eurobarometru 2015 řeklo 44 % Estonců, že by gayové, lesby a bisexuálové měli mít stejná práva, jako heterosexuálové, zatímco 45 % respondentů bylo proti. 31 % Estonců podpořilo stejnopohlavní manželství.[28]

Průzkumu uskutečněný mezi 28. březnem 2017 a 10. dubnem 2017 shledal, že zatímco podpora registrovaného partnerství se za celé tři roky nezměnila (45-46 %), podpora stejnopohlavního manželství vzrostla na 39 % pro a 52 % proti (ve srovnání s 60 % proti v roce 2012 a 64 % proti v roce 2014).[29][30][31] Taktéž se ukázalo, že akceptace homosexuality stoupla z 34 % v roce 2012 na 41 % v roce 2017, zatímco 52 % bylo proti.[32]

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes Legální od r. 1992
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes (2001)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání Yes (2004)
Anti-diskriminační zákony ve zboží a službách Yes (2009)
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) Yes (2008)
Stejnopohlavní manželství No/Yes (Od r. 2016 je uznáváno stejnopohlavní manželství uzavřené v zahraničí)
Jiná forma stejnopohlavního soužití Yes (2016)
Adopce dítěte partnera Yes (2016)
Společná adopce stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě Yes
Možnost změny pohlaví Yes (2002)
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy Yes
Náhradní mateřství pro gay páry No (Nelegální i pro heterosexuální páry)
MSM smějí darovat darovat krev No

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Estonia na anglické Wikipedii.

  1. a b Rainbow Europe: Estonia
  2. RKLambda. www.rklambda.at [online]. [cit. 21-08-2018]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-05-2004. 
  3. Parliamentary Working Group to Codify Cohabitation
  4. Government Approves Cohabitation Bill
  5. Gender-Neutral Civil Union Bill Survives Early Morning Vote
  6. [1]
  7. Parliament Passes Cohabitation Act. news.err.ee [online]. [cit. 15-12-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 30-11-2015. 
  8. (estonsky) Riigikogu võttis vastu kooseluseaduse
  9. Cohabitation Act implementing acts pass first reading by single vote
  10. Estonia to pay damages for failing to adopt implementing legislation for civil partnership law
  11. President chides MPs for shunning Partnership Act's implementing provisions
  12. GAY.RU - В Эстонии однополая пара через суд добилась признания своего брака, заключенного в Швеции [online]. [cit. 2017-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Gay couple win right to be married in Estonia [online]. 30 January 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b Court orders entry of same-sex marriage into Estonian register
  15. a b European Network of Legal Experts in the Non-Discrimination Field, Executive Summary: Estonia Country Report 2010 Archivováno 16. 12. 2014 na Wayback Machine
  16. Report on Homophobia Archivováno 10. 9. 2008 na Wayback Machine, Fundamental Rights Agency, p.28
  17. a b {title}. www.kinseyinstitute.org [online]. [cit. 15-12-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-11-2012. 
  18. http://www.ekspress.ee/news/paevauudised/elu/loe-kus-kohtusid-geid-noukogude-ajal.d?id=60104459
  19. Guardian.co.uk: Ambassador quits Estonia over gay abuse by Nick Paton Walsh. 8 June 2006
  20. UK in Estonia: British Embassy presents an exhibition of photos by Clare B Dimyon, MBE: PRIDE Solidarity - “Proud of our Identity”, 31 March - 14 April, 2011
  21. Hundreds March In Estonian Capital To Mark Baltic Pride Festival
  22. Tallinn Pride to be held again following decade-long break
  23. Foreign embassies’ common declaration in support of Baltic Pride 2017
  24. angus-reid. www.angus-reid.com [online]. [cit. 2014-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-05. 
  25. The Family Matter
  26. Homopaaride rights advocates, 32% of the population
  27. Uuring: eestlased pole samasooliste kooselu registreerimise vastu
  28. Eurobaromeeter kraadis: sallivuses jääme Euroopa keskmisele tublisti alla
  29. Avaliku arvamuse uuring LGBT teemadel (2017) [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 
  30. Avaliku arvamuse uuring LGBT teemadel (2014) [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 
  31. Avaliku arvamuse uuring LGBT teemadel (2012) [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 
  32. Eesti elanike hoiakud LGBT teemadel [online]. Estonian Human Rights Center. Dostupné online. (estonsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]