LGBT práva v Lotyšsku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Duhová mapa Lotyšska

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Lotyšsku můžou potýkat s právními problémy,[zdroj?] s nimiž heterosexuální občané nemají zkušenosti.[zdroj?] Mužská i ženská stejnopohlavní aktivita je v Lotyšsku legální, ale domácnosti tvořené stejnopohlavními páry nemají stejnou právní ochranu jako páry různopohlavní.

Demokratizační proces v Lotyšsku umožnil lesbám a gayům zakládat organizace a podniky jako jsou bary, kluby, obchody, knihovny atd. Kulturní, vzdělávací a jiné události jsou podporovány prostřednictvím sociologů. Nicméně společnost tolerancí zrovna neoplývá.[1] V listopadu 2014 ministr zahraničních věcí Edgars Rinkēvičs udělal svůj veřejný coming out prostřednictvím Twitteru.[2]

Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]

V r. 1992 brzy poté, co se Lotyšsko oddělilo od Sovětského svazu, se homosexuální styk dekriminalizoval.[3] Věk způsobilosti pohlavnímu styku je bez ohledu na orientaci nebo pohlaví stanoven na 16 let.[4]

Změna pohlaví[editovat | editovat zdroj]

Je možné si změnit pohlaví prostřednictvím chirurgické změny pohlaví, která je pro tento krok nezbytná. Lotyšské právo nemá žádná ustanovení týkající se změny pohlaví a jejího úředního uznání. V praxi se to dělá prostřednictvím lékařské zprávy. Nicméně v r. 2004 úřady odepřely úřední změnu pohlaví transosobě, která prošla částečnou změnou. Ta osoba, která tak učinila na základě informací z případu, kdy úřady částečnou změnu uznaly, dala svůj případ k soudu. Nejvyšší soud Lotyšské republiky vydal r. 2008 rozsudek: "V takovém případě má osoba má právo na změnu, jelikož v podobných případech státní orgány takto postupovaly a osoba mající mužskou podobu, by mohla mít určité problémy s doklady s ženským pohlavím. To mělo za následek návrh novely zákona r. 2009 ohledně sterilizace, která by mohla způsobit následné právní komplikace v kritériích k odsouhlasení změny pohlaví pro osoby s diagnostikovanou transsexualitou. Novela byla však nakonec zamítnutá Saeimou.[5]

Stejnopohlavní soužití v Lotyšsku[editovat | editovat zdroj]

Lotyšsko neumožňuje stejnopohlavním párům uzavírat manželství, ani jinou formu stejnopohlavního soužití.

V r. 2006 přijalo Lotyšsko nový ústavní zákon, který přímo zakazuje stejnopohlavní manželství.[6] Článek 110 Ústavy Lotyšské republiky stanovuje že: "Stát chrání a podporuje manželství, rodinu a práva rodičů a dětí. Stát poskytuje speciální podporu zdravotně znevýhodněným dětem, dětem bez rodičů a těm, co jsou obětmi násilí."[7] První věta Článku 110 byla novelizována na: "Stát chrání a podporuje manželství jako jedinečný svazek muže a ženy, rodinu, práva rodičů a práva dětí."[8]

Nicméně 30. ledna 2015 jeden z členů parlamentu předložil návrh zákona o partnerství, který by umožnil dvěma osobám vstoupit do registrovaného svazku, z něhož by jim plynuly téměř stejná práva a povinnosti, které má manželství.[9] Návrh byl 24. února 2015 zrušen Komisí pro právní záležitosti. Komise návrhu vytýkala jeho záměr změnit občanský zákoník, poukazovala při tom na ústavní zákaz stejnopohlavního manželství z r. 2006, a na fakt že přiznání jakémukoli soužití odlišnému od manželství jeho výsady by mohla zcela podkopat jeho podstatu. Veiko Spolītis, navrhovatel, vyjasňoval že začlenění genderově-neutrálního partnerství do stávajícího občanského práva by mohla být nejlepší cestou jeho reformy. I přes zamítnutí návrhu se Spolītis odhodlal dál pokračovat ve veřejné diskusi na toto téma.[10] Kromě něj se do procesu potenciální legalizace registrovaného partnerství zapojila i Spolītisova spojenkyně Ilze Viņķele za stranu Jednota.[11] V březnu 2015 byla stranou Za rozvoj Lotyšska spuštěná petice za legalizaci právního uznání registrovaného a neregistrovaného soužití dvou osob bez ohledu na jejich pohlaví.[12][13]

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

Podle Eurobarometrického šetření zveřejněného v prosinci 2006 12 % Lotyšů podporuje stejnopohlavní manželství a 8 % osvojování stejnopohlavními páry, čímž se pohybuje hluboce pod průměrem Evropské unie (44 % a 32%).[14]

Adopce a plánování rodiny[editovat | editovat zdroj]

Lotyšské zákony umožňují každé osobě starší 25 let stát se osvojitelem dítěte. Nicméně nesezdané páry si nemůžou společně osvojit dítě.[15] To znamená, že pouze jeden z partnerů si může adoptovat dítě. Nicméně lesbické páry mají rovný přístup k umělému oplodnění.[zdroj?]

Vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

Homosexuálům není zakázáno sloužit v armádě.[zdroj?]

Ochrana proti diskriminaci[editovat | editovat zdroj]

V září 2006 Lotyšský parlament Saiema schválil novelu Zákoníku práce zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace na pracovišti. Saima toto ustanovení zprvu vynechala, ale prezidentka Vaira Vīķe-Freiberga jej odmítla podepsat, dokud tam takové ustanovení nebude.[16]

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Pouze v hlavním městě Rize je malá gay scéna. Ve zbytku Lotyšsku žádná gay scéna není, především z důvodu nízké hustoty zalidnění. Ve vyšší společenské třídě se však pohybuje značná část otevřeně homosexuálních lidí, například lotyšsko-americký novinář Kārlis Streips, ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs a bývalá zástupkyně rektora Právnické fakulty v Rize Linda Freimane.

Většina místních lidí má ve vztahu k homosexualitě stále předsudky, což lze v jistém kontextu chápat jako jakýsi pozůstatek ze sovětské éry. Někteří si stále myslí, že homosexualita je tímtéž co pedofilie.[17][18] Situace se v celonárodním měřítku spíše zhoršuje v důsledku působení několika náboženských skupin,[19][20] ale i politiků.[6]

Lesby a gayové jsou často napadáni na uliccích a jiných veřejných prostranstvích. Kromě oplácení násilí nemají stále dostatek jiných možností, jak se proti útokům bránit.[21]

V r. 2002 byl Māris Sants, otevřeně homosexuální ministr, laicizován a ekomunikován z Lotyšské evangelickoluteránské církve.[22][23] Arcibiskup Janis Vanags na otázku "Proč byl Māris Sants vypovězen z církve?"[24] odpověděl: Sants nebyl vypovězen z důvodu své homosexuální orientaci, nýbrž protože kázal na podporu, místo pro zdržení se, hříšnému homosexuálního způsobu života.

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes (1992)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání Yes (2006)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám No
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) No
Stejnopohlavní manželství No (Ústavní zákaz od r. 2006)
Jiná forma stejnopohlavního soužití No
Adopce dítěte partnera No
Společná adopce stejnopohlavními páry No
Gayové a lesby můžou otevřeně sloužit v armádě Yes
Možnost změny pohlaví Yes
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy Yes
Náhradní mateřství pro gay páry Yes
MSM smějí darovt krev Yes [25]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Latvia na anglické Wikipedii.

  1. TAPINSH, Aleks. Homophobic Attitudes Remain Entrenched [online]. 4 June 2007 [cit. 2008-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-10. (anglicky) 
  2. Gay rights in eastern Europe just took a big step forward, The Washington Post, 6 November 2014, accessed 9 November 2014
  3. ILGA-Europe, country page for Latvia Archivováno 22. 4. 2007 na Wayback Machine (accessed 13 May 2007).
  4. National Laws - Legislation of INTERPOL member states on sexual offences against children - Latvia - Lettonie - Letonia. www.interpol.int [online]. [cit. 2014-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-09-27. 
  5. http://www.lv.lv/index.php?menu=doc&id=201514
  6. a b Laura Sheeter, "Latvia defies EU over gay rights", BBC News website, 16 June 2006.
  7. http://www.saeima.lv/LapasEnglish/Constitution_Visa.htm
  8. {title}. www.saeima.lv [online]. [cit. 2014-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-09. 
  9. http://www.diena.lv/latvija/zinas/spolitis-iesniedzis-likumprojektu-par-partnerattiecibu-legalizaciju-14085880
  10. Komisija izbrāķē partnerattiecību legalizēšanu; Spolītis sola turpināt diskusijas
  11. Debates: Par un pret partnerattiecību reģistrāciju Latvijā
  12. Portālā «Mana balss» vāc parakstus par Kopdzīves likuma pieņemšanu Latvijā. www.tvnet.lv. tvnet.lv, 23 March 2015. Dostupné online [cit. 27 June 2015]. (Latvian) 
  13. RAUHVARGERE, Līva. Kopdzīves likuma projektu rosina papildināt ar kopdzīves fakta reģistrācijas regulējumu. www.lsm.lv. lsm.lv, 15 May 2015. Dostupné online [cit. 27 June 2015]. (Latvian) 
  14. EUROBAROMETER 66 FIRST RESULTS [online]. European Commission, December 2006 [cit. 2014-08-06]. S. 80. Dostupné online. (anglicky) 
  15. http://www.likumi.lv/doc.php?id=225418
  16. The text of these amendments is available online from the official website of the Saeima and the portal POLITIKA.LV.
  17. nopride.lv, "The Homosexual Movement And Pedophilia" (accessed 13 May 2007).
  18. Gunta Briede, fragments of an interview with psychologist and LGBT rights activist Jolanta Cihanoviča (lotyšsky), DELFI.lv, 2 September 2005 (accessed 13 May 2007).
  19. High Profile Meeting [online]. New Generation Church, 10 March 2007 [cit. 2008-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-10-14. (anglicky) 
  20. Tony Grew, Cardinal: homosexuality a form of prostitution Archivováno 26. 9. 2011 na Wayback Machine, Pink News, 9 May 2007 (accessed 6 June 2007)
  21. ILGA-Europe, Euro-Letter 41 Archivováno 27. 2. 2012 na Wayback Machine, May 1996.
  22. GayRussia.ru, "Latvian Priest strongly supports the Riga Gay Pride" Archivováno 23. 6. 2008 na Wayback Machine, interview with M. Sants, 17 July 2006 (accessed 13 May 2007).
  23. Barbara Oertel, "Der lange Marsch zum Coming-out" (německy), interview with M. Sants, Die Tageszeitung, 23 July 2005 (accessed 13 May 2007).
  24. VANAGS, Jānis. Kādēļ atstādināja Māri Santu [online]. Evangelical Lutheran Church of Latvia, 4 June 2002 [cit. 2009-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-10-09. (Latvian) 
  25. Archivovaná kopie. www.vadc.gov.lv [online]. [cit. 2014-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

  • WAITT, Gordon. Sexual Citizenship in Latvia: Geographies of the Latvian Closet. Social & Cultural Geography. 2005, s. 161–81. Dostupné online [cit. 13 March 2008]. DOI:10.1080/14649360500074618. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]