Genderová identita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Genderová identita nebo také autoidentifikace je vlastní identifikace člověka k maskulinitě, feminitě, různé kombinaci obou nebo k žádnému z uvedených genderů.[1]

Tento termín je určen pro rozlišení této psychologické asociace od fyziologických a sociologických aspektů pohlaví. Člověk se může v závislosti na situaci chovat v rámci modelů obou genderů.[2]

V češtině sotva nalezneme nějaký vhodný ekvivalent. Nejbližší pojem je „rod,“ který se však neujal, protože bývá antropology a jinými odborníky užíván v odlišných významech.[3]

Sociologický přístup vychází z práce Margaret Meadové Sex and Temperament in Three Primitive Societies (1935), která staví na tom, že pohlaví je biologickou charakteristikou, kdežto gender je společenskou konstrukcí. [4] Sociální Konstruktivismus tvrdí, že sociální realita není dána jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu sociální interakce a komunikace. [5]

K vytvoření „core gender identity“ pravděpodobně přispívají sociologické i biologické faktory a dochází k němu přibližně do třetího roku života. [6] Děti jsou pak schopné se ustáleně vyjadřovat o svém genderu a vybírat si k němu příslušné aktivity a hračky [7], přestože ještě zcela nerozumí genderovému dosahu. Očekávání spojená s pohlavní rolí se předávají verbálně i neverbálně: rodiče navlékají děti do odlišného oblečení, chlapci dostávají hračky v podobě aut, letadel, zbraní, dívky jsou vybaveny kuchyňkami a převlékacími panenkami. [8]. Od dívek se očekává, že budou méně fyzicky silné, budou více oplývat emocemi[9] a už od útlého mládí budou připravovány na roli hospodyně pečující o domácnost. Muži mají být fyzicky silnější a agresivnější. To se pojí s pojmem genderová socializace, která je založena na učení genderových rolí prostřednictvím sociálních faktorů, jimiž jsou například škola, média či rodina. [10] Gender tedy vyjadřuje myšlenku, že pokud jde o sociální chování, lidé se jako muži a ženy nerodí, ale musí se – přinejmenším do značné míry – naučit jako muži a ženy jednat. [11]

Na rozdíl od pohlaví, které je univerzální kategorií a nemění se podle času či místa působení, gender vyjadřuje, že velmi rozdílné názory na přiměřené chování žen a mužů mohou mít jak různé společnosti, tak tytéž společnosti v různých obdobích historie, nebo odlišné skupiny v rámci téže společnosti.  Podstatu pojetí genderu jako polarity či vyjádření opaku druhého uvedla Simone de Beavoirová, která ve Druhém pohlaví (1949) popsala ženu jako „to druhé“ [12], což doplnila tvrzením, že “ženy se nerodí, ale jsou utvářeny.”

Transgender a transsexualita[editovat | editovat zdroj]

Lidé, kteří mají genderovou identitu odlišnou od svého pohlaví, se označují jako transgender. Tito lidé mohou upravovat svá těla, aby byla blíže jejich genderové identitě. Mohou si nechat své tělo upravit i pomocí plastické operace. Pak se nazývají transsexuálové.

Transgenderist[editovat | editovat zdroj]

Lidé, kteří mají genderovou identitu odlišnou od svého biologického pohlaví a ve většině případů žijí v opačné roli. Na základě hormonální terapie může docházet ke změnám fyzického zjevu, ale neprojevuje se touha změnit své genitálie (neoperativní transsexuálové). Změna genderu se nepojí se sexuální orientací, která se může různit. [13]

Historie pojmu[editovat | editovat zdroj]

Pojem se poprvé objevil v šedesátých letech 20. století [14] a znamenal osobní pocit ze svého pohlaví.

Již ke konci 19. století se v odborné literatuře objevuje pojem „invert“, to bylo označení pro ty, co odmítli očekávané genderové role. Mužskými „inverty“ byli ti, kteří byli nakloněni k tradičně ženským snahám či oblékání a naopak. Ve svém důrazu na obrácení rolí rolí se teorie sexuální inverze podobá transgenderu, která v té době ještě neexistovala jako samostatná koncepce. [15] Takovéto chování vyžadovalo podle doktorů nápravu a bylo léčeno. [7] Cílem této terapie bylo posunout děti zpět k jejich "správným" sociálním rolím a tím omezit počet dětí, které se staly transgenderem. [16]

V roce 1958 byl v Lékařském centru UCLA (Kalifornská univerzita v Los Angeles) založen projekt výzkumu rodové identity pro studium intersexuálních a transsexuálních jedinců. Psychoanalytik Robert Stoller uvedl mnohá zjištění z projektu ve své knize Sex and Gender: Rozvoj mužnosti a ženskosti (1968).  Právě on se zasloužil o zavedení termínu genderové identity v roce 1963. [17]

Gender v jiných kulturách[editovat | editovat zdroj]

Ve spoustě jiných kultur se od pradávna objevuje i tzv. třetí pohlaví. Jsou to například některé indiánské kmeny v Severní Americe (two-spirit) nebo Indie (hidžra).

Hidžra není považována za ženu ani za muže, bývá často srovnávána s pojmem transvestita – tvoří třetí genderovou roli. S vymezením třetího pohlaví se setkáváme i v jiných kulturách jako například v Omanu (khanith) nebo v Polynésii (Fa'afafine). [18]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gender identity na anglické (zjednodušené) Wikipedii.

  1. „Sexual Orientation and Gender Identity Definitions“ [online]. Human Rights Campaign, [cit. 2016-11-29]. Dostupné online.  
  2. Genderová identita [online]. Gita, [cit. 2008-12-17]. Dostupné online.  
  3. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 109.
  4. LINHART, Jiří, Alena VODÁKOVÁ a Miloslav PETRUSEK. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. Str. 339
  5. en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity
  6. KALBFLEISCH; CODY. Gender, Power, and Communication in Human Relationships. [s.l.] : Psychology Press, 1995. ISBN 0805814043.  
  7. BOLES; TATRO. Men in Transition: Theory and Therapy. [s.l.] : Plenum Press, 2013.  
  8. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110
  9. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110
  10. GIDDENS, Anthony a Philip W. SUTTON. Sociologie. Vydání první, aktualizované a rozšířené. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-80-257-0807-1. Str. 297
  11. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009 [cit. 2017-11-21]. ISBN 978-80-7367-644-5. Str. 110
  12. LINHART, Jiří, Alena VODÁKOVÁ a Miloslav PETRUSEK. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-311-3. Str. 339
  13. KŘÍŽOVÁ, Alena. „Genderová identita - základní definice, konstrukce, koncepty.“. Gender, rovné příležitosti, výzkum 2 (3): 1-2. [online]. 2001 [cit. 2016-11-21]. Dostupné online.  
  14. UNGER. Handbook of the Psychology of Women and Gender. [s.l.] : [s.n.], 2004.  
  15. en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity
  16. en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity
  17. en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity
  18. en.wikipedia.org/wiki/Gender_identity