Gender

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Slovo gender (anglicky, vysl. [džendr]) se používá k označení kulturně vytvořených rozdílů mezi muži a ženami. Pojem se začal užívat ve společenských vědách v druhé polovině 20. století v rámci feministického paradigmatu.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Gender je z lat. genus, generis a znamenalo i v angličtině původně rod, včetně gramatického rodu. Když se hledal protějšek k (biologickému) rozlišení pohlaví (angl. sex), dostalo slovo gender specifický význam kulturního odlišení mužů a žen a v tomto významu přešlo i do mnoha jiných jazyků.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Gender je sociální konstrukt. Kultura a společnost působí rozdílně na muže a ženy, což vede k sociálně konstruovaným rozdílům v jejich chování, očekávání či postojích. Jinými slovy lidské pohlaví jako biologická danost (bytí mužem či ženou) tu slouží jako základ, na němž lidé tuto kategorii konstruují. Přitom je možné, že jednotlivce vystihuje jen málo ze společensky definovaných charakteristik daného genderu. Ovšem předpoklady vztahující se k genderu lidé obecně přijímají za platné či správné a zakládají na nich svůj rozdílný, často vyloženě protikladný přístup k osobám mužského a ženského pohlaví.

Komplementárním pojmem je termín pohlaví (anglicky sex), který se užívá pro rozdíly biologické. Pohlaví je na rozdíl od genderu univerzální kategorií, která je nezávislá na čase a místě.

Gender vzniká v průběhu socializace jedince. Někteří autoři uvádějí, že již v 18 měsících si je dítě vědomo svého genderu, který mu je připsán při narození nebo i dříve díky metodám, které dnes umožňují zjistit pohlaví dítěte dlouhou dobu před narozením. (Talandová, 1997) Gender je vyjádřením představy, že existují pouze dvě pohlaví (zpravidla se neberou v potaz hermafrodité a transsexuálové) – ženské a mužské – a jim biologicky dané charakteristiky. V této představě je mužské pohlaví, tedy i gender, obvykle nadřazené pohlaví ženskému na všech rovinách. (Sandra Harding: Symbolické universum)

Abstraktní myšlení v mužských a ženských pojmech, tj. charakteristiky, které nemají s pohlavím nic společného, ale přesto jsou mu přiřazovány. Např. mužský – světlo, tvrdost, dynamika; ženský – tma, vlhkost, rigidita. Do této roviny se řadí i rovina jazyka, který je sexistický – je běžné používat termíny pouze v mužském rodu (tzv. generické maskulinum), pro druhé pohlaví často ani neexistují tvary (např. zdravotní sestra, lídr etc.).

Dělba práce se dělí na ženské a mužské profese, na ty, které jsou vhodnější pro ženy či muže spíše než naopak. Toto dělení s sebou nese mnohé bariéry pro jedince, který nemá to „správné“ pohlaví pro výkon povolání, které si zvolil či diskriminace z hlediska pohlaví na rovině finanční, kariérní etc. Dělba práce se vztahuje nejen na povolání, ale i na ostatní činnosti – domácí práce se dělí na ty, které jsou vhodné pro dané pohlaví (nesluší se, aby muž vytíral či myl nádobí), stejně tak volnočasové aktivity se dělí na „mužské a ženské“ a neutrální, činnosti vykonávané při péči o dítě jsou genderované (tzn. odkazují na to, zda je tuto činnost vhodné přiřadit spíše ženě či muži) etc.

Individuální rovina, která je nejdynamičtější, neboť se vztahuje k individuálnímu prožívání genderu a genderových rolí.

Gender nemusí odpovídat pohlaví jedince. Pokud je gender a pohlaví ve shodě, je jedinec heterosexuální. Pokud ve shodě nejsou, je jedinec transsexuální, tzn. cítí se být opačným pohlavím.

Ačkoli je stejně jako u pohlaví předpokládáno, že existují pouze dva protilehlé gendery, mužský a ženský, není tomu tak. Bez ohledu na to, že v některých společnostech existují zcela odlišné gendery (např. gender berdaší), jejichž počet není jinak limitován, je esenciálně důležité vědomí, že všichni hrají všechny genderové role vzhledem k situaci bez ohledu na své pohlaví. Toho jsou jedinci schopni díky genderové socializaci, v níž se učí nápodobou, pozorováním etc. všem rolím, jež jsou poté schopni „přehrát“.

Důležité pojmy[editovat | editovat zdroj]

Genderová socializace[editovat | editovat zdroj]

Socializace je proces, v němž se jedinec učí společenským normám a hodnotám. V genderové rovině to znamená, že se chlapci učí být chlapci a dívky se učí být dívkami. Učení se genderu probíhá zejména v dětství na základě genderově podmíněných očekávání rodičů a blízkého okolí. V důsledku strategie „pokus-omyl“ se dítě učí, co je pro něj jako pro chlapce či dívku „vhodné“ – které hračky, oblečení, aktivity, chování mu jsou na základě jeho pohlaví „přiděleny“. Tyto tlaky okolí jsou velice silné, což je patrné zejména u chlapců, kterým jsou např. zpravidla přidělovány striktně chlapecké hračky na rozdíl od dívek, jimž je dovoleno hrát si i s autíčky či vojáčky, tedy hračkami přidělenými chlapcům. V tomto procesu není dítě pouze pasivním subjektem, ale přímo se účastnící a učící se osobou Svému genderu se neučíme pouze v dětství, ale v celém průběhu života.

Genderové stereotypy[editovat | editovat zdroj]

Genderové stereotypy jsou zjednodušující představy a popisy „femininní ženy“ a „maskulinního muže“, tzn. jak má správná žena či muž vypadat, jak se má chovat, co má cítit, jak má „myslet“ etc. Tyto představy jsou založeny na předpokladu, že osoba nemá žádné charakteristiky opačného pohlaví, tzn. je „ryze mužský/ženský. Ačkoli se dnes již neprosazuje naprosté dodržování těchto stereotypů, jak tomu bylo v minulosti, stále jsou osoby, které nejsou považovány za konformní s touto představou, stigmatizovány a často považovány za deviantní.

Genderové role[editovat | editovat zdroj]

Role, které jsou předpokládány od osoby na základě jejího genderu. Ačkoli každý hraje dle situace roli nezávisle na genderu, je zde předpoklad, že existují mužské genderové role a ženské genderové role. Proto se od mužů a žen očekává jiné chování a jednání v každé situaci.

Vybrané genderové teorie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOURDIEU, Pierre. Nadvláda mužů. Praha : Karolinum, 2000. ISBN 80-7184-775-5. S. 148.  
  • CURRAN, J. Daniel; RENZETTI, M. Claire. Ženy, muži a společnost. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0525-2. S. 644.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • ŠMAUSOVÁ, Gerlinda. Kdopak by se genderu bál? [online]. 2008, [cit. 2008-12-06]. Dostupné online.  
  • TALANDOVÁ, Jaroslava. Sociální postavení lesbických žen a alternativní modely v kontextu heterosexuální společnosti [online]. 1997, [cit. 2008-12-06]. Dostupné online.