Konformita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Konformita nebo konformismus (z lat. con-formis, shodného tvaru, podoby) je přizpůsobení se převažujícím či dominantním názorům, požadavkům, normám skupiny či společnosti, v níž člověk žije, a potlačení projevů vlastních. Různí autoři se shodují v tom, že určitá míra konformity je jedním z logických důsledků socializace a je podmínkou pro bezkonfliktní fungování společnosti. Nadměrná konformita ovšem vede k potlačení vlastní individuality, k povrchnímu přijímání společenských rolí, případně k nezodpovědnosti. Bývá například spojována s byrokracií. Opakem konformity je antikonformita, záměrné vystupování proti normám společnosti, které se může jevit jako zásadovost, ale i nepružnost, nepřizpůsobivost, a které může přerůst až v revoltu. Objevuje se nejčastěji u mladých lidí, připisuje se někdy umělcům (bohémům), výjimečným i marginálním osobnostem. Silný antikonformismus může přerůst až v deviantní chování. Střed mezi konformitou a antikonformitou tvoří nonkonformita. Člověk jedná s ohledem na normy své společnosti, ale podle vlastního rozumu. Vše si řádně rozmyslí, ohlíží se na důsledky svého jednání, bere v potaz několik úhlů pohledu. Opakem konformity je nekonformita, která je chápána jako snaha odlišit se, vyčnívat z davu a nebýt jako ostatní.

Výzkumy sociální konformity[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Aschův experiment a Milgramův experiment.

Solomon Asch v roce 1951 zkoumal vliv tlaku skupiny na odpovědi jedince týkajících se délky zobrazovaných čar. 74% účastníků testu podlehlo tlaku skupiny a odpovědělo očividně chybně.

Šokující výsledky přinesl experiment Stanley Milgram, který zkoumal poslušnost lidí vůči autoritě. Odhalil, že velká část lidí zachová poslušnost vůči autoritě, i když je to v konfliktu s jejich svědomím.

Typy konformity[editovat | editovat zdroj]

  • Vyhovění

Je typem vnějšího přizpůsobení, které je pouze dočasné.
Příklad: Situace na silnici: řidič zpomalí na požadovanou rychlost, třebaže by jel dle svého úsudku a zvyku jinak. Přizpůsobí se proto, že to dělají i ostatní řidiči očekávajíce policejní kontrolu. Po určité době ale opět zrychlí.

  • Akceptace

Je vnitřní přijetí, podle kterého se člověk bude řídit už napořád.
Příklad: Řidič jezdící stále nepřiměřenou rychlostí se na základě podnětu z okolí, vlivu rodiny či dopravní nehody změní a začne jezdit opatrněji. Tato změna je ovšem trvalá a vnitřně přijatá.

  • Identifikace

Člověk se ztotožňuje s nějakým vzorem a jedná podle něho.
Příklad: Chováme se podle nějakého vzoru, člověka, na kterém nám záleží, ke kterému vzhlížíme (celebrity, rodina apod.).

Faktory ovlivňující konformitu[editovat | editovat zdroj]

Pokud je situace složitá a lidé si nejsou jistí svou kompetencí jí řešit, stávají se konformnějšími

  • Velikost skupiny - Čím větší skupina, tím se konformita zvětšuje. Toto pravidlo platí pouze do 5 členů skupiny, pak už se konformita nemění.
  • Složení skupiny - Máme tendenci být konformnější se skupinou v níž jsou lidé, kteří mají vyšší sociální status nebo jsou odborníky v dané oblasti.
  • Jednomyslnost skupinového souhlasu - Pokud se nachází ve skupině jedinec, který se nezkonformuje, zvyšuje tak šanci i pro ostatní, aby ho následovali. Stačí už pouhý jeden člověk.

Příklad: Skupina domluvených lidí byla požádána, aby odpovídala na dané otázky špatně. Zbytek několika testovaných i přes svou znalost správné odpovědi taktéž odpověděl špatně – zkonformoval se. Stačil však jeden člověk, který nesouhlasil a přidali se i další.

  • Skupinová soudržnost - Vyšší konformita vůči skupině, kde panují jasné vztahy.(formální skupina, rodina)

Příklad: Partnerka přivede svého přítele poprvé do rodiny a ten, aby udělal co nejlepší dojem, bude se chovat co nejlépe.

  • Veřejný závazek - Pokud lidé musejí svůj závazek stvrdit před skupinou a veřejně, jsou více konformní (větší jistota splnění), pakliže ale nemusí, nejsou tolik vázáni svým závazkem a mnohdy svůj slib nemusí dodržet.
  • Možnost sankcí za nekonformitu
  • Velikost rozporu uvnitř skupiny
  • Obtížnost úkolu

Důvody konformity[editovat | editovat zdroj]

Hlavním důvodem konformního jednání lidí je, že takové jednání se často vyplácí.

Psychologické vysvětlení vychází z konstrukce těchto psychologických potřeb či motivů:

  • Potřeba být oblíben

Chceme být oblíbenými členy skupiny, někam zapadnout, a proto přizpůsobíme své chování očekávání (tj. normám) členů skupiny.

  • Potřeba mít pravdu

Skupina má na nás informační vliv; pokud si nejsem něčím jisti, podléháme konformitě rychleji. Stejný efekt nastává, když máme názor zásadně odlišný od členů skupiny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Grafologie a Psychologie: Konformita