Stereotyp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stereotyp padoucha
Další významy jsou uvedeny na stránce Stereotyp (rozcestník).

Stereotyp je společensky zakořeněný soubor představ o člověku nebo skupině lidí, který významně ovlivňuje vnímání, hodnocení i postoje vůči nim.

Stereotyp má i další významy v některých oborech. V psychologii je to neměnný a opakovaný soubor představ nebo gest, která se vždy vyskytují pohromadě. Naučený a přesně koordinovaný soubor pohybů, projev podmíněného reflexu, se podle I. P. Pavlova nazývá dynamický stereotyp.[1] V etologii se obvykle definuje jako vrozený soubor pohybů a gest vyvolávaný určitým spouštěcím mechanismem a v medicině jde o opakovaný, často nutkavý pohyb neodpovídající situaci a beze smyslu.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

V původním významu je stereotyp tisk z trvalého odlitku (otisku) sazby, případně nezměněný reprint předchozího vydání. Slovo je složeno z řec. stereos – „tvrdý, pevný“ a typtein – „razit, tisknout“. Vzniklo jako tiskařský pojem ve Francii koncem 18. století a v angličtině je doloženo již roku 1798. Metaforický význam „klišé, předsudek“ zavedl roku 1922 americký komentátor Walter Lippmann.[2]

Společenský stereotyp[editovat | editovat zdroj]

Společenský stereotyp je v sociologii a sociální psychologii typizovaný, běžně opakovaný a zjednodušený soubor představ a zároveň psychologický či společenský mechanismus, který reguluje vnímání a hodnocení, a tím názory, postoje i chování. Pro stereotyp je typické nerozlišené a paušální přisuzování určitých rysů a vlastností bez výjimek všem členům dané skupiny. Má spíše iracionální povahu, a přestože může být vytvořen na základě vlastní zkušenosti, ve většině případů vzniká přeceněním jednotlivé události či osoby a následným zobecněním na celou skupinu.

Pokud se stereotyp týká vlastní osoby nebo skupiny, mluví se o tzv. autostereotypu. Pokud naopak platí o druhých lidech, mluví se o heterostereotypu; to je soubor často nelichotivých představ o příslušnících jiných společenských skupin, vrstev, etnik a podobně, základ rasových a společenských předsudků, například stereotypy Němce, Žida, Roma, tchyně atd.

Společenské stereotypy zjednodušují orientaci a rozhodování a podporují zjednodušené rozlišení na „my“ a „oni“. Dají se velmi těžko vymýtit a člověk je přebírá už v dětství či v mládí ze svého okolí, z veřejného mínění i sdělovacích prostředků, často o takových skupinách, s nimiž nemá vlastní zkušenost. Společenské stereotypy se vyskytují například v karikaturách, vtipech, pohádkách a filmech (animovaných i hraných). Často hrají velkou roli v masové propagandě.[3]

Stereotypy mohou mít jak pozitivní (například roztomilý plyšový medvídek, který rozdává radost a lásku), ale i negativní konotaci (prohnilý padouch).

Stereotyp Žida (Vídeň, 1873)

Stereotypizace[editovat | editovat zdroj]

Stereotypizace jako psychický a současně sociální mechanismus představuje na jedné straně určitý konsenzus v pohledu na svět, ale na straně druhé determinuje vnímání i hodnocení určitých skupin jevů a ovlivňuje postoje a chování vůči nim. Stereotypizace jinými slovy nese schopnost redukovat, esencializovat a fixovat „rozdíly“. Pozornost je soustředěna na určení shodných a rozlišujících rysů. Stereotypizace se ovšem neomezuje pouze na určení zobecněných kategorií skupin lidí, ale současně zobecněné, nediferencované charakteristiky jednotlivým příslušníkům těchto skupin (v případě genderové stereotypizace mužům a ženám) přisuzuje. V tomto rámci ji lze tedy chápat jako nástroj reprodukce mocenských vztahů, a případně tedy i jako výraz dominantní (patriarchální) ideologie, který pomáhá naturalizovat status quo. Zjednodušení, ustrnulost, zobecněná očekávání, hodnocení i deformace původního vzoru, skrze něž se mocenské vztahy reprodukují, tak vedou ke vnímání stereotypizace jako diskriminačního procesu. Zvláště národní, etnické, třídní a rodové (genderové) stereotypy vytvářené dominující většinou ve společnosti jsou velmi silné.

Stereotypizace je často skloňována v souvislosti s médii, neboť ta, jakožto významní nositelé společenských a kulturních hodnot dominantní ideologie, mají rozhodující vliv na ustavování, šíření a posilování stereotypů. Genderovými stereotypy chápeme tradiční a často i diskriminační představy o typicky mužských a typicky ženských vlastnostech a o rolích a pozicích mužů a žen ve společnosti. Takovéto stereotypy můžeme nalézt téměř ve všech druzích televizních pořadů – počínaje reklamami a zprávami konče. Stereotypy jsou ze své podstaty iracionální, a proto jen velmi obtížně podléhají změně na základě logické argumentace. Stereotypizace bývá jako proces reprodukce dominantních hodnot (patriarchátu) v rámci mediální produkce často spojována s mytickými strukturami, jak je definoval Roland Barthes ve své knize Mytologie (Barthes 2004). V genderovém kontextu jde například o mýtus krásy či mýtus ženy matky. Skrze mýtus reprezentovaná schémata účinně multiplikují symbolickou represi, petrifikují sociální exkluzi a současně mohou sloužit jako racionalizace ustrnulosti, nepochopení, nevraživosti až nenávisti. Na druhou stranu jsou však potřebná, protože dělají svět jednodušší a srozumitelnější, pomáhají nám uspořádat a kategorizovat složitou sociální realitu, a proto by bylo nesmyslné se domnívat, že je možné či dokonce žádoucí se jich úplně zbavit, neboť hrají klíčovou roli v tom, jak rozumíme světu a společnosti. V momentě, kdy však vedou k takovému deformování reality, které významnou měrou přispívá k diskriminaci celé skupiny obyvatel, stávají se nebezpečnými.

Výraz stereotypizace poprvé použil Walter Lippmann (1889–1974) v roce 1922 a označil ji za „obrazy v našich hlavách“ vztahující se k ostatním lidem. Lippman vycházel z předpokladu, že je pro člověka nemožné uchopit komplexní realitu, a vytváří si tudíž prostřednictvím stereotypů zjednodušené konstrukce. Rozlišuje mezi „okolním světem“ (tedy reálně existujícím světem) a „pseudo-světem“ (tedy subjektivní percepcí světa).

Stereotypizace je společně s typizací základním konstitutivním prvkem sociální konstrukce reality, která formou kategorizujícího zjednodušení pomáhá v orientaci ve struktuře sociálního systému. Stereotypizace se však oproti typizacím – ustáleným strukturám zkušenosti – liší právě v tom, že není pouhým procesem zjednodušení, systematizace a zpřehlednění. Stereotypizace zjednodušené rysy ujařmuje tak, že stereotypy fungují současně jako nositelé soudů, názorů i předsudků, jež jsou v rámci každodenního života tzv. vždy k dispozici.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petrusek, Velký sociologický slovník, str. 1230. Dostupné online
  2. Online Etymology Dictionary, heslo Stereotype.
  3. Petrusek, Velký sociologický slovník, str. 1229n.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • M. Petrusek (red.), Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum 1996. Hesla Stereotyp a Stereotyp dynamický.
  • J. Rak, Bývali Čechové: české historické mýty a stereotypy. Jinočany: H&H, 1994 - 148 s. ISBN 80-85787-73-3
  • B. Soukupová, Česká společnost před sto lety: identita, stereotyp, mýtus. Praha: Sofis 2000 - 164 s. ISBN 80-902785-3-1

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]