Etnicita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Etnicita je pojem užívaný zejména v sociologii a kulturálních studiích. Sociologie považuje etnicitu za soubor naučených kulturních praktik, jimiž se skupiny definují a navzájem od sebe odlišují, a to především v oblasti jazyka, dějin, původu (včetně neprokazatelného a mytického), náboženství a "zdobení" (tradice oblékání, změn těla, vztah k tělu). Tato definice bývá ovšem kritizována pro svou obecnost, která neumožňuje dostatečně etnicitu odlišit od pojmu kultura. Pojem proto bývá v sociologii doplňován pojmem rasa a povětšinou se hovoří o kategorii "etnicita a rasa", přičemž pojem rasa dodává do kategorie biologické souvislosti, byť zejména autoři kulturálních studií zdůrazňují kulturní a konstruktivistickou povahu i pojmu rasa. Pojem rasa se osamoceně v sociologii neužívá kvůli dějinám svého zneužití v rasistických teoriích.

Oblasti studia[editovat | editovat zdroj]

Výzkumy a studie v oblasti etnicity se týkají dílčích sociálních jevů a problémů jako je rasismus, kulturní stereotypy, diskriminace etnických menšin. Často výzkumy leží na pomezí sociální psychologie a jsou nuceny se uchylovat i k metodám a pojmům z jiných psychologických škol - například při výzkumech, jak se etnická identita utváří u dětí (např. výzkum Kennetha Clarka a Mamie Clarkové, který dokázal, že si černošské i asijské děti vybírají ke hře raději panenky s bílou "kůží", pokud si mohou zvolit, či že se některé černošské děti považují za bílé).

Teoretické koncepty[editovat | editovat zdroj]

Anthony Giddens považuje za nejvlivnější teoretické koncepty vyvinuté k rozvíjení pojmu etnicity:

  • etnocentrismus
  • alokace zdrojů
  • skupinové uzavírání

Etnicita a rasa[editovat | editovat zdroj]

Pokud se příslušníci určité skupiny liší svou etnicitou, znamená to, že se neliší od příslušníků většiny svými fyzickými znaky, ale spíše svými normami, hodnotami, chováním a jazykem.[1]

  • Nový rasismus - Martin Barker definoval pojem nový rasismus, který se také dotýká pojmu etnicita. Je to závislost kulturních odlišností a hierarchického uspořádání společnosti.
  • Rasistická relace - rasistickou relací označuje Pierre van der Berghe zvláštní případ etnicity více spojené s rasovým původem a odlišením.[2]

Etnická skupina[editovat | editovat zdroj]

Starší definice nabízí vysvětlení pojmu etnická skupina pomocí vymezení stabilního sociokulturního společenství se společných sídelním prostorem a svébytným jazykem, které respektuje vlastní kulturní normy. Později se začali k upřesnění vymezení etnika používat tzv. objektivní kritéria (jazyk, fyzické rysy, náboženství, obyčeje a představa o společném původu).[3]

Etnická příslušnost se však nevyvíjí jen na základě vnitřní příslušnosti, ale také na identifikaci v závislosti na komunikaci s vnějším okolím, kdy si jedinci uvědomují jednotlivé etnické odlišnosti.

Často bývá etnická skupina mylně spojována s menšinou. Velmi úzkou hranici má etnická skupina s pojmem lid.[4]

Typologie etnické organizace[editovat | editovat zdroj]

Don Handelman definoval stupně konsolidace následovně:

  • etnická kategorie - členové si uvědomují definovaná závazná pravidla chování, společnou příslušnost a původ, ale nejsou etnickou skupinou
  • etnická síť – vznikají zde navíc také dlouhotrvající interpersonální vztahy a organizované kontakty mezi cizinci
  • etnická asociace – kromě výše zmíněných aspektů pojí členy společné zájmy a korporativní úroveň
  • etnická komunita – skupina nabývá charakter politické organizace s daným teritoriem vymezeným hranicemi a úzkými sociálními sítěmi[5]

Etnická identifikace[editovat | editovat zdroj]

Etnická identifikace je symbolická stránka etnicity, zpravidla chápána jako průvodní jev či jako výsledek sociálních procesů, individuálního prospěchu nebo sociální účelnosti. Ve skutečnosti přiměřenější pojem je identita, což je vědomí příslušnosti k jistému etnickému společenství. V antropologickém diskurzu to znamená totožnost stejně jako odlišnost.[6] Znaky určitého etnika, které jsou chápány jako charakeristické nazýváme etnické vědomí.[1]

Základní koncepce vnímání etnicity:

  • tradiční národní (etnická) koncepce – často nazývána herderovská koncepce. Základními prvky jsou zde jazyk, kultura a mravy.
  • koncepce založená na vnímání etnicity jako abstrakce, umělého, kulturně reprodukovaného konstruktu - etnické vědomí je považováno za přežitek a je brán v negativním slova smyslu.[7]

Sociální identita se stává nejdůležitější ve chvíli, kdy se zdá být ohrožena. K takové pociťované hrozbě může vést několik faktorů, které vždy souvisí s určitým druhem změny – s migrací, s proměnou demografických poměrů, atd. Formování nových etnických kategorií, které předpokládá vytvoření nových identit, obvykle sleduje jednu ze dvou trajektorií. Buď se rozšíří již existující identifikace, nebo se zredukuje velikost skupiny s předpokládaným sdíleným původem.[8]

Etnicita v dějinách[editovat | editovat zdroj]

Historicky důležitý pojem je etnogeneze, což je vznik etnických vztahů a etnických identit. Etnicita vzniká buď v procesu sociální diferenciace v rámci určité populace, který časem vede k rozdělení dané populace na dvě odlišné skupiny, nebo prostřednictvím expanze hranic systému, kdy se dostanou do kontaktu skupiny do té doby oddělené. Poté co se tzv. tradiční společnosti integrují do moderních národních států, začnou jejich symbolické světy v mnoha ohledech splývat. Lidé začínají sdílet stále větší část své kultury a postupně se stávají lidem s pocitem sounáležitosti a předpokladem sdílené historie.

Dalším důležitým pojmem je etnická etiketizace (označování). Edwin Ardener přišel k pěti teoretickým závěrům týkajících se etnické etiketizace:

  • etnická klasifikace je odrazem sebeidentifikace
  • onomastické (pojmenovávací) tendence velmi úzce souvisí s etnickou etiketizací a nemají tedy jen čistě lingvistický účel
  • identifikace ze strany druhých je významnou součástí sebeidentifikace
  • taxonomický prostor, ve kterém se odehrává sebeidentifikace má rozhodující význam
  • účinky vnější klasifikace, ať již vědecké či laické, mají při vymezování takového prostoru velice daleko k neutralitě[9]

Národní stát a neetnický nacionalismus[editovat | editovat zdroj]

Nacionalismus předpokládá, že národ je to, co dává jedinci jeho identitu. Národ není jen sdružením, do kterého se vstupuje za účelem prosazení společných zájmů (na rozdíl od státu), ale jednota národa a jeho společný osud předchází veškerému zvažování zájmů a dává jim jejich smysl.[10] Proto ideologie národního nacionalistického státu prohlašuje, že politické a kulturní hranice by se měli shodovat. Stát by měl také mít svůj národní jazyk, který je spolu s vlajkou a hymnou prvkem neetnického nacionalismu.[11]

Důležitost etnicity ve společnosti[editovat | editovat zdroj]

Význam etnicity je podle potřeby společnosti buď zvyšován nebo snižován. V prvním případě se jedná o rozdělování výhod, moci nebo postavení v závislosti na pozitivní příslušnosti k etnické skupině, v případě druhé hovoříme o etnickém stigmatu, které je uvaleno na členy této skupiny, protože toto členství není žádané a je naopak společností zavrhované.[12]

Konkrétní studie a analýzy[editovat | editovat zdroj]

Postoj k menšinám[editovat | editovat zdroj]

Za jednu z nejvlivnějších publikací v oblasti etnicity je považována kniha Roberta K. Mertona Social Theory and Social Structure z roku 1949.[zdroj?] Merton rozděluje příslušníky etnicky většinové populace do čtyř skupin podle jejich vztahu k etnickým menšinám:[13]

  • Neochvějný liberál - nemá žádné předsudky vůči menšinám a snaží se proti předsudkům ve společnosti bojovat
  • Přizpůsobivý liberál - považuje se za člověka bez předsudků, ale je-li předsudek obecným či jemu výhodným názorem, tiše mu přitakává
  • Opatrný rasista - má předsudky, ale nedává je najevo, aby neporušil normy a zákony
  • Aktivní rasista - aktivně se pokouší o diskriminaci menšin

Autoritářská osobnost[editovat | editovat zdroj]

Ceněným konceptem je rovněž "autoritářská osobnost". Zformuloval ho filozof Theodor W. Adorno a empiricky rozpracoval tým, který Adorno vedl na Kolumbijské univerzitě. Studie vyšla roku 1950. Adorno tvrdí, že diskriminační postoje vůči etnickým i jiným menšinám zastávají především lidé, kteří v dětství prošli autoritářskou, tvrdou výchovou, a jimž rodiče neprojevovali lásku a drželi si odstup.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, s. 100. ISBN 9788073676445.
  2. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 24-25, Studijní texty (Slon), 51. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  3. Etnické komunity: integrace, identita. Vyd. 1. Editor Dana Bittnerová, Mirjam Moravcová. Praha: FHS UK, 2011, s. 28. Agora (Univerzita Karlova), sv. 7. ISBN 978-808-7398-135.
  4. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 33-35, Studijní texty (Slon), 51. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  5. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 78-80, Studijní texty (Slon), 51. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  6. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 104-105, Studijní texty (Slon), 51. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  7. ŠATAVA, Leoš. Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace. Vyd. 2., Ve SLONu 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2009, s. 14-15. Studijní texty (Sociologické nakladatelství), sv. 43. ISBN 9788086429830
  8. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 118-119, Studijní texty (Slon), 51. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  9. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 137-151, Studijní texty (Slon), 51. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  10. BAUMAN, Zygmunt; MAY, Tim. Myslet sociologicky. Vyd. 1. Překlad: Jana Orgocká. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2004, s. 171. Studijní texty, sv. 30. ISBN 80-86429-28-8
  11. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 179 – 180. Studijní texty (Slon), 51. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  12. ERIKSEN, Thomas Hylland. Etnicita a nacionalismus: antropologické perspektivy. Vyd. 1. Překlad Marek Jakoubek. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012, s. 201 – 203. Studijní texty (Slon), 65. sv. ISBN 978-807-4190-537.
  13. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1., aktualiz. a rozš. /. Editor Philip W Sutton. Překlad Tereza Jiroutová Kynčlová. Praha: Argo, 2013, 1049 s. ISBN 978-802-5708-071.