Tato stránka je zamčena pro neregistrované a nové uživatele

Tomio Okamura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tomio Okamura

1. předseda
hnutí Svoboda a přímá demokracie
Úřadující
Ve funkci od:
4. srpna 2015 [1]
Předchůdce subjekt vznikl

1. předseda hnutí Úsvit přímé demokracie
Ve funkci:
1. července 2013 – 5. května 2015
Předchůdce subjekt vznikl
Nástupce Marek Černoch

3. senátor za obvod č. 80 - Zlín
Ve funkci:
20. října 2012 – 26. října 2013
Předchůdce Jana Juřenčáková
Nástupce Patrik Kunčar

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
Stranická příslušnost
Členství Úsvit (2013–2015)
SPD (od 2015)
Nestraník
v Senátu nezávislý (2012–2013)

Narození 4. července 1972 (45 let)
Tokio
JaponskoJaponsko Japonsko
Rodiče Matsuo Okamura
Helena Okamurová, roz. Holíková
Děti Ruy Okamura
Příbuzní Osamu Okamura (bratr)
Hayato Okamura (bratr)
Zaměstnání poslanec, podnikatel
Profese politik
Náboženství římskokatolické[2]
Podpis Tomio Okamura - podpis.jpg
Webová stránka www.tomio.cz
Commons Kategorie Tomio Okamura
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomio Okamura (japonsky: 岡村 富夫, Okamura Tomio, * 4. července 1972 Tokio) je český podnikatel a politik moravsko-japonsko-korejského původu.[3][4] Od října 2013 je členem Poslanecké sněmovny do níž kandidoval v předčasných volbách v roce 2013. Zvolením mu zanikl mandát senátora, který vykonával jako nezávislý od října 2012 v obvodu Zlín.

V roce 2012 se ucházel o kandidaturu na úřad prezidenta České republiky. Ministerstvo vnitra však po ověření podpisů na petičních arších odmítlo registraci jeho kandidatury pro nedostatečný počet podpisů, scházely necelé dva tisíce podpisů - ostatních platných necelých padesát tisíc podpisů se Okamurovi a jeho příznivcům podařilo nasbírat v rekordním čase necelých tří týdnů před podáním žádosti o registraci.[5]

Život

Narodil se v Tokiu, kam se jeho moravská matka po svatbě s Japoncem v roce 1966 přestěhovala, v Japonsku prožil necelých 10 let. Většinu života prožil v Česku. Původem je po matce z poloviny Moravan, a po otci ze čtvrtiny Japonec a ze zbylé čtvrtiny Korejec.[6] V Čechách absolvoval základní školu a poté tady vystudoval střední chemickou průmyslovku. Část dětství strávil v dětském domověMašťověPodbořan, kde zažil šikanu, takže přibližně do 22 let koktal.[7] V mládí pracoval v Japonsku jako popelář a poté v kině jako prodavač popcornu. Vzhledem k tomu, že se zde cítil diskriminovaný a neviděl možnost dalšího kariérního růstu, vzhledem k svému původu a úrovni vzdělání, rozhodl se přestěhovat do Prahy.

Od roku 2008 se věnuje práci dobrovolníka v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA), kde zastával funkce viceprezidenta a mluvčího.

Soudní spory

V roce 2012 zažaloval Barboru Tachecí kvůli pomluvě, když se podle ní snažil najít „konečné řešení cikánské otázky“.[8] Soud však žalobu 11. června 2012 zamítl.[9]

V roce 2013 byl týdeníkem Reflex opakovaně označen jako Pitomio Okamura, za což ho zažaloval. V roce 2017 pražský vrchní soud rozhodl, že použití tohoto označení je přípustné, pokud se týká kritiky názorů Tomia Okamury.[10]

V roce 2015 vyhrál spor s Monikou Štikovou a Ornellou Koktovou. Obě žaloval z důvodu, že uvedly, že měl vztah s Ornellou Koktovou. Soud nerozhodoval ve věci samé, ale vzhledem k nedostavení se žalovaných vydal rosudek ve prospěch Tomia Okamury z procesních důvodů.[11]

V roce 2013 zažaloval českou pobočku Transparency international.[12] Městský soud v Praze dne 26. března 2015 zamítl v celém rozsahu žalobu Tomia Okamury na zrušení Transparency International – Česká republika, o.p.s. („TI“).[13] Dle vyjádření soudu není Tomio Okamura vůbec oprávněn takový krok žádat.[14] Vzhledem k neuhrazení nákladů následně čelil exekuci,[15] částku však uhradil a exekuční řízení bylo zastaveno.[16]

Osobní život

Z tříletého manželství s Japonkou Mie má syna Ruye. Od roku 2005 udržoval vztah s o 9 let mladší Evou Netolickou.[17] V letech 2011 až 2016 byla jeho přítelkyní o 19 mladší studentka Monika Talašová.[18] Nyní je svobodný, nezadaný a plně se věnuje politice.[19]

Má dva bratry. Starší Hayato pracuje jako tlumočník a překladatel. Hayato v roce 2015 vstoupil do KDU-ČSL, za kterou bude v Praze kandidovat v parlamentních volbách.[20] Mladší Osamu je architekt a vysokoškolský pedagog.

Podnikatelské aktivity

Podniká od roku 1994, a to především v pohostinství, obchodu, průvodcovské činnosti a překladatelství.

Vstup do veřejného života

Jak uvádí ve své knize "Český sen", důvodem vstoupu do médií byla snaha o lobbing, aby mohl prosadit zaměstnávání imigrantů ve své soukromé společnosti místo Čechů. Cizinci vykonávali dle něj tutéž práci kvalitněji. Za tímto účelem také využíval své restaurace, kam zval novináře na obědy a tím si zajišťoval publicitu.

Také vydává čtvrtletník Pivní magazín a další. Je také spoluautorem několika knih. V roce 2010 vyšla kniha Tomio Okamura – Český sen. Na jaře roku 2011 následovala další kniha s názvem Umění vládnout. Roku 2012 napsal knihu Umění žít. V roce 2013 sepsal dvě knihy Umění přímé demokracie a Velká japonská kuchařka. Od počátku své spisovatelské kariéry má smlouvu s nakladatelstvím Fragment. Účinkoval jako jeden z investorů v televizní reality show Den D v České televizi.

Roku 1999 investoval devět milionů korun do spoluvlastnictví sítě restaurací (mimo jiné restaurace U Vejvodů). Jeho společníkem ve firmě Gastro-sport Praha s.r.o. byl podnikatel Jan Hájek, který byl později ve styku s kontroverzním podnikatelem Václavem Kočkou. Jakmile Okamura zpozoroval nekalé aktivity, tak ze spoluvlastnictví se ztrátou odešel.[21]

V únoru 2012 svůj veškerý majetek ocenil na čtyřicet milionů korun. Pro Okamuru je nejvýnosnější firmou cestovní kancelář Miki Travel Prague, ve které figuruje jako jednatel. Patří mu i firma Mebius, která zajišťuje průvodcovské a překladatelské služby. Mimo ně spoluvlastní firmu Japa Foods, která se specializuje na prodej japonských potravin a módy. Také je spoluvlastníkem softwarové firmy Break2win a firmy zaměřené na gastronomii U Machtů.[22][23]

Od roku 2012 svoje příjmy z podnikání dokládá každoročním majetkovým přiznáním, které podává v souladu se zákonem jako senátor a později poslanec.[zdroj?]

Podniky a firmy - (podíl)
  • Miki Travel Prague s.r.o. - (bez podílu) - pražská cestovní kancelář, vlastníkem je britská GM Communications Limited[24]
  • Mebius s.r.o. - (100 %) – průvodcovské služby a překládání pro Miki Travel
  • Japa Foods s.r.o. - (50 %) – dovoz a prodej japonských potravin a módy
  • U Machtů s.r.o. - (10 %) – restaurace Staré časy
  • Break2win s.r.o. - (7,5 %) - vývoj elektronických aplikací
  • Pivní magazín – vydává s Jaroslavem Novákem Večerníčkem
  • SENSEPOCKET, s.r.o. - od dubna 2016 do dubna 2017 společník s podílem 10% ve společnosti provozující v Praze restauraci,

Politika

Senátor

V říjnu 2012 kandidoval, jako nezávislý kandidát, na senátora v obvodu Zlín. V prvním kole volby získal 11 772 hlasů (30,27%) a z první pozice postoupil do kola druhého. Ve druhém kole získal 17 401 hlasů (66,23%) a porazil kandidáta ČSSD MVDr. Stanislava Mišáka.[25] I přesto prohlašoval, že Senát je obsazen pouze "dobře placenými loutkami poslanců".[6]

V Senátu se přidal k senátorskému klubu pro obnovu demokracie - KDU-ČSL a nezávislí. Ve funkci v únoru 2013 podepsal návrh části senátorů na obžalování prezidenta Václava Klause z velezrady za jím vyhlášenou amnestii.[26] Žalobu však Ústavní soud ČR zamítl. Okamura také hlasoval pro senátní návrh o zrušení sKaret[27] a podpořil ústavní novelu o zrušení doživotní imunity veřejných činitelů.[28] V květnu 2013 hlasoval pro povinný odvod ve výši 3 % povinného ručení ve prospěch hasičů.[29] Dle pojišťoven to způsobí zdražení pojistného.[30] Mandát senátora mu automaticky ze zákona zanikl v říjnu 2013 poté, co byl zvolen poslancem v předčasných sněmovních volbách. Ve funkci senátora strávil rok a šest dní.

Kandidatura na prezidenta ČR 2013

Jako reakci na úspěch v senátních volbách oznámil v souladu s předvolebním slibem[zdroj?] jen několik hodin po zvolení úmysl kandidovat na prezidenta ČR v přímé volbě v roce 2013 a pro Okamurovu podporu jeho příznivci sesbírali mezi občany 61 500 podpisů.[31] 23. listopadu 2012 však Ministerstvo vnitra oznámilo, že platných z nich bylo pouze 35 750, a tím mu byla odmítnuta registrace na kandidáta. Sám Okamura se kvůli rozhodnutí o vyřazení z volby odvolal k Nejvyššímu správnímu soudu, kde ho zastupovala další neúspěšná uchazečka o post prezidenta republiky Klára Samková.[32] Nejvyšší správní soud dne 13. 12. 2012 rozhodl, že ministerstvo vnitra ve výpočtu chybovalo, nicméně ani po přepočítání metodou odhadu stanovenou ministerstvem neměl Okamura dostatečný počet podpisů, a tak nebyl ani dodatečně zaregistrován. Okamura vyzval Ministerstvo vnitra k přepočítání všech podpisů jeden po druhém, nikoliv namátkovou odhadní metodou - to však ministerstvo odmítlo. Okamura se tak nikdy nedozvěděl, zdali měl skutečně dostatečný počet podpisů či nikoliv. Neobdržel od ministerstva ani zpochybněné podpisové archy, aby mohl sám provést u podepsaných občanů identifikaci podpisů. Proto v reakci na tento rozsudek Okamura oznámil, že se jednalo o „politické rozhodnutí“, čímž zpochybnil nezávislost soudů. Také podal trestní oznámení na policii ČR za podvod a maření voleb. Mimo soudu a policie rétoricky obvinil i média, že se nechávají uplácet a zvýhodňují jisté kandidáty.[33] O samotném ministerstvu vnitra prohlásil: „udělalo maximum, aby vyřadilo nepohodlné kandidáty z voleb“.[34] Jako první oznámil, že do konce roku 2012 hodlá podat stížnost k Ústavnímu soudu, z důvodu údajného protiústavního a politického postupu Nejvyššího správního soudu.[35] Tu předložil 27. prosince 2012.[36] Její vyřízení dostal na starost předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský. 4. ledna 2013 se ústavní soudci jednohlasně shodli nevyhovět části Okamurovy stížnosti o odložení voleb a protiústavnosti volebního zákona. Jeho dalšími podněty se dále zabývali.[37] Okamura rozhodnutí Ústavního soudu označil za nespravedlivé a prohlásil, že se v Česku nejde dovolat spravedlnosti, proto zvažoval podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, jelikož se stále cítil poškozen, že nikdo nepřepočítal a nepřekontroloval všechny jeho podpisy petentů.[38] 10. ledna 2013 Ústavní soud zamítl celou jeho stížnost na protiústavní postup Ministerstva vnitra a Nejvyššího správního soudu, a to z důvodu nelogicky strukturované stížnosti a nenalezení protiústavního jednání zmíněných institucí.[39][40] Okamura poté zareagoval: „Moje práva byla poškozena tím, že se nikdo nenamáhal a dodnes nenamáhá pravost podpisů ověřit“, nález Ústavního soudu byla „do nebe volající lež i nesmysl“. Dále řekl, že soudci Ústavního soudu se takto usnesli z politického strachu. Potvrdil, že se obrátí na Evropský soud pro lidská práva.[41]

Hnutí Úsvit přímé demokracie

V květnu 2013 založil politické hnutí s názvem Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, které má za cíl kandidovat ve sněmovních a komunálních volbách, a poté prosazovat prvky přímé demokracie.[42] Ještě v únoru 2013 Okamura odmítl, že by měl ambici zakládat politickou stranu či se stát premiérem nebo ministrem.[43] Okamura si také stěžoval, že novináři jeho hnutí manipulativně přirovnávají k řecké neonacistické politické straně Zlatý úsvit.[44] Brzy po svém založení získalo dle Okamury hnutí podporu politiků Aleše Roztočila, Radima Fialy či ekonoma Pavla Kohouta.[45] Roztočil původně plánoval kandidovat za Úsvit ve sněmovních volbách v roce 2014, v červnu 2013 však oznámil, že se s Okamurou nedohodli.[46] V září 2013 se Pavel Kohout od hnutí i Okamury distancoval, vadily mu Okamurorovy názory.[47]

Na začátku července 2013 byl oficiálně zvolen předsedou hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury.[48] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 úspěšně kandidoval ve Středočeském kraji jako lídr Úsvitu přímé demokracie.[49] Po ustavení Poslanecké sněmovny kandidoval v první volbě na jejího místopředsedu, ale neuspěl proti tradičním stranám, které kritizoval, ani v jednom kole, když získal nejdřív 76 a pak 75 hlasů.[50] Nebyl tak zvolen ani ve druhé volbě.[51]

V únoru 2015 poslanecký klub hnutí Úsvit podpořil vizi poslance Marka Černocha hlasováním 10:2. Tato rozhodnutí potvrdila i konference hnutí Úsvit, kde Černochův návrh získal většinu pěti z devíti hlasů. Marek Černoch byl pověřen integračními jednáními o vzniku nové strany.[52] Konference hnutí Úsvit také vzala na vědomí hospodaření hnutí Úsvit a pověřila komisi pod vedením poslance MUDr. Jiřího Štětiny analýzou hospodaření hnutí a návrhem na další postup.[52] Následná konference dále zavázala předsedu a tajemníka hnutí vyjednat ukončení smlouvy se společností Celsianus.[53] Konference vyzvala Okamuru k úhradě 560 000 Kč za dodání plánu volební kampaně do senátu a eurovoleb.

Dne 24. března 2015 po dlouhodobých sporech byl Okamura vyloučen z poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie[54] předsedou hnutí zůstal až do 5. května, kdy oznámil, že z hnutí definitivně odešel a spolu s poslancem Fialou a Jaroslavem Holíkem zakládá nové politické hnutí Svoboda a přímá demokracie.[55]

Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)

Tomio Okamura na demonstraci v Brně 11. května 2016

16. května 2015 Tomio Okamura oznámil na tiskové konferenci v Poslanecké sněmovně registraci SPD Ministerstvem vnitra a zahájení přijímání členů.

Hnutí prosazuje patriotismus, přímou demokracii, euroskepticismus, zpřísnění imigračních zákonů a odmítá tolerovat nepřizpůsobivé skupiny, vedoucí někdy až k náboženské diskriminaci. Chce důstojné životní podmínky pro seniory a podporu rodin s dětmi. Odmítá zvyšování daní. Prosazuje zákon o referendu, přímou volbu a odvolatelnost a osobní, hmotnou a trestní odpovědnost politiků.

SPD slibuje ve spolupráci s Front National Marine Le Pen a dalšími radikálně pravicovými stranami vytvořit politickou alternativu vývoje Evropy. Chce spolupráci národních států a žádný evropský superstát. Chce změnu politického systému naší země prosazením přímé demokracie.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem hnutí SPD ve Středočeském kraji.[56] Získal 12 689 preferenčních hlasů a mandát poslance obhájil.[57]

Názory a postoje

Okamura je propagátorem systému přímé demokracie, jehož příkladem je například Švýcarsko či Lichtejnštejnsko. Trvá také na striktním prosazování českých národních zájmů. Roku 2012 napsal ve svém blogu obhajobu prapůvodní historické myšlenky lidového komunismu a socialismu, tedy společenství rovných lidí, kteří si přímo volí a odvolávají své zástupce. Současně však zdůraznil, že trvá na demokracii a striktně odmítl stalinismus. Zároveň také řekl, že tyto prapůvodní myšlenky postavené na přímé odpovědnosti volených zástupců byly následně zneužity proti lidem a překrouceny. Také poukázal na pokrytectví některých antikomunistů, kteří byli před rokem 1989 v KSČ. Současnou stranu KSČM označil za demokratický politický subjekt stejně jako jiné parlamentní strany.[58] Také podporoval aktivity iniciativy Holešovská výzva, která od vlády Petra Nečase požadovala podání demise a rovněž protestuje proti ekonomickým názorům bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. Okamura na iniciativě oceňoval snahu o zavedení přímé demokracie.[59][60]

Kritika

V červenci 2015 se účastnil protestního venčení psů v teplickém Šanovském parku

Kvůli Okamurovým projevům a postojům ho novinář serveru Reflex.cz Petr Holec nazval populistou.[61][62] Stejnou kritiku si vysloužil i od novináře serveru E15.cz Davida Klimeše.[63] Oba mu vyčítali, že pouze slibuje obecně líbívá témata, ale nevytváří koncepty, jak svých ideálů chce dosáhnout. To, že by byl populistou, však Okamura sám odmítl, přičemž své návrhy sepsal do několika knih včetně konkrétních konceptů, z nichž se některé staly bestsellery.[64] Následně ho za populistu označil i politický analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo.[65]

Velkou vlnu kritiky sklidil i za to, že napsal článek, ve kterém primárně hájil Ladislava Bátoru, který kandidoval za Národní stranu, a také Vlastimila Pechance, který byl odsouzen za rasově motivovanou vraždu.[66] Kvůli jeho radikálním myšlenkám ho kritizovala i senátorka Eliška Wagnerová.[67] Její kritiku podpořil děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík.[68] Další kritiku přidal novinář a spisovatel Karel Hvížďala.[69]

Za podporu původní historické myšlenky komunismu, tedy společenství rovných lidí, kteří si přímo volí a odvolávají své zástupce, byl kritizován předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou, který ale ve stejné době podporoval uzavírání krajských koalic s KSČM. Okamura však ve svém vyjádření dodal, že trvá na demokracii a že tyto původní myšlenky byly následně zneužity v neprospěch lidí.[70]

Někteří komentátoři si všímají i jeho majetku (vlastnil například automobil Aston Martin), který vypovídá o vysoce nadprůměrných příjmech.[71]

Reflex před prezidentskou volbou v roce 2012 zobrazil Tomia Okamuru na titulní straně čísla 45/2012 jako klauna a zároveň pro něj použil přezdívku Pitomio, která dominovala i titulní straně. Důvodem označení byl Okamurův populistický program.[72] Reflex též například 2. ledna 2013 vydal Reflex článek Markéty Lukáškové, kde je Tomio Okamura nazýván „japonským broukem Pytlíkem“ i Pitomiem. Za vysokou kadenci blbých prázdných frází v jeho novoročním projevu by si prý „Pitomio“ zasloužil Řád Milouše Jakeše a zápis do knihy rekordů pelhřimovské agentury Dobrý den.[73] V květnu 2014 Obvodní soud pro Prahu 7 28. března 2014 předběžným opatřením nařídil, že vydavatel Reflexu nesmí ve svých médiích komolit jméno Tomia Okamury a označovat ho jako „Pitomia“. Reflex však soudní opatření protizákonně porušil a tato přezdívka se v Reflexu znovu objevila, a to 24. dubna 2014 v článku Jiřího X. Doležala Okamura do Tokia!. 14. května 2014 Reflex uznal své protiprávní jednání a za toto porušení soudního předběžného opatření na žádost Okamurovy advokátky Kláry Samkové veřejně omluvil.[74] Vrchního soudu v Praze se zabýval odvoláním poslance Tomia Okamury, který s původním rozsudkem nesouhlasil a požadoval úhradu nákladů spojených s řízením a uveřejnění písemné omluvy v týdeníku Reflex.[75] Odvolací soud v rámci sporu poslance Tomia Okamury s vydavatelstvím týdeníku Reflex, firmou Czech News Center, 31. ledna 2017 potvrdil původní rozsudek a stvrdil, že lze v případě oprávněné kritiky nazývat poslance Tomia Okamuru „Pitomio“.[76]

Projekt Faktus napsal Okamurovi dopis, ve kterém ho konfrontoval s jeho výroky na téma inkluze na školách. Tomio Okamura se v únoru 2016 vyjádřil zcela proti inkluzi. Začleňování dalších dětí do běžných tříd označil za chybu, jež všude kde se zavádí pouze snižuje úroveň vzdělání běžných žáků a dětem, které vyžadují individuální přístup se nedostane dostatečné péče.[77] Rok před těmito výroky přitom Tomio Okamura hlasoval v parlamentu zcela opačně, tedy aby se další děti zapojily do běžného vzdělávání a inkluze pokračovala.[78] Faktus ve svém dopise Okamuru upozorňuje, že inkluze v českém školství probíhá již více než 10 let a počet dětí, jimž bylo diagnostikováno lehké mentální postižení v letech 2010 – 2014 se snížil o 40 %. Na příkladech z Finska a Kanady dále dokazuje, že přestože je v těchto zemích vysoká míra inkluze (ve Finsku pouze 1 % dětí mimo běžné vzdělávání), tak se jejich žáci umísťují na nejvyšších příčkách v mezinárodních srovnávacích testech PISA.[79] Na kritiku Tomio Okamura reagoval prostřednictvím výkonného tajemníka SPD pana Staníka, který napsal, že nechápe proč Faktus vůbec panu předsedovi píše, když jeho výroky nemají vyvolávat nenávist a pan Okamura si pouze dovoluje říkat pravdu, což je v přímém rozporu s politickým angažmá samotného Okamury.[80]

Romský tábor v Letech

U příležitosti uctění památky obětí romského holokaustu v červenci 2014 poskytl Tomio Okamura rozhovor internetovému deníku Parlamentní listy, v němž označil tvrzení o koncentračním táboře Lety za lživý mýtus. Podle jeho názoru šlo o pracovní tábor pro osoby vyhýbající se práci. Odmítl, že by internované osoby byly v táboře kvůli své etnické příslušnosti a lidé, kteří v táboře zemřeli na následky epidemie tyfu, byly oběti holokaustu. Opačné tvrzení pak označil za urážku skutečných obětí holokaustu, ať už Židů, nebo Romů.[81]

Mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček podotkl, že pokud by skutečně šlo o pracovní tábor, jak tvrdí Okamura, nebylo by možné, aby internovaní vězni skončili v Osvětimi. Na prohlášení reagovali také další politici. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek nepřímo označil Okamuru za popírače genocidy. Ministryně práce a sociálních věcí v reakci upozornila na existenci dětského masového hrobu na hřbitově v Mirovicích. Ke kritice Okamurových výroku se přidali politici napříč politickým spektrem.[82]

Dílo

  • 2010 - Český sen (nakladatelství Fragment)
  • 2011 - Umění vládnout (nakladatelství Fragment)
  • 2012 - Umění žít (nakladatelství Fragment)
  • 2013 - Umění přímé demokracie (nakladatelství Fragment)
  • 2013 - Velká japonská kuchařka (spoluautorka Mie Krejčíková Okamurová), (nakladatelství Fragment)

Reference

Ukázka kaligrafického písma Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

http://usti.idnes.cz/hromadne-venceni-psu-proti-arabum-v-lazenskem-parku-v-teplicich-pwz-/usti-zpravy.aspx?c=A150724_162003_usti-zpravy_alh

  1. Rejstřík politických stran a politických hnutí, Historie hnutí Svoboda a přímá demokracie [online]. Ministerstvo vnitra ČR, 2015, [cit. 2015-10-10]. Dostupné online.  
  2. https://youtu.be/ppDp6m2SssQ?t=29m5s
  3. Blog – Tomio Okamura: „O autorovi: Moravsko-japonský podnikatel (matčina rodina pochází z valašské Bystřice pod Hostýnem), viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“
  4. http://www.tomio.cz/o-mne/ – „Narodil se 4. července 1972 v Tokiu moravské mamince a japonskokorejskému otci.“
  5. Rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny [online]. Praha: Ministerstvo vnitra, 2012-11-23, [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b OKAMURA, Tomio. Online rozhovor s Tomiem Okamurou [online]. Tn.cz, 2012-11-30, [cit. 2012-12-01]. Dostupné online. Dostupné také na: [1].  
  7. http://domazlicky.denik.cz/podnikani/tomio-okamura-nemam-zadne-starosti-a-kazdy-den-dob.html
  8. Nechci vystěhovávat Romy, vzkazuje Okamura Klausovi a žaluje Tachecí, novinky.cz, 1. února 2012
  9. Okamura neuspěl s žalobou na Tachecí kvůli konečnému řešení, iDNES.cz
  10. Okamuru je možné v oprávněných případech nazývat Pitomio, rozhodl soud. iDNES.cz [online]. 2017-02-01 [cit. 2017-09-16]. Dostupné online.  
  11. https://revue.idnes.cz/tomio-okamura-zaloba-ornella-koktova-stikova-fav-/lidicky.aspx?c=A150309_090639_lidicky_zar
  12. https://www.novinky.cz/domaci/307497-okamura-zaluje-transparency-international-a-chce-jeji-zruseni.html
  13. http://domaci.eurozpravy.cz/politika/116588-okamura-chtel-zrusit-ceskou-pobocku-transparency-international-soud-rozhodl-takto/
  14. https://www.transparency.cz/transparency-international-vs-tomio-okamura/
  15. https://www.transparency.cz/tomio-okamura-neplati-dluhy-a-celi-exekuci/
  16. http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/333270/okamura-celil-exekuci-kvuli-prohranemu-soudu-vynadal-za-to-svym-advokatum.html
  17. http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy-laska-a-vztahy/59056/tomio-okamura-amp-eva-netolicka.html
  18. http://tn.nova.cz/clanek/okamura-na-dne-zhroutil-se-mu-vztah-hleda-divku-na-dovolenou.html
  19. http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-politika/481702/okamura-v-posilovne-rozchod-ho-bolel-srka-a-nechodi-vcas-prozradil-kamarad.html
  20. http://www.lidovky.cz/rozhovor-s-hayato-okamura-kandiduje-na-poslance-ftl-/zpravy-domov.aspx?c=A170326_154319_ln_domov_rsa
  21. SYROVÁTKA, Tomáš. Tomio Okamura na začátku kariéry podnikal s lidmi napojenými na mafii. iDNES.cz [online]. 2012-11-29 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  22. ČT24. Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. 2012-02-21 [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  23. Obchodní rejstřík - Tomio Okamura [online]. penize.cz, 2012-11-28, [cit. 2012-11-29]. Dostupné online.  
  24. http://www.companieslist.co.uk/01071811-gm-communications-limited GM Communications Limited - výpis z obchodního rejstříku
  25. Výsledky hlasování. Obvod: 80 - Zlín [online]. volby.cz, 2012-10-20, [cit. 2012-10-20]. Dostupné online.  
  26. ČTK: Seznam 28 senátorů, kteří žalují Klause za velezradu. Podívejte se Lidovky.cz, 28. 2. 2013
  27. Senát PČR: 4. schůze, 88. hlasování, 31.01.2013
  28. Senát PČR: 6. schůze, 6. hlasování, 20.03.2013, 22. 3. 2013, senat.cz
  29. Senát PČR: 9. schůze, 5. hlasování, 02.05.2013, senat.cz, 5. 5. 2013
  30. Jiří Štefek: Víc peněz hasičům? Zdraží povinné ručení, zní z pojišťoven, tyden.cz, 2. 5. 2013
  31. JIŘIČKA, Jan. Česko zná všechny kandidáty na prezidenta. Jakl a Švejnar neprošli. iDNES.cz [online]. 2012-11-06 [cit. 2012-11-13]. Dostupné online.  
  32. GOLIS, Ondřej. Okamura jde kvůli vyřazení z volby k soudu, zastupovat ho bude Samková. Lidovky.cz [online]. 2012-11-26 [cit. 2012-11-26]. Dostupné online.  
  33. Petr Koděra: Bobošíková má cestu na Hrad volnou, Okamura a Dlouhý zvažují stížnost k Ústavnímu soudu iHNed.cz, 13. 12. 2012
  34. Okamura mluví o svém vyškrtnutí z voleb jako o spiknutí novinky.cz, 13. 12. 2012
  35. Okamura podá ústavní stížnost. Budu se bránit proti soudci, který lhal, tvrdí iHNed.cz, 17. 12. 2012
  36. Celé znění stížnosti
  37. iHNed.cz: Okamura prezidentem nebude. Češi mohou volit už za týden, rozhodli ústavní soudci iHNed.cz, 4. 1. 2013
  38. iHNed.cz: Neúspěšný Okamura: Nikdo nezkontroloval, že jsem nezískal 50 tisíc podpisů iHNed.cz, 4. 1. 2013
  39. Plné znění nálezu Ústavního soudu
  40. Ústavní soud zamítl stížnost Okamury, ale nařídil lépe kontrolovat podpisy, iHNed.cz, 10. 1. 2013
  41. ČTK: Okamura: Soud rozhodl lživě, má práva byla poškozena, lidovky.cz, 10. 1. 2013
  42. Hnutí Úsvit:Hnutí Úsvit: Kdo jsme, hnutiusvit.cz, 12. 5. 2013
  43. Tomio Okamura: Změna, okamura.blog.idnes.cz, 26. 2. 2013
  44. Tomio Okamura: Proč chtít skutečnou demokracii, okamura.blog.idnes.cz, 10. 5. 2013
  45. ČT24: Okamurův Úsvit začal sbírat podpisy pro registraci, ceskatelevize.cz, 7. 5. 2013
  46. Poslanec TOP 09 Roztočil odchází od Okamury, nedohodli se, iDNES.cz, 18. 6. 2013
  47. Okamura přišel o svého ekonomického guru Kohouta, novinky.cz, 18. 9. 2013
  48. Seznam politických stran a hnutí, Historie hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury [online]. Ministerstvo vnitra ČR, [cit. 2014-04-01]. Dostupné online.  
  49. Okamura se postaví Kalouskovi. Bártovu kandidaturu zatím nepotvrdil [online]. iDNES.cz, 2013-09-06, [cit. 2013-09-06]. Dostupné online.  
  50. Kalouska ani Okamuru poslanci místopředsedou Sněmovny nezvolili. Novinky.cz [online]. 2013-11-27 [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  51. http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=796934
  52. a b http://www.hnutiusvit.cz/glosa/konference-hnuti-usvit-podporila-postup-poslancu-a-predsednictva/ [online]. .  
  53. http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Cernoch-Usvit-Tomio-Okamura-nemel-jednat-jako-politicky-podnikatel-Musi-to-zaplatit-368679 [online]. .  
  54. Okamuru vyloučili z klubu Úsvitu, hnutí po něm žádá zpět 760 tisíc. iDNES.cz [online]. 2015-03-24 [cit. 2015-03-24]. Dostupné online.  
  55. Okamura dal Úsvitu definitivní sbohem. Novinky.cz [online]. 2015-05-05 [cit. 2015-05-05]. Dostupné online.  
  56. Pro Okamurovu SPD bude úspěchem výsledek nad 10 procent. ČeskéNoviny.cz [online]. 2017-07-20 [cit. 2017-07-21]. Dostupné online.  
  57. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Středočeský kraj, Strana: Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD), Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017, [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.  
  58. OKAMURA, Tomio. Zase tu běhá strašák komunismu [online]. okamura.blog.idnes.cz, 2012-11-20, [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.  
  59. ČTK: V Praze se sešlo asi 500 lidí nespokojených s vládou, ceskenoviny.cz, 7. 4. 2013
  60. Josef Kopecký: Bárta, Okamura a Holešovská výzva řešili svržení vlády a volbu poslanců, idnes.cz, 27. 12. 2012
  61. Petr Holec. Čechy Čechům! Nejhorší bavič a populista táhne na senát. Reflex.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2012-10-13]. Dostupné online.  
  62. HOLEC, Petr. Kdo zastaví Tomia, Moraváka z Tokia?. Reflex.cz [online]. 2012-10-29 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  63. KLIMEŠ, David. Populista Okamura aspiruje na titul politického skokana roku. Euro.e15.cz [online]. 2012-10-26 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  64. KOLÁŘ, Petr. Rozhovor: Tomio Okamura: Já a populista? Jsem jako Masaryk a Baťa. Reflex.cz [online]. 2012-11-08 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  65. ŠÍDLO, Jindřich. My a náš krásný okamurismus. iHNED.cz [online]. 2012-11-22 [cit. 2012-11-22]. Dostupné online.  
  66. PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura se zastal rasistického vraha. 'Konečné řešení otázky cikánské' prý není problém. Lidovky.cz [online]. 2011-03-03 [cit. 2012-11-8]. Dostupné online.  
  67. PÁLKOVÁ, Šárka. Okamura má podivné názory, zdůvodňuje Wagnerová odchod z klubu. Lidovky.cz [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  68. STEHLÍK, Michal. K čemu je dobré mít Elišku Wagnerovou [online]. blog.iHNed.cz, 2012-11-08, [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  69. HVÍŽĎALA, Karel. POLITIKA: Kdo je Tomio Okamura?. Neviditelný pes [online]. 2012-11-07 [cit. 2012-11-08]. Dostupné online.  
  70. WIRNITZER, Jan. Komunismus vždy skončil popravami, kritizuje Sobotka „rudého“ Okamuru. iDNES.cz [online]. 2012-11-21 [cit. 2012-11-21]. Dostupné online.  
  71. Majetkové poměry možného prezidenta Tomia Okamury. ct24.cz [online]. . Dostupné online.  
  72. Pitomio! Reflex připravuje velikou ostudu Okamurovi, Parlamentní listy.cz, 7. 11. 2012, autor: jih
  73. Markéta Lukášková: Tomio Okamura sepsal novoroční projev. Přezdívku Pitomio si zaslouží ještě víc než dřív, Reflex, 2. 1. 2013
  74. Omluva: Tomio Okamura není Pitomio. Tak rozhodl soud, Reflex.cz, 14. 5. 2014
  75. Pitomio? Při oprávněné kritice tak Okamuru nazývat lze, potvrdil soud | Domov. Lidovky.cz [online]. 2017-02-01 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.  
  76. Pitomio? Při oprávněné kritice tak Okamuru nazývat lze, potvrdil soud | Domov. Lidovky.cz [online]. 2017-02-01 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.  
  77. Tohle je prý neskutečná blbost, již prosazuje ministryně školství.. Parlamentní listy [online]. . Dostupné online.  
  78. 25. schůze, 204. hlasování, 13. února 2015, Novela z. - školský zákon .. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [online]. . Dostupné online.  
  79. The Results of PISA 2015. minedu [online]. . Dostupné online.  
  80. Dopis Tomiu Okamurovi. Faktus [online]. . Dostupné online.  
  81. Ohromná ostuda, řekl kníže k věci, která trápí Romy. A Ransdorf mu připomněl tuto nehezkou věc z minulosti. Parlamentní listy [online]. . Dostupné online.  
  82. Okamura popřel romský koncentrák. Hanebnost na úrovni zločinu, reagují politici. lidovky.cz [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy