LGBT práva ve Francii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Duhová mapa Francie
Neoficiální francouzská vlajka s Eiffelovou věží v duhových barvách
Gay Pride, Paříž 2008

Práva leseb, gayů, bisexuálů a translidí (LGBT) jsou ve Francii tradičně velmi liberální a země je v tomto směru považována za jednu z nejpokrokovějších v Evropě. Ačkoliv byla stejnopohlavní sexuální aktivita i zde za starého režimu považována za trestný čin, za nějž se uděloval i trest smrti, během Velké francouzské revoluce v roce 1791 došlo ke zrušení veškerých zákonů proti sodomii. Přesto byl proti homosexuálům často uplatňován méně známý zákon proti exhibicionismu, který Francie přijala v roce 1960 a zrušila o 21 let později. V roce 1982 země sjednotila legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace. O tuto novelu se velmi zasloužil prezident François Mitterrand. Zákony zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace nebo genderové identity byly přijaty roku 1985. Od 15. listopadu 1999 Francie umožnila homosexuálním párům uzavírat mezi sebou občanský pakt solidarity, což je institut velmi podobný registrovanému partnerství. V roce 2013 se Francie stala 13. zemí na světě, která legalizovala stejnopohlavní manželství, včetně možnosti společného osvojování dětí.[1] Francie se stala také první zemí na světě, která vyškrtla transexualitu ze seznamu duševních poruch a přiznává translidem právo na změnu. V současné době je považována za jednu z nejvíc gay friendly zemí na světě.[2] Paříž je považována za jednu z nejoblíbenějších destinací, co se týče gay friendly turistiky.[3] Ve čtvrtích Le Marais či Pigalle je největší koncentrace kaváren, restaurací, saun a nočních klubů pro gaye a lesby.

Zákony týkající se homosexuality[editovat | editovat zdroj]

Zákony proti sodomii[editovat | editovat zdroj]

Stejnopohlavní sexuální styk byl ve Francii až do Velké francouzské revoluce závažným trestným činem, který se trestal smrtí. Posledními popravenými homosexuály ve Francii byli Jean Diot a Bruno Lenoir.[4] K první fázi dekriminalizace homosexuality došlo během revoluce, kdy byla v roce 1791 z Trestního zákoníku vyškrtnuta pasáž týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity v soukromí. Veřejné projevy homosexuality a crossdressingu byly trestány jako veřejné pohoršování. Někteří homosexuálové žijící v oblastech Alsasko a Horní Lotrinsko byli během německé okupace Francie internováni v německých koncentračních táborech.[zdroj?]

Věk způsobilosti k pohlavnímu styku[editovat | editovat zdroj]

Roku 1832 došlo ve Trestním zákoníku k uvedení legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku, který byl pro obě orientace stanoven na 11 let. V roce 1836 byl zvýšen na 13 let. 6. srpna 1942 přijala vláda Vichistické Francie spolu s prozatímní vládou okupované Francie diskriminační novelu trestního zákoníku, který navýšil legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro heterosexuální orientaci na 15 let a homosexuální orientaci na 21 let. Roku 1974 byl věk 21 let pro homosexuály snížen na 18 let v důsledku změny věku zletilosti.[5] V roce 1982 došlo za podpory prezidenta Françoise Mitterranda k sjednocení legálního věku pro pohlavní styk na 15 let pro obě orientace [6], i přes odpor Národního shromáždění.[7]

Zákony proti obscénním projevům[editovat | editovat zdroj]

V r. 1960 byl přijat zákon proti obscénním projevům (§ 330 odst. 2 Trestního zákoníku), podle něhož šlo trestně stíhat toho, kdo se dopustil na veřejných prostranstvích obscénních projevů. V případě, že by se jednalo o homosexuální projevy, trestní sazba se zdvojnásobovala. Toto nařízení [8] se údajně přijalo proto, aby se eliminovalo kuplířství. Dodatek k zákonu diskriminující homosexuály se stal jeho součástí iniciativou tehdejšího parlamentu.

§ 330 odst. 2 trval 20 let, dokud nebyl zrušen v rámci novelizace několika ustanoveních trestního zákona proti sexuálním trestným činům.[9]

Stejnopohlavní soužití[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Občanský pakt solidarity a Stejnopohlavní manželství ve Francii.

V r. 1999 byl vládou Lionela Jospina přijat zákon umožňující, jak heterosexuálním, tak i homosexuálním párům uzavírat tzv. občanský pakt solidarity, což je jakýsi ekvivalent registrovaného partnerství. Páry žijící v občanském paktu mají vesměs stejná vzájemná práva a povinnosti náležející manželům, mimo práv adopčních a přístupu k asistované reprodukci, která jsou přístupná pouze heterosexuálním manželským párům, ačkoliv zde bylo mnoho snah o postavení paktu na roveň manželství i v této oblasti. Nicméně francouzský nejvyšší soud přiznal právo osobám žijícím v paktu osvojit si dítě svého protějšku. Na rozdíl od manželů neměli partneři žijící v paktu ani stejná daňová práva, která jim byla přiznána až r. 2005 s tím, že ušlý zisk ze zákonů z předchozích let jim bude neprodleně navrácen.

Právní status této formy stejnopohlavního v zahraničí je problematický, neboť jen několik málo zemí jej plně uznává. Například ve Velké Británii se mu nedostává žádného uznání ze strany úřadů, a tudíž jediným řešením pro získání některých benefitů z něj plynoucích je zánik registrovaného partnerství vzniklého podle britských zákonů a následné uzavření občanského paktu solidarity podle francouzského práva. Stejnopohlavní manželství uzavřené v Nizozemí je ve Francii plně uznáváno, mimo práva na získání dvojího občanství, které náleží pouze různopohlavním párům. Například Francouz, který uzavře manželství s Nizozemcem, nabytím nizozemského občanství automaticky ztrácí své původní občanství.

Po Karibském Nizozemsku jsou francouzské zámořské departmenty jako Guadeloupe, Martinik, Svatý Martin a Svatý Bartoloměj další skupinou ostrovů oddávající homosexuální páry.

14. června 2011 Národní shromáždění hlasovalo v poměru hlasů 293:222 proti legalizaci stejnopohlavního manželství.[10] Poslanci tehdy většinové strany Union pour un mouvement populaire hlasovali většinou proti, zatímco poslanci Socialistické strany zpravidla pro. Poslanci Socialistické strany ve svém volebním programu jasně vyjádřili, že se zasadí o legalizaci stejnopohlavního manželství, pokud v parlamentních volbách 2012 získají většinu.[11] 7. května 2012 vyhrál Francois Hollande ve volbách a hned v říjnu zpracovala vláda návrh zákona o genderově-neutrálních manželstvích.[12] 2. února 2013 Národní shromáždění schválilo § 1 navrženého zákona v poměru hlasů 246:97.[13] 12. února Národní shromáždění v poměru hlasů 329-229 schválilo zákon celý a postoupilo jej Senátu.[14] Valná většina poslanců vládnoucí Socialistické strany hlasovala pro (kromě 4 hlasujících proti), zatímco většina opoziční strany UMP proti (kromě 2 hlasujících pro).[15]

4. dubna 2013 Senát spustil veřejnou debatu ohledně návrhu a o pět dní později schválil jeho první paragraf v poměru hlasů 179-157.[16] 12. dubna Senát návrh zákona schválil s nepatrnými úpravami. Nakonec francouzští zákonodárci zákon 23. dubna zcela odhlasovali v poměru hlasů 331:225, čímž se Francie stala čtrnáctou zemí na světě, která přiznala právo homosexuálním párům uzavírat plnohodnotné manželství a společně si osvojovat děti.[17]

Nicméně novela zákona se setkala se značným odporem ze strany konzervativní UMP, která se jí pokusila blokovat podáním žaloby k Ústavnímu soudu Francouzské republiky [18][19], ale neúspěšně, neboť ten jí prohlásil za zcela slučitelnou s ústavním pořádkem země.[20] 18. května 2013 zákon podepsal prezident Francois Hollande [21], čímž legislativní proces zcela skončil. Zákon byl publikován hned následující den po prezidentském podpisu.[22] První oficiální homosexuální svatba se konala dne 29. května v Montpellieru [23] a k prvnímu společnému osvojení dítěte homosexuálním párem došlo 18. října.[24][25]

Práva translidí[editovat | editovat zdroj]

Manifestace za práva translidí, Paříž 2005

Translidem je umožněné procházet úřední změnou pohlaví. V r. 2009 se Francie stala první zemí na světě, která vyřadila transsexualitu ze seznamu nemocí.[26] Veškeré náklady související se změnou pohlaví jsou hrazeny ze systému sociálního pojištění.[27]

Diskriminace jiných genderových identit je ve Francii zakázaná od r. 2012.[28][29]

6. listopadu 2015 schválil Senát návrh zákona, který by připouštěl úřední změnu pohlaví bez povinné sterilizace a chirurgie.[30] 24. května 2016 tento návrh schválilo Národní shromáždění.[30][31][32] Poslankyně Pascale Crozonová, autorka návrhu, apelovala na své kolegy, aby odstranili tuto dlouhodobou, rizikovou a nelidskou proceduru, kterou musí translidé podstupovat, pokud chtějí dosáhnout úřední změny svého pohlaví. Kvůli různým textům se konala společná schůze. 12. července 2016 schválilo Národní shromáždění modifikovanou verzi návrhu, v němž zůstaly nedotčeny dodatky o přístupnosti operativní změny bez souhlasu psychiatra a přípustnosti změny na vyžádání, zatímco z původního návrhu odstranilo část o pouhém právu na pohlavní sebeurčení.[33] 28. září se návrh projednával v Senátu.[34] Národní shromáždění, dolní komora francouzského parlamentu, se 12. října sešlo na plenární schůzi, aby ještě jednou schválilo návrh a odstranilo z něj pozměňovací návrhy Senátu, které požadovaly důkaz o lékařském zásahu.[35][36] 17. listopadu byla Ústavní radou potvrzena kompatibilita návrhu s francouzskou ústavou.[37][38] 18. listopadu 2016 byl návrh podepsán prezidentem a následující den zveřejněn ve Sbírce zákonů.[39] Účinným se stane 1. ledna 2017.[40]

Adopce a rodičovství[editovat | editovat zdroj]

Homosexuální páry můžou společné osvojit děti od května 2013, kdy nabyl účinnosti nový zákon o stejnopohlavních sňatcích. K prvnímu homoparentálnímu osvojení došlo 18. října téhož roku.[41][42]

Lesbické páry nemají přístup k asistované reprodukci. "Procréation médicalament assistée" (PMA) je ve Francii přístupná pouze heterosexuálním párům. Podle průzkumu z r. 2012 by s umělým oplodňováním lesbických párů souhlasilo 51 % Francouzů.[43] Změnu tohoto přístupu podporuje Socialistická strana.[44] V červnu 2017 potvrdil mluvčí nově zvoleného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že jeho vláda zamýšlí přijetí legislativy, která by zpřístupnila lesbickým párům asistovanou reprodukci. V reakci na to vydala nezávislá etická komise doporučení revize PMA, tedy zahrnutí lesbických párů a svobodných žen.[45] Marlène Schiappová, ministryně žen, řekla, že návrh zákona umožňujícího lesbickým párům a svobodným ženám podstoupit asistovanou reprodukci bude přijat v r. 2018.[46] Podle průzkumu z r. 2017 by 64 % Francouzů umožnilo lesbickým párům podstupovat umělé oplodnění.[47]

5. července 2017 rozhodl Kasační dvůr o adopci dítěte donošeném náhradní matkou partnerem jeho nebo jejího biologického otce. Soud nicméně odmítl automatické právo na uznání zahraničního rodného listu se dvěma rodiči stejného pohlaví.[48]

Ochrana před diskriminací[editovat | editovat zdroj]

V r. 1985 byla přijatá národní legislativa proti homofobní diskriminaci v zaměstnání, bydlení a přístupu ke zboží a službám.[49] V červenci 2012 začlenil francouzský parlament do diskriminačních důvodů i genderovou identitu. Již předtím ale šlo termín sexuální identita interpretovat stejně jako genderová identita. I přesto byla předchozí legislativa kritizovaná ILGou-Europe jako nedostatečná. Nový přístup byl uvítán jako významný krok.[50][51]

Diskriminace ve školách[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2008 zahájil Xavier Darcos, ministr školství, politiku boj se všemi formami školní diskriminace, včetně homofobní. Tímto učinil Francii první zemí na světě, která se zapojila do aktivního boje s homofobii ve školství. Toto byla jedna z jeho 15 priorit, jichž chtěl dosáhnout ve školním roce 2008/2009.

Fédération Indépendante et Démocratique Lycéenne (FIDL) (Nezávislá demokratická federace studentů středních škol) - první unie studentů středních škol ve Francii - se do kampaně proti homofobii ve školách taktéž rozhodla zapojit.

Legislativa proti zločinům z nenávisti[editovat | editovat zdroj]

31. prosince 2004 přijalo Národní Shromáždění novelu anti-diskriminačního zákona stavějící mimo zákon projevy homofobie, sexismu a xenofobie. Maximální trestní sazba za porušení tohoto zákona sestávající buď z peněžitého trestu ve výši 45 eur nebo dvanáctiměsíčního odnětí svobody byla hojně kritizována hnutími za občanské svobody jako jsou například Reportéři bez hranic kvůli hrubému omezování svobody projevu. Ale konzervativní vláda v čele s Jacquem Chiracem tehdy považovala boj proti anti-gay nenávist za důležitý bod svého politického programu. Paradoxem ovšem je, že zrovna jeden z členů Chiracovy vlády Christian Vanneste se stal první osobou obviněnou a odsouzenou na základě tohoto zákona 1. ledna 2006, byť tento rozsudek byl později zrušen soudem vyšší instance.[52]

Nový zákon z 30. prosince 2004 vytvořil Haute autorité de lutte contre les discriminations et pour l'egalité (Nejvyšší úřad pro ochranu před diskriminací a za rovné příležitosti). § 3 a odst. 20 a 21 tohoto zákona novelizované 29. července 1881 ohledně svobody tisku tímto více specifikovaly zločiny proti osobě nebo skupinám osob z důvodu jejich pohlaví, sexuální orientace nebo tělesného postižení rozšířené o tyto zločiny: ublížení na zdraví, urážky, pomluvy a podněcování k nenávisti nebo diskriminaci vůči nim.

Intersex práva[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Intersex práva ve Francii.

Intersexuální osoby mají ve Francii skoro stejná práva jako ostatní, ale s omezenou ochranou před nedobrovolnými lékařskými zásahy a diskriminací. V reakci na nátlak ze strany intersex aktivistů a doporučení OSN publikoval v únoru 2017 Senát zprávu o zacházení s osobami majícími neurčité pohlaví. Gaëtan Shitt se momentálně snaží získat prostřednictvím žaloby status "neurčité pohlaví" ("sexe neutre").[53] Francouzský prezident François Hollande ve svém vyjádření 17. března 2017 nazval přeoperovávání dětí s nejednoznačným pohlavím na chlapce nebo dívky zmrzačujícími procedurami.[54]

Hnutí za LGBT práva ve Francii[editovat | editovat zdroj]

Gay Pride ve francouzské Toulouse, červen 2011

Většina organizací bojujících za zlepšování životní úrovně LGBT osob je soustředěná v Paříži. Patří mezi ně například AcT Up Paris SOS Homophobie, Arcadie, FHAR, Gouines rouges, GLH, CUARH, L'Association Trans Aide, ( Trans Aid Association, založená 31. září 2004) a Bi'cause (pro bisexuály).

Diskriminace ve školách[editovat | editovat zdroj]

V březnu 2008 Xavier Darcos, ministr školství, veřejně oznámil svůj záměr účinně bojovat proti veškerým formám diskriminace, včetně homofobní, ve školách jako první na světě. Jednalo se o jednu z 15 prioritních změn ve školství v letech 2008-2009.

Nezávislé a demokratické sdružení středoškolských studentů jako první studentský spolek ve Francii se do kampaně proti homofobii ve školách a mezi mladými lidmi rovněž zapojil.

Dárcovství krve[editovat | editovat zdroj]

Z rozhodnutí Generálního ředitelství pro zdraví z 20. června 1983 je zakázáno mužům majícím sex s muži dárcovství krve. Toto rozhodnutí bylo pak následně zrušené vládním nařízením z 12. ledna 2009.[55]

3. dubna 2015 člen parlamentu za Union des démocrates et indépendants Arnaud Richard nvrhl novelu zákona proti vylučování MSM z dárcovství krve, k jejímuž schválení došlo ještě v ten samý měsíc.[56]

V listopadu 2015 oznámila ministryně zdravotnictví Marisol Tourainová, že hodlá umožnit homosexuálním a bisexuálním mužům dárcovství krve po 1-ročním abstinování. Francouzské zdravotnictví se touto novou politikou řídí od 10. července 2016.[57][58]

Veřejné mínění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zákon č. 2013-404#Veřejná reakce.

Pařížský primátor Bertrand Delanoë působící ve funkci v letech 2001-14 byl otevřeným homosexuálem po jeho veřejném coming outu před volbami r. 1998.

V prosinci 2006 podle Ipsos-MORI Eurobarometrického šetření 62 % Francouzů podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 37 % je proti; 55 % je proti tomu, aby měli gayové a lesby plná rodičovská práva a 44 % je pro.[59]

V červnu 2011 podle Ifpop bylo 63 % respondentů pro uzákonění stejnopohlavních manželství, ale pouze 58 % podporovalo plná adopční práva pro homosexuály.[1]

Podle průzkumu Pew Research Center z r. 2013 je 77 % Francouzů toho názoru, že by homosexualita měla být společensky akceptovaná, zatímco 22 % si myslí, že nikoliv.[60] Mladší generace projevila obecně větší míru přijetí: 81 % mladých lidí ve věku 18-29 let byla pro akeptaci, 79 % mladých lidí ve věku 30-49 a 74 % lidí nad 50.

V květnu 2015 publikoval PlanetRomeo, LGBT sociální síť, první index gay spokojenosti (Gay Happiness Index GHI). Gayové ze 120 zemí byli tázáni na to, zda se cítí dobře ve společnosti, jaké mají zkušenosti ve vztahu s jinými lidmi, a jak hodnotí kvalitu svého života. Francie se umístila na 21. místě s výsledkem 63 nad Jihoafrickou republikou a pod Austrálií.[61]

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk AnoAno (1791)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace AnoAno (stejný věk v letech 1791–1942, poté znovu sjednocen roku 1982)
Antidiskriminační zákony v zaměstnání AnoAno (1985)
Antidiskriminační zákony ve službách a v obchodu AnoAno (1985)
Antidiskriminační zákony v ostatních oblastech (nepřímá diskriminace, homofobní projevy) AnoAno (2004)
Stejnopohlavní manželství AnoAno (2013)
Stejnopohlavní soužití AnoAno (15. listopadu 1999)
Společná adopce AnoAno (2013)
Homosexuální jednotlivec může sloužit v armádě AnoAno
Možnost změny pohlaví AnoAno (1992)
Transexualita vyškrtnuta ze seznamu nemocí AnoAno (2009)
Možnost umělého oplodnění pro lesbické ženy NeNe (Navrženo)
Možnost náhradního mateřství NeNe (ilegální i pro heterosexuální páry)
Muži mající sex s muži smějí darovat krev AnoAno/NeNe (Od r. 2016, je vyžadována 1-roční zkušební lhůta.[62])

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in France na anglické Wikipedii.

  1. a b Yagg [online]. Tetu.com, 24 January 2013, [cit. 2013-11-21]. [1]. (anglicky) 
  2. http://www.patroc.com/paris/
  3. http://www.patroc.com/paris/
  4. Comment rejoindre l'association Les "Oublié(e)s" de la Mémoire [online]. Devoiretmemoire.org, [cit. 2013-11-21]. [2]. (anglicky) 
  5. Loi n°74-631 du 5 juillet 1974 FIXANT A 18 ANS L'AGE DE LA MAJORITE [online]. Legifrance, [cit. 2013-11-21]. [3]. (francouzsky) 
  6. Fac-similé JO du 05/08/1982, page 02502 [online]. Legifrance, [cit. 2013-11-21]. [4]. (francouzsky) 
  7. <Proceedings of the National assembly, 2nd sitting of 20 December 1981
  8. Fac-similé JO du 27/11/1960, page 10603 [online]. Legifrance, 27 November 1960, [cit. 2013-11-21]. [5]. (francouzsky) 
  9. Loi n°80-1041 du 23 décembre 1980 RELATIVE A LA REPRESSION DU VIOL ET DE CERTAINS ATTENTATS AUX MOEURS [online]. Legifrance, [cit. 2013-11-21]. [6]. (francouzsky) 
  10. French parliament rejects gay marriage bill [online]. Chinadaily.com.cn, 15 June 2011-06-15, [cit. 2013-11-21]. [7]. (anglicky) 
  11. "French parliament rejects same-sex marriage bill", France 24, 14 June 2011. Ověřeno k 14 June 2011. 
  12. Same-sex marriage bill to be introduced in France this October [online]. Pinknews.co.uk, 26 August 2012, [cit. 2013-11-21]. [8]. (anglicky) 
  13. "France's parliament approve gay marriage article", 2 February 2013. 
  14. "France's parliament passes gay marriage bill - World - CBC News", Cbc.ca, 12 February 2013. Ověřeno k 21 November 2013. 
  15. Le projet de loi sur le mariage homosexuel adopté par l'Assemblée [online]. Lemonde.fr, 12 February 2013, [cit. 2013-11-21]. [9]. (anglicky) 
  16. (francouzsky) http://www.lemonde.fr/societe/article/2013/04/10/le-senat-adopte-l-article-qui-ouvre-le-mariage-aux-homosexuels_3156954_3224.html
  17. [10]
  18. "France gay marriage faces constitution threat but activists upbeat", 25 April 2013. Ověřeno k 15 May 2013. 
  19. "French lawmakers approve same-sex marriage bill", 24 April 2013. Ověřeno k 6 May 2013. 
  20. Communiqué de presse - 2013-669 DC - Loi ouvrant le mariage aux couples de personnes de même sexe, Constitutional Council of France, retrieved on 17 May 2013
  21. Hugh Schofield. BBC News - France gay marriage: Hollande signs bill into law [online]. Bbc.co.uk, 2013-05-18, [cit. 2013-11-21]. [11]. (anglicky) 
  22. (francouzsky) LOI n° 2013-404 du 17 mai 2013 ouvrant le mariage aux couples de personnes de même sexe
  23. "French couple ties the knot in first same-sex wedding", CNN.com. Ověřeno k 21 November 2013. 
  24. Sarah Begley. First Gay Adoption Approved in France [online]. Time Magazine, 18 October 2013. [12]. (anglicky) 
  25. LeMonde.fr. Première adoption des enfants du conjoint dans une famille homoparentale ("First time adoption of stepchildren in a same-sex family") [online]. Le Monde, 18 October 2013. [13]. (anglicky) 
  26. France: Transsexualism will no longer be classified as a mental illness in France / News / Welcome to the ILGA Trans Secretariat / Trans / ilga – ILGA [online]. Trans.ilga.org, 2009-05-16, [cit. 2013-11-21]. [14]. (anglicky) 
  27. Qu'est-ce qu'une affection de longue durée ? [online]. Ameli.fr, [cit. 2013-11-21]. [15]. (anglicky) 
  28. http://www.ilga-europe.org/
  29. http://yagg.com/2012/07/25/lidentite-sexuelle-devient-un-motif-de-discrimination-dans-le-code-penal/
  30. a b AMENDEMENT N°282 [online]. Assemblée Nationale, [cit. 2016-06-04]. [16]. (anglicky) 
  31. Le Corre, Maëlle. L’Assemblée nationale adopte l’amendement visant à faciliter le changement d’état civil pour les personnes trans [online]. Yagg, 19 May 2016. [17]. (francouzsky) 
  32. Transsexuels : simplification du changement d’état civil votée par l’Assemblée nationale
  33. Fae, Jane. Transgender people win major victory in France [online]. Gay Star News, 13 July 2016. [18]. (anglicky) 
  34. (francouzsky) Séance du 28 septembre 2016 (compte rendu intégral des débats)
  35. It’s official – France adopts a new legal gender recognition procedure!
  36. (francouzsky) Première séance du mercredi 12 octobre 2016
  37. (francouzsky) Décision n° 2016-739 DC du 17 novembre 2016
  38. (francouzsky) Le Conseil constitutionnel valide le projet de loi J21
  39. (francouzsky) LOI n° 2016-1547 du 18 novembre 2016 de modernisation de la justice du XXIe siècle (1)
  40. (francouzsky) J21 : La loi de modernisation de la Justice entre en vigueur
  41. Sarah Begley. First Gay Adoption Approved in France [online]. Time Magazine, 18 October 2013. [19]. (anglicky) 
  42. LeMonde.fr. Première adoption des enfants du conjoint dans une famille homoparentale ("First time adoption of stepchildren in a same-sex family") [online]. Le Monde, 18 October 2013. [20]. (anglicky) 
  43. (francouzsky) POUR OU CONTRE LA PROCRÉATION MÉDICALEMENT ASSISTÉE DANS LA LOI AUTORISANT LE MARIAGE HOMOSEXUEL ?
  44. (francouzsky) La PMA, victime de l'opposition au mariage homosexuel ?
  45. France to legislate on assisted reproduction: spokesman [online]. 28 June 2017. [21]. (anglicky) 
  46. France eyes legalizing assisted reproduction for gay women in 2018 [online]. 12 September 2017. [22]. (anglicky) 
  47. http://www.parents.fr/actualites/grossesse/la-pma-pour-toutes-les-francais-y-sont-largement-favorables-169267
  48. French high court grants new rights to gay parents
  49. Rainbow Europe: France
  50. France adds "sexual identity" to the protected grounds of discrimination / Latest news / News / Home / ilga [online]. ILGA Europe, [cit. 2013-11-21]. [23]. (anglicky) 
  51. Le Corre, Maëlle. L’"identité sexuelle" devient un motif de discrimination dans le code pénal [online]. Yagg, 25 July 2012. [24]. (francouzsky) 
  52. Cour de cassation, criminelle, Chambre criminelle, 12 novembre 2008, 07-83.398, Publié au bulletin [online]. Legifrance, [cit. 2013-11-21]. [25]. (francouzsky) 
  53. Cavelier, Jeanne."Vincent Guillot : « Il faut cesser les mutilations des enfants intersexes en France »", Le Monde.fr, 2017-03-21. Ověřeno k 2017-03-24. 
  54. BALLET, Virginie. Hollande prône l'interdiction des chirurgies sur les enfants intersexes [online]. March 17, 2017. [26]. (anglicky) 
  55. Ministerial decree of 2009, Jan 12th fixing blood donor selection criteria
  56. Gays will be able to be allowed for blood donation
  57. France to lift ban on gay men giving blood, health minister says
  58. France lifts ban on gay men as blood donors
  59. French Public Endorse Gay Marriage [online]. 365gay.com, 14 December 2006, [cit. 2009-11-12]. [27]. (anglicky) 
  60. The 20 most and least gay-friendly countries in the world [online]. GlobalPost, 26 June 2013, [cit. 2013-11-21]. [28]. (anglicky) 
  61. The Gay Happiness Index. The very first worldwide country ranking, based on the input of 115,000 gay men Planet Romeo
  62. [29]

Další literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]