LGBT práva v Belgii

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Duhová mapa Belgie

Práva leseb, gayů, bisexuálů a translidí (LGBT) v Belgii jsou považována za nejprogresivnější v Evropě [1] i ve světě. Stejnopohlavní sexuální aktivita byla legalizována v r. 1795. věk způsobilosti k pohlavnímu styku byl pro obě orientace na sjednocen v r. 1985. Poté, co Belgie přijala r. 2000 zákon o statutárním soužití, se navíc stala po Nizozemsku v r. 2003 také druhou zemí na světě, která legalizovala stejnopohlavní manželství. Adopce dětí homosexuálními páry byla zcela zlegalizována v r. 2006 a postavena na stejnou úroveň jako adopce heterosexuálními páry. Lesbické páry mají přístup k asistované reprodukci. Anti-diskriminační zákony zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace v zaměstnání, bydlení, ve veřejných i soukromých ubytovacích zařízeních byly přijaty r. 2003. Diskriminace na základě genderové identity byla zakázána v r. 2014. Translidé si smějí za určitých okolností nechat změnit pohlaví.

Belgie je všeobecně považovaná za jednu z nejvíc gay friendly zemích na světě,[2] v níž podle aktuálních výzkumů většina Belgičanů podporuje stejnopohlavní manželství a adopce. Bývalý premiér Elio Di Rupo se otevřeně hlásí k homosexualitě, což jej činí jedním z 3 premiérů hlásících se k LGBT. Pascal Smet, bývalý ministr školství je rovněž otevřený gay.

Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]

Stejnopohlavní sexuální styk dekriminalizovala Belgie v r. 1795 během francouzské nadvlády.[3] Článek 372 trestního zákoníku stanovuje legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku ve výši 16 let bez ohledu na sexuální orientaci nebo pohlaví. Ten byl krátce v letech 1965-1985 pro stejnopohlavní soulož zvýšen na 18 let. Toto diskriminační ustanovení pak zrušila revize článku 372 trestního zákoníku. Za novelou článku 8. dubna 1965 stál reprezentant Freddy Terwagne s odvoláním se na ochranu dětí a mládeže. Návrh na zrušení předlotil ve Sněmovně reprezentantů člen parlamentu Luc Van den Bossche 13. května 1983. Ten Senát následně schválil v červnu 1985. Revize článku 372 nabyla účinnosti k 18. červnu 1985.[4][5]

Stejnopohlavní soužití v Belgii[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Stejnopohlavní manželství v Belgii.

Belgie se stala druhou zemí po Nizozemí, která umožnila homosexuálům uzavírat manželství v r. 2003[6] Stejnopohlavní páry takto získaly stejná práva a povinnosti jako různopohlavní páry.

Adopce a plánování rodiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Homoparentalita.

Homosexuální páry získali stejná adopční práva jako heterosexuální páry v r. 2006.[7]Spolu s nimi získaly lesbické páry také rovný přístup k asistované reprodukci.

Adopční právo je obecně regulované na federální úrovni, což dává vládám belgických společenství volnou ruku v přístupu k procesu osvojení. V letech 2006-2014 si 56 gay párů a dva lesbické páry společně osvojily dítě ve Vlámském společenství. Tou dobou došlo k osvojení 12 dětí ve Francouzském společenství. Touto dobou proběhlo tedy v Belgii 70 homoparentálních osvojení.[8]

Služba v armádě[editovat | editovat zdroj]

Gayům a lesbám není upíráno právo otevřeně sloužit v armádě.

Ochrana proti diskriminaci a zločinům z nenávisti[editovat | editovat zdroj]

Anti-diskriminační zákony přijaté 25. února 2003 [9] zakazují diskriminaci na základě pohlaví a sexuální orientace. Zákon byl později nahrazen podobným zákonem r. 2007.[10]

Anti-diskriminační legislatvia z let 2003 a 2007 rovněž ukládá přísnější tresty za zločiny z nenávisti, kterou jsou mimo jiné založeny také na pohlaví a sexuální orientaci.

29. listopadu 2013 Vláda Eli Di Rupa schválila rozšíření anti-diskriminačního zákona o genderovou identitu. Ten byl rovněž přijat parlamentem a podepsán jeho veličenstvem. 22. května 2014..[11][12][13]

22. prosince 2014 soudní porota města Liège shledala celkem čtyři osoby vinnými za vraždu Ihsana Jarfiho motivovanou homofobií. Jednalo se o první případ v Belgii, kdy byl trestný čin vrařdy oficiálně kvalifikován jako zločin z nenávisti založený na sexuální orientaci oběti.[14]

Práva translidí[editovat | editovat zdroj]

Zákon z r. 2007 týkající se změny pohlaví [15] umožňuje Belgičanům podstupovat proces změny pohlaví, pokud prokáží, že jejich stav nekompatibility s pohlavní identitou je trvalý a neměnný, a že se svobodně rozhodli žít jako příslušník opačného pohlaví. Toto obnáší následnou změnu rodného listu a fyzickou změnu vzhledu dotyčné osoby, s níž jsou spjaté lékařské zásahy, vč. sterilizace.

Předtím šlo podstupovat změnu pohlaví pouze za souhlasu soudu.

Mezi místními i mezinárodními nemocnicemi je mnoho speciálních oddělení, které se specializují na chirurgickou změnu pohlaví. Mnoho francouzských translidí sem jezdí podstupovat změnu z důvodu neochoty nemocničního personálu ve Francii.[16]

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

LGBT komunita je belgickou společností přijímána na velmi dobré úrovni. Scéna je zde dobře rozvinutá s vysokým počtem gay klubů. Průzkum veřejného mínění členských zemí EU ukázal, že 62 % Belgičanů podporuje legalizaci stejnopohlavního manželství v celé Evropě.[17]

Politika[editovat | editovat zdroj]

LGBT práva jsou široce podporovaná vládou a většinovými politickými stranami, vyjma pravicově extremistické strany Vlámský zájem (Vlaams Belang, dříve Vlámský blok). Když se hlasovalo o přijetí stejnopohlavního manželství tak Otevření vlámští liberálové a demokraté, Křesťanskodemokratická a vlámská strana (frankofonní), Socialistická strana, Socialistická strana - jinak (vlámská), Ecolo, Agalev a Lidová unie pro přijetí s několika zdrženími se, zatímco Vlámský blok a Národní fronta proti. Humanistický demokratický střed hlasoval proti s několika zdrženími se a Reformní hnutí hlasovalo různě.

Několik politiků se otevřeně hlásí k homosexualitě. Například bývalý belgický premiér Elio Di Rupo za PS a bývalý vlámský ministr školství v druhé vládě Peeterse Pascal Smet[18] za Sp.A Dalšími LGBT členy vlámského parlamentu jsou mimo jiné Piet De Bruyn (N-VA), Lorin Parys (N-VA) a wellenská starostka Els Robeyns.

2. dubna 2014 přijal vlámský parlament v poměru hlasů 96:0 (15 zdržení se) rezoluci člena parlamentu Pieta De Bruyna (N-VA) na vládní ochranu a podporu rovných příležitostí pro translidi ve společnosti. Rezoluci podpořily všechny politické strany, vyjma Vlámského zájmu.

V belgických volbách do Evropského parlamentu v r. 2014 se gynekoložka pracující ve Fakultní nemocni v Gentu Petra De Sutterová stala druhou kandidátkou za stranu Zelených, čímž se stala první kandidující transženou.[19]

Po proběhlých volbách se N-VA, největší Vlámsko/belgická strana, stala terčem kritiky za přidružení do parlamentní skupiny Evropských konzervativců a reformistů, v níž má členství několik pravicově extremistických homofobních stran. Nicméně N-VA se zapřísahala, že bude vždy podporovat LGBT práv. Své kroky obhájila tím, že se jedná o jedinečnou příležitost změnit postoj ostatních stran ve skupině.[20]

Belgické hnutí za LGBT práva[editovat | editovat zdroj]

Bruselská burza v duhových barvách během festivalu Brussels Pride 2015

Belgičtí gay aktivisté se sdružují v několika organizacích. Některé z nich tvoří součást Çavarie a Wel Jong Niet Hetero (Překlad z nizozemštiny: 'Mladí, ale nerovní'), což jsou dvě nizozemsky hovořící GLBT organizace ve Vlámském a Bruselském regionu. Francouzsky mluvící částí Valonska a Bruselu je Federation des Associations Gayes et Lesbiennes.

Aktivismus za gay práva je v Belgii nejvíc viditelný na pochodech a demonstracích BLGP "Belgium Lesbian and Gay Pride". Ty se konají každý rok v hlavním městě Bruselu od r. 1996. Podobné akce se sporadicky konaly již předtím jak v Bruselu, tak i jiných městech. Byť mají dnešní pochody spíše charakter festivalu, stále se jich užívá k politické agendě gay hnutí, jehož potřeby stále nebyly plně uspokojeny. Cíle hnutí, do nichž spadaly anti-diskriminační zákony, inkluze homosexuality do středoškolské sexuální výchovy a možnost homoparentálního osvojení, byly postupem času plněny - 1996, 1999, 2000, 2004 a 2005.

Většině požadavkům gay aktivistů, jejichž středobodem bylo stejnopohlavní manželství a plná adopční práva, Belgie vyhověla v nadcházejících letech. Proto se také začaly vést diskuse na téma, zda takové pochody nejsou už zbytečné. Tento bod se začal probírat zejména poté, co došlo k radikálnímu poklesu účastníků v r. 2007. Příčina byla ale připisována spíš špatnému počasí a větší atraktivnosti pochodu gay pride v sousedních zemích. Pochod v r. 2007 obsahoval ještě 17 požadavků. Kromě přijetí téměř kompletní rovnosti gay práv v Belgii se vyvíjel nátlak na politiky, aby hráli podstatnou roli v prosazování této agendy i na půdě Evropské unie. Několik členů téměř všech politických stran se pochodu v r. 2007 i minulých zúčastnilo. Mezi nimi byl dokonce i člen pravicově extremistické strany Vlámský zájem.

Někteří účastníci pochodu v r. 2007 nesli nápis "Děkujeme Vám, pane Verhofstadte!", jelikož právě v průběhu dvou Verhofstadtových vlád OVLD došlo k podstatnému rozšíření LGBT práv, zejména přijetím stejnopohlavního manželství. Verhofstadtovy vlády se skládaly také z liberálů, socialistů a zelených.

Před r. 1998 se pochody nazývaly "Roze Zaterdag - Samedi Rose" ("Růžová sobota"). Toto jméno si převzala první belgická demonstrace za gay práva v r. 1979 od stejně pojmenované série nizozemských pochodů konaných léta předtím. Manifestace proběhla nejprve 5. května 1979 v Bruselu. Po následujících dva dnech se konaly další v Bruselu a Antverpách. Po krátkém období každoročních akcí se pouze v r. 1990 rozhodlo, že by se měly pochody organizovat pravidelně. Nejprve 5. května v Antverpách a pak dvakrát za rok v Gentu a Antverpách. Pak se v r. 1996 přesunula "Růžová sobota" definitivně do Bruselu, kde také získala status pravidelného průvodu městem. Následující se poprvé začalo nést 10 obrovských transparentů s několika požadavky. Ve finále získal pochod v r. 1998 jméno Belgian Lesbian and Gay Pride.

V r. 2013 se Antverpy staly hostitelským městem třetího ročníku World Outgames.

Dárcovství krve[editovat | editovat zdroj]

V zájmu zachování bezpečnosti krevní transfuze je v současné době mužům majícím sex s muži odepřená možnost dárcovství.[21]

Kontroverze gay dárcovství krve je politickým problémem, jimž se zabývají vesměs všechny politické strany, zdravotnická zařízení a LGBT asociace.[22][23][24][25]

V r. 2016 slíbila ministryně zdravotnictví Maggie De Blocková přehodnocení zákona s argumentací nejnovějšími vědeckými poznatky. V listopadu 2016 oznámila, že ke změně přístupu dojde v r. 2017. Dárcovství bude umožněné pouze těm homosexuálním mužům, kteří žili nejméně 12 měsíců v sexuální abstinenci.[26]

Souhrnný přehled[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes (1795)
Stejný věk legální legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes (mimo léta 1965–1985)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání Yes (2003)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám Yes (2003)
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) Yes (2003)
Stejnopohlavní manželství Yes (1. červen 2003)
Jiná forma stejnopohlavního soužití Yes (1. leden 2000)
Společná adopce stejnopohlavními páry a adopce dítěte partnera Yes (30. června 2006)
Gayové a lesby můžou otevřeně sloužit v armádě Yes
Možnost změny pohlaví Yes (1. září 2007)
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy Yes
Automatické rodičovství pro oba rodiče po narození Yes (6. květen 2014)
Náhradní mateřství pro gay páry No (neregulované)
MSM smějí darovat krev Yes/No (Od r. 2017 se čekává změna současného doživotního zákazu na 1-roční zkušební lhůtu)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Belgium na anglické Wikipedii.

  1. {title}. www.ilga-europe.org [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-15. 
  2. http://www.businessinsider.com/worlds-most-gay-friendly-countries-2013-3?op=1
  3. State-sponsored Homophobia A world survey of laws prohibiting same sex activity between consenting adults. old.ilga.org [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-19. 
  4. (nizozemsky) (francouzsky) Strafwetboek / Code pénal
  5. (nizozemsky) Wetsvoorstel tot opheffing van de artikelen 372bis en 377, derde lid, van het Strafwetboek, Senate
  6. Major legal consequences of marriage, cohabitation and registered partnership for different-sex and same-sex partners in Belgium
  7. Belgium passes gay adoption law
  8. 58 binnenlandse adoptiekinderen naar holebigezin in Vlaanderen. zizo-online.be. ZIZO-Online, 5 August 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  9. 25 FEBRUARI 2003. - Wet ter bestrijding van discriminatie (...) / 25 FEVRIER 2003. - Loi tendant à lutter contre la discrimination (...)
  10. Wet van 10 mei 2007 ter bestrijding van bepaalde vormen van discriminatie / Loi de 10 mai 2007 tendant à lutter contre certaines formes de discrimination
  11. Federale regering breidt antidiscriminatiewet uit met genderidentiteit en -expressie. zizo-online.be. ZIZO-Online, 29 November 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  12. Betere bescherming dankzij uitbreiding discriminatiewet naar genderidentiteit en genderexpressie. justitie.belgium.be. Federal Public Service Justice, 29 November 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Wetsontwerp tot wijziging van de wet van 10 mei 2007 ter bestrijding van discriminatie tussen vrouwen en mannen met het oog op de uitbreiding ervan naar genderidentiteit en genderexpressie, Senate
  14. Daders eerste homofobe moord in België veroordeeld. www.standaard.be. De Standaard, 22 December 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  15. (nizozemsky) Wet van 10 mei 2007 betreffende de transseksualiteit; (French) Loi du 10 mai 2007 relative à la transsexualité
  16. Française Chloë wil in Gent geslachtsoperatie ondergaan. deredactie.be. deredactie.be, 14 July 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Europe Split On Gay Marriage. www.365gay.com [online]. [cit. 2007-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-01-07. 
  18. (nizozemsky) Vlaams minister van onderwijs Pascal Smet out zich als homo
  19. Petra De Sutter op tweede plaats Europese lijst Groen. www.hln.be. Het Laatste Nieuws, 25 February 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Bart De Wever: N-VA zal voor holebirechten stemmen in Europees Parlement. www.zizo-online.be. ZIZO-Online, 11 August 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  21. Avis du CSH relatif à la sécurisation maximale de la collecte et de la transfusion sanguine (CSH 8094). [online]. Brussels: FPS Health Belgium, 2005-02-18 [cit. 2009-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-20. (French) 
  22. La lutte contre l'interdiction du don de sang par les homosexuels - FDF [online]. FDF [cit. 2013-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Don de sang : les homos toujours à l'index [online]. Arc-en-ciel Wallonnie [cit. 2013-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-30. (anglicky) 
  24. Don de sang impossible pour les homosexuels: Ecolo demande à Onkelinx d'agir [online]. La Libre Belgique, 3 September 2009 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. GENOT, Zoé. Homo/Don de sang : Onkelinx reconnait que le dossier avance lentement... ! [online]. May 2013 [cit. 2013-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. http://www.demorgen.be/binnenland/homo-s-mogen-binnenkort-bloed-geven-maar-enkel-als-ze-twaalf-maanden-geen-seks-hebben-gehad-b24b3e7a/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]