Přeskočit na obsah

LGBT práva v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
LGBT práva v Česku
Individuální práva
Právní postaveníAno legální od r. 1962
Ano rovný věk sexuální způsobilosti od r. 1990
Genderová identitaAno úřední změna pohlaví vyžaduje sterilizaci
Konverzní terapieNe
Darování krveAno
ArmádaAno
Ochrana před diskriminací
V zaměstnáníAno od r. 2001
Ve službáchAno od r. 2009
OstatníAno od r. 2009
Rodinná práva
ManželstvíNe
Nesezdané soužitíAno RP od r. 2006
Osvojení
  • Ano individuální, i v reg. partnerství
  • Ne společné, ani přiosvojení
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká republika patří z hlediska práv gayů, leseb, bisexuálů, trans lidí a dalších členů LGBT+ skupiny mezi liberální země střední Evropy, přestože i zde se mohou setkat s právními a sociálními obtížemi neznámými pro většinovou populaci. Již v 60. letech 20. století byla v Československu zrušena trestnost homosexuálního konsenzuálního styku. Od roku 1999 byl přijat zákaz diskriminace v pracovněprávních vztazích, později rozšířený i do dalších oblastí. V roce 2006 bylo v Česku schváleno zákonem registrované partnerství osob stejného pohlaví. Proklamované postoje veřejnosti k legislativním otázkám ve vztahu k LGBT osobám vykazují v 21. století pozitivní trend.

Podle zprávy organizace ILGA-Europe z května 2019 se Česko umístilo na indexu postojů jednotlivých evropských zemí k sexuálním menšinám na 31. místě ze 49 zkoumaných zemí, když dosáhla celkového skóre 26 bodů ze sta, přičemž lepší umístění mělo i sousední Slovensko či Maďarsko, z visegradských zemí Polsko naopak patřilo k nejhorším.[1][2] Podle zprávy v České republice chyběly zákony pro postihování projevů nenávisti na základě sexuální orientace nebo genderu a také právní úprava stejnopohlavních rodin s dětmi nebo manželství. Zpráva zmínila i kázání Petra Piťhy jako jednoho z nejvýše postavených představitelů katolické církve, který v říjnu 2018 ve svatovítské katedrále kritizoval Istanbulskou úmluvu.[1]

Zákony týkající se stejnopohlavní sexuální aktivity[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1768 nebyly v českých zemích jednotné právní normy týkající se pohlavního styku mezi osobami stejného pohlaví. V různých regionech či městech se uplatňovaly nejednotné právní přístupy a zvykové normy. Homosexuální chování bylo označováno jako “vlašská sodomie” a běžně bylo trestáno smrtí. Počty projednávaných případů nejsou známy. Soudní zápisy pojednávají téměř výlučně o penetrativním chování, tedy anální soulož. Není jasné, zda ojedinělost soudních záznamů týkajících se orálního sexu a vzájemné masturbace odráží malou četnost těchto forem styku nebo liberálnější postoj společnosti k tomuto chování.[3]

Trestní zákon Constitutio Criminalis Theresiana z roku 1768 se uplatňoval v celé rakouské monarchii včetně českých zemí. Článek 74, § 6 z kapitoly zločinů proti dobrým mravům a čistotě zahrnuje homosexuální chování, které se trestalo stětím mečem a poté spálením. Za určitých podmínek, jako je nezletilost, mentální defekt či nedokončený skutek (tedy bez ejakulace) mohl být pachatel odsouzen k dlouhodobému žaláři a tělesným trestům.[3][4]

Od roku 1787 homosexuální chování nebylo trestáno smrtí na základě zákona Constitutio Criminalis Josephina, který zavedl Josef II. Homosexuální chování jako přestupek spadalo pod pravomoc správních orgánů a trestem bylo buď vězení či nucené práce do jednoho měsíce a/nebo tělesný trest (bičování).[3]

Trestní zákon z roku 1803 pojednával o smilstvu proti přírodě (§ 113 CC), ale neobsahoval přesnou definici deliktu. Císařský dekret z roku 1824 upřesnil, že za smilstvo proti přírodě lze považovat i homosexuální chování. Trestem byl přísný žalář od šesti měsíců do jednoho roku.[3]

Od roku 1852 hodnotil § 129 trestního zákona Allgemeines Bundesgesetz homosexuální styk jako "smilstvo proti přirozenosti". V českých zemích byl s obměnami uplatňován až do roku 1950. Zákon za tento delikt stanovoval trest vězení od jednoho do pěti let, za závažných okolností až deset let a v případě zranění až dvacet let. Bylo definováno, že nejen soulož, ale také vzájemná masturbace mezi osobami stejného pohlaví naplňuje spáchání činu. Pachatelem byla i osoba, která jen pasivně strpěla takové chování na svém těle.[3] Dle výzkumu v archivech zemských soudů v Praze, Plzni a Hradci Královém bylo za Rakouska-Uherska bylo u těchto soudů obviněno minimálně 117 mužů, z čehož 65 bylo obžalováno a 37 bylo odsouzeno.[5] Míra pronásledování homosexuality za Rakouska-Uherska postupně narůstala, ale ve všech sledovaných soudních obvodech poklesla v období první světové války.[4]

V roce 1918 vzniklé Československo převzalo předešlé uspořádání trestního práva Rakouska-Uherska a homosexuální styk zůstal trestný. V období po první světové válce začal počet pronásledovaných kvůli homosexuálnímu styku stoupat. [4] Mezi lety 1918–1938 bylo za homosexuální činy obviněno minimálně 586 mužů, z nichž 480 bylo obžalováno a 330 bylo odsouzeno. Ve stejném období bylo v českých zemích kvůli homosexuálnímu styku obviněno, obžalováno a odsouzeno minimálně 33 žen.[5] Od konce 19. století začínaly vznikat spolky, které bojovaly za odstranění trestu za homosexualitu. Nárůst stíhání za první republiky byl zřejmě významným faktorem, který podnítil další vznik hnutí bojujících za dekriminalizaci homosexuality. Během první republiky pak vznikly například časopisy Hlas sexuální menšiny a Nový hlas. I přes tuto snahu však zůstala trestnost homosexuality platná dle znění § 129 trestního zákoníku z roku 1852.[6] Tresty za homosexuální styk obsahovaly i nové vládní návrhy československých trestních zákonů. Tyto návrhy však nebyly nikdy přijaty.[4]

Během 2. světové války byla homosexualita vyhledávaným cílem nacistů. Nacisté si představovali dokonalou tradiční rodinu a homosexuály vyhledávali a následně zavírali do vězení či posílali do koncentračních táborů na základě § 175. Po 2. světové válce se přeživší oběti nedočkaly žádných reparací. O násilí na homosexuálech během 2. světové války se poté dlouho mlčelo.[7]

Po nástupu socialismu došlo v roce 1961 k legalizaci stejnopohlavního sexuálního styku, prosazeného díky vědeckému výzkumu Kurta Freunda, který za pomocí penilní pletysmografie mozku homosexuálních mužů prokázal, že sexuální orientace není otázkou volby.[8] Gayové a lesby přesto čelili velké míře společenské stigmatizace a šikaně ze strany policie.[9][10] Snaha o změnu přišla až s rozšířením pandemie HIV/AIDS koncem 80. let, kdy se téma homosexuality začalo dostávat do médií a objevovaly se názory, které nabádaly k přijetí a integraci gayů a leseb do většinové společnosti.[11] K dalšímu legislativnímu pokroku v LGBT právech došlo r. 1990 po sametové revoluci, kdy byl sjednocen legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace na 15 let (dříve byla stanovená na 15 let pro heterosexuály a 18 let pro homosexuály).[12][13] Dále bylo zrušeno ustanovení o trestu veřejného pohoršení homosexuálním chováním.[14] Armáda ČR nijak nezohledňuje sexuální orientaci svých členů, a tím pádem je zcela přístupnou pro otevřeně homosexuální osoby. Homosexuální prostituce je legální od r. 1990.[15]

Stejnopohlavní soužití[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Registrované partnerství v Česku.

Neregistrované soužití bylo zde uzákoněno od r. 2001. Česká republika garantuje osobám žijícím ve společné domácnosti možnost dědit po sobě a zaručuje jim i určité benefity, jako například přechod nájmu bytu po zesnulé spolužijící osobě,[13][16] poskytování informací o jejím zdravotním stavu a možnost navštěvovat se v případě výkonu trestu odnětí svobody podobně, jako to mají heterosexuální páry.

Návrh zákona o registrovaném partnerství byl do parlamentu předložen celkem čtyřikrát – v letech 1998, 1999, 2001 a 2005.[17][18][19][20] Dne 16. prosince 2005 byl návrh schválen Poslaneckou sněmovnou PČR a postoupen Senátu PČR, který jej schválil 26. ledna 2006 a dal k podpisu prezidentovi Václavu Klausovi, který jej vetoval. Prezidentské veto bylo poslaneckou sněmovnou přehlasováno 15. března 2006 těsnou většinou, kterou tvořil skoro celý klub ČSSD, Unie svobody a dvě třetiny KSČM. Naopak kluby KDU-ČSL a ODS (s výjimkou dvou poslanců) zákon nepodpořily.[21] Zákon o registrovaném partnerství nabyl účinnosti 1. června 2006.[22][23] Od tohoto data je možné uzavírat registrované partnerství, které garantuje stejnopohlavním párům některá privilegia plynoucí z manželství mimo například plných adopčních práv a nároku na pozůstalostní důchody.[24][25]

Dne 13. června 2018 předložila Sněmovně skupina 46 zákonodárců z řad ANO, Pirátů, ČSSD, STAN, TOP 09 a KSČM návrh na změnu občanského zákoníku, která by umožnila sňatky i pro homosexuální páry a zrušila institut registrovaného partnerství.[26] Novela by také stejnopohlavním párům umožnila společné osvojení dítěte a společnou pěstounskou péči.[27] Návrh dostal 22. června souhlasné stanovisko vlády.[28][29] Projednávání novely občanského zákoníku však bylo téměř 3 roky odkládáno, prošla prvním čtením až 29. dubna 2021, ale nestihla projít druhým čtením a s novým volebním obdobím PS PČR tak nebyla schválena.[30]

Novou obdobnou novelu občanského zákoníku připravili poslanci napříč kluby z řad ODS, TOP 09, ANO, Pirátů a STAN pod vedením poslance Josefa Bernarda za hnutí STAN během června 2022.[31]

Rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím[editovat | editovat zdroj]

Registrované partnerství je svazek, jež mohou zavřít osoby stejného pohlaví. Stejně jako manželství se jedná o soužití dvou osob, od manželství se ale mimo názvu odlišuje i odlišnými právy. Osoby stejného pohlaví smějí uzavírat partnerství pouze na některých úřadech, a to jen v krajských městech; není ani možné, aby pár oddala církev. Přítomen je pouze matrikář a úkon (protože nejde o obřad) je proveden bez nutné přítomnosti svědků. Příjmení jim zůstávají, a pokud touží po změně, tak si o ni musí za poplatek zažádat. Dále partneři nemají společné jmění, jejich majetek tedy není sloučen, jen v případě, že si ho sami sloučí do spoluvlastnictví. Nemají nárok na vdovský a vdovecký důchod a ani na adopci dětí. Dne 28. června 2016 však byl i navzdory tomu Ústavním soudem zrušen § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb. o registrovaném partnerství, který zakazoval jednomu z partnerů, aby si individuálně dítě osvojil.[25][32]

Přehled některých rozdílů mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím[33][34]
Manželství Registrované partnerství
Symbolické, pocitové
Manželé Registrovaní partneři
Manželství je základním kamenem rodinného práva Registrované partnerství je administrativním úkonem
Snoubenci se mohou vzít na téměř jakékoliv matrice Registrovaní partneři jen na 14 různých úřadech
Dva svědci Bez svědků
Prohlášení činí před starostou, místostarostou nebo pověřeným členem zastupitelstva, v případně církevního sňatku před knězem či jinou pověřenou osobou Pouze před matrikářem
Manželstvím získávají manželé příbuzné, jejichž vztah je zákonem uznáván Zákon například švagry a švagrové registrovaných partnerů neuznává
Praktické
Pracovní volno dva dny na svatbu Není
Automaticky vzniká společné jmění manželů. Jeho existence zlehčuje život manželů, kteří si nemusí ke všemu udělovat plnou moc. Také znamená, že na jednoho z manželů může při dědění připadnout větší podíl, než na registrovaného partnera. Dále je společné jmění výhodnější z hlediska daní Nevzniká, partneři jsou jen podíloví spoluvlastníci. Není žádná úprava vypořádání majetku v případě rozpadu vztahu
Při uzavření sňatku si snoubenci mohou určit, jaké společné příjmení budou používat Nelze, je třeba žádat dodatečně po registraci
Mají nárok na vdovský a vdovecký důchod Nemají
Po úmrtí manžela přechází na manžela nárok na různé dávky (důchod, nemocenské atd.) Nepřechází
Děti mají nárok na sirotčí důchod po svém rodiči Děti tento nárok nemají ve vztahu k partnerovi, který není biologickým rodičem
Ve vztahu k dětem
Manžel může při-osvojit dítě druhého manžela (například z předchozího vztahu) Nelze
Mohou společně osvojit dítě z ústavu Nelze
Mohou být společnými pěstouny Nelze
Podmínkou rozvodu je úprava vztahů k dětem Není upraveno. Partner, který není biologickým rodičem, nemá automaticky možnost děti dále vídat

Institut partnerství[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2024 schválila Poslanecká sněmovna novelu, která ruší institut registrovaného partnerství, zavedený v roce 2006, a zavádí nový institut zvaný Partnerství.[35] Schválením novely došlo k posílení práv stejnopohlavních párů, novela umožnila například zřídit společné jmění, zvolit stejné příjmení, žádat o vdovský důchod nebo navštívit z titulu partnera partnera v nemocnici.[36] Ta jim z institutu registrovaného partnerství totiž nevyplývala.[37] Jedinými rozdíly mezi manžely a partnery tak bude kromě názvu skutečnost, že partneři nebudou moci společně adoptovat děti. Oficiálně tak bude muset učinit jen jeden z partnerů, což bylo možno již od verdiktu Ústavního soudu z roku 2016.[38] Novela byla po schválení v Poslanecké sněmovně předložena Senátu, kde bude také projednána. Platná by měla být od roku 2025.

Iniciativa Jsme fér označila schválení institutu partnerství za smutný den pro Českou republiku, protože požadovala plnohodnotné zrovnoprávnění práv, a tedy uzákonění manželství i pro stejnopohlavní páry.[39] Kontroverzní Aliance pro rodinu naopak kritizovala schválení pozměňovacího návrhu, který stejnopohlavním párům umožňuje adoptovat dítě jednoho z partnerů.[40] Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za Piráty Olga Richterová uvedla, že varianta s výraznějším rozšířením práv projít kvůli složení Poslanecké sněmovny v podstatě nemohla.[41] V dubnu téhož roku odmítli o novele vůbec jednat senátoři, čímž ji prakticky schválili bez dalších úprav, tj. v podobě, v jaké prošla Poslaneckou sněmovnou.[42]

Adopce a plánování rodiny[editovat | editovat zdroj]

Podle českých zákonů si dítě může osvojit buď manželský pár, jímž je momentálně muž a žena, nebo jednotlivec bez ohledu na jeho sexuální orientaci. Pěstounská péče homosexuálních párů nicméně možná je, ba dokonce byl i zaznamenán případ, kdy byly dány děti do pěstounské péče homosexuálnímu páru. Problematická je ale však situace fakticky existujících homoparentálních rodin, které sice společně vychovávají děti, ale jenom jeden z nich je podle zákonů považován za právoplatného rodiče.

Na neutěšenou situaci dětí z duhových rodin žijících v „právním vakuu“[43] reagovali jako první tři poslanci návrhem novely zákona o registrovaném partnerství, který by umožnil homosexuálnímu jednotlivci osvojit si dítě svého registrovaného partnera. Kvůli rozpuštění parlamentu však návrh nebyl nikdy projednán.

Teprve až s nastoupením nové vlády r. 2014 vypracovalo 25 poslanců ten samý návrh novely zákona,[44] který byl následně postoupen Poslanecké sněmovně v září 2014. Vláda k návrhu nezaujala žádné stanovisko.[45] Od té doby čekal na první čtení.

Nicméně ani po více než ročním čekání se nový zákon nedostal k prvnímu čtení, proto se jej rozhodli ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a ministr spravedlnosti Robert Pelikán přepracovat na vládní návrh, jehož projednání by Poslanecká sněmovna již nemohla nadále odkládat.[46][47] Ten byl projednán v úvodním kole, do konce volebního období se však již o něm nestihlo rozhodnout.[26]

Od 19. dubna 2017 byla v Česku spuštěna kampaň Jsme fér, jejíž organizátoři z Koalice pro manželství si vzali za cíl legalizaci manželství i pro páry stejného pohlaví, a to včetně adopcí.[48][49] V parlamentních volbách v říjnu 2017 byla jedinou politickou stranou, která ve svém volebním programu zrovnoprávnění přímo navrhovala, Strana zelených.[50][51] Z jednotlivých kandidátů a kandidátek však na dotaz organizátorů kampaně vyjádřilo podporu takovému záměru několik desítek oslovených.[50] Česká pirátská strana od svého vstupu do Poslanecké sněmovny v roce 2017 avizovala přípravu návrhu zákona o stejnopohlavním manželství a záměr předložit jej k hlasování. Strana zároveň ve svém programu uvedla úsilí o zrušení povinnosti uvádět pohlaví v úředních dokladech.[52]

Ochrana proti diskriminaci[editovat | editovat zdroj]

Roku 1999 vstoupil v platnost zákon zakazující diskriminaci na základě sexuální orientace v armádě a na pracovišti.[53]

Od roku 2009 zakazuje rozsáhlý antidiskriminační zákon diskriminaci na základě sexuální orientace v zaměstnání, vzdělávání, bydlení a v přístupu ke zboží a službám.[53][54]

Diskriminační zákon je obsažen v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Článek vychází z čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je pro Českou republiku, jakožto člena Evropské unie, závazná. Diskriminace na základě sexuální orientace je také zakázaná v právu Evropské unie v čl. 13 Smlouvy o založení ES ve znění Amsterodamské smlouvy z roku 1997.[55]

Transgender práva[editovat | editovat zdroj]

Tranzice[editovat | editovat zdroj]

K první operační změně pohlaví došlo v českých zemích v roce 1942, a to ze ženy na muže.[56][57] V Československu se ale podařilo prosadit změnu pohlaví a s tím související změnu jména a dokladů až v roce 1975.[58] K této chirurgické změně došlo na klinice plastické chirurgie při Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, tehdy z muže na ženu.[57][59] Od prosté kastrace postupně plastická chirurgie přešla k možnosti úpravy zevních genitálů i úpravy prsou. V praxi byl ale komunistický režim v Československu vůči transsexuálům nepřátelský a k navýšení počtu žádostí o změnu pohlaví došlo až po sametové revoluci roku 1989.

Od 1. dubna 2012 vešel v účinnost zákon č. 373/2011 Sb., který ustanovil tzv. Odbornou komisi pro provádění změny pohlaví transsexuálních pacientů.[60] Do té doby žádosti posuzovaly komise přímo v jednotlivých nemocnicích.[60] K roku 2012 byly chirurgické zákroky – s výjimkou zvětšení prsou – hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a doplatek se týkal jen užívaných hormonů.[58]

Pro úřední změnu pohlaví však dlouhou dobu zůstávala zákonnou podmínkou sterilizace osoby, což kritizovali tuzemští i zahraniční odborníci a mezinárodní organizace. Dne 7. května 2024 Ústavní soud České republiky zrušil sporné paragrafy občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) týkající se úřední změny pohlaví s platností od poloviny roku 2025. Od 1. července 2025 by tak pro úřední změnu pohlaví již neměla být nutnou podmínkou operace.[61][62][63]

Služba v armádě[editovat | editovat zdroj]

Roku 2004 odmítla Armáda České republiky vstoupit do služby trans ženě Jaroslavě Brokešové, která předtím prošla úřední tranzicí,[64] dle posuzujících lékařů ale důvodem nebyla její transgenderová identita.[65][66] Stejný postup armáda z důvodu údajného „snížení morálky bojových jednotek“ uplatňovala i v roce 2014,[67] o tři roky později však již na základě příslušných vyjádření nebyla trans identita uchazečů a uchazeček o službu problémem.[68]

Postoje veřejnosti[editovat | editovat zdroj]

Průvod hrdosti pořádaný v rámci čtvrtého ročníku festivalu Prague Pride 2014

Rozsáhlý průzkum v roce 2004 ukázal většinovou podporu registrovanému partnerství – se zákonem jako takovým souhlasilo 60 % lidí. Výsledky celoevropského průzkumu společnosti Eurobarometr z roku 2006 ukázaly, že 52 % Čechů podporuje stejnopohlavní manželství (průměr Evropské unie byl 44 %) a 39 % podporuje stejnopohlavní adopci.[69]

Průzkum veřejnoprávní agentury CVVM z roku 2024 zjistil, že stejnopohlavní manželství více lidí podporuje (48 %), než odmítá (35 %). V průzkumu též agentury z roku 2023 se pro stejnopohlavní manželství vyslovilo 58 % dotázaných. S tvrzením, že stejnopohlavní pár dokáže vychovat dítě stejně dobře jako pár muže a ženy, v roce 2024 souhlasilo 47 % respondentů, zatímco 31 % nesouhlasilo.[70] V roce 2020 s tímto výrokem souhlasilo 31 % lidí, 36 % nesouhlasilo.[71]

Průzkum společnosti CVVM provedený během února a března 2023 ukázal, že 11 % Čechů by nechtělo mít za sousedy homosexuální osoby. Pro srovnání, v roce 2003 tento podíl činil 42 % dotázaných, v roce 2005 pak 34 %, k 2007 29 % a v roce 2018 19 % dotázaných.[72][73]

Dle dat, vycházejících z průzkumu společnosti Pew Research Center z let 2015 až 2016, podporuje právo na manželství osob stejného pohlaví 65 % dotázaných Čechů. Toto číslo výrazně převyšuje další ze zemí střední a východní Evropy, které byly do tohoto průzkumu zahrnuty.[74]

Vývoj názorů české veřejnosti na práva homosexuálů (průzkumy CVVM):

Češi podporují (v %) právo homosexuálů:[75][76] 2005 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2023
ANO NE ANO NE ANO NE ANO ANO ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE
uzavřít registrované partnerství 61 30 69 24 75 19 73 23 72 23 72 23 75 21 72 23 73 23 74 22 74 21 76 19 74 22 75 20 83 14
uzavřít manželství 38 51 36 57 38 55 47 46 49 45 45 48 51 44 51 44 45 48 49 44 51 43 52 41 50 45 47 48 58 38
osvojit si společně dítě 19 70 22 67 23 65 27 63 29 60 33 59 37 55 34 57 45 48 44 49 48 43 51 40 48 45 47 47 63 33
osvojit si dítě svého partnera 58 32 59 33 62 29 68 24 64 29 60 31 77 19

Průzkumy společnosti Median:

Češi podporují (v %) právo homosexuálů: 2016[77] 2018[78] 2019/20[79]
ANO NE ANO NE ANO NE
uzavřít registrované partnerství 68 26
uzavřít manželství 67 29 75 18 67 15
osvojit si společně dítě 48 48 61 31 62 18
osvojit si dítě svého partnera 71 21 78 9

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Magistrát hlavního města Prahy oficiálně vyvěsil duhové vlajky na hlavních ulicích v centru města během Prague Pride 2023 (na snímku ulice Národní)

Po sametové revoluci roku 1989 se Česká republika stala relativně liberální a dnes podle mnoha průzkumů patří k nejvíce gay friendly státům v rámci celého světa.[80][81] Tento trend rostoucí tolerance vychází zřejmě z nízké míry zbožnosti, zejména ve srovnání s okolními státy, Polskem, Slovenskem a Rakouskem.

Slavnostní zahájení 17. ročníku Mezipater, filmového festivalu zaměřeného na queer tematiku

V České republice existuje několik programů, akcí a projektů na podporu LGBT komunity. Jedním z nich je každoroční festival Prague Pride, pořádaný stejnojmennou organizací od roku 2011, konaný vždy jeden týden zhruba v polovině srpna. Prague Pride, jakožto organizace, se pak krom pochodu hrdosti zaměřuje i na pořádání celé řady dalších akcí. Vyjma pridu v Praze se pochody hrdosti konají i v dalších českých městech – Pilsen Pride, Ostravský PRAJD, Most Pride a Duha Do Ulic! v Brně. Dalším projektem na podporu LGBT komunity je filmový festival Mezipatra, jehož první ročník se uskutečnil v roce 2004. Smyslem festivalu je nabídnout prostor pro setkávání, sebevyjádření a přiblížení queer témat většinové společnosti. Každý rok v Praze a Brně se koná Queer Ball. Vedle těchto výrazných akcí fungují v České republice i univerzitní spolky, které sdružují a podporují lidi z této komunity. Jsou jimi například LGBT spolek Univerzity Karlovy nazývaný Charlie nebo také spolek ČVUT Galibi. Mezi dalšími českými LGBT spolky a organizacemi lze dále zmínit například Platformu pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD), Stud Brno, křesťanský spolek Logos Česká republika nebo organizace Trans*parent a TakyTrans, zaměřené na práva trans, nebinárních a intersex osob. LGBT tematice se věnují nebo věnovala i některá veřejnoprávní média, a to například v týdeníku Českého rozhlasu Bona Dea, v podcastu Kvér na Radiu Wave nebo v magazínech České televize LeGaTo a Queer

Poměrně rozsáhlá queer komunita žije v hlavním městě Praze, která je magnetem pro LGBT mládež.[82] Město má rozsáhlou a dobře vyvinutou síť nočních gay-friendly podniků soustředěnou zejména kolem Vinohrad a Krymské – více než 20 barů a 4 sauny.[83][84] V jiných městech však tolik gay podniků není.[85][86][87]

V roce 2015 provedl server PlanetRomeo rozsáhlý průzkum se 115 000 respondenty, v němž zkoumal spokojenost gayů se životy v jednotlivých zemích, kde přebývají. Průzkum zohledňoval tři základní aspekty – názor veřejnosti na gaye, chování veřejnosti k homosexuálům a životní spokojenost dotazovaných mužů. Ze 127 zkoumaných zemí se Česká republika umístila na 18. místě žebříčku za Belgií a před sousedním Rakouskem.[88]

V roce 2019 uskutečnila Agentura Evropské unie pro základní práva průzkum mezi 140 000 LGBTI evropskými respondenty.[89] Třetina tázaných (31%) v Česku se v roce před průzkumem cítila diskriminována kvůli tomu, že jsou LGBTI. Desetina tazaných (9%) pak byla v posledních 5 letech terčem násilí kvůli tomu, že jsou LGBTI. LGBTI lidé v Česku často skrývají svoji identitu. Jen šestina tázaných (16%) jsou v práci velmi otevření o tom, že jsou LGBTI. Ve škole je jen 6% tázaných ve věku 15–17 let velmi otevřených o tom, že jsou LGBTI.[90] Výzkum přitom ukázal, že skrývání vlastní identity vede ke stresu a je spojeno se zdravotními problémy jako je deprese, úzkost, atd.[91]

Roku 2022 v rámci rozhovoru o postavení LGBT v církevních společenstvích vydala Česká evangelikální aliance knihu o minoritní pastoraci věřících. Mapuje přístup k LGBT lidem a jejich potřebám, víře a sexualitě.[92][93]

Přehled situace LGBT práv v Česku[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes (1962)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes (1990)
Antidiskriminační zákony v zaměstnání Yes (2001)
Antidiskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám Yes (2009)
Antidiskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) Yes (2009)
Stejnopohlavní manželství No (v jednání; 2022 podán i návrh na ústavní zákaz, 2024 dolní parlamentní komorou potvrzeno možné rozšíření práv, ovšem mimo manželství)[94][95][96][97]
Jiná forma stejnopohlavního soužití Yes (2006)
Adopce dítěte partnera Yes (Od 1. 1. 2025 možnost přiosvojení dítěte partnera [98])
Společná adopce stejnopohlavními páry No (2024 dolní komora společnou adopci neschválila, pouze přiosvojení; osvojení jednotlivcem a následné přiosvojení by ji ale de facto umožnilo)[94][99][100]
Adopce nesezdaným homosexuálním jednotlivcem Yes
Adopce registrovaným homosexuálním jednotlivcem Yes (2016); rozhodnutím Ústavního soudu[101]
Gayové a lesby mohou otevřeně sloužit v armádě Yes
Možnost změny pohlaví Yes (1975)
Přístup k umělému oplodnění pro lesbické ženy No (Vyhrazeno pouze pro heterosexuální páry)[102][103]
MSM smějí darovat krev Yes (Od 1.7.2024 mohou darovat krev MSM, kteří mají 1 stálého partnera déle než 4 měsíce)[104][105]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in the Czech Republic na anglické Wikipedii.

  1. a b Duhová mapa Evropy: situace sexuálních menšin se v Česku zhoršila, zpráva cituje i Piťhovo kázání. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-05-16]. Dostupné online. 
  2. Annual review of the human rights situation of lesbian, gay, bisexual, trans and intersex people 2019 [PDF online]. Brusel: ILGA-Europe, 2019-05 [cit. 2019-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-05. ISBN 978-92-95066-11-3. (anglicky) 
  3. a b c d e Historie právních postojů k homosexualitě. zpravodajstvi.ecn.cz [online]. [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. 
  4. a b c d MAKO, Michal. Kriminalizácia homosexuality v Československu (1918–1938) – nástupníckom štáte Rakúsko-Uhorska. Zmeny, vplyvy, paralely [online]. 2018 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. DOI 10.5817/SHB2018-2-4. 
  5. a b SEIDL, Jan. Od žaláře k oltáři. [s.l.]: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-585-6. 
  6. FANEL, J. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. 
  7. PECHOVÁ, Olga. Lidé s růžovým trojúhlelníkem [online]. translidé.cz, 2005-02-03. Dostupné online. 
  8. SEIDL, Jan et al. Teplá Praha: průvodce po queer historii hlavního města 1380–2000. Brno: Černé pole, 2014. 295 s. ISBN 978-80-260-6547-0.
  9. ERBAN, Ondřej. Život gayů za komunismu v Československu. Vice [online]. 2015-03-30. Dostupné online. 
  10. JANSOVÁ, Petra. Homosexuální láska za časů komunismu. Jak se žilo lesbičkám?. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-12-17. Dostupné online. 
  11. JANSOVÁ, Petra. Historik: Léčba homosexuality byla československá specialita. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-08-11. Dostupné online. 
  12. ITABORAHY, Lucas Paoli; ZHU, Jingshu. State-sponsored Homophobia A world survey of laws criminalising same-sex sexual acts between consenting adults [online]. International Lesbian Gay Bisexual Trans and Intersex Association (ILGA), 2013 [cit. 2015-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-19. (anglicky) 
  13. a b Czech Republic Laws [online]. Age of Consent [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-22. (anglicky) 
  14. PROCHÁZKOVÁ, Ivo; GRAUPNER, Helmut. Historie právních postojů k homosexualitě. Logos Česká republika [online]. Dostupné online. 
  15. Gay Guide: Czech Republic [online]. Gay Times. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  16. Prague [online]. glbtq. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  17. BLUHL, Michael. Czech Republic: No Marriages For Gays And Lesbians. ILGA Euroletter [online]. 1998 [cit. 2017-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-03. (anglicky) 
  18. KOTISOVÁ, Miluška. No To Registered Partnership In Czech Republic. ILGA Euroletter [online]. 2000 [cit. 2017-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-16. (anglicky) 
  19. KLEMENT, Nicole. Gay marriage not likely in Czech Republic. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2001-10-26. Dostupné online. (anglicky) 
  20. MIKULE, Martin. Czech Gay and Lesbian League upset about repeated rejection of same sex partnerships. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2005-02-14. Dostupné online. (anglicky) 
  21. 54. schůze, 311. hlasování, 15. března 2006, 18:17 Návrh zákona o registrovaném partnerství [online]. Praha: Poslanecká sněmovna PČR, 2006-03-15 [cit. 2020-07-16]. Dostupné online. 
  22. Czech MPs approve gay rights law. BBC News [online]. BBC, 2006-03-15. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ALDA, Kristina. Nearly weds: Country's first same-sex unions. The Prague Post [online]. Prague Post, 2006-07-12 [cit. 2022-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-06. (anglicky) 
  24. ASIEDU, Dita; JARRETT, Chris. Same-sex registered partnerships to be introduced after deputies override presidential veto. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2006-03-16. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b Zákon č. 115/2006 Sb.: Zákon o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů [online]. Zákony pro lidi. Dostupné online. 
  26. a b ČTK. ‚Důstojnost pro všechny.‘ Poslanci navrhli, aby manželství mohli uzavírat i lidé stejného pohlaví. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2018-06-13. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  27. HLAVINKA, Tadeáš. Manželství místo partnerství. Skupina poslanců navrhuje sňatky pro osoby stejného pohlaví. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-06-13. Dostupné online. 
  28. ČTK. Vláda podpořila manželství homosexuálních párů. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2018-06-22. Dostupné online. 
  29. Sněmovní tisk č. 201 v archivu 8. volebního období Poslanecké sněmovny PČR
  30. Sněmovní tisk 201. www.psp.cz [online]. [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. 
  31. Sněmovna se bude znovu zabývat návrhem na manželství pro všechny. České noviny [online]. Česká tisková kancelář [cit. 2022-06-02]. Dostupné online. ISSN 1213-5003. 
  32. Víte, jaké jsou rozdíly registrovaného partnerství a manželství? [online]. freshgaymag.cz. Dostupné online. 
  33. Základní rozdíly mezi instituty – registrované partnerství a manželství. Můj-právník.cz [online]. 2014-06-18. Dostupné online. 
  34. Manželství vs. registrované partnerství. Llukynkův blog [online]. 2017-10-05 [cit. 2017-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  35. MAX. Sněmovna schválila partnerství homosexuálů. Odpůrci označují návrh za nebezpečný. echo24.cz [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  36. Sněmovna schválila možnost stejnopohlavních párů vstupovat do partnerství s většinou práv manželů (28.02.2024). www.psp.cz [online]. [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  37. KURZY.CZ. Páry stejného pohlaví zřejmě budou moct vstupovat do partnerství s většinou práv, jaká mají v manželství muž a žena – omezená mají zůstat jejich rodičovská práva, a to při adopci dětí. (video). www.kurzy.cz [online]. [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  38. MATĚJKOVÁ, Kristýna. Kompromisní paskvil. Manželství pro všechny neprošlo, stejnopohlavním párům se jen přidají některá práva. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2024-02-29 [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  39. Twitter - Jsme fér [online]. [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  40. Twitter - Aliance pro rodinu [online]. [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  41. Ani nevíme, jestli je to výhra, komentují poslanci výsledky hlasování o manželství pro všechny. www.novinky.cz [online]. 2024-02-28 [cit. 2024-03-02]. Dostupné online. 
  42. ČT24, ČTK. Senát umožnil přijetí pravidel pro partnerství stejnopohlavních párů bez projednání na schůzi. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  43. ČTK. Homosexuálové v ČR nemají rovné podmínky s ostatními. Deník.cz [online]. 2012-06-04. Dostupné online. 
  44. Sněmovní tisk 320: Novela z. o registrovaném partnerství [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dostupné online. 
  45. DAŇKOVÁ, Magdaléna. Vláda se neshodla na novele o adopci registrovanými partnery. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-10-08. Dostupné online. 
  46. Homosexuálové by si mohli adoptovat dítě partnera, ministři připravili nový návrh. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-03-15. Dostupné online. 
  47. KRÁLOVÁ, Lenka. Právo na dva rodiče. Dočkají se ho děti homosexuálů?. Deník.cz [online]. 2016-10-24. Dostupné online. 
  48. ČTK. Homosexuálové by měli mít možnost uzavřít manželství, tvrdí organizace. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-04-18. Dostupné online. 
  49. Manželství pro všechny bez rozdílu – je to fér?. Amnesty International [online]. 2017-04-19. Dostupné online. 
  50. a b Politické strany se brání manželství gayů a leseb, bojí se ztráty voličů. Výjimkou jsou zelení. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-10-08 [cit. 2017-12-17]. Dostupné online. 
  51. Zelení - Strana zelených pro LGBT+. Zelení. Dostupné online [cit. 2017-12-17]. 
  52. BRODNÍČKOVÁ, Karolina. Piráti vrátí do hry sňatky i adopce gayů. Novinky.cz [online]. Borgis, 2017-12-16. Dostupné online. 
  53. a b BOUČKOVÁ, Pavla. REPORT ON MEASURES TO COMBAT DISCRIMINATION: Directives 2000/43/EC and 2000/78/EC – COUNTRY REPORT 2010: CZECH REPUBLIC [online]. European network of legal experts in the non-discrimination field, 2011-01-01. Dostupné online. (anglicky) 
  54. Czech Republic becomes last EU state to adopt anti-discrimination law. Trust for Civil Society in Central & Eastern Europe [online]. 2009-06-25 [cit. 2015-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  55. BOUČKOVÁ, P. Diskriminace z důvodu sexuální orientace. Praha: C. H. Beck, 2006. 
  56. Změnu pohlaví podstoupí v Česku až 60 lidí. Lidovky.cz [online]. 2012-11-29. Dostupné online. 
  57. a b Žena mužem, muž ženou. K cestě za rovnováhou pomáhá medicína. ČT24 [online]. 2012-12-02. Dostupné online. 
  58. a b vrm. Žena mužem, muž ženou. K cestě za rovnováhou pomáhá medicína. ČT24 [online]. Česká televize, 2012-12-02 [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  59. Chcete změnit pohlaví? Připravte se na složitý proces. iDNES.cz [online]. 2007-03-05. Dostupné online. 
  60. a b Žádostí o změnu pohlaví je v Česku rekordní počet. Novinky.cz [online]. 2014-10-21. Dostupné online. 
  61. KOŠLEROVÁ, Anna. Přelomový rozsudek. Ústavní soud rozhodl o konci povinných kastrací při úřední změně pohlaví. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-05-07 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 
  62. LANKAŠOVÁ, Markéta; KOPECKÝ, Josef. Pro úřední změnu pohlaví nebude nutná operace. Ústavní soud zrušil paragrafy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2024-05-07 [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 
  63. Operace nebude podmínkou úřední změny pohlaví, rozhodl Ústavní soud. ČT24 [online]. 2024-05-07. Dostupné online. 
  64. GAZDÍK, Jan; DOLEJŠÍ, Václav. Žena, jež byla mužem, nesmí k armádě. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2004-11-12. Dostupné online. 
  65. Transsexuálce odvolání do armády nevyšlo. Novinky.cz [online]. Borgis, 2004-12-30. Dostupné online. 
  66. VLACH, Tomáš. Česká armáda: Sexualita je tabu. Lidovky.cz [online]. 2010-10-29. Dostupné online. 
  67. GAZDÍK, Jan. Transsexuálové míří do US Army. V Česku mají dveře zavřené. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-05-15. Dostupné online. 
  68. CHLÁDKOVÁ, Kateřina. Česká armáda se vojáků na změnu pohlaví neptá. Trump transsexuály vykázal, u nás může sloužit každý. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-07-27. Dostupné online. 
  69. TAKÁCS, Judit; SZALMA, Ivett. Gays in the Neighborhood? European Attitudes about Homosexuality a Quarter Century after the Fall of the Soviet Union. Council for European Studies [online]. 2014-05-08 [cit. 2017-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-04. (anglicky) 
  70. Postoje českých občanů k partnerství, manželství a rodičovství – duben/květen 2024 [online]. CVVM, 2024-07-09 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. 
  71. Postoje českých občanů k partnerství, manželství a rodičovství - únor 2020 [online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  72. Tolerance k vybraným skupinám obyvatel – únor/březen 2023 [online]. CVVM, 2024-04-27 [cit. 2024-07-16]. Dostupné online. 
  73. Tolerance k vybraným skupinám obyvatel – březen 2018 [PDF]. Centrum pro výzkum veřejného mínění [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  74. Religious Belief and National Belonging in Central and Eastern Europe: Social views and morality [online]. Pew Research Center, 2017-05-10. Dostupné online. 
  75. ČERNÁ, Lucie. Postoje veřejnosti k právům homosexuálů – květen 2019 [online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2019-06-14. Dostupné online. 
  76. KYSELÁ, Monika. Postoje veřejnosti k právům homosexuálů – duben/květen 2023 [online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění, 2023-06-20 [cit. 2023-06-21]. Dostupné online. 
  77. RAJLICHOVÁ, Eva; KOTTOVÁ, Anna. Manželství gayů a leseb podporují téměř dvě třetiny Čechů, ukázal průzkum. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2016-07-06. Dostupné online. 
  78. ČTK. Férovější Česko? Tři čtvrtiny lidí fandí manželství bez ohledu na sexuální orientaci, ukazuje výzkum. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-04-19. Dostupné online. 
  79. ČTK. Češi přejí sňatkům homosexuálů. V průzkumu se pro ně vyslovily dvě třetiny oslovených, častěji ženy. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-23 [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 
  80. The Global Divide on Homosexuality: Greater Acceptance in More Secular and Affluent Countries [online]. Pew Research Center, 2013-06-04 [cit. 2016-09-17]. Dostupné online. 
  81. Global Views on Morality: Homosexuality [online]. Pew Research Center [cit. 2016-09-17]. Dostupné online. 
  82. WILDER, Charly. Prague’s Vital Gay Scene. The New York Times [online]. 2014-04-14. Dostupné online. (anglicky) 
  83. The Prague Gay Scene [online]. Prague Saints. Dostupné online. (anglicky) 
  84. MARITESCU, Corina. Going Gay: A Queer Guide to Prague. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2009-10-29. Dostupné online. (anglicky) 
  85. Brno, Czech Republic [online]. GayGuide.Net. Dostupné online. (anglicky) 
  86. Queer Friendly Ostrava [online]. OSTRAVA!!!. Dostupné online. 
  87. KAŠPÁREK, Michal. Gay guide to Brno: GLBT friendly venues. Brno Now [online]. 2010-05-03 [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-21. (anglicky) 
  88. Gay Happiness Index [online]. PlanetRomeo, 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  89. EU LGBTI Survey II. European Union Agency for Fundamental Rights [online]. 2018-04-03 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. LGBTI Survey Data Explorer. European Union Agency for Fundamental Rights [online]. 2020-05-06 [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. APA PsycNet. doi.apa.org [online]. [cit. 2020-10-17]. Dostupné online. DOI 10.1037/bul0000271. 
  92. STEHLÍK, Miloslav. Minoritní sexualita v pastoraci věřících [online]. Náboženský infoservis Dingir, 2022-09-15 [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  93. TARGOSZ, Lukáš. Minoritní sexualita v pastoraci věřících. Křesťan dnes [online]. 2022-07-19 [cit. 2022-09-15]. Dostupné online. 
  94. a b ČTK. Poslanci kývli na rozšíření práv stejnopohlavních párů. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. 
  95. ČTK. ‚Důstojnost a ochrana rodinného života.‘ 46 poslanců navrhuje manželství pro páry stejného pohlaví. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-06-13. Dostupné online. 
  96. ČTK. Část poslanců chce možnost manželství i pro lidi stejného pohlaví. ČeskéNoviny.cz [online]. 2018-06-13 [cit. 2018-06-13]. Dostupné online. 
  97. Jurečka i Schillerová odmítají manželství pro všechny. Do Ústavy chtějí svazek muže a ženy. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. 
  98. https://www.psp.cz/sqw/cms.sqw?z=18725
  99. Smutný den pro stejnopohlavní páry, píše Iniciativa Jsme fér. Adopce možné jsou, oponuje poslanec. CNN Prima NEWS [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  100. Vláda podpořila manželství pro homosexuály, registrované partnerství by tím zaniklo. ČT24 [online]. 2018-06-22 [cit. 2018-08-19]. Dostupné online. 
  101. Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 7/15 [online]. Ústavní soud České republiky, 2016. Dostupné online. 
  102. Umělé oplodnění? V ČR jen se souhlasem muže. Ženská-neplodnost.cz [online]. Dostupné online. 
  103. ŠTĚPÁNKOVÁ, Martina. Gay a lesbické rodičovství. Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva [online]. 2009 [cit. 2017-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-04. 
  104. Věstník Ministerstva zdravotnictví 7/2024 - Metodika k hodnocení rizik vázaných na sexuální aktivity při posuzování způsobilosti dárců krve a jejích složek [online]. Ministerstvo zdravotnictví ČR, 30.5.2024 [cit. 2024-07-01]. Dostupné online. 
  105. Doporučený postup společnosti pro transfuzní lékařství ČLS JEP - Poučení dárce krve v7 [online]. Společnost pro transfuzní lékařství ČLS JEP [cit. 2024-07-01]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]