Marek Benda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mgr. Marek Benda
Marek Benda (2016)
Marek Benda (2016)
8. předseda Poslaneckého klubu ODS
Ve funkci:
18. prosince 2012 – 28. srpna 2013
PředchůdceZbyněk Stanjura
NástupceZbyněk Stanjura
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
Ve funkci:
20. července 2004 – 28. srpna 2013
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 20. června 2002
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
6. února 1990 – 31. prosince 1992[1]
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDS (1990–1996)
ODS (od 1996)

Narození10. listopadu 1968 (52 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
ChoťMarkéta Bendová
RodičeVáclav Benda
Kamila Bendová
DětiJohana
Jonáš
Apolena
Amálie
SídloPraha
Alma materUniverzita Karlova v Praze
ZČU Plzeň
Náboženstvíkatolicismus[2]
Webová stránkawww.marekbenda.cz
CommonsMarek Benda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marek Benda (* 10. listopadu 1968 Praha) je český politik, člen Občanské demokratické strany, v letech 1993 až 2002 a pak od roku 2004 poslanec, který v rámci strany reprezentuje křesťansky zaměřenou a spíše konzervativnější platformu. Od prosince 2012 do srpna 2013 zastával funkci předsedy poslaneckého klubu ODS. Od listopadu 2017 je předsedou Ústavně právního výboru. Je synem českého disidenta Václava Bendy.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a dospívání[editovat | editovat zdroj]

Marek Benda se narodil 10. listopadu 1968 v Praze jako prvorozený v rodině Václava a Kamily Bendových[3].

Studium[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Praze 5[4]. V letech 1988–1990 studoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kterou však kvůli revolučním událostem nedokončil, stejně jako kvůli zaneprázdnění následnou politickou činností nedokončil v roce 1992 studia filosofie na Filozofické fakultě téže univerzity. Sám uvádí, že ho při vysokoškolském studiu handicapovala malá znalost cizích jazyků.[5] V letech 2003–2008 dálkově vystudoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni. Tématem jeho diplomové práce byl Restituční proces v devadesátých letech[6].

Titul doktora práv[editovat | editovat zdroj]

Na Právnické fakultě ZČU také složil rigorózní zkoušku a získal titul doktora práv (JUDr.), ovšem diplom nepřevzal a titul neužívá.

V říjnu 2009 bylo zjištěno, že jeho rigorózní a magisterská práce na téma Restituční proces v 90. letech[7] jsou shodné a rigorózní navíc nesplňuje standardní podmínky počtu normostran, neboť má sice celkem 109 stran, avšak po přepočtu na normostrany by měla pouze 57 stran. Požadovaného počtu alespoň sta stran dosáhl díky zvětšení velikosti písmen a odlišnému řádkování. Vedoucím jeho práce byl Milan Kindl, který uvedl, že práce studentů čte a zabývá se myšlenkami, ale „nepočítá písmenka“.[8] Skupina právníků a akademiků se k ní vyjádřilo dost kriticky. Hovořilo se o již zmíněném rozsahu a především o hrubých pravopisných chybách. Brněnský děkan Jiří Zlatuška doslova prohlásil: „Na pár řádcích svého výjimečného textu udělal autor tolik chyb, že by si zasloužil poslat zpět do základní školy. O nedbalosti, se kterou tomuto prominentovi diplomovou práci akceptoval jeho konzultant, nemluvě“.[9] Benda nicméně uznal, že daná práce nesplňuje formální předpoklady a protože se již získaného titulu nelze vzdát, chtěl dát škole podnět k odebrání titulu,[10] rektor Západočeské univerzity Josef Průša mu pak chtěl v tomto vyhovět, přičemž rigorózní řízení by absolvoval znovu.[11]

V roce 2010 se však ukázalo, že jak samotný Benda, tak František Korbel, který se na plzeňské právnické fakultě zaobíral případy kontroverzně získaných titulů, dospěli k závěru, že pokud nedošlo k převzetí vysokoškolského diplomu, nemohl Marek Benda ani získat akademický titul.[12] Přesto v červenci téhož roku Benda prohlásil, že rigorózní řízení absolvuje opětovně,[13] k čemuž však nakonec nedošlo.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Bydlí v Praze-Nuslích. S manželkou Markétou Bendovou mají čtyři děti – Johanu, Jonáše, Apolenu a Amálii.[14]

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Do politiky se zapojil už v březnu 1989, kdy spolu se svým bratrem,[kdo?] Jiřím Dienstbierem ml., Michalem Semínem a Janem Dusem zorganizovali petici za zrušení paragrafu 53 v tehdejším zákoně o vysokých školách, kterou podepsalo 12 procent studentů MFF UK. V říjnu 1989 se tato skupina změnila v uskupení Stuha, u jejíhož zrodu stáli mimo zmíněných také Šimon Pánek a Martin Klíma.[15] 21. listopadu 1989 byl jmenován do Koordinačního stávkového výboru studentů.[16] V roce 1990 spoluzakládal Křesťanskou demokratickou stranu (KDS), jejímž předsedou byl jeho otec Václav Benda.

Již krátce po sametové revoluci se v únoru 1990 stal v rámci procesu kooptace do ČNR poslancem České národní rady.[17] Mandát v ČNR obhájil ve volbách v roce 1990 a opětovně byl zvolen volbách v roce 1992 (nyní za koalici ODS-KDS) do České národní rady (volební obvod Středočeský kraj); zasedal v ústavně právním výboru a mandátovém výboru.[18][19][20]

Po vzniku samostatného Česka v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.[21] Opětovně byl do dolní komory českého parlamentu zvolen ve volbách v roce 1996 (v roce 1996 se po sloučení KDS a ODS stal členem Občanské demokratické strany) a volbách v roce 1998. Ve volbách v roce 2002 zvolen nebyl (na kandidátní listině byl totiž umístěn na míň volitelné 12. místo), ale do sněmovny nastoupil v červenci 2004 jako náhradník; v těchto volbách obdržel 8170 prerefenčních hlasů.[22][23] [24]

Poté byl opětovně zvolen ve volbách v roce 2006 a volbách v roce 2010. Ve volebním období Sněmovny 2010-2013 působil od prosince 2011 v Ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.[25] Ve sněmovních volbách v roce 2013 kandidoval v Praze z 10. místa. Díky preferenčním hlasům dosáhl na čtvrtou pozici a znovu se tak stal poslancem. V nově ustanovené sněmovně byl na konci listopadu 2013 zvolen předsedou mandátového a imunitního výboru.[25] Vedl ho ale pouze do 12. prosince, kdy rezignoval, aby uvolnil místo volební lídryni strany Miroslavě Němcové, která nebyla zvolena místopředsedkyní Sněmovny.[26]

V komunálních volbách roku 1994 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva městské části Praha 2 za KDS.[27]

Je nejdéle sloužícím poslancem v historii ČR. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 obhájil svůj poslanecký mandát za ODS v Praze.[28] Získal 6 183 preferenčních hlasů.[29]

Od roku 2006 je předsedou spolku přátel Tchajwanu. Od roku 2017 je předsedou meziparlamentní skupiny ČR–Arménie. Od listopadu 2017 je předsedou Ústavně právního výboru.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 kandidoval z pozice člena ODS na 3. místě kandidátky koalice SPOLU (tj. ODS, KDU-ČSL a TOP 09) v Praze[30] a obhájil svůj mandát se ziskem 23 164 preferenčních hlasů.

Občanský zákoník[editovat | editovat zdroj]

Marek Benda byl zpravodajem sněmovny a jejich orgánů[31] k Občanský zákoník (Česko, 2012), který kodifikoval soukromé právo, s účinností od 1. 1. 2014.

Zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv[editovat | editovat zdroj]

V anketě Zákon roku 2019 získal zákon č. 277/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv 2. místo. Pozměňovací návrh poslanců Marka Bendy a Martina Kupky a pozměňovací návrhy poslanců Marka Bendy, Jakuba Michálka, Zuzany Ožanové a Věry Procházkové k vládnímu zákonu, se zasloužili o větší předvídatelnost a přehlednost zákonů[32].

Náhubkový zákon[editovat | editovat zdroj]

Benda předložil v roce 2008 návrh novely trestního řádu, tzv. náhubkový zákon, který zakazuje zveřejňování informací z policejních odposlechů bez souhlasu odposlouchávané osoby. Podle kritiků by Bendův návrh mohl výrazně omezit média v informování o zločinech. Proto se osm šéfredaktorů největších českých zpravodajských médií postavilo proti Bendově návrhu a odeslalo dopis Senátu s žádostí, aby se zástupci médií mohli zúčastnit parlamentní diskuse o novele.[33] Bendův pozměňovací návrh schválila Poslanecká sněmovna, ale Senát ho odmítl schválit a vrátil k projednání poslancům, kteří 5. února 2009 navzdory tomuto odporu senátorů schválili zákon v původní podobě. Podle některých takový zákon omezuje svobodu tisku. [34] V roce 2011 byl zákon zmírněn, když informace o trestním řízení již lze v nezbytném rozsahu zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, který v daném případě převáží nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby.

Politické zaměření a názory[editovat | editovat zdroj]

Podle svých slov vychází z tradičních evropských hodnot, založených na křesťanských tradicích, římském právu a řecké filozofii a ctí svobodu, právní stát a obranu lidských práv tam, kde jsou potlačována[35].

K registrovanému partnerství se vyjádřil takto: „Problém je v tom, že se fakticky jedná o manželství. Naprosto nepochybuji o tom, že dalším požadavkem bude adopce. Rodina je tradičně součástí společnosti a není diskriminační, pokud na ni jiný vztah dvou lidí nemá právo[36].“

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  2. PELÁN, Aleš. Boj s regulacemi nevzdám. Katolický týdeník [online]. 2017-09-19 [cit. 2019-07-28]. Dostupné online. 
  3. ODS. Marek Benda – ODS. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (česky) 
  4. ODS. Marek Benda – ODS. Občanská demokratická strana [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (česky) 
  5. MALINDA, Jan. Marek Benda: Politický dinosaurus, který se hodí [online]. Praha: ODS, 2013-11-13 [cit. 2014-09-04]. Dostupné online. 
  6. Kdo jsem [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (česky) 
  7. BENDA, Marek. Restituční proces v 90-tých letech [online]. Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni, 2008 [cit. 2012-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-22. 
  8. Poslanec Benda zřejmě získal neoprávněně doktorát. ČT24 [online]. Česká televize, 1. 11. 2009. Dostupné online. 
  9. Hrubky, průměr, obří písmo, říkají kritici o Bendově „výjimečné“ práci. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-11-08. Dostupné online. 
  10. Benda nabízí fakultě, že vrátí titul JUDr., aby jej mohl znovu získat. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2009-11-02. Dostupné online. 
  11. PRÁTOVÁ, Renáta; KOPP, Milan. Marek Benda může přijít o titul JUDr. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 5. 11. 2009. Dostupné online. 
  12. VACULÍK, Radim. Marek Benda o titul JUDr. přijít nemůže, nikdy ho totiž nedostal. Novinky.cz [online]. BORGIS, 3. 6. 2010. Dostupné online. 
  13. VACULÍK, Radim. Poslanec Benda dopsal práci a chce znovu usilovat o titul JUDr. Novinky.cz [online]. BORGIS, 24. 7. 2010. Dostupné online. 
  14. [ Můj profil ] [online]. marekbenda.cz [cit. 2012-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-24. (česky) 
  15. PROCHÁZKOVÁ, 1989 Nejlepší rok v dějinách. Kytku a svíčku s sebou. Respekt. 25.9.2019. 
  16. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 266. 
  17. Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  18. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  19. Příloha 4: Poslanci za ODS [online]. vitkovice.odsostrava.cz [cit. 2012-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-29. (česky) 
  20. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  21. Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-19]. Dostupné online. (česky) 
  22. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1527. (česky) 
  23. Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  24. https://volby.cz/pls/ps2002/ps421?xjazyk=CZ&xkraj=1&xkstrana=22
  25. a b Marek Benda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. (česky) 
  26. V čele sněmovního mandátového výboru stanula Miroslava Němcová. Radio Prague International [online]. Český rozhlas, 2013-12-16 [cit. 2021-03-18]. Dostupné online. 
  27. ANO neuspělo se sloučením výborů, prvním předsedou se stal Benda. Parlamentní listy [online]. OUR MEDIA [cit. 2013-11-27]. Dostupné online. 
  28. Síla stran - ODS - volby.idnes.cz. iDNES.cz [online]. MAFRA [cit. 2017-10-21]. Dostupné online. 
  29. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Hlavní město Praha, Strana: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online. 
  30. Kandidátní listina pro: Hlavní město Praha [online]. SPOLU, 2021 [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  31. PČR, PS 2010 - 2013, seznam tisků. www.psp.cz [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. 
  32. https://www.zakonroku.cz/wp-content/uploads/2021/02/Zakonroku_vysledky_2019-1.pdf
  33. HŘÍDEL, Jan. Média odmítají zákaz zveřejňování odposlechů. ČT24 [online]. Česká televize, 12. 11. 2008, rev. 13. 11. 2008. Dostupné online. 
  34. BENEŠOVÁ, Eva. Cenzura přitvrdí, poslanci utli právo vydat odposlechy. Aktuálně.cz [online]. Economia, 5. 2. 2009. Dostupné online. 
  35. Kdo jsem [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (česky) 
  36. SVOBODA, Martin. Marek Benda citát #266555. Citaty.net [online]. [cit. 2021-09-07]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 47. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 35. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]