Přeskočit na obsah

Šimon Pánek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šimon Pánek
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 28. června 1990
Stranická příslušnost
ČlenstvíObčanské fórum

Narození27. prosince 1967 (56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
SídloPraha
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Zaměstnáníředitel humanitární organizace, bývalý politik a studentský vůdce
Oceněnímedaile Za zásluhy III. stupeň (2002)
European of the Year (2003)
Ceny Paměti národa (2010)
Zlatá medaile MU (2019)
Stříbrná medaile předsedy Senátu (2021)
Medaile Za zásluhy o diplomacii (2022)
Řád čestné legie (2023)
CommonsŠimon Pánek
Citát: Mohl bych napsat povídku, jak jsem nebyl ani
den poslancem FS.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šimon Pánek (* 27. prosince 1967 Praha) je spoluzakladatelem a výkonným ředitelem společnosti Člověk v tísni, humanitární organizace se sídlem v České republice. Šimon Pánek byl coby studentský aktivista během sametové revoluce v roce 1989 vůdcem několika stávek proti režimu, následně se krátce pohyboval v politice. Je členem Evropské rady pro zahraniční vztahy a zakládajícím členem Rady evropského partnerství pro demokracii.

Studoval Přírodovědeckou fakultu UK, obor biologie, studium nedokončil.[1][2] V roce 1988 byl Šimon Pánek hlavním organizátorem humanitární pomoci obětem zemětřesení v Arménii, když společně s Jaromírem Štětinou vyhlásili neoficiální materiální sbírku na pomoc postiženým.[3]

O rok později, v roce 1989, se stal jedním ze „studentských vůdců“ Sametové revoluce v tehdejším Československu. Jmenovali jej do Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol[2] a za studenty[2] byl členem Občanského fóra. Působil jako zahraniční specialista pro oblast Balkánu a lidských práv v prezidentské administrativě Václava Havla. Po listopadové revoluci byl za Občanské fórum kooptován do Federálního shromáždění,[4] což nepřijal.

Ve volbách roku 1990 byl řádně zvolen do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Severomoravský kraj) za Občanské fórum poté, co ho vynesly z 13. místa preferenční hlasy, ale již v červnu 1990 na mandát rezignoval.

21 let po Sametové revoluci - na Národní třídě s hercem Janem Potměšilem

V roce 1992-1997 spoluzakládal soukromou informační agenturu Epicentrum, přinášející zpravodajství z krizových oblastí světa.[5] V tomto roce již působil v Kanceláři prezidenta republiky a současně se věnoval filmové produkci.[6] Prezident Václav Havel jej na Pražském hradě vyznamenal medailí Za zásluhy za angažovanost ve věcech veřejných v roce 2002. V roce 2003 získal cenu Evropan roku.[6]

V roce 1999 byl jedním ze šesti prvních signatářů výzvy Děkujeme, odejděte!, která razantně vystoupila proti tehdejší vládnoucí elitě a následně přerostla v občanskou iniciativu Sdružení „Děkujeme, odejděte!“. Z dalšího politického směřování se však stáhl.

Mezi lety 2004 a 2010 byl Šimon Pánek předsedou české nevládní rozvojové organizace FoRs. Roku 2010 mu občanské sdružení Post Bellum udělilo Cenu Paměti národa.[7] Od roku 2011 do roku 2013 působil také jako předseda dozorčí rady Aliance 2015, evropské sítě nevládních organizací.

V roce 2010 v rozhovoru pro MF Dnes bývalý prezident Václav Havel uvedl, že by si přál, aby Šimon Pánek v budoucnu kandidoval na prezidenta. Kandidaturu však Pánek prozatím před každými volbami vyloučil.

Od roku 2017 je lektorem European Leadership & Academic Institute (ELAI) v Praze. Od téhož roku je Šimon předsedou nové instituce působící v zemích bývalého Sovětského svazu pod názvem Centrum občanské společnosti Praha.

V roce 2021 mu byla předána Stříbrná medaile předsedy Senátu[8] a v roce 2022 udělena Cena Arnošta Lustiga.[9] Roku 2022 obdržel od ministra Lipavského medaili Za zásluhy o diplomacii.[10] V lednu 2023 byl vyznamenán V. třídou (rytíř) francouzského Řádu čestné legie.[11]

19. ledna 2023 francouzský velvyslanec Alexis Dutertre Šimonu Pánkovi v Buquoyském paláci v Praze předal nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie V. třídy (rytíř). Uvedl, že Pánek vyznává stejné hodnoty jako Francie, zasazuje se na ochranu lidských práv, svobody, solidarity a humanitární činnosti. Ocenil jeho osobní nasazení a přínos neziskové organizace v Česku i v zahraničí. [11]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  1. Šimon Pánek (1967) - Životopis. Paměť národa [online]. [cit. 2015-08-20]. Dostupné online. 
  2. a b c MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 279. 
  3. Jaromír Štětina
  4. ŠIMÁČEK, Milan. Šimon Pánek: „ALESPOŇ O KOUSEK ZMĚNIT SVĚT“. www.rodinaonline.cz [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  5. Medailonek v sekci Porota festivalu Jeden svět 2001. www.oneworld.cz [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  6. a b KUBIŠTA, Anna. Šimon Pánek : „Náš život je asi těžší než život lidí, kteří nemají skoro nic“. www.czech.cz [online]. [cit. 2007-06-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-10. 
  7. DVOŘÁKOVÁ, Anna. První Ceny Paměti národa získali chartistka i studentský vůdce [online]. iDnes.cz, 2010-05-08 [cit. 2010-05-10]. Dostupné online. 
  8. Stříbrné medaile předsedy Senátu. www.senat.cz [online]. Senát Parlamentu České republiky, 2012-01-01 [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  9. DOLEJŠÍ, Milan. „Stojí za to bojovat o hodnoty.“ Pánek dostal Cenu Arnošta Lustiga. ČT24 [online]. [cit. 2022-05-18]. Dostupné online. 
  10. Ministr Lipavský udělil medaile Za zásluhy o diplomacii. Radio Prague International [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. 
  11. a b Ředitel Člověka v tísni Pánek se stal rytířem francouzského Řádu čestné legie. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]