Jaderná elektrárna Dukovany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaderná elektrárna Dukovany
Jaderná elektrárna Dukovany, pohled z východu, bývalé území Lipňan
Jaderná elektrárna Dukovany, pohled z východu, bývalé území Lipňan
Stát Česká republika
Umístění obec Dukovany
Stav V provozu
Začátek výstavby 1978
Dokončení 1985-1987
Plánovaná životnost 30 let
(50-60 let po rekonstrukci)
Náklady na výstavbu 25 miliard Kčs
Vlastník ČEZ
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu 4× 510 MW
Plánované reaktory 1× 1000 MW
Typ reaktorů VVER 440
Palivo Uran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon 2040 MW
Roční výroba 15 679 GWh
(výroba za rok 2013)
Koeficient využití 85,25 %
Celkem vyrobeno 367 317 GWh
(k 31.12.2013)
Souřadnice 49°5′7″ s. š., 16°9′ v. d.

Jaderná elektrárna Dukovany (zkratkou EDU, dříve JEDU) je první provozovanou jadernou elektrárnou na území Česka. Je významným zdrojem české energetické soustavy. Jaderná elektrárna Dukovany je umístěna asi 30 kilometrů jihovýchodně od Třebíče, v trojúhelníku, který je vymezen obcemi Dukovany, Slavětice a Rouchovany. V roce 2013 vyrobila 15,680 TWh elektrické energie, což představuje asi 20 % z celkové spotřeby elektřiny v České republice. Jaderná elektrárna Dukovany má podobný instalovaný výkon jako Jaderná elektrárna Temelín - 2000 MW.

Hlavní vchod EDU

Pro potřeby elektrárny byla vybudována Vodní nádrž Dalešice. V areálu elektrárny je umístěna i sluneční elektrárna o výkonu 10 kW,[1] ČEZ zvažoval postavit v blízkosti Jaderné elektrárny Dukovany rovněž větrnou elektrárnu, ale obyvatelstvo stavbu větrných turbín odmítalo.[2]

V roce 2012 bylo rozhodnuto, že vznikne pracovní skupina, která se bude zabývat eventuální stavbou pátého reaktoru v prostorách u jaderné elektrárny, rozhodnuto ovšem ještě nebylo.[3] Ředitelem elektrárny je od ledna 2015 Miloš Štěpanovský.[4] 9. března 2016 bylo v obci Slavětice rozhodnuto o konání místního referenda o stavbě pátého reaktorového bloku elektrárny. Referendum se týká jak stavby pátého bloku, tak i stavby hlubokozemního úložiště jaderného odpadu.[5] V březnu roku 2016 byla prodloužena na neurčito licence k provozování 1. bloku jaderné elektrárny, v roce 2025 musí elektrárna opět projít kontrolou.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území při EDU. Zaniklé obce vyznačeny kurzivou

Historie elektrárny začíná v roce 1970, kdy Sovětský svaz a Československo podepsaly dohodu o stavbě dvou jaderných elektráren (druhou z nich se stala Jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice). Elektrárna se začala stavět v roce 1978, první blok byl uveden do provozu v roce 1985, poslední, čtvrtý v roce 1987.[7]

Výstavbě elektrárny předcházelo zrušení tří vesnic, v jejichž katastrálních územích byla stavba projektována. Šlo o obec Skryje s jejich místní částí Lipňany a dále o obec Heřmanice. Skryjské území bylo připojeno k území obce Dukovany, heřmanické k území obce Rouchovany.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Chladicí věže

Elektrárna patří mezi první třetinu nejbezpečnějších jaderných elektráren s tlakovodním reaktorem na světě. [8][9] Kolektivní efektivní dávka pracovníků elektrárny v roce 2005 byla 0,15 mSv na blok, což je hluboko pod bezpečnostními normami (roční limit pro pracovníky s ionizujícím zářením je 50 mSv za rok, a 100 mSv během 5 let).[10] Elektrárna je držitelem osvědčení Bezpečný podnik, který vydává Ministerstvo práce a sociálních věcí pod garancí Českého úřadu bezpečnosti práce.

Princip netrestání za ne-úmyslné a včasné nahlášení chyby. Je to velmi důležitý princip na cestě k bezpečnému provozu. Okamžité nahlášení chyby umožňuje minimalizovat ztrátu výroby a po vysvětlení události se vrátit s jistotou zpět do běžného provozu. Přiznání také umožňuje zlepšit bezpečnostní předpisy a instrukce tak, aby k podobným omylům už nemuselo docházet. V roce 2010 došlo vinou jednoho neopatrného pracovníka k automatickému vypnutí jednoho z reaktorů. Částí oděvu přepnul důležitý přepínač v rezervní dozorně (rezervní - kdyby se ta provozní dozorna stala z nějakého důvodu neobyvatelná). Celková ztráta z ne-výroby byla několik milionů korun[11] (cena nevyrobené elektřiny za celou dobu výpadku jednoho ze čtyř reaktorů). Vážnější ohrožení bezpečnosti nehrozilo a po několika hodinách byla výroba elektrické energie v předmětném reaktoru obnovena. Zmíněný technik měl sice velkou ostudu, ale protože při své práci neporušoval žádný bezpečnostní ani provozní předpis (snad kromě maximální opatrnosti) nebyl nijak pokutován či potrestán.[11] Bylo možné podívat se nově na pracovní oděvy a zařadit událost do vstupních a specializovaných školení.

"Po-Fukušimská opatření." V roce 2011 v reakci na havárii v japonské elektrárně Fukušima prošla Jaderná elektrárna Dukovany stejně jako všechny elektrárny na světě tzv."zátěžovými-stress-testy". Ty prokázaly jednak značnou odolnost elektrárny proti "nadprojektovým" přírodním pohromám. Jednak byla vytipována řada bezpečnostních opatření, tak aby elektrárna byla s dostatečnou rezervou schopna odolat i přírodním katastrofám, ke kterým by mohlo během 10 000let dojít. Jedná se o dvakrát silnější zemětřesení, než s jakými se uvažovalo dosud. Nárazový vítr 216km/hod, extrémní teploty+- 46 st.C, přívalové srážky vyvolávající zátěž střech cca 200Kp/m2. Elektrárna také musí zvládnout svou soběstačnost 72 hod bez okolní infrastruktury - komunikace, provozní média, energie a jakákoli vnější pomoc, a další. Zodolňování elektrárny probíhá podle "akčního plánu" a bude ukončeno v roce 2017. Navazuje na požadavky "LTO - Long Term Operation" dlouhodobého provozu jehož cílem je dovybavit elektrárnu tak, aby mohla být v bezpečném provozu ještě 20 let po dosažení projektové délky provozu - 30 let.

Havárie a poruchy[editovat | editovat zdroj]

V celé třicetileté historii čtyř výrobních bloků se stala jediná porucha klasifikovaná podle mezinárodní stupnice INES2. Došlo k ní na počátku devadesátých let, z vnějšího podnětu, ve Slavětické rozvodně odpojením elektrárny od vnější rozvodné sítě. Porucha spočívala především v tom, že jeden ze tří bloků v provozu nezreguloval programově na tzv. vlastní spotřebu ale jeho chlazení zajistil až start k tomu určených dieselgenerátorů. Kromě ztráty výroby a iluzi o tom, že něco takového se nemůže stát, nedošlo k žádným škodám.

V pondělí 3. listopadu 2014 vznikla netěsnost na jednom ze tří systémů technické vody, zajišťující chlazení důležitých technických a bezpečnostních systémů pro 3. a 4. výrobní blok. Chlazení těchto bloků bylo převedeno na zbývající dva chladící systémy. Jelikož však přísné bezpečnostní předpisy nedovolují elektrárnu tímto způsobem provozovat déle jak 72 hodin, rozhodlo vedení elektrárny 3. a 4. blok odstavit, protože v této lhůtě nebylo možné poruchu odstranit. Po opravě začal 18. listopadu 2014 dodávat 3. blok a o den později i 4. blok znovu elektrickou energii.[12][13]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

EDU podporuje ochranu Mohelské hadcové stepi i alternativní umění.
Prezentace EDU na Regiontouru 2010

V EDU došlo v roce 1993 k požáru vývodového transformátoru 250MVA, který stojí před budovou strojovny. Jeho hašení hasicí pěnou vedlo k úniku pěny kanalizací přes běžné retenční nádrže vodního odpadového hospodářství do Skryjského potoka a Mohelské přehrady, kde jsme ji zachycovali nornou stěnou. I když se nejednalo o ekologickou "katastrofu", hasiči EDU použili pěnu, která byla odbouratelná přírodními procesy, vedl uvedený případ ke stavbě větší retenční nádrže na Skryjském potoce, která je schopna zachytit každý únik z Jaderné elektrárny Dukovany.

EDU je držitelem certifikátu certifikát ISO 14001 – Ekologický podnik. Za 30 let svého provozu (1985–2015) Dukovany vyrobily 395,4TWh, energii ekvivalentní spálení 390 mil. t uhlí, díky čemuž do atmosféry nemuselo být vypuštěno 493 milionů tun CO2. Jde o přibližně stejné množství, které vypustí do ovzduší 5,2 milionu v Česku evidovaných motorových vozidel v průběhu 25 let.

Na státem kontrolovaný „jaderný účet“ (fond shromažďující prostředky na výstavbu a správu trvalého úložiště vyhořelého jaderného paliva) platí 50 Kč za každou vyrobenou MWh, denně tedy přibližně 2,1-2,4 mil. Kč.[14]

Ekonomika provozu[editovat | editovat zdroj]

Elektrárna stála 25 mld. Kčs, podle údajů ČEZ se od doby uvedení do provozu do roku 2005 už dvakrát zaplatila.[15] Náklady na výrobu elektřiny v Dukovanech se odhadují na cca 60 haléřů za kWh, což je nejméně v Česku.[16]

Výrobní ukazatele EDU[editovat | editovat zdroj]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014*
Výroba [TWh] 13,755 13,632 13,744 14,025 13,907 14,448 13,995 14,176 14,369 15,022 15,680 15,798

Koeficient ročního využití za rok 2012 dosáhl 85,51%.

* Údaje pro rok 2014 vychází z plánů ČEZ

Zdroje: ČEZ, ČTK

Technické informace[editovat | editovat zdroj]

Reaktory[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2012 má jaderná elektrárna Dukovany čtyři bloky VVER 440, typ V 213, původně každý o elektrickém výkonu 440 MW, dnes díky modernizaci z let 2005-2012 o dosažitelném elektrickém výkonu 4 × 510 MW. [17]

V aktivní zóně každého reaktoru je umístěno 312 palivových souborů. Každý palivový soubor je tvořen 126 palivovými proutky, ve kterých je palivo hermeticky uzavřeno. Mimo to je v reaktoru 37 regulačních kazet s palivovou částí. Výška aktivní zóny je 2,5 m, průměr 2,88 m.

Palivo[editovat | editovat zdroj]

Palivem je uran obohacený na přibližně 4,25 % 235U[18] (tato hodnota se může měnit). V reaktoru se vyměňuje jedna pětina palivových tyčí ročně. Vsázka paliva reaktoru má hmotnost 42 tun.[18]

Chlazení[editovat | editovat zdroj]

Primární chladivo[editovat | editovat zdroj]

Objem chladiva v primárním okruhu je 209 m³. Reaktorem za hodinu proteče 42 000 m³ vody.

Zdroj technické vody, terciární chlazení[editovat | editovat zdroj]

Jako zdroj technologické vody (především pro chlazení) slouží vodní dílo Dalešice, společně s vyrovnávací nádrží, vodní nádrž Mohelno. Dalešice zároveň fungují jako přečerpávací elektrárna (výkon 480 MW) (výkon byl dimenzován tak, aby dokázal v případě poruchy nahradit jeden blok jaderné elektrárny). Celá tato soustava tak může pružně reagovat na aktuální energetické potřeby.

Elektrárna má 8 chladících věží. Z nich uniká přibližně 500 kg vodní páry za sekundu na odváděný výkon 1000 MWe[19] Poslední studie vodního režimu povodí řeky Jihlavy nad přehradou Dalešice ukazují, že chlazení nové elektrárny není problémem pro případnou dostavbu 5. reaktoru, neboť kapacita povodí a Dalešické přehrady stačí i pro nové bloky s výkonem přes 1000 MWe. Současná legislativní situace však povolení a stavbu nových jaderných bloků prodlužuje tak, že při stavbě 5. bloku EDU půjde o náhradu starších bloků VVER440 a ne o rozšíření výkonu elektrárny.

Zásobování teplem[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1985 se plánovalo zásobit teplem z elektrárny město Brno, teplovod měl stát 1,9 miliardy korun. Kvůli změně režimu a později také kvůli ekonomické nevýhodnosti byl projekt zastaven. Vzhledem k rostoucím cenám energií se teplovod o délce 40 km začal znovu připravovat. Pro jeho realizaci je však třeba zajistit aktivní podporu města Brna i pokračování energetiky v EDU. Při současné kolísající ceně energií a paliv jsou však investice s dlouhodobou návratností v nejistotě, která zásadní rozhodnutí těchto staveb znesnadňuje.

Další jaderná zařízení v areálu elektrárny[editovat | editovat zdroj]

V areálu jaderné elektrárny Dukovany jsou kromě čtyř reaktorových bloků další dvě jaderná zařízení, úložiště nízko a středně radioaktivních odpadů a dva sklady použitého jaderného paliva, z nichž jeden je zcela zaplněn.[20]

Meteorologická observatoř a meteorologický stožár[editovat | editovat zdroj]

Meteorologický stožár

Cca 1 km severozápadně od areálu elektrárny se nachází meteorologická observatoř pro měření meteorologických prvků a radiace, jejíž součástí je 136 m vysoký meteorologický stožár (pro měření směru, rychlosti větru, teploty a vlhkosti vzduchu v daných hladinách), doplněno o měření vertikálního profilu charakteristik turbulence atmosféry akustickým systémem SODAR-RASS.[21]

Všechna měření a pozorování pro potřeby elektrárny Dukovany jsou realizována v souladu s platnými mezinárodními normami IAEA (International Atomic Energy Agency, česky Mezinárodní agentura pro atomovou energii). Meteorologická observatoř zároveň plní úkoly vyplývající z náplně standardních pozemních meteorologických stanic, obdobně jako meteorologická observatoř při jaderné elektrárně Temelín.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BURKET, Daneš. Vladimír Just nemá rád Temelín. MF Dnes. 01 2007, čís. 15. Dostupné online.  
  2. KOSINA, Jiří. Hradec Králové, 13. 2. 2007 - Větrný park v okolí Jaderné elektrárny Dukovany [online]. Hradec Králové: ČEZ, 2007-02-13, [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  3. Dukovany: Pátý blok zůstává ve hře. Třebíčský deník [online]. 2012-10-04 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  4. JAKUBCOVÁ, Hana. Odstavit jaderné elektrárny je nesmysl, tvrdí nový ředitel Dukovan [online]. iDNES.cz, 2015-01-31, [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.  
  5. ČERNÝ, Kamil. Ve Slavěticích uspořádají referendum o pátém bloku [online]. Třebíčský deník, 2016-03-13, [cit. 2016-03-13]. Dostupné online.  
  6. ČERNÝ, Kamil. První blok získal licenci. Rakousku se to však nelíbí [online]. Třebíčský deník, 2016-04-01, [cit. 2016-04-04]. Dostupné online.  
  7. ČEZ. Informace z JE Dukovany – úterý 27.2.2007 [online]. Dukovany: ČEZ, 2007-02-27, [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  8. Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Zpráva o výsledcích činnosti SÚJB při výkonu státního dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení a radiační ochranou za rok 2005 [online]. Praha: SÚJB, 2006, [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  9. CAPANDA, Filip. 25 let Jaderné elektrárny Dukovany. News - časopis zaměstnanců skupiny ČEZ [online]. 4/2010, roč. 2010, čís. 4 [cit. 2012-10-06], s. 40. Dostupné online. ISSN 1801–0350.  
  10. ULLMANN, Vojtěch; PUCHÁLKOVÁ, Zdenka; ULLMANNOVÁ, Ludmila. Radiační ochrana při práci se zdroji ionizující záření v nukleární medicině [online]. Ostrava: Technicko-fyzikální úsek KNM, 2006, [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  11. a b HORÁČEK, Filip. Technik omylem vypnul dukovanskou elektrárnu. Škoda je osm milionů [online]. iDNES.cz, 2010-01-08, [cit. 2016-03-13]. Dostupné online.  
  12. Reaktory 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Dukovany se odstavují [online]. Dukovany: ČEZ, 5. 11. 2014. Dostupné online.  
  13. Reaktory 3. a 4. bloku Jaderné elektrárny Dukovany opět najíždějí na výkon [online]. Dukovany: ČEZ, 19. 11. 2014. Dostupné online.  
  14. ČEZ. Výroční zpráva 2007 [online]. Praha: ČEZ, 2007, [cit. 2012-10-06]. S. 144-145. Dostupné online.  
  15. ČEZ: Elektrárna v Dukovanech se za 20 let zaplatila dvakrát [online]. ekolist.cz, 2005-05-23, [cit. 2011-05-28]. Dostupné online.  
  16. Historie a současnost EDU [online]. ČEZ, [cit. 2011-05-29]. Dostupné online.  
  17. ČEZ. Provoz jaderných elektráren ČEZ, a.s. v roce 2008 [online]. Praha: ČEZ, 2008, [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  18. a b BURKET, Daneš. Dukovanský palivový cyklus byl v roce 2005 zase o krok lepší. Zpravodaj ČNS [online]. 2006-01-19, roč. 2006, čís. 01 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  19. ZÁCHA ŽELEZNÝ, Pavel; ŽELEZNÝ, Václav. Reakce na článek z 27.10.98, str.8 - Čínský syndrom po česku. Zpravodaj ČNS [online]. 2006-09-01, roč. 1998, čís. 9 [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  20. ČEZ. Informační centrum [online]. Praha: ČEZ, [cit. 2012-10-06]. Dostupné online.  
  21. ČHMÚ. Odbor profesionální staniční sítě [online]. ČHMÚ, [cit. 2015-12-28]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]