Lubomír Zaorálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek
Lubomír Zaorálek

10. ministr zahraničních věcí ČR
Úřadující
Ve funkci od:
29. ledna 2014
Předseda vlády Bohuslav Sobotka
Předchůdce Jan Kohout

4. předseda
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
11. července 2002 – 15. června 2006
Předchůdce Václav Klaus
Nástupce Miloslav Vlček

1. místopředseda
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
24. června 2010 – 28. srpna 2013
Předchůdce Miroslava Němcová
Nástupce Jaroslava Jermanová

Místopředseda
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
14. srpna 2006 – 3. června 2010

Místopředseda ČSSD
Úřadující
Ve funkci od:
21. března 2009

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013
Ve funkci:
1. června 1996 – 28. srpna 2013

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
30. ledna 1990 – 5. června 1990

Zastupitel města Ostrava
(v letech 1990–1996 také radní města)
Ve funkci:
24. listopadu 1990 – 1996
Stranická příslušnost
Členství ČSS (1986–1989)
OF (1989–1991)
OH (1991–1994)
ČSSD (od 1994)

Narození 6. září 1956 (60 let)
Ostrava
Československo Československo
Choť rozvedený
Vztahy Petr Kajnar (bývalý švagr)
Děti tři děti
Alma mater UJEP v Brně
Profese politik
Náboženství římskokatolické[1]
Podpis Lubomír Zaorálek, podpis
Commons Kategorie Lubomír Zaorálek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lubomír Zaorálek (* 6. září 1956 Ostrava) je český politik, člen ČSSD a od ledna 2014 ministr zahraničních věcí Sobotkovy vlády. Od roku 1996 zasedá v Poslanecké sněmovně Parlamentu. V letech 2002–2006 působil jako předseda dolní komory.

Po sametové revoluci byl v lednu 1990 kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, v níž setrval do červnových voleb téhož roku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vzdělání a období do sametové revoluce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1982 ukončil studium na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně, na Filozofické fakultě obory marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie.[2] Podle svých slov se však přihlásil na obor „Filosofie“ a k jeho přejmenování na „Marxisticko-leninská filozofie a politická ekonomie“ došlo až během Zaorálkových studií. Během nich ve svých pracích, jak sám tvrdí, neobdivoval marxismus či leninismus, nýbrž se především zajímal o Tomáše Akvinského.[3] Po ukončení studia pracoval v Československé televizi Ostrava jako dramaturg. Podílel se např. na seriálu Velké sedlo.[4] Od roku 1986 do 1989 byl zaměstnán u Československé socialistické strany. V listopadu 1989 patřil mezi spoluzakladatele Občanského fóra v Ostravě.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Je rozvedený a má tři děti. Jeho bývalým švagrem je bývalý ostravský primátor Petr Kajnar.[5]

Politická kariéra od roku 1989[editovat | editovat zdroj]

Profesně byl k roku 1990 uváděn jako politický pracovník (v té době také začal přednášet v Ostravě[6]), bytem Ostrava-Kunčice.[7]

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do Sněmovny lidu (volební obvod č. 113 - Ostrava II, Severomoravský kraj) jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za Občanské fórum. Ve federálním parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990.[8][9]

V roce 1994 vstoupil do ČSSD v rámci vlny rozšiřování sociální demokracie o politiky menších levicových a liberálních stran.[10] V ČSSD se dlouhodobě věnuje otázkám politické a sociální filozofie, problematice Moravskoslezského kraje, či zahraniční politice.

Ve volbách v roce 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ČSSD a poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1998, volbách roku 2002, volbách roku 2006 i volbách roku 2010.[11] V letech 20022006 byl předsedou Poslanecké sněmovny. V letech 2010 až 2013 působil jako 1. místopředseda Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky a stínový ministr zahraničních věcí ČSSD. Je také předsedou představenstva Masarykovy demokratické akademie.[12]

Ministr zahraničních věcí[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Moravskoslezském kraji jako lídr ČSSD a znovu získal poslanecký mandát.[13] V lednu 2014 se stal kandidátem ČSSD na post ministra zahraničních věcí ve vládě Bohuslava Sobotky.[14] Dne 29. ledna 2014 byl do této funkce jmenován.

Lubomír Zaorálek a izraelský prezident Re'uven Rivlin, duben 2016

Dne 29. dubna 2014 podepsal spolu se svým čínským protějškem Wang I prohlášení o prohloubení vzájemné politické a ekonomické spolupráce. V textu mimo jiné stojí, že "Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě". To vyvolalo vlnu nevole zejména u opozičních pravicových stran.

Na 38. sjezdu ČSSD v březnu 2015 byl již po čtvrté zvolen místopředsedou strany, získal 526 hlasů.[15] Tuto funkci obhájil i na 39. sjezdu ČSSD v Brně v březnu 2017. Hlas mu dalo 591 delegátů.[16]

V červnu 2016 odmítl označit masakr Arménů v Osmanské říši za genocidu a uvedl, že "hodnocení, kdo za to nese zodpovědnost, bych ponechal především nezávislým historikům."[17]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 bude lídrem ČSSD v Moravskoslezském kraji.[18] Po rezignaci Bohuslava Sobotky se v polovině června 2017 stal volebním lídrem ČSSD pro volby v roce 2017 a zároveň kandidátem strany na post premiéra.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/040schuz/s040065.htm#r4
  2. fragmenty.cz [online]. fragmenty.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. PÁLKOVÁ, Šárka. Peake: Pane Zaorálku, řečníte jako absolvent katedry marxismu-leninismu. Lidovky.cz [online]. 2013-01-06 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.  
  4. ČSFD – seriál Velké sedlo [online]. csfd.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  5. Ostravský primátor Kajnar napadl u soudu kandidátku vlastní ČSSD
  6. http://lubomirzaoralek.cz/zivotopis.php
  7. NÁVRH na volbu - nových poslanců Sněmovny lidu (příloha 1) [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  9. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  10. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1471. (česky)  
  11. Lubomír Zaorálek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  12. masarykovaakademie.cz [online]. masarykovaakademie.cz, [cit. 2012-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  13. Kandidáti pro Moravskoslezský kraj [online]. ČSSD, [cit. 2013-08-29]. Dostupné online.  
  14. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06, [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.  
  15. Sjezd ČSSD napoprvé zvolil Sobotkovu vysněnou sestavu. Novinky.cz [online]. 2015-03-13 [cit. 2015-03-13]. Dostupné online.  
  16. V čele ČSSD Sobotku a Chovance nově doplní Birke a Dolínek. Česká televize [online]. 2017-03-10 [cit. 2017-03-11]. Dostupné online.  
  17. "Genocidu Arménů by měl odsoudit i český parlament, prohlásil Zeman v Jerevanu". Novinky. 8. června 2016.
  18. Předsednictvo ČSSD schválilo kandidátky ve všech krajích, o jejich definitivní podobě rozhodnou členové [online]. ČSSD, 2017-05-19, [cit. 2017-05-20]. Dostupné online.  
  19. Sobotka rezignoval na post předsedy ČSSD. Babiš ho označil za zbabělce, který opouští potápějící se loď. iHNed.cz [online]. 2017-06-14 [cit. 2017-06-17]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]