Petr Drulák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D.
Petr Drulák na konferenci Federalismus a Evropa (2012)
Petr Drulák na konferenci Federalismus a Evropa (2012)

1. náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
7. února 2014 – 30. června 2015
Předchůdce Jiří Schneider
Nástupce funkce zanikla

6. velvyslanec ČR ve Francii
Ve funkci:
23. února 2017 – 20. prosince 2019
Předchůdce Marie Chatardová
Nástupce Michel Fleischmann

Narození 16. září 1972 (48 let)
Alma mater VŠE v Praze
University of Antwerp
Ocenění Cena Edvarda Beneše (1996)
velkodůstojník Národního řádu za zásluhy (2019)
Commons Petr Drulák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Drulák (* 16. září 1972)[1] je český politolog, v letech 20042013 ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, v letech 2014 až 2015 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR[2], v letech 2017 až 2019 velvyslanec ČR ve Francii.

Studium a akademická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990 studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze se zaměřením na mezinárodní obchod a v roce 1993 získal bakalářský titul. V roce 1994 pokračoval tamtéž inženýrským studiem mezinárodní politiky a filozofie, když předtím v mezidobí odešel studovat mezinárodní ekonomii a politiku na Antverpskou univerzitu. Po získání inženýrského titulu na VŠE v roce 1996 pokračoval doktorským studiem, které završil v roce 2000 dizertací na téma Interpretace vzniku studené války.[3]

Do roku 2004 působil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE jako asistent s výukou předmětů Tvorba zahraniční politiky a Teorie mezinárodních vztahů.[3][4] Od září 2003 do ledna 2004 byl jako Jean Monnet Fellow na European University Institute ve Florencii. Následně v letech 2005 až 2012 působil Petr Drulák na Institutu politologických studií a Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd jako docent a od roku 2012 jako profesor politologie. Na institutech FSV vyučoval předměty jako „Theory of International Relations I“, „Kapitoly z dějin zemí Beneluxu“ a „Metodologie výzkumu“.[5]

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od 7. února 2014[4] se stal 1. náměstkem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, když v této pozici vystřídal Jiřího Schneidera.[6] Ke konci června 2015 v této funkci skončil a stal se pak politickým tajemníkem ministerstva a ředitelem Kabinetu ministra,[7] jehož úkolem byla příprava koncepčních materiálů k české zahraniční politice. Ke změně došlo přesně v době, kdy zákon o státní službě převedl státní úředníky z pracovního do služebního poměru a rozdělil ministerské náměstky na „politické“, zastupující ministra, a „odborné“, řídící konkrétní sekce. Politickým náměstkem člena vlády se pak stal Lukáš Kaucký.[8] Ke konci srpna 2016 se rozhodl na Ministerstvu zahraničních věcí ČR skončit úplně.[9]

V letech 2004 až 2013 působil jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, kde začal svoji kariéru v roce 1998, když nastoupil do pozice výzkumného pracovníka, následně pracoval na pozici vedoucího vědeckého oddělení, předsedy redakční rady a šéfredaktora časopisu Mezinárodní vztahy. Předtím než se stal ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, působil tři roky na pozici zástupce ředitele.[5]

Dne 23. února 2017 předal v Elysejském paláci v Paříži pověřovací listiny do rukou francouzského prezidenta Françoise Hollanda a stal se tak mimořádným a zplnomocněným velvyslancem České republiky ve Francii.[10] Funkci vykonával do prosince 2019.[11]

Názory[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007, když vrcholily spory o americký radar v Brdech a o Lisabonskou smlouvu, napsal do Hospodářských novin článek Dohodněte se o radaru i ústavě,[12] v němž nabádal politiky, aby se dohodli na přijetí radaru i smlouvy, čímž by podpořili vazby s USA a zároveň upevnili pozici České republiky v Evropské unii.[13] Podobný postoj k těmto tématům vyjádřil i v dalších komentářích.[14][15]

V listopadu 2007 vedl na stránkách Lidových novin spor s Václavem Klausem o pojetí ekonomické a ekologické rovnováhy.[16][17][18]

V dubnu 2009 ve svém článku v Lidových novinách kritizoval českou politickou elitu představovanou parlamentními stranami a vyzýval k jejímu nahrazení novou elitou po vzoru širokého hnutí typu Občanského fóra.[19][20] Téhož roku vydal u nakladatelství Portál knihu Metafory studené války: interpretace politického fenoménu, kterou navázal na téma své dizertační práce.[21]

V prosinci 2010 ve svém komentáři v Hospodářských novinách kritizoval internetový server WikiLeaks za publikaci amerických diplomatických dokumentů.[22]

V prosinci 2012 vydal u Sociologického nakladatelství SLON knihu Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi,[23][24] v níž formuloval své kritické názory vůči české politice[25][26] a navrhoval radikální změnu způsobu řízení země.[13]

V roce 2014 už v pozici 1. náměstka ministra zahraničí vzbudil pozornost vymezením se vůči dosavadní lidskoprávní zahraniční politice, která dle jeho soudu byla příliš konfrontační, chybná a škodlivá.[27] Podobně kriticky se vyjádřil i těsně před nástupem do funkce ve svém komentáři pro Deník Referendum[28] a už v říjnu 2013 tamtéž shrnul svůj postoj do výroku: „Ekonomická diplomacie musí překonat klausovský neoliberalismus, podpora lidských práv havlovský neokonzervativismus.“[29]

V roce 2020 se na stránkách českých medií obhajoval závěry knihy Tajnosti levice. Od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu, kterou napsal francouzský filozof Jean-Claude Michéa, kde tvrdí, že „Michéa důsledně sdílí Laschovu kritiku kapitalismu, kulturní konzervativismus i schopnost dívat na základní otázky společnosti zdola, tj. z perspektivy její chudší a slabší části. Snad se nedopustíme žádného násilí vůči jednomu či druhému, pokud je oba budeme považovat za představitele určitého konzervativního socialismu, který není ani liberální, ani komunistický“.[30] [31][32][33][34][35][36] Kritizuje kulturní (liberální) levici za opuštění sociální otázky a svých voličů a navrhuje návrat k češství jako způsobu nápravy problému dneška. Drulák používá příměr o pekaři, který prý „před lety měl dobré pečivo a lidi k němu rádi chodili. Pak z nějakých důvodů přestal péct a začal nakupovat hotové produkty ve velkoobchodu“. Poukazuje na to, že normy, kterým často věříme, že jsou univerzální, tak tomu často není (lidská práva a jejich šíření po světě) a že motor hedónismu (globální neoliberální kapitalismus) není tak efektivní (globální finanční krize) jak jejich ideologové věřili.[37] [38] Profesor Drulák poukazuje na to, že je nutné znovu promyslet definici národa a vyvarovat se omylům porevolučních let: [39][40][38] [41][42][43] [44][45][46][47][48][49]

Společenství národní solidarity ("Bratrství") se má opírat o logiku daru a nikoliv o tržní logiku a ani o soulad s abstraktními právními normami. Národ představuje místo lidskosti ve světě ovládané trhem a abstraktními právními normami. Umožňuje uskutečňovat horizontální humanismus založeném na daru a jeho opětování (Lidskost konkrétní a horizontální, uskutečňovanou v každodenním sousedském soužití uvnitř národa, kde nejde o lidskost abstraktní a vertikální (ideály humanitní u Masaryka a Lidská práva u Havla)). Poukazuje na spojení obou větví liberalismu kdy pravicoví liberálové (tržní liberálové) si hledí budování globálního kapitalismu, ti levicoví (právní a kulturní liberálové) sní o budování občanské společnosti a globálním exportu demokracie a lidských práv. Národ nepotřebují a "svůj pohled silně opírají o "bizarní" Patočkův spis "Co jsou Češi."[38]

Ve sborníku Sametová budoucnost?[50][51] uvádí, že bychom měli založit společnost na demokracii, češství a Evropě jako cestu jak nalézt nový vztah k Západu a k navrhnutí alternativy k liberálnímu kapitalismu (Drulák to nazývá socialismus očištěný od marxismu a liberalismu). Středem zájmů musí být obrana obyčejného člověka a jeho důstojnosti tak jak na počátku fungovala Polská Solidarita (obnovení přirozených vazeb mezi lidmi). Základní imperativ řešení musí být sociálně spravedlivý a měl by směřovat ke zmenšování nerovností. Neměla by být založena na neověřené utopii prováděné elitou. Uvádí, že k Západu se musíme naučit vztahovat politicky a nikoliv identitou…. Česko je součástí Západu, byť součástí nesamozřejmou. Lze hrát hru. Ve hře se vytváří silový vztah mezi Českem a západními partnery…. Hra pak spočívá v uplatňování vlastní definice světa a priorit, získávání výhod, přijetí ztrát, hledání kompromisů, účasti na kolektivním úsilí.[52][38][53] Drulák upozorňuje na probíhající krizi liberálního státu v novém, pandemickém kontextu a s ohledem na budoucnost Evropy v rámci měnících se mezinárodních vztahů.[54] Považuje soudržnost společnosti za základní kategorii. Náklady převodu na nízkouhlíkovou ekonomiku ponesou nižší a střední třídy, tedy hrozí další prohloubení nerovnosti, také digitalizace povede ke zvyšování nerovnosti. Drulák kritizoval média, jež selhávají a přispívají dle jeho mínění ke společenskému rozkladu.[55]

Profesor Drulák se vyprofiloval jako významný kritik lidskoprávní zahraniční politiky podle nějž "nemá o lidských právech v zahraniční politice smysl mluvit". [56][57][58][59][60][61][62] Tvrdí, že se jedná o zhoubnou představu, kterou je třeba od základu odmítnout, protože "těžko bychom našli stát, který dokáže věrohodně prosazovat lidská práva, aby vyhověl jejich univerzalistické povaze a nepostupoval selektivně". Kritizuje Havla a jeho pojetí lidských práv, za to že zdiskreditoval myšlenku všeobecně platných lidských práv a potvrdil, že jsou pouze nástrojem nátlaku proti rivalům, které je kontraproduktivní a přitom plané moralizování je neskutečně levné ("Jediné, co na tom prosperuje, je náš vlastní morální exhibicionismus. A přesně to je to dědictví Havla, které je třeba odmítnout").[63][64][65][66] Tvrdí, že je nutné opustit lidská práva a navrátit "ochranu jednotlivce tam, kde až do sedmdesátých let byla, pod křídla svrchovaného státu. Stát musí uplatnit svoji svrchovanost především vůči hlavním nositelům lidskoprávní ideologie: mezinárodním organizacím, aktivistům a justici".[57][67][68][69][70] Cílem profesora Druláka je "obecný cíl, k nimž odvržení lidskoprávní ideologie směřuje: obnovu státu, který je potřeba k naplňování veřejného zájmu, obnovu svobody a demokracie, jež jsou oklešťovány soudci a aktivisty, obnovu humanitární solidarity zdiskreditované ideologizací a zamezení násilí, které lidská práva vyvolávají. Speciálně českým bonusem je překonání jedné zavádějící legendy a odhození zbytečné zahraničněpolitické zátěže".[57]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Výběr samostatných monografií z fondu Národní knihovny ČR:

  • Teorie mezinárodních vztahů, 2003, 2010.
  • Tvorba a analýza zahraniční politiky, 2007, 2011.
  • Metafory studené války : interpretace politického fenoménu, 2009.
  • Politika nezájmu : Česko a Západ v krizi, 2012.
  • Umění, mystika a politické jednání, 2016.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Drulák, Petr, 1972- [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  2. Lidovky [online]. MAFRA, a. s., 2015-07-01. Dostupné online. 
  3. a b Prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. [online]. Praha: Ústav mezinárodních vztahů [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  4. a b PR FMV. Absolvent a bývalý pedagog FMV, prof. Petr Drulák, jmenován náměstkem ministra zahraničních věcí [online]. Praha: FMV VŠE, 2014-02-10 [cit. 2014-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-26. 
  5. a b Ústav mezinárodních vztahů [online]. Dostupné online. 
  6. Lidovky.cz, ČTK. Zábrany padly. Zaorálek s Dienstbierem u prezidenta prošli. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2014-01-28 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  7. Petr Drulák [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2015-07-07]. Dostupné online. 
  8. ČT24. Drulák končí jako Zaorálkův náměstek, na ministerstvu zůstává. ČT24 [online]. Česká televize, 2015-07-01 [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. 
  9. Drulák končí na zahraničí, nepohodl se s ministrem. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 2016-07-08 [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. 
  10. Velvyslanec Petr Drulák předal francouzskému prezidentu François Hollandovi pověřovací listiny [online]. Velvyslanectví České republiky v Paříži, 2017-02-23 [cit. 2017-02-27]. Dostupné online. 
  11. Velvyslanec Petr Drulák končí svoji misi ve Francii [online]. Velvyslanectví České republiky v Paříži, 2019-12-20 [cit. 2020-02-01]. Dostupné online. 
  12. DRULÁK, Petr. Dohodněte se o radaru i ústavě. Hospodářské noviny [online]. Economia, a.s., 2007-02-16 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 
  13. a b KUNDRA, Ondřej. Škůdce v říši neokonů. Respekt. 2014-06-16, roč. 25, čís. 25, s. 32–33. ISSN 0862-6545. 
  14. DRULÁK, Petr. Kdo staví radar: mučitelé z USA?. Hospodářské noviny [online]. Economia, a.s., 2008-03-19 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  15. DRULÁK, Petr. Malý Čech jde do velkého světa. Hospodářské noviny [online]. Economia, a.s., 2009-10-21 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  16. DRULÁK, Petr. Klaus a ekologové v zajetí rovnováhy. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-11-10 [cit. 2007-11-22]. (ve webovém archivu). Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  17. KLAUS, Václav. Klaus: Pan Drulák v zajetí neznalostí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-11-19 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  18. DRULÁK, Petr. Slabiny Klausovy argumentace. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-11-21 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  19. DRULÁK, Petr. Bojkotujme volby, ať žije revoluce. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2009-04-18 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  20. BUCHERT, William. VILIAM BUCHERT: Zaorálkův náměstek, Petr Drulák, vyzýval k bojkotu voleb a hanil ČSSD. Reflex [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 2014-02-06 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  21. MORAVCOVÁ, Dagmar. Petr Drulák: Metafory studené války. Interpretace politického fenoménu. Mezinárodní vztahy. 2009, roč. 45, čís. 2, s. 153–157. Dostupné online [cit. 2014-06-29]. Dostupné také na: [2]. 
  22. DRULÁK, Petr. WikiLeaks: od demokracie k pornu. Hospodářské noviny [online]. Economia, a.s., 2010-12-01 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  23. DRULÁK, Petr. Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi [online]. Sociologické nakladatelství [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  24. Detaily knihy: Politika nezájmu: Česko a Západ v krizi [online]. Mezinárodní vztahy [cit. 2014-06-29]. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  25. CABADA, Ladislav. Jak opravit západní demokracii? Bratrství jako náprava neoliberálního sobectví. Mezinárodní vztahy. 2014, roč. 49, čís. 2, s. 81–87. Dostupné online [cit. 2014-06-29]. 
  26. SLAČÁLEK, Ondřej. Třikrát denně revoluci. A2. 2013-01-16, roč. 13, čís. 2. Dostupné online [cit. 2014-06-29]. ISSN 1803-6635. 
  27. ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina. Havlovská politika byla chybná a škodlivá, tvrdí český diplomat. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2014-05-30 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  28. DRULÁK, Petr. Lidská práva v zahraniční politice aneb od snění k naivitě. A zpět?. Deník Referendum [online]. 2014-01-13 [cit. 2014-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-08. 
  29. DRULÁK, Petr. Probudí se česká zahraniční politika?. Deník Referendum [online]. 2013-10-11 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. [nenalezeno v uvedeném zdroji]
  30. AUTOR., Michéa, Jean-Claude (1950- ). Tajnosti levice : od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu. [s.l.]: Masarykova demokratická akademie Dostupné online. ISBN 978-80-87348-63-5, ISBN 80-87348-63-X. OCLC 1236061867 
  31. DRULÁK, Petr. Petr Drulák: Úkolem levice je postarat se o ty, o které se nestará nikdo. Literární noviny [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  32. Útěk před spravedlností. Polemický esej Petra Druláka - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  33. Masarykova demokratická akademie – Drulák, Keller: Proč konzervativní socialismus? [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  34. Petr Drulák: Obrana konzervativního socialismu. Deník Referendum [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  35. A2larm [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  36. Esej Petra Druláka: Poručíme větru, dešti? - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  37. DRULÁK, Petr. Zachrání nás pohanství před liberální totalitou? Úvaha nad knihou Alaina de Benoist Být pohanem (Sol Noctis, Zvolen 2019). Literární noviny [online]. 12/2019. 
  38. a b c d DRULÁK, Petr; HLAVÁČEK, Petr. NIKOLIV IDEÁLY, NÝBRŽ VZTAHY HUMANITNÍ. IN: PETR HLAVÁČEK (2019), NESAMOZŘEJMÝ NÁROD?. 1. vyd. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-3038-2. S. 69-85. 
  39. Masarykova demokratická akademie – Drulák, Keller: Proč konzervativní socialismus? [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  40. Masarykova demokratická akademie – Drulák: Milan Kundera – český spisovatel a občan [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  41. Evropa bez smíchu? Esej Petra Druláka k devadesátinám Milana Kundery - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  42. Petr Drulák: Kočičínský svět - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  43. Petr Drulák: Moc proměn a proměny moci - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  44. Petr Drulák: Antigona odchází - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  45. Masarykova demokratická akademie – Drulák: Populismus je legitimní reakce na selhání tradičních stran [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  46. DRULÁK, Petr. Český (ne)zájem: Nevládní tlampače. Literární noviny [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  47. DRULÁK, Petr. Český (ne)zájem: Ministerstvo, které zmizelo. Literární noviny [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  48. DRULÁK, Petr. Český (ne)zájem: O penězích a politice. Literární noviny [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  49. Čína v zajetí Sinopsis. !Argument [online]. 2020-06-16 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  50. DRULÁK, Petr; AGHA, Petr. Za socialistický Západ! In: Sametová budoucnost?. Praha: Masarykova demokratická akademie, 2019. ISBN 978-80-87348-66-6. 
  51. Masarykova demokratická akademie – Agha, Drulák (eds.): Sametová budoucnost? Eseje o naší současnosti [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  52. PRIMA, F. T. V. Kauza „ricin“ ukazuje na krajní neprofesionalitu Rusů, míní bývalý náměstek Drulák. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  53. Rozbíjet evropský rozpočet požadavky na stav demokracie znamená rozbíjet EU, tvrdí bývalý diplomat Drulák. Plus [online]. 2020-12-11 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  54. DRULÁK, Petr. Bolestivý nedostatek bolesti. In: Pandemie covid-19: Konec neoliberální globalizace?. 1. vyd. Praha: Argument OVIA z.s., 2020. ISBN 978-80-907365-6-6. 
  55. Prognóza roku 2030: Česká republika ve světovém a evropském kontextu - ceskapozice.lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. 2021-01-23 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  56. DRULÁK, Petr. Český (ne)zájem: Mali a budoucnost Evropy. Literární noviny [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  57. a b c DRULÁK, Petr. Lidská práva jako hrozba pro zahraniční politiku, O černobílém vidění světa lidskoprávních organizací. In: Lidská práva jako profilové téma české zahraniční politiky [online]. Praha: Ústav mezinárodní vztahů, 2020. Dostupné online. 
  58. Host: Petr Drulák, bývalý velvyslanec ČR ve Francii. Dvojka [online]. 2020-12-10 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  59. ZELENKA, Jakub. Vystrčil si cestou na Tchaj-wan dělá kariéru. Nemůžeme Číňanům říkat, jaká mají mít lidská práva, míní exnáměstek Drulák. Deník N [online]. 2020-09-07 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  60. Petr Drulák: Návštěva Tchaj-wanu je iracionální provokace. E15.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  61. Host: Petr Drulák, bývalý velvyslanec ČR ve Francii • mujRozhlas. www.mujrozhlas.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  62. Jen ať se politici bojí. Hnutí žlutých vest je inspirace, říká bývalý český velvyslanec ve Francii. HlídacíPes.org [online]. 2020-01-27 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  63. Bývalý velvyslanec Drulák: Mluvit o lidských právech nemá smysl, dědictví Havla je třeba odmítnout. HlídacíPes.org [online]. 2020-02-01 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  64. Evropan Milan Kundera - PDF Free Download. docplayer.cz [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  65. Petr Drulák pro !Argument: Část Západu stále žije v 90. letech. Havel nahrazoval politický úsudek morálním reflexem. !Argument [online]. 2020-07-08 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  66. SUŠOVÁ-SALMINEN, Veronika. Mezi Kunderou a částí českých intelektuálů je problém, říká Petr Drulák. !Argument [online]. 2020-07-17 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  67. KOMENTÁŘ: Bída evropského rozpočtu. iDNES.cz [online]. 2020-12-25 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  68. KOMENTÁŘ: Assange a vychýlený morální kompas západních demokracií. iDNES.cz [online]. 2021-01-09 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. 
  69. DRULÁK, Petr. Právní stát proti demokracii: Bitva o evropský rozpočet. !Argument [online]. 2020-12-08 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  70. Ústavní soud: převrat, psychoterapie nebo korupce?. !Argument [online]. 2021-02-05 [cit. 2021-02-11]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]