Petr Drulák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D.
Petr Drulák na konferenci Federalismus a Evropa (2012)

1. náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
7. února 2014 – 30. června 2015
Předchůdce Jiří Schneider
Nástupce funkce zanikla

6. velvyslanec ČR ve Francii
Úřadující
Ve funkci od:
23. února 2017
Předchůdce Marie Chatardová

Narození 16. září 1972 (45 let)
Alma mater VŠE v Praze
University of Antwerp
Commons Kategorie Petr Drulák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Drulák (* 16. září 1972)[1] je český politolog, v letech 20042013 ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, od února 2014 do konce června 2015 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR[2], od února 2017 velvyslanec ČR ve Francii.

Studium a akademická činnost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990 studoval na Vysoké škole ekonomické v Praze se zaměřením na mezinárodní obchod a v roce 1993 získal bakalářský titul. V roce 1994 pokračoval tamtéž inženýrským studiem mezinárodní politiky a filozofie, když předtím v mezidobí odešel studovat mezinárodní ekonomii a politiku na Antverpskou univerzitu. Po získání inženýrského titulu na VŠE v roce 1996 pokračoval doktorským studiem, které završil v roce 2000 dizertací na téma Interpretace vzniku studené války.[3]

Do roku 2004 působil na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE jako asistent s výukou předmětů Tvorba zahraniční politiky a Teorie mezinárodních vztahů.[3][4] Od září 2003 do ledna 2004 byl jako Jean Monnet Fellow na European University Institute ve Florencii. Následně v letech 2005 až 2012 působil Petr Drulák na Institutu politologických studií a Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd jako docent a od roku 2012 jako profesor politologie. Na institutech FSV vyučoval předměty jako „Theory of International Relations I“, „Kapitoly z dějin zemí Beneluxu“ a „Metodologie výzkumu“.[5]

Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od 7. února 2014[4] se stal 1. náměstkem ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, když v této pozici vystřídal Jiřího Schneidera.[6] Ke konci června 2015 v této funkci skončil a stal se pak politickým tajemníkem ministerstva a ředitelem Kabinetu ministra,[7] jehož úkolem byla příprava koncepčních materiálů k české zahraniční politice. Ke změně došlo přesně v době, kdy zákon o státní službě převedl státní úředníky z pracovního do služebního poměru a rozdělil ministerské náměstky na „politické“, zastupující ministra, a „odborné“, řídící konkrétní sekce. Politickým náměstkem člena vlády se pak stal Lukáš Kaucký.[8] Ke konci srpna 2016 se rozhodl na Ministerstvu zahraničních věcí ČR skončit úplně.[9]

V letech 2004 až 2013 působil jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, kde začal svoji kariéru v roce 1998, když nastoupil do pozice výzkumného pracovníka, následně pracoval na pozici vedoucího vědeckého oddělení, předsedy redakční rady a šéfredaktora časopisu Mezinárodní vztahy. Předtím než se stal ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů, působil tři roky na pozici zástupce ředitele.[5]

Dne 23. února 2017 předal v Elysejském paláci v Paříži pověřovací listiny do rukou francouzského prezidenta Françoise Hollanda a stal se tak mimořádným a zplnomocněným velvyslanec České republiky ve Francii.[10]

Názory[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007, když vrcholily spory o americký radar v Brdech a o Lisabonskou smlouvu, napsal do Hospodářských novin článek Dohodněte se o radaru i ústavě,[11] v němž nabádal politiky, aby se dohodli na přijetí radaru i smlouvy, čímž by podpořili vazby s USA a zároveň upevnili pozici České republiky v Evropské unii.[12] Podobný postoj k těmto tématům vyjádřil i v dalších komentářích.[13][14]

V listopadu 2007 vedl na stránkách Lidových novin spor s Václavem Klausem o pojetí ekonomické a ekologické rovnováhy.[15][16][17]

V dubnu 2009 ve svém článku v Lidových novinách kritizoval českou politickou elitu představovanou parlamentními stranami a vyzýval k jejímu nahrazení novou elitou po vzoru širokého hnutí typu Občanského fóra.[18][19] Téhož roku vydal u nakladatelství Portál knihu Metafory studené války: interpretace politického fenoménu, kterou navázal na téma své dizertační práce.[20]

V prosinci 2010 ve svém komentáři v Hospodářských novinách kritizoval internetový server WikiLeaks za publikaci amerických diplomatických dokumentů.[21]

V prosinci 2012 vydal u Sociologického nakladatelství SLON knihu Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi,[22][23] v níž formuloval své kritické názory vůči české politice[24][25] a navrhoval radikální změnu způsobu řízení země.[12]

V roce 2014 už v pozici 1. náměstka ministra zahraničí vzbudil pozornost vymezením se vůči dosavadní lidsko-právní zahraniční politice, která dle jeho soudu byla příliš konfrontační, chybná a škodlivá.[26] Podobně kriticky se vyjádřil i těsně před nástupem do funkce ve svém komentáři pro Deník Referendum[27] a už v říjnu 2013 tamtéž shrnul svůj postoj do výroku: „Ekonomická diplomacie musí překonat klausovský neoliberalismus, podpora lidských práv havlovský neokonzervativismus.“[28]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Drulák, Petr, 1972- [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  2. Lidovky [online]. 2015-07-01. Dostupné online. 
  3. a b Prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D. [online]. Praha: Ústav mezinárodních vztahů [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  4. a b PR FMV. Absolvent a bývalý pedagog FMV, prof. Petr Drulák, jmenován náměstkem ministra zahraničních věcí [online]. Praha: FMV VŠE, 2014-02-10 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  5. a b Ústav mezinárodních vztahů [online]. Dostupné online. 
  6. Lidovky.cz, ČTK. Zábrany padly. Zaorálek s Dienstbierem u prezidenta prošli. Lidovky.cz [online]. 2014-01-28 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  7. Petr Drulák [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2015-07-07]. Dostupné online. 
  8. ČT24. Drulák končí jako Zaorálkův náměstek, na ministerstvu zůstává. Česká televize [online]. 2015-07-01 [cit. 2015-07-01]. Dostupné online. 
  9. Drulák končí na zahraničí, nepohodl se s ministrem. Novinky.cz [online]. 2016-07-08 [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. 
  10. Velvyslanec Petr Drulák předal francouzskému prezidentu François Hollandovi pověřovací listiny [online]. Velvyslanectví České republiky v Paříži, 2017-02-23 [cit. 2017-02-27]. Dostupné online. 
  11. DRULÁK, Petr. Dohodněte se o radaru i ústavě. Hospodářské noviny [online]. 2007-02-16 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 
  12. a b KUNDRA, Ondřej. Škůdce v říši neokonů. Respekt. 2014-06-16, roč. 25, čís. 25, s. 32–33. ISSN 0862-6545. 
  13. DRULÁK, Petr. Kdo staví radar: mučitelé z USA?. Hospodářské noviny [online]. 2008-03-19 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  14. DRULÁK, Petr. Malý Čech jde do velkého světa. Hospodářské noviny [online]. 2009-10-21 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  15. DRULÁK, Petr. Klaus a ekologové v zajetí rovnováhy. Lidovky.cz [online]. 2007-11-10 [cit. 2007-11-22]. (ve webovém archivu). Dostupné online. 
  16. KLAUS, Václav. Klaus: Pan Drulák v zajetí neznalostí. Lidovky.cz [online]. 2007-11-19 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  17. DRULÁK, Petr. Slabiny Klausovy argumentace. Lidovky.cz [online]. 2007-11-21 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  18. DRULÁK, Petr. Bojkotujme volby, ať žije revoluce. Lidovky.cz [online]. 2009-04-18 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  19. BUCHERT, William. VILIAM BUCHERT: Zaorálkův náměstek, Petr Drulák, vyzýval k bojkotu voleb a hanil ČSSD. Reflex [online]. 2014-02-06 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  20. MORAVCOVÁ, Dagmar. Petr Drulák: Metafory studené války. Interpretace politického fenoménu. Mezinárodní vztahy. 2009, roč. 45, čís. 2, s. 153–157. Dostupné online [cit. 2014-06-29]. Dostupné také na: [2]. 
  21. DRULÁK, Petr. WikiLeaks: od demokracie k pornu. Hospodářské noviny [online]. 2010-12-01 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  22. DRULÁK, Petr. Politika nezájmu. Česko a Západ v krizi [online]. Sociologické nakladatelství [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  23. Detaily knihy: Politika nezájmu: Česko a Západ v krizi [online]. Mezinárodní vztahy [cit. 2014-06-29]. Dostupné online.  – neplatný odkaz !
  24. CABADA, Ladislav. Jak opravit západní demokracii? Bratrství jako náprava neoliberálního sobectví. Mezinárodní vztahy. 2014, roč. 49, čís. 2, s. 81–87. Dostupné online [cit. 2014-06-29]. 
  25. SLAČÁLEK, Ondřej. Třikrát denně revoluci. A2. 2013-01-16, roč. 13, čís. 2 Dostupné online [cit. 2014-06-29]. ISSN 1803-6635. 
  26. ŠAFAŘÍKOVÁ, Kateřina. Havlovská politika byla chybná a škodlivá, tvrdí český diplomat. Lidovky.cz [online]. 2014-05-30 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  27. DRULÁK, Petr. Lidská práva v zahraniční politice aneb od snění k naivitě. A zpět?. Deník Referendum [online]. 2014-01-13 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 
  28. DRULÁK, Petr. Probudí se česká zahraniční politika?. Deník Referendum [online]. 2013-10-11 [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]