Vietnamská menšina v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vietnamská menšina v Česku
Người Việt tại Séc
Monika Leová, moderátorka a modelka
Monika Leová, moderátorka a modelka
Populace
cca 60 000
Jazyk(y)
vietnamština, čeština
Náboženství
buddhismus, katolictví

Vietnamská menšina v Česku je tvořena jednak občany České republiky hlásícími se k vietnamské národnosti, jednak občany jiných zemí, zvláště Socialistické republiky Vietnam, majícími v Česku dlouhodobý či trvalý pobyt. Po občanech Slovenska a Ukrajiny jde o početně největší cizineckou skupinu v Česku. Nejvíce lidí hlásících se k vietnamské národnosti žije v Praze a v Karlovarském kraji, převážně v Chebu. Vietnamská menšina v Česku čítá přibližně 60 000 lidí, někdy je ale odhadováno číslo 100 000.[1] Za srdce vietnamské komunity v Česku se považuje vietnamská tržnice Sapa nazývaná také jako „malá Hanoj" na jižním okraji Prahy. Vietnamci vlastní a provozují tisíce malometrážních obchodů („večerek") s potravinami po celém Česku.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci vietnamské národnosti začali pobývat na území komunistického Československa díky mezivládní dohodě se Severním Vietnamem na zvyšování kvalifikace. Jednalo se o desetitisíce vietnamských občanů mezi lety 19561967 a dále zejména po roce 1973. Cílem mezivládní dohody bylo zvyšování kvalifikace vietnamských občanů s omezenou dobou pobytu několika let.[2] Počty stážistů a dělníků postupně stoupaly, takže v polovině 80. let už v celém Československu bylo kolem 28 000 Vietnamců. Do ČSSR cestovali lidé platící úplatky i děti komunistických funkcionářů.[3] Ke konci tohoto období se projevovala snaha čs. vlády o omezení „internacionální pomoci“, tudíž v době ukončení mezistátní smlouvy (1990) zde pobývalo jen kolem 10 000 vietnamských občanů.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Po pádu komunistického režimu v Československu se mnoho Vietnamců rozhodlo zůstat, jelikož pro ně byla zdejší situace z ekonomických důvodů výhodnější, než návrat zpět do Vietnamu. Mnozí další přišli nelegálně[zdroj?] z Bulharsko, bývalé NDR, Slovenska, Maďarska, Polska a Ruska. Pomohla jim korupce úředníků a nedostatečná legislativa. Byla to první generace Vietnamců, kteří zde začali zakládat rodiny. Jejich ekonomickou doménou se stal pouliční prodej ve stáncích a na tržnicích – především šatstva (často padělků) dováženého z Číny a jihovýchodní Asie, dále ovoce, zeleniny a alkoholu (mnohdy nelegálně vyráběného či pašovaného). Později přibyla i drogová zločinnost (marihuana, pervitin), padělání i nelegální vývoz peněz, vydírání a obchod s lidmi (novodobé otrokářství).[4][5] V posledních letech se čím dál více zdejších Vietnamců rozhodlo zakládat vlastní kamenné obchody, což je příčinou následné migrace dalších Vietnamců, jak se tomu tak stalo již v jiných západních zemích.[6]

Vietnamská migrace pokračovala v průběhu 90. let a nyní, začátkem 21. století, se počet Vietnamců žijících na území Česka stále zvyšuje. Druhá generace Vietnamců už jsou zde narozené děti, odmala vystavené působení české/evropské kultury, čemuž odpovídá i míra jejich ovlivnění většinovou společností. Ani tato generace zprvu nejevila příliš velkou chuť do českého prostředí nějak hlouběji vplynout.[7] Nicméně část z těchto tzv. banánových dětí („navrch žluté, uvnitř bílé“) se již cítí s Českem spjata jako se svou (druhou) vlastí a vyvíjí snahy (zejména od r. 2009) po větším sblížení vietnamského a českého společenství.[8]

Dne 3. července 2013 Vláda Petra Nečase v demisi se na svém posledním zasedání usnesla na změně Statutu Rady vlády pro národnostní menšiny, kterou rozšířila tento svůj poradní orgán poprvé o zástupce vietnamské (a běloruské) menšiny, což se na veřejnosti často (z právního hlediska mylně) interpretuje jako „uznání“ Vietnamců v Česku za národnostní menšinu. Svaz Vietnamců slavil tento den v Libušské tržnici Sapě a v rámci této akce si pozvali z Vietnamu lidové umělce: Xuan Hinh – bavič, Trong Tan – národní písničky, Thanh Thanh Hien – pro starší (střední) generaci zmámá svým hlasem.[9]

Příslušníci národnostních menšin coby občané ČR mají za určitých zákonem stanovených podmínek například právo na školní výuku ve svém jazyce, jednání před správními úřady ve svém jazyce, právo žádat o dotace na kulturní a vzdělávací činnost apod. Stát, kraj či obec by měly na zmíněné vyčlenit příslušné finanční prostředky.

Během pandemie covidu-19 mnozí z vietnamské komunity v Česku pomáhali například šitím roušek,[10] které pak darovali lidem, někteří majitelé večerek zdravotníkům poskytli nápoje zdarma. V Ústeckém kraji vybrala vietnamská komunita přes 140 tisíc korun nákup plicního ventilátoru pro ústeckou Masarykovu nemocnici.[11]

Četnost[editovat | editovat zdroj]

Vietnamské bistro ve městě Mimoň v Libereckém kraji

Po občanech Slovenska a Ukrajiny jde o početně největší cizineckou skupinu v Česku. Nejvíce lidí hlásících se k vietnamské národnosti žije v Praze a v Karlovarském kraji, převážně v Chebu. Jejich počet se od 90. let 20. století neustále zvyšoval a kulminoval v roce 2009 na počtu 61 000 osob. V roce 2008 česká vláda pozastavila vydávání vstupních víz pro občany Vietnamu a to na základě zprávy tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera. Od té doby se počet těchto osob mírně snižuje, zejména v důsledku vyhošťování pro kriminální činnost.[zdroj?] V roce 2012 činil počet občanů Vietnamu pobývajících v Česku podle statistik MV ČR cca 57 000 osob. Pokud však národnostní menšinu pojmeme podle tzv. menšinového zákona (č. 273/2001 Sb.), pak počet příslušníků vietnamské menšiny v Česku čítá odhadem pouze několik set až tisíc osob, neboť podle zákona se za menšinu považují pouze občané Česka. Česká republika, resp. Československo totiž v uplynulých 40 letech udělovalo české občanství občanům Vietnamu jen minimálně, řádově pouze několika desítkám osob ročně. Je nutné poznamenat, že počet 29 660 osob vietnamské národnosti vyskytujících se v Sčítání lidu, domů a bytů 2011, není počtem občanů ČR hlásících se k vietnamské národnosti. Tento počet zahrnuje jak občany jiných zemí (cizince), tak občany hlásící se k vietnamské národnosti. Občanů ČR hlásících se k vietnamské národnosti bylo v r. 2011 zjištěno jen 824.

Podle údajů ČSÚ žilo k 1. březnu 2001 v Česku 17 462 obyvatel (cizinců i občanů ČR) hlásících se k vietnamské národnosti.[12] V roce 2007 povolení k pobytu v ČR mělo více než 45 000 Vietnamců a k 31. prosinci 2009 tu žilo již 61 012 občanů Vietnamu s dlouhodobým či trvalým pobytem.[13] Podle statistik ministerstva vnitra počty později poklesly – na konci listopadu 2011 pobývalo v ČR legálně 55 585 Vietnamců, z toho 37 497 natrvalo.[14] Někteří další Vietnamci jsou v Česku nelegálně. Skutečný celkový počet Vietnamců v Česku v roce 2012 odhadla Česká televize na 100 000.[1]

Současné aktivity[editovat | editovat zdroj]

Tržiště a obchody[editovat | editovat zdroj]

Vietnamská večerka na náměstí v Prčici

Vietnamci v Česku často podnikají zakládáním si vlastních malých obchodů s potravinami, nazývané jako večerky. Jde často o rodinné obchody s malou plochou a základním sortimentem. Vietnamští obchodníci dokážou díky nižším nákladům na provoz působit i v oblastech s nižším obratem.[15] Výhodou pro zákazníka jsou nižší ceny, dobrá nabídka zboží a dlouhá otevírací doba.[15] Celkový počet těchto obchodů je odhadován na několik tisíc, podle serveru Aktuálně.cz k roku 2012 celkem 19 až 20 tisíc.[16] K roku 2012 odhadovala agentura Nielsen Czech Republic v Česku 8129 obchodů do rozlohy 50 metrů čtverečních a 6577 obchodů do rozlohy 50 až 400 m². Počet obchodů těchto velikostí dle této agentury klesl z 20,4 tisíc obchodů v roce 2001 na 14,7 tisíc obchodů v roce 2012. [16]

Poutač prodejny Potraviny u Rákosníčka u rybníku v pražské okrajové čtvrti Slivenec kombinuje českou pohádkovou postavu s českým lidovým označením pro Vietnamce

Podle generálního ředitele nákupní aliance ČEPOS Petra Moravy vietnamští obchodníci mnohé zanikající malé prodejny přebírají a tím brzdí jejich úbytek.[17] Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a předseda Sdružení českých a moravských spotřebních družstev COOP Zdeněk Juračka uvedl, že vietnamské prodejny se v regionech rozšiřují doslova kobercovým způsobem, protože si vietnamští obchodníci nedělají starosti s jakýmikoliv odvody a povinnostmi vůči státu, což si české subjekty nechtějí a ani nemohou dovolit.[17] Vietnamští obchodníci mají také čím dál větší podíl na tržbách velkoobchodní sítě Makro. V prvním čtvrtletí 2011 zaznamenalo Makro meziroční nárůst v této kategorii maloobchodníků o 13,4 %. Makro kvůli tomu zřídilo pozici manažera pro komunikaci s asijskými a vietnamskými zákazníky.[17]

Koncem roku 2011 spustilo vietnamské společenství vlastní slevový server Cungmua.eu, zatím jen ve vietnamskojazyčné verzi. Server zahrnuje i zpravodajství a diskusní fórum. Kontaktní adresu uvádí server v Praze-Libuši poblíž tržnice Sapa.[18]

Sapa[editovat | editovat zdroj]

Jako „Malá Hanoj“ či „pražská Hanoj" je někdy označována asijská tržnice TTTM Sapa v Praze na Libuši. Ta vznikla na přelomu let 1999/2000 v areálech bývalé libušské drůbežárny a písnického masokombinátu. V povědomí pražské a vůbec české veřejnosti je toto centrum stereotypně spojováno s vraždami, požáry a raziemi policie nebo českou obchodní inspekcí, ačkoliv při konfliktu zastupitelky MČ Praha-Libuš s vedením Sapy v r. 2010 sama Policie ČR domnělý nárůst kriminality nepotvrdila[19] a větší požáry vypukly na Sapě od roku 1999 pouze tři. České bezpečnostní služby a někteří čeští političtí činitelé Sapu přesto označili za sídlo organizovaného vietnamského zločinu a za bezpečnostní hrozbu státu.[20] Také z těchto důvodů (ač neuváděných přímo) jsou zamítány požadavky vedení tržnice na povolení další výstavby a rozšíření areálu. Areál je přes den volně přístupný. Každodenně zde vedle Vietnamců nakupují mnozí čeští zákazníci. V areálu se vedle obchodů a skladů vyskytuje školka, tělocvična, ordinace lékaře, buddhistická modlitebna a další zařízení.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Asi čtyři pětiny Vietnamců jsou buddhistického vyznání.[14] V roce 2008 otevřela vietnamská komunita ve Varnsdorfu první buddhistický chrám v Česku.[21] Další, menší buddhistický chrám funguje v areálu tržnice Sapa. Vietnamské buddhistické sdružení usiluje o výstavbu nového, většího chrámu v rámci zamýšleného kulturního centra na pozemcích mezi tržnicí a Vídeňskou ulicí, které již byly pro tento účel zakoupeny, ale záměru zatím stojí v cestě zejména územní plán.[14] Malý, ale hojně navštěvovaný buddhistický chrám existuje také v Brně v areálu tržnice na ulici Olomoucká.

Část Vietnamců jsou také římští katolíci. Například v pražské arcidiecézi je ustanoven duchovní pro péči o vietnamskou komunitu.[22]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Někteří čeští Vietnamci protestují proti vládnoucí Komunistické straně Vietnamu

Některým prodemokraticky smýšlejícím Vietnamcům v Česku, kteří veřejně kritizovali porušování lidských práv ve Vietnamu a vládnoucí Komunistickou stranu Vietnamu, zakázala vietnamská vláda prostřednictvím své ambasády v Česku vstup na území Vietnamu.[23] Dne 7. srpna 2017 se před velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky v Praze konala demonstrace svolaná občanským sdružením Van Lang, které působí mezi Vietnamci v Čechách, proti soustavnému porušování lidských práv v komunistickém Vietnamu.[24]

Kriminalita[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 byl vietnamský organizovaný zločin považován za nejprogresivnější formu organizovaného zločinu v Česku. Na závažné nelegální činnosti se však podílí pouze zlomek vietnamské menšiny v Česku.[25]

Vietnamské zločinecké skupiny ovládly většinu výroby pervitinu a marihuany v České republice.[26][27]

Mobilní operátor[editovat | editovat zdroj]

25. července 2008 oznámila vietnamská telekomunikační společnost VNPT (Vietnam Posts and Telecommunications) svůj vstup na český trh. Společnost se zaměřuje na místní vietnamskou komunitu a poskytuje výhodná volání do Vietnamu. Česko je tak první evropskou zemí, kde tento operátor nabízí své služby drobným klientům. Společnost následně plánuje rozvoj i do jiných evropských zemí.[28][29]

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Střet vientamské a české národnosti se odráží v kultuře. O tématu pojednávají například tato díla:

Známí Čechovietnamci[editovat | editovat zdroj]

Česká kostýmní výtvarnice a herečka vietnamského původu Ha Thanh Špetlíková během Show Jana Krause 2018

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Chceme být uznanou menšinou, volají Vietnamci. Česká televize [online]. [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. (česky) 
  2. (anglicky)Článek o vietnamské komunitě v Česku
  3. Historie imigrace z Vietnamu do českých zemí. KlubHanoi.cz [online]. 31. května 2005 [cit. 2019-06-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-25. 
  4. Organizační struktura vietnamských zločineckých gangů působících v České republice a hlavní druhy jimi páchané kriminality Archivováno 22. 11. 2012 na Wayback Machine – studie vyšlá v časopise Policista 11/2004
  5. Co nastane s Vietnamci v Česku po období zlatého deště? – soubor článků R. Krištofa, otisknutých v Lidových a Literárních novinách v letech 2009–2010
  6. (anglicky)Článek o česko-vietnamských vztazích Archivováno 29. 6. 2008 na Wayback Machine
  7. BROUČEK, Stanislav. Aktuální problémy adaptace vietnamského etnika v ČR [online]. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2003 [cit. 2009-10-28]. S. 5–7. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-05-28. 
  8. viz např. dokument České televize Kosmopolis: Vietnamská komunita – druhá generace
  9. Oslava na Sapě - Vietnamci jako národnostní menšina, 25. červenec 2013
  10. BROKES, Filip. Hearts and masks: Czech-Vietnamese solidarity during coronavirus. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. 
  11. Vietnamci se semkli, koronavirus je s Čechy sblížil. Chtějí být prospěšní. Aktuálně.cz [online]. 2020-03-25 [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. (česky) 
  12. ČSÚ: Obyvatelstvo podle národnosti Archivováno 25. 8. 2007 na Wayback Machine
  13. ČSÚ: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství
  14. a b c V Praze by mohl být větší buddhistický chrám, plánují Vietnamci, České noviny, 17. 4. 2012, ČTK
  15. a b Vietnamských obchodů je více než družstevních prodejen. Aktuálně.cz [online]. 2012-02-01 [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  16. a b Vietnamci spustili v Česku vlastní slevový portá. Aktuálně.cz [online]. 2011-12-28 [cit. 2019-11-21]. Dostupné online. (česky) 
  17. a b c Vietnamských obchodů je více než družstevních prodejen, Aktuálně.cz, 1. 2. 2012
  18. Vietnamci spustili v Česku vlastní slevový portál, Aktuálně.cz 28. 12. 2011
  19. V pražské Libuši plánují domobranu. Proti Vietnamcům z Malé Hanoje, iDnes, 5. 4. 2010
  20. Vietnamci ze Sapy mají „agenty“ ve státní správě, říká Bublan – rozhovor s F. Bublanem, předsedou Výboru pro obranu a bezpečnost PS Parlamentu ČR
  21. http://www.buddhistchannel.tv/index.php?id=3,5874,0,0,1,0
  22. http://www.apha.cz/file/18222/zpravodajpa-5-ind6final.pdf
  23. 'Komunisté z Vietnamu už útočí i na svobodu v Česku. Ale já nemám co ztratit - bojuji za své děti'. Český rozhlas [online]. 11. srpna 2017. Dostupné online. 
  24. Chcete v Praze demonstrovat za lidská práva Vietnamců? Připravte si kartáč a kýbl s vodou. Český rozhlas [online]. 8. srpna 2017. Dostupné online. 
  25. Pechová, E.: Migrace z Vietnamu do České republiky v kontextu problematiky obchodu s lidmi a vykořisťování. Praha: La Strada Česká republika, 2007, s. 31
  26. Český trh s drogami ovládá vietnamská narkomafie. Proč?. Týden.cz [online]. 17. června 2012. Dostupné online. 
  27. Český trh s drogami ovládají Vietnamci. ‚Jsou schopni vyrobit na jeden var stonásobek pervitinu‘. Lidovky [online]. 10. září 2016. Dostupné online. 
  28. mobilenet.cz [online]. [cit. 2009-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-23. 
  29. http://www.finance.cz/zpravy/finance/181135-do-cr-vstupuje-vietnamsky-operator-s-nabidkou-volani-do-vietnamu/
  30. Ve školce jsem stavěla tanky, vzpomíná na Vietnam herečka z Ordinace
  31. http://www.csfd.cz/tvurce/35616-anh-thu-nguyen-thi/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]