Jan Kohout

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Jan Kohout

Jan Kohout (2013)

Místopředseda vlády Jana Fischera
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010

7. a 9. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
8. května 2009 – 13. července 2010
Předseda vlády Jan Fischer
Předchůdce Karel Schwarzenberg
Nástupce Karel Schwarzenberg
Ve funkci:
10. července 2013 – 29. ledna 2014
Předseda vlády Jiří Rusnok
Předchůdce Karel Schwarzenberg
Nástupce Lubomír Zaorálek

5. stálý představitel ČR při EU
Ve funkci:
19. května 2004 – 2. ledna 2008
Předchůdce Pavel Telička
Nástupce Milena Vicenová

1. náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
2002 – 2004

Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
3. ledna 2008 – 8. května 2009
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1986–1989)
ČSSD (1995–2009, 2010–13)
Nestraník
v české vládě za ČSSD (2009–2010)
nezávislý (2013–2014)

Narození 29. března 1961 (56 let)
Plzeň
Československo Československo
Choť rozvedený
Děti syn Martin a dcera Barbora
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Profese diplomat, politik
Náboženství římskokatolické
Commons Kategorie Jan Kohout
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kohout (* 29. března 1961 Plzeň) je český diplomatpolitik, před rokem 1989 člen OV SSM Praha[1], člen KSČ, v letech 2009–2010 místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ve Fischerově vládě a od července 2013 do ledna 2014 znovu ministr zahraničních věcí v Rusnokově vládě.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nastoupil do Ústavu mezinárodních vztahů. Zúčastnil se také stáže na moskevské škole pro diplomaty (MGIMO).

Po sametové revoluci zahájil diplomatickou kariéru v odboru mezinárodních organizací na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Poté pracoval ve funkci ředitele odboru OSN tamtéž (19931995). V období 1995–2000 pracoval jako zástupce vedoucí Stálé mise ČR při OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací se sídlem ve Vídni. Po návratu na ministerstvo působil na pozici politického ředitele a v roce 2002 se stal 1. náměstkem ministra zahraničí. Se vstupem České republiky do Evropské unie byl v květnu 2004 jmenován velvyslancem, stálým zástupcem při Evropské unii v Bruselu.

Při setkání s Hillary Clintonovou

Po pádu Grossovy vlády v roce 2005 se stal kandidátem ČSSD na pozici příštího předsedy vlády. V důsledku odlišné představy o formátu vlády nebyl vybrán.[2] Od roku 2008 byl opět náměstkem ministra. Po pádu druhé Topolánkovy vlády na jaře 2009 se stal v novém kabinetu Jana Fischera místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věci (nominován ČSSD). Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 25 - Praha 6, když se ziskem 19,19 % hlasů obsadil třetí místo.[3]

V červnu roku 2013 byl po pádu vlády Petra Nečase osloven nově jmenovaným premiérem Jiřím Rusnokem k účasti ve vládě na postu ministra zahraničních věcí[4]. Tuto nabídku 1. července 2013 přijal.[5] Prezident Miloš Zeman jej do funkce jmenoval 10. července 2013.[6] Po jednom dni v úřadu odvolal svou ředitelku kabinetu Kateřinu Weissovou.[7]

V letech 19861989 byl v KSČ.[8] Od roku 1995 je členem ČSSD, členství ve straně ale dvakrát pozastavil. Poprvé mezi lety 2009 a 2010, kdy byl ministrem ve Fischerově vládě[9], a podruhé v roce 2013, kdy přijal nabídku stát se členem Rusnokovy vlády.[5]

Je rozvedený, má syna Martina a dceru Barboru.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JAN KOHOUT: Prohlubovat a upevňovat socialistický charakter Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, OV SSM Praha 1975, časopis Pedagog.
  2. Zprávy, Kohout i Telička uvažují o politické dráze, ale ne hned, Český rozhlas 7 Radio Praha, 23. 4. 2005
  3. Volby 2010
  4. [1]
  5. a b Diplomacii povede Kohout, resort práce exšéf státních lesů Koníček [online]. iDNES.cz, 2013-07-01, [cit. 2013-07-01]. Dostupné online.  
  6. Zeman jmenoval Rusnokovu vládu. Čeká, že zabrání tlakům na policii [online]. iDNES.cz, 2013-07-10, [cit. 2013-07-10]. Dostupné online.  
  7. Čistky začínají, končí šéfka kabinetu Schwarzenberga i náměstek u Balvína [online]. iHNed.cz, 2013-07-11, [cit. 2013-07-13]. Dostupné online.  
  8. DRDA, Adam. Kdo nám to teď bude vládnout?. Hospodářské noviny [online]. 2009-05-12, rev. 2009-05-12 [cit. 2009-07-10]. Dostupné online. ISSN 1213-7693.  
  9. PhDr. Jan Kohout [online]. Praha: vlada.cz, [cit. 2009-07-10]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]