Zdeněk Ondráček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Zdeněk Ondrášek.
JUDr. PhDr. Zdeněk Ondráček, Ph.D.

Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Úřadující
Ve funkci od:
26. října 2013

Zastupitel Královéhradeckého kraje
Úřadující
Ve funkci od:
13. října 2012

Zastupitel města Trutnov
Úřadující
Ve funkci od:
16. října 2010
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1989–1990)
KSČM (od 2012)
Nestraník
v zastupitelstvu za KSČM (2010–2012)

Narození 28. července 1969 (48 let)
Žacléř
Československo Československo
Choť ženatý
Alma mater Policejní akademie ČR
Univerzita Hradec Králové
Akadémia PZ v Bratislave
Univerzita Palackého v OL
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Ondráček (* 28. července 1969 Žacléř) je český politik a bývalý policista, od října 2013 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, od roku 2012 zastupitel Královéhradeckého kraje, od roku 2010 zastupitel města Trutnova a člen KSČM (dříve člen KSČ).

Služba u VB a Policie ČR[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Ondráček pracoval nejprve v letech 08/1987 - 03/1988 jako dělník ve výrobě státního podniku Krkonošské papírny Hostinné, provoz Svoboda nad Úpou.[1] Na základě podmínek stanovených zákonem č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků SNB pro přijetí do služebního poměru byl branec Zdeněk Ondráček před nástupem vojenské základní služby vybrán ke službě v Pohotovostním útvaru Veřejné bezpečnosti (PÚ VB, zřízen v letech 1970-1992)[2] Nejprve vykonal 5 měsíců náhradní vojenské služby u útvaru vojsk ministerstva vnitra ve Frýdku-Místku (04/1988 - 08/1988),[pozn. 1] kam nastoupil v termínu k 1. 4. 1988.[3]

Po ukončení náhradní vojenské služby byl 09/1988 přijat do služebního poměru příslušníka Sboru národní bezpečnosti a zařazen na dobu 19 měsíců do pohotovostního útvaru, kde absolvoval praporčickou školu SNB a tím získal základní bezpečnostní vzdělání rozšířené o výcvik se speciální technikou a výcvik v řízení motorových vozidel včetně praxe. Před vyřazením z PÚ VB (02/1990) byl na základě s ním provedeného rozhovoru zařazen k výkonu služby Veřejné bezpečnosti.[pozn. 2] Povinné absolvování půlroční nástupní policejní školy v Praze splnil Zdeněk Ondráček v rámci služby u pohotovostního útvaru, který jako vzdělávací instituce SNB nástupní policejní školu nahrazoval.[4]

V této době také vstoupil do KSČ (08/1989).[5] Během těchto svých začátků, kdy vykonával službu u pohotovostního útvaru VB, zasahoval v lednu 1989 proti demonstrantům na akci tzv. Palachova týdne a jako mladý ideový agitátor čety byl vybrán, aby se k zásahu před televizí vyjádřil. Na základě dalšího služebního postupu si doplnil na gymnáziu v Trutnově (1990) úplné středoškolské vzdělání zakončené maturitou.[pozn. 3] Na základě rozkazu MV ČSSR č. 48 ze dne 30. března 1990, kterým bylo všem příslušníkům SNB nařízeno bezpodmínečné přerušení členství a činnosti v politických stranách a politických hnutích, vystoupil 02/1990 z KSČ. Po povýšení do funkce vyšetřovatele si musel Zdeněk Ondráček doplnit vzdělání na „Důstojnické škole Ministerstva vnitra ČR” v Jihlavě, kterou absolvoval od 03/1993 do 07/1993 (škola fungovala v letech 1964-1993).[6][pozn. 4]

Po zřízení Policie ČR působil nadále u policie jako vyšetřovatel Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, vedl mimo jiné vyšetřování kauzy Opencard či záležitosti týkající se prezidenta NKÚ Františka Dohnala. Má prověrku Národního bezpečnostního úřadu pro stupeň utajení přísně tajné. Na základě zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky absolvoval během své služby další rozšiřování nebo zvýšení vzdělání:[7]

Po odchodu od Policie ČR 10/2011 vstoupil 02/2012 opětovně do komunistické strany (KSČM).[8][9]

Po odchodu od Policie ČR[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2011 soukromě podniká, je veden jako jednatel firmy Confisio-CZ, s.r.o. se sídlem v Trutnově a od roku 2012 do roku 2013 byl zástupcem ředitelky Městského gymnázia a střední odborné školy Úpice.[10]

Poslanecká sněmovna PČR (2013 - 2017)[editovat | editovat zdroj]

V letech 20112013 působil jako poradce Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Ondráček je ženatý. Má dvě dcery Lenku a Lucku.

Politické působení[editovat | editovat zdroj]

Od srpna 1989 do února 1990 byl členem KSČ, v únoru 2012 pak vstoupil do KSČM.

Do politiky vstoupil, když byl v komunálních volbách v roce 2010 zvolen ještě jako nestraník za KSČM do Zastupitelstva města Trutnova.[11] V komunálních volbách v roce 2014 mandát zastupitele města obhájil, když vedl kandidátku KSČM.[12]

Do vyšší politiky se dostal, když byl v krajských volbách v roce 2012 zvolen za KSČM do Zastupitelstva Královéhradeckého kraje.[13] Ve volbách v roce 2016 svůj mandát za KSČM obhájil. Na kandidátce byl původně na 5. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil druhý.[14]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval na druhém místě kandidátky KSČM v Královéhradeckém kraji a byl zvolen poslancem.[15]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem KSČM v Královéhradeckém kraji.[16] Získal 1 948 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance.[17]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Po zásahu Pohotovostního útvaru VB v lednu 1989 proti demonstrantům během tzv. Palachova týdne se také vyjádřil v prosinci 1989 v rozhovoru pro časopis Mladý svět, kdy přiznal, že tehdy mlátil lidi a obuškem uhodil i dívku.[18]

V listopadu 1989 poskytl také rozhovor Československé televizi, ve kterém popisoval, jak měli být demonstranti údajně vyzbrojeni. Úryvek z tohoto rozhovoru se pak objevil v roce 2012 v seriálu Vyprávěj. [1]

Po jeho zvolení poslancem Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 vznikla i petice, která ho vzhledem k těmto okolnostem vyzvala k rezignaci na mandát poslance.[19]

Kvůli své minulosti se v roce 2014 dostal i do sporu s Miroslavem Kalouskem, který Ondráčka v průběhu jednání na půdě poslanecké sněmovny označil za „komunistickou mlátičku“ a „komunistického fízla“.[20] Mandátový a imunitní výbor Sněmovny Kalouskovi přikázal se za to Ondráčkovi omluvit, ten to odmítl.[21][22] S označením Ondráčka Kalouskovými slovy vyjádřily souhlas a podpořily ho v tom, že se nemá omlouvat, i některé veřejné osobnosti, např. šéfredaktor Respektu Erik Tabery.[23]

V listopadu 2016 stál v čele 64 poslanců z KSČM, ANO, ČSSD a Úsvitu, kteří podali návrh na vrácení paragrafu o hanobení prezidenta republiky do trestního zákoníku.[24]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. VMV kasárna ve Frýdku-Místku se dělila na tři prapory. První a druhý prapor sloužil k výcviku vojáků na zkrácenou vojenskou službu v délce pěti měsíců. Během této doby se vojáci zavazovali ke službě na zbývajících 19 měsíců v pohotovostním útvaru VB v Praze a následně ke službě u tehdejší veřejné bezpečnosti (VB). Kdo tak neučinil, musel absolvovat celých 24 měsíců u jiného VÚ. Služba u vojsk MV: Vojenský útvar Frýdek-Místek
  2. Výběr branců organizovaly kádrové odbory krajských práv SNB a prováděly OS SNB, které poskytovaly potřebné informace o podmínkách zařazení do PÚ VB. O přijetí do PÚ VBV žádali branci v místě trvalého bydliště. Základním požadavkem na brance byla oddanost socialistickému zřízení, politická vyspělost a angažovanost v politickém a veřejném životě, dále pak bezúhonnost s potřebnými charakterovými vlastnostmi pro řádný a odpovědný výkon služby. Uchazeči museli dosáhnout požadovaného stupně vzdělání podle předpokládaného služebního zařazení. Samozřejmě oddanost k socialistickému společenskému zřízení a bezúhonnost se prokazovala i u blízkých příbuzných uchazeče (rodiče, sourozenci, manželka a děti uchazeče, rodiče a sourozenci manželky uchazeče). Ve vztahu k těmto osobám byly závadami, pro které nemohl být uchazeč přijat do služebního poměru příslušníka SNB, nebo vojáka z povolání vojsk MV, zejména: trestná činnost, emigrace a vystěhovatelství, osobní a jiný styk s cizinou a cizinci (z nesocialistických států), styky (nikoli náhodné) s kriminálně závadovými osobami a osobami nepřátelskými socialistickému společenskému zřízení, ztráta členství v KSČ. (Hlavní štáb Lidových milicí v ČSSR. Pouze pro vnitřní potřebu jednotek a štábů LM! Základní informace o výběru uchazečů pro službu v SNB a studiu ve školách MV, Praha 1989)
  3. Mimo pohotovostní útvary veřejné bezpečnosti se příslušníci SNB vzdělávali v celé řadě dalších výukových a školicích zařízení, doplňovali si středoškolské vzdělání, odborné znalosti a vědomosti v rámci nejrůznější zdokonalovacích kursů, zpravidla po samostatné přípravě či formou tzv. postgraduálního studia. Prakticky nedílnou součástí celkové přípravy byl rovněž marxismus-leninismus.
  4. Důstojnická škola trvala většinou 10 měsíců. Na školu byli přijímání uchazeči s úplným středním vzděláním. Důstojnické školy absolvovaly zpravidla velitelské kádry na úrovni velitelů stanic VB a zpracovatelů trestních spisů. Systém vzdělávání na těchto školách se odvíjel od kariérního postupu a většina studentů v době studia již zastávala funkce, pro které bylo dosažené vzdělání určeno, nebo se s nimi pro tyto funkce počítalo. (Roman Trávníček: Vliv vzdělávání příslušníků Policie ČR na výkon služby, Olomouc 2012

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 180 let tradice výroby papíru v Hostinném 1835–2015, KRPA PAPER, a. s., 2015
  2. Ostatní vzdělávací instituce SNB a PS, Archiv bezpečnostních složek
  3. Pohotovostní útvar: o výběru posluchačů
  4. Balabán, Miloš, Pernica, Bohuslav a kol.: Bezpečnostní systém ČR: problémy a výzvy, 2015
  5. Petr Novosád: Resortní vzdělávání příslušníků Policie České republiky. Diplomová práce, Brno 2008, s. 20
  6. Ostatní vzdělávací instituce SNB a PS, Archiv bezpečnostních složek
  7. Zákon č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, § 58 (Péče o policisty - dohoda o rozšiřování nebo zvýšení vzdělání): na www.epravo.cz
  8. Zdeněk Ondráček: www.nasipolitici.cz
  9. Životopis Zdeněk Ondráček na zpravy.aktualne.cz
  10. Zasahoval při Palachově týdnu, teď je poslancem KSČM [online]. aktuálně.cz, 2013-10-28, [cit. 2013-11-16]. Dostupné online.  
  11. Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Královéhradecký kraj, Okres: Trutnov, Obec: Trutnov, Kandidátní listina: Komunistická str.Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2010, [cit. 2013-11-16]. Dostupné online.  
  12. Volby do zastupitelstev obcí, Jmenné seznamy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Zastupitelstvo města, Kraj: Královéhradecký kraj, Okres: Trutnov, Obec: Trutnov, Kandidátní listina: Komunistická str.Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2014, [cit. 2015-01-09]. Dostupné online.  
  13. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 12.10. – 13.10.2012, Jmenné seznamy, Kraj: Královéhradecký kraj, Kandidátní listina: Komunistická strana Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2012, [cit. 2013-11-16]. Dostupné online.  
  14. Zvolení zastupitelé, Královéhradecký kraj - konečné výsledky [online]. iDNES.cz, 2016, [cit. 2016-10-19]. Dostupné online.  
  15. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. – 26.10.2013, Jmenné seznamy, Kraj: Královéhradecký kraj, Strana: Komunistická strana Čech a Moravy [online]. Český statistický úřad, 2013, [cit. 2013-11-16]. Dostupné online.  
  16. KSČM zvolila lídry do parlamentních voleb. ParlamentníListy.cz [online]. 2017-02-25 [cit. 2017-06-05]. Dostupné online.  
  17. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Královéhradecký kraj, Strana: Komunistická strana Čech a Moravy, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017, [cit. 2017-10-22]. Dostupné online.  
  18. Před revolucí jako esenbák uhodil obuškem dívku, teď jde do Sněmovny [online]. iDNES.cz, 2013-10-28, [cit. 2013-11-16]. Dostupné online.  
  19. Petice: Zdeněk Ondráček by se měl vzdát poslaneckého mandátu [online]. ParlamentníListy.cz, 2013-11-04, [cit. 2013-11-16]. Dostupné online.  
  20. Stenoprotokol jednání PSP ČR, 17. června 2014
  21. Kalousek se poslanci Ondráčkovi za komunistického fízla neomluví. Lidovky.cz [online]. 2014-09-17. Dostupné online.  
  22. KALOUSEK, Miroslav. Omluva fízlovi by byla urážkou jeho obětem [online]. Miroslav Kalousek, 2014-09-17. Dostupné online.  
  23. TABERY, Erik. Kalousek se nesmí omluvit. Respekt [online]. 2014-09-16. Dostupné online.  
  24. Za hanobení prezidenta roční vězení, navrhuje 64 poslanců. Má to být výchovné a zabránit excesům. Aktuálně.cz - Víte co se právě děje [online].  [cit. 2016-11-15]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]