Plagiát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Plagiát je umělecké nebo vědecké dílo, jež někdo jiný než skutečný autor neprávem vydává za své. Taková činnost se nazývá plagiace, případně plagiarismus.

Definice[editovat | editovat zdroj]

Český autorský zákon – na rozdíl například od německého - pojem plagiát nepoužívá a nedefinuje, mezinárodní norma ČSN ISO 5127-2003 jej popisuje jako „představení duševního díla jiného autora, půjčeného nebo napodobeného vcelku nebo zčásti, jako svého vlastního“. Ochrana se týká uměleckého a vědeckého díla, „které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti“, pokud je nějak objektivně vyjádřeno, ale také překladu, programu, databáze a podobně.[1] Autorský zákon však výslovně říká, že předmětem právní ochrany – a tedy ani plagiace - není „zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.“[2]

Původ a historie[editovat | editovat zdroj]

Slovo plagiát je odvozeno od latinského plagiarius, kdo unesl svobodnou osobu do otroctví, což římské právo trestalo bičováním (plaga). Tuto velmi silnou metaforu poprvé použil římský básník Martialis v 1. století, když jakýsi Fidentinus recitoval jeho básně jako své vlastní. Případ souvisí s tím, jak se začaly šířit psané texty a zároveň začali autoři zdůrazňovat dílo jako své vlastnictví. V jiných, méně individualistických dobách zůstávala díla často anonymní, volně se přetvářela a autor dokonce pokládal za úspěch, pokud se jeho dílo šířilo. Ještě pozdně středověká učebnice malířství Cennina Cenniniho považuje za samozřejmé, že začínající malíř bude kopírovat díla vynikajících umělců.[3] Otázka autorství se vyostřila v raném novověku a od 18. století se duševní vlastnictví považuje za samozřejmost.

Plagiát a citát[editovat | editovat zdroj]

Od plagiátu je třeba odlišit citát, který ovšem musí mít podle autorského zákona „přiměřený rozsah“ a pokud to je možné, musí být doprovázen uvedením autora a pramene. To je nezbytné například pro recenzi, ale také pro propagaci díla a podobně. Ve vědeckém a literárním provozu se cituje velmi často, nedbání těchto zásad se však posuzuje přísně, i když přesná hranice může být předmětem sporů. Usvědčený plagiátor ztrácí odbornou autoritu a může být z vědeckého provozu neformálně vyloučen. Zvláště nebezpečný je plagiát recenzenta, který posuzovanou práci pozdrží a její obsah či myšlenky sám uveřejní jako vlastní.

Plagiáty ve školství[editovat | editovat zdroj]

Ve školství, zejména vysokém, se vyskytují plagiáty dvojího druhu:

  • Studentské, ať už při jednotlivých zkouškách, nebo zejména u závěrečných prací, které vedou k získání akademického titulu, a to nejčastěji z webu.
  • Učitelské, zejména pokud učitel zneužije práci svého studenta a vydává ji za vlastní.

Protože se v poslední době velmi rozšířily, stanoví v některých zemích (Rakousko, Švýcarsko aj.) zákon, že plagiát může být důvodem k vyloučení ze studia a dokonce i k následnému odebrání titulu. Proto český Zákon o vysokých školách předepisuje, že závěrečné práce musí být zveřejněny.[4] Při velkém množství písemných prací je ovšem kontrola velice obtížná. Řada vysokých škol proto vyžaduje odevzdávání prací v elektronické podobě a využívá počítačové metody odhalování plagiátů. Možnost odebrání titulu však není v zákoně jednoznačně stanovena a je předmětem sporů.
V ČR je pro odhalování plagiátů v provozu systém Theses.cz, jenž je provozován Masarykovou univerzitou a který používá třicítka českých škol[5]. Obdobou je systém Odevzdej.cz, jenž opět provozuje Masarykova univerzita a který slouží ke zkoumání plagiátů v seminárních pracích[6].

V současné době je v ČR hojně rozšířeno rovněž tzv. komerční plagiátorství, kdy určitý komerční subjekt(firma) vypracuje za peníze studentskou práci (seminární, bakalářskou, diplomovou apod.), kterou student následně vydává za svou. Tyto formy plagiátorství obvykle systém Odevzdej.cz ani Theses.cz neodhalí, neboť firmy nabízejí zpracování originálního díla. [7] Odhalení takového případu ve škole, je tak v praxi téměř nemožné, neboť vyučující nemá příliš mnoho možností, jak na tento způsob plagiátorství přijít. Zamezit by se tomuto způsobu plagiátorství dalo např. častějšími konzultacemi studentů s vedoucími.

Známé případy plagiátorství[editovat | editovat zdroj]

  • Zdeněk Sovák, soudce Nejvyššího soudu, a Libor Nedorost, člen Nejvyššího státního zastupitelství, opisovali a publikovali pod svými jmény cizí odborné texty.[8]
  • Jaromír "Yarda" Helešic, kytarista skupiny Support Lesbiens, použil v písničce In Da Yard motiv starší písničky Jana Kalouska Chodím ulicí.[9]
  • George Harrison byl usvědčen z plagiátorství (pravděpodobně nechtěného) skupiny Chiffons „He's So Fine“ při tvorbě svého hitu „My Sweet Lord“.[10]
  • Belgický skladatel Salvatore Acquavivo zvítězil v soudní při proti zpěvačce Madonně, která na albu Ray of Light vydala písničku „Frozen“, která se podobá jeho písničce „Ma vie fout le camp“ z roku 1993.
  • Americký raper a producent Timbaland byl v lednu 2007 kritizován, že bez povolení použil hudební modul finského amatérského hudebníka Janne Sunniho v hitu Nelly Furtado „Do It“.
  • Společnost MGA vyrábějící od roku 2001 panenky Bratz musí zastavit výrobu této řady panenek kvůli prohře s konkurenční panenkou Barbie, na kterou drží autorská práva společnost Mattel. Od 1. 1. 2009 měly panenky Bratz zmizet z pultů ve všech obchodech na celém světě.
  • Proděkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni Ivan Tomažič opsal desítky stran své disertační práce. I oponentský posudek disertace, který vypracoval děkan Jaroslav Zachariáš, byl plagiátem.[11]
  • Diplomová práce Jitky Wiszczorové, která byla i přes to, že komise byla na plagiát upozorněna, obhájena na výbornou v roce 2011 na Vysoké škole podnikání v Ostravě. Škola ignorovala dodané odkazy a argumentovala tím, že systém Theses neodhalil shodu. Převzatých textů je asi 90 %. Členové zkušební komise s reportéry České televize odmítli mluvit; vedoucí práce, jímž byl rektor VŠP Vladimír Krajčík, redaktora ČT osobně vykázal z budovy školy.[12]
  • Česká televize Nova svůj webový portál téměř beze zbytku okopírovala podle americké televizní stanice CBS.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 121/2000 Sb, § 2.
  2. Zákon č. 121/2000 Sb., § 2. odst 6.
  3. Cennino Cennini, Kniha o umění středověku. Praha: V Žikeš 1947.
  4. Zákon o vysokých školách, č 111/1998 Sb, § 47b.
  5. http://www.theses.cz/
  6. http://www.odevzdej.cz/
  7. http://www.penize.cz/nakupy/211852-proc-opisovat-diplomku-koupite-za-dvacet-tisic!
  8. http://design.radio.cz/cz/clanek/52840
  9. http://domaci.ihned.cz/c1-30770770-prvni-spor-hudebniku-u-soudu-kalouskovi-musi-helesic-zaplatit-200-tisic
  10. http://abbeyrd.best.vwh.net/mysweet.htm
  11. Proděkan plzeňských práv opsal disertaci
  12. Nepůvodní diplomová práce, Reportéři ČT, Česká televoze, 9. 5. 2011
  13. http://kultura.eurozpravy.cz/film-a-tv/52088-trapas-tv-nova-okopirovala-web-zamorske-konkurence/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Plagiát. Sv. 19, str. 828.
  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Plagiát. Sv. 8, str. 1096.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]