Jaroslav Vodička (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Vodička
Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
3. předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
Úřadující
Ve funkci od:
2011
PředchůdceAnděla Dvořáková
Zastupitel Ústeckého kraje
Ve funkci:
8. října 2016 – 8. října 2020
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1968–1970, 1985–?)
SPO (bývalý člen)
Nestraník
do krajeza VOK (2020)
Vojenská služba
SlužbaČSLA (1969 – 1974)
ČSA (1991 – 31. 12. 1992)
Armáda ČR (1. 1. 1993 – 1996)
Hodnostplukovník

Narození15. března 1948 (73 let)
Grabštejn
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťVěra Vodičková (roz. Vašková)
DětiAleš (1971–1991)
Radka (* 1976)
Alma materVŠ zemědělská v Praze
Profesevoják z povolání a politik
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2013)
CommonsJaroslav Vodička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Vodička (* 15. března 1948 Grabštejn) je bývalý člen pohraniční stráže[1] a agent Veřejné bezpečnosti, dvakrát vstoupil do KSČ[2]. Od roku 2011 je předsedou Českého svazu bojovníků za svobodu.[3] V letech 2016 až 2020 působil jako krajský zastupitel Ústeckého kraje za koalici SPO a SPD.[4][5]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Oba rodiče Jaroslava Vodičky pocházeli z Volyně. Otec sloužil u „Vojenské skupiny Žatec”, která vznikla v létě 1945 a jejími příslušníky se stali právě volyňští vojáci 1. čs. armádního sboru, kteří do ČSR hodlali reemigrovat.[pozn. 1] Matka Jaroslava Vodičky se do ČSR přestěhovala v rámci reemigrace až v roce 1947 a v tomto roce byla také zvláštní „Vojenská skupina Žatec” rozpuštěna.[6]

Rodina pak žila v severočeské pohraniční obci Grabštejn na Liberecku, kde se Jaroslav Vodička 15. března 1948 rodičům narodil. Po ukončení základní školy v roce 1963 započal navštěvovat dvouleté Lesnické odborné učiliště (LOU) ve Flájích u Českého Jiřetína v Krušných horách a krátce vykonával povolání lesního dělníka,[7] jelikož internátní škola byla spojena s výrobní praxí.[pozn. 2]

Příprava na důstojníka Pohraniční stráže[editovat | editovat zdroj]

V roce 1965 nastoupil dvouleté studium pro přípravu důstojníků Pohraniční strážena na „Učilišti vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka” v Bruntále.[8][pozn. 3][9] Vzhledem k tomu, že mu scházela maturita, musel nejprve absolvovat jednoletý maturitní kurz pro přípravu uchazečů ke studiu, který se nacházel v Českém Těšíně. Zde Vodička v roce 1966 odmaturoval.[10]

V souvislosti s převedením Pohraniční stráže a Vnitřní stráže pod Ministerstvo národní obrany došlo v roce 1966 ke zrušení „Učiliště vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka” a v září 1968 byl Jaroslav Vodička se spolužáky I. a II. ročníku Vojenské střední odborné školy při Ženijně-technickém učilišti, připravovaných pro Pohraniční stráž, přemístěn k vojenskému Železničnímu učilišti do Valašského Meziříčí.[11][12][pozn. 4] Tak jako všichni budoucí absolventi, musel i Vodička prokázat bezvýhradnou oddanost pracujícímu lidu a socialistickému zřízení[13] a v době své školní přípravy na důstojníka PS vstoupil v roce 1968 do KSČ. V roce 1969 ukončil svou přípravu pro Pohraniční stráž v hodnosti poručíka a oženil se s Věrou Vaškovou.[14]

Vodičkova kariéra u Pohraniční stráže byla ovlivněna pražským jarem a následným obdobím normalizace. Na základě rozhodnutí ÚV KSČ z ledna 1970 o výměně stranických legitimací a usnesení předsednictva ÚV KSČ ke kádrové a personální práci z 6. listopadu 1970 následovaly čistky ve velitelských sborech.[15] Po stranických pohovorech v roce 1970 byl Jaroslav Vodička z KSČ vyškrtnut.[16] Vyloučení z KSČ znamenalo bez výjimky propuštění z armády. Přesto Vodička působil u ČSLA ještě tři roky a velel samostatné strojní četě v Podbořanech u „20. útvaru technické opravny”.[pozn. 5][17] Teprve v roce 1974 byl Jaroslav Vodička Federálním ministerstvem vnitra z armády propuštěn.[18]

Státní statek n. p. Podbořany[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění z armády v roce 1974 začal pracovat u Státního statku n. p. Podbořany. Nejprve jako mistr opravárenských dílen na farmě ve Vysokých Třebušicích. První syn Aleš se narodil ještě v době služby u ČSLA v roce 1971 (zemřel ve dvaceti letech) a v roce 1976 se manželům Vodičkovým narodila dcera Radka.[19] Ve stejném roce povýšil do pozice vedoucího mechanizačního střediska, posléze se stal jeho nákupčím a vedoucím pro úsek materiálně technického zabezpečení (MTZ).[20]

V roce 1983 požádal znovu o vstup do KSČ. Od roku 1984 vykonával na státním statku Podbořany funkci hlavního mechanizátora a v roce 1985 byl přijat do komunistické strany[2], od srpna 1988 byl Jaroslav Vodička veden na oddělení hospodářské kriminality v Lounech jako spolupracovník VB s krycím jménem „JOSEF“.[21] Na podzim roku 1988 začal studovat na Vysoké škole zemědělské v Praze, kde získal akad. titul inženýra.[22]

Porevoluční kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci byl Vodička v roce 1990 mimosoudně rehabilitován,[23] získal zpět vojenskou hodnost (povýšen do hodnosti podplukovníka).[24] Roku 1991 nastoupil u vojenské posádky v Žatci, jelikož podbořanský tankový pluk s praporem technického zabezpečení, který zde sídlil od padesátých let, se stal v roce 1994 domovem pouze pro 3. prapor logistiky a obě armádní zázemí v Podbořanech a Žatci čekala reforma ozbrojených sil.[25][26] Od ledna 1996 působil Jaroslav Vodička jako podplukovník v záloze.[27]

V roce 1998 založil firmu STK (Stanice technické kontroly) Krásný Dvůr s.r.o., nejprve se sídlem v Krásném Dvoře čp. 183 a od roku 2007 v obci Račetice čp. 87. Provozoval také silniční motorovou nákladní dopravu, zámečnictví, nástrojářství, taxislužbu, opravu silničních vozidel, pohostinství a hlídané parkoviště.[28] Firma STK se dostala do finančních potíží a v roce 2008 rozhodl insolvenční soud v Ústí nad Labem o prohlášení konkurzu.[29]

V roce 2007 založil v Praze společnost JADA s.r.o.[30] Také společnost JADA obdržela v roce 2010 insolvenční rozhodnutí.[31] Podle internetového deníku Echo24.cz a dokumentů dostupných na webu Justice.cz měl Vodička firmě DKV ČESMAD s.r.o. dlužit téměř 130 tisíc Kč. V roce 2016 vydal Exekutorský úřad v Děčíně na Vodičku exekuční příkaz za dlužnou částku 406 798 Kč u Všeobecné zdravotní pojišťovny.[32]

V roce 2005 byl J. Vodička povýšen do hodnosti plukovníka.[33] Dlouhodobě se angažoval jako člen Českého svazu bojovníků za svobodu a roku 2011 byl zvolen jeho předsedou. Je také členem předsednictva celostátního výboru Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel (SČVP) a také předsedou pro region Žatec.[34] Dne 28. října roku 2013 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů.[35]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 byl kritizován za své protiuprchlické výroky pronesené v projevu v rámci terezínské tryzny. Organizace ROMEA označila tento projev za xenofobní, projev byl kritizován i ze strany Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí v ČR.[36][37] V srpnu toho roku pak zpravodajský server Echo24 publikoval informace o Vodičkově vstupu do KSČ v osmdesátých letech a o jeho spolupráci s Veřejnou bezpečností v roli agenta.[38] Ve stejném měsíci byl Vodička vypískán během projevu při příležitosti odhalení pamětní desky generála Josefa Mašína.[39] Ve svém životopise na webu ČSBS zamlčuje i svou přípravu na službu u Pohraniční stráže.

Krajský zastupitel[editovat | editovat zdroj]

V krajských volbách v roce 2016 byl jako člen SPO zvolen za subjekt "Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) a Strana Práv Občanů" zastupitelem Ústeckého kraje.[40] Později stranu SPOZ opustil. Ve volbách v roce 2020 obhajoval post krajského zastupitele jako nestraník za hnutí VOK - Volba pro kraj (VOK), ale neuspěl. Hnutí se do zastupitelstva totiž vůbec nedostalo.[41]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vojáky v záloze a vykonávali pouze dočasnou vojenskou službu, byli příslušníci této zvláštní vojenské skupiny vyzbrojeni pouze ručními zbraněmi. Vojenská skupina měla za úkol v Žatci připravit zázemí pro reemigraci osob pocházejících z Volyně. Mezi reemigrující osoby patřili hlavně vojáci 1. čs. armádního sboru a jejich rodinní příslušníci.
  2. Učňovským zákonem z roku 1959 byla pro výchovu učňů zemědělských profesí zřízena lesnická odborná učiliště (LOU) s ubytovnami a pracovní praxí. In: časopis Lesnictví, svazek 55, Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství. Ústav vědeckotechnických informací, Československá akademie zemědělských věd, Československá akademie zemědělská, 1982, s. 334-337.
  3. Ministr NB změnil rozkazem z 15. srpna 1951 název pražské Vojenské akademie PS na Vojenské učiliště PS. V září téhož roku proběhlo přemístění učiliště z Prahy do Olomouce. V listopadu 1952 vzniklo Vojenskopolitické učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže v Kolodějích, které neslo od 1.11.1953 název „Julia Fučíka“. V roce 1955 proběhlo sloučení dosavadního Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže v Olomouci s Vojenskopolitickým učilištěm Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka v Kolodějích do nového Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka dislokovaného v Olomouci a 15. září 1957 bylo Vojenské učiliště PS a VS (Vnitřní stráže) Julia Fučíka přemístěno z Olomouce do Bruntálu. Na základě rozkazu ministra vnitra došlo 1.9.1963 k přejmenování dosavadního Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka na Učiliště vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka, v rámci kterého se realizovala dvouletá příprava důstojníků Pohraniční stráže.
  4. Pohraniční stráž byla po reorganizaci v roce 1966 až do roku 1972 součástí Československé lidové armády a vojáci tak mohli být povýšeni do důstojnických hodností jen podle zákona o některých služebních poměrech vojáků (76/1959 Sb.)
  5. Podbořany byly tehdy sídlem kasáren ČSLA, která zabírala svojí rozlohou skoro třetinu města a sídlilo zde několik armádních útvarů, mimo jiných v letech 1961-74 „20. útvar technické opravny” (v letech 1974-93 přejmenován na „20. prapor oprav techniky”).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POKORNÝ, Marek. Poslanec Ondráček má medaili od Svazu bojovníků za svobodu. Ten sklízí kritiku. Aktuálně.cz [online]. 2018-10-20 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  2. a b Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB "V Národním archivu existuje záznam, podle kterého Vodička znovu požádal o vstup do KSČ v roce 1983, přijat byl v roce 1985. O tom ale není ve Vodičkově životopise žádná zmínka a Vodička na dotaz serveru ECHO24, proč členství ve straně ani spolupráci s VB nepřiznal, neodpověděl."
  3. DANDA, Oldřich. Vodička: Sebral jsem odvahu a řekl, co si o uprchlících myslí celý národ. novinky.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2016-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (česky) 
  4. Kontakty (Ústecký kraj) [online]. Strana práv občanů [cit. 2016-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (česky) 
  5. Skvělá partička. Konfident Vodička kandiduje s Velebou a Okamurou - "Podle předsedy SPO Veleby byl Vodička zvolen do nového vedení strany v ústecké buňce. „V ústeckém kraji se stal novým předsedou pan magistr Petr Šmíd a místopředsedou byl zvolen pan Vodička,“ uvedl serveru Echo24.cz Veleba."
  6. 1533. Velitelství zvl. voj. skupiny Žatec“.
  7. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  8. 795. Která školská a výcviková zařízení se podílela na přípravě příslušníků Pohraniční stráže z řad vojáků z povolání i základní služby?
  9. Pohraniční stráž od roku 1951 do roku 1991 v datech Archivováno 29. 10. 2014 na Wayback Machine
  10. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  11. 795. Která školská a výcviková zařízení se podílela na přípravě příslušníků Pohraniční stráže z řad vojáků z povolání i základní služby?
  12. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  13. Zákon o některých služebních poměrech vojáků 76/1959 Sb.
  14. Naši lidé - ČSBS: Předseda ČSBS Jaroslav Vodička. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  15. Metodická příručka z projektu Příběhy bezpráví – nástroje normalizační moci, 2012
  16. Naši lidé - ČSBS: Předseda ČSBS Jaroslav Vodička. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  17. Objekty ČSLA
  18. Naši lidé - ČSBS: Předseda ČSBS Jaroslav Vodička. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  19. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  20. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  21. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB
  22. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  23. Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-27. 
  24. Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-27. 
  25. Na prahu nové perspektivy
  26. Rozsáhlá reforma změní českou armádu a její chování
  27. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  28. STK Krásný Dvůr - výpis dat z různých rejstříků
  29. Spisová značka: 70 K 27 / 2007 vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem, Obchodní jméno: STK Krásný Dvůr s.r.o., IČO: 25039393, Sídlo: Žatec, Račetice čp. 87, PSČ 43801, Okres Louny, Správce: JUDr. Miroslav Rác, Prohlášení konkursu: 04.01.2008
  30. Firma JADA - na rejstriky.finance.cz
  31. Městský soud v Praze, insolvenční rozhodnutí - vyhláška C 122721/SL z 21.4.2010
  32. Další problém bojovníků za svobodu. Předseda Vodička má exekuce a dluhy - na Echo24.cz
  33. Deník Referendum. denikreferendum.cz [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-27. 
  34. Naši lidé - ČSBS. webcache.googleusercontent.com [online]. [cit. 2019-11-19]. Dostupné online. 
  35. Seznam vyznamenaných [online]. Kancelář prezidenta republiky [cit. 2016-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (česky) 
  36. Echo24, čtk, ren. Pohoršení v Terezíně. Projevy Vodičky a Štěcha vyvolaly kritiku. Echo24 [online]. 2016-05-16 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  37. RYŠAVÝ, Zdeněk. Předseda ČSBS přednesl během terezínské tryzny xenofobní protiuprchlický projev. Karol Sidon se emotivně ohradil [online]. Romea, 2016-05-15 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  38. VILÍMOVÁ, Tereza. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB. Echo24.cz [online]. 2016-08-22 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  39. MALÁT, Štěpán. „Nechceme, abys mluvil“. Jaroslava Vodičku v Roudnici vypískali. Svobodné fórum [online]. 2016-08-27 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. 
  40. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Ústecký kraj, Kandidátní listina: Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) a Strana práv občanů Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-18]. Dostupné online. 
  41. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 2.10. – 3.10.2020, Jmenné seznamy, Kraj: Ústecký kraj, Všechny kandidátní listiny, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]