Jaroslav Vodička (politik)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Jaroslav Vodička
Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu
Jaroslav Vodička, předseda Českého svazu bojovníků za svobodu

3. předseda
Českého svazu bojovníků za svobodu
Úřadující
Ve funkci od:
2011
Předchůdce Anděla Dvořáková

Zastupitel Ústeckého kraje
Úřadující
Ve funkci od:
8. října 2016
Stranická příslušnost
Členství KSČ (1968–70, 1985–?)
SPO
Vojenská služba
Sloužil ČSLA (1969 – 1974)
ČSA (1991 – 31. 12. 1992)
Armáda ČR (1. 1. 1993 – 1996)
Hodnost plukovník

Narození 15. března 1948 (70 let)
Grabštejn
Československo Československo
Choť Věra Vodičková (roz. Vašková)
Děti Aleš (1971–1991)
Radka (* 1976)
Alma mater VŠ zemědělská v Praze
Profese voják z povolání a politik
Ocenění medaile Za zásluhy Medaile Za zásluhy
Commons Kategorie Jaroslav Vodička
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Vodička (* 15. března 1948 Grabštejn) je český voják, politik, bývalý člen pohraniční stráže[1] a agent Veřejné bezpečnosti, dvakrát vstoupil do KSČ[2]. Po roce 1989 se stal členem Českého svazu bojovníků za svobodu a od roku 2011 jeho předsedou.[3] Je také místopředsedou SPO v Ústeckém kraji[4] a roku 2016 byl zvolen do krajského zastupitelstva Ústeckého kraje za koalici SPO a SPD.[5] V roce 2013 převzal z rukou prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy.[6]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Vodička se narodil 15. března 1948 v obci Grabštejn na Liberecku. Otec Jaroslava Vodičky sloužil u Vojenské skupiny Žatec, která vznikla v létě 1945 a jejími příslušníky se stali právě volyňští vojáci 1. čs. armádního sboru, kteří do ČSR hodlali reemigrovat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o vojáky v záloze a vykonávali pouze dočasnou vojenskou službu, byli příslušníci této zvláštní vojenské skupiny vyzbrojeni pouze ručními zbraněmi. V Žatci měla skupina za úkol připravit zázemí pro reemigraci osob pocházejících z Volyně. Mezi reemigrující osoby patřili jednak vojáci 1. čs. armádního sboru a jejich rodinní příslušníci, ale i jiné civilní osoby. Matka Jaroslava Vodičky se do ČSR přestěhovala v rámci reemigrace v roce 1947 a v tomto roce byla také zvláštní vojenská skupina Žatec rozpuštěna.[7]

Příprava na důstojníka Pohraniční stráže[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení základní školy začal Jaroslav Vodička navštěvovat v Krušných horách Lesnické učiliště ve Flájích a následně vykonával povolání lesního dělníka. V roce 1965 započala jeho příprava na službu u Pohraniční stráže. Nejprve se přihlásil na Učiliště vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka v Bruntále, v rámci kterého se realizovala dvouletá příprava důstojníků Pohraniční stráže. Vzhledem k tomu, že mu scházela maturita, musel napřed absolvovat jednoletý maturitní kurz pro přípravu uchazečů ke studiu, který se nacházel v Českém Těšíně.[8][9] Zde Vodička v roce 1966 odmaturoval.

V souvislosti s převedením Pohraniční stráže a Vnitřní stráže pod Ministerstvo národní obrany došlo v roce 1966 ke zrušení Učiliště vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka a v září 1968 byli žáci I. a II. ročníku Vojenské střední odborné školy při Ženijně-technickém učilišti, připravovaných pro Pohraniční stráž, přemístěni k vojenskému Železničnímu učilišti do Valašského Meziříčí. Pohraniční stráž byla po reorganizaci v roce 1966 až do roku 1972 součástí Československé lidové armády a vojáci tak mohli být povýšeni do důstojnických hodností jen podle zákona o některých služebních poměrech vojáků (76/1959 Sb.). Tak jako všichni budoucí absolventi, musel i Vodička prokázat bezvýhradnou oddanost pracujícímu lidu a socialistickému zřízení[10] a v době své školní přípravy na důstojníka PS vstoupil v roce 1968 do KSČ. V roce 1969 ukončil svou přípravu pro Pohraniční stráž v hodnosti poručíka a oženil se s Věrou Vaškovou.

Vodičkova kariéra u Pohraniční stráže byla ovlivněna pražským jarem a následným obdobím normalizace. Na základě rozhodnutí ÚV KSČ z ledna 1970 o výměně stranických legitimací a usnesení předsednictva ÚV KSČ ke kádrové a personální práci z 6. listopadu 1970 následovaly čistky ve velitelských sborech.[11] Po stranických pohovorech v roce 1970 přišel Jaroslav Vodička o členství v KSČ. Toto mělo na Vodičkovu důstojnickou kariéru u Pohraniční stráže zásadní vliv, jelikož vyloučení z KSČ znamenalo bez výjimky propuštění z armády. Ve stejném roce se rodičům Vodičkovým narodil syn Aleš. Vodička po vyřazení z KSČ působil u ČSLA ještě tři roky a velel samostatné strojní četě. Podbořany byly tehdy sídlem kasáren ČSLA, která zabírala svojí rozlohou skoro třetinu města a sídlilo zde několik armádních útvarů, mimo jiných v letech 1961-74 20. útvar technické opravny (v letech 1974-93 přejmenován na 20. prapor oprav techniky).[12] V roce 1974 byl Jaroslav Vodička Federálním ministerstvem vnitra propuštěn.

Státní statek n. p. Podbořany[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění z ČSLA začal pracovat u státního statku n. p. Podbořany. Nejprve jako mistr opravárenských dílen na farmě ve Vysokých Třebušicích. V roce 1976 se mu narodila dcera Radka a ve stejném roce povýšil do pozice vedoucího mechanizačního střediska, posléze se stal jeho nákupčím a vedoucím pro úsek materiálně technického zabezpečení (MTZ). V roce 1983 požádal znovu o vstup do KSČ. Od roku 1984 vykonával na statku Podbořany funkci hlavního mechanizátora a v roce 1985 byl přijat do komunistické strany[2], od srpna 1988 byl Jaroslav Vodička veden na oddělení hospodářské kriminality v Lounech jako spolupracovník VB s krycím jménem „JOSEF“.[13] Na podzim roku 1988 začal studovat na Vysoké škole zemědělské v Praze, kde získal titul inženýra.

Porevoluční kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po sametové revoluci byl Vodička v roce 1990 mimosoudně rehabilitován, získal zpět vojenskou hodnost (povýšen do hodnosti podplukovníka) a mohl mu být přiznán vojenský důchod. Roku 1991 nastoupil u vojenské posádky v Žatci, jelikož podbořanský tankový pluk s praporem technického zabezpečení, který zde sídlil od padesátých let, se stal v roce 1994 domovem pouze pro 3. prapor logistiky a obě armádní zázemí v Podbořanech a Žatci čekala reforma ozbrojených sil.[14][15] Od roku 1996 už Jaroslav Vodička působil jako podplukovník v záloze.

V roce 1998 založil firmu STK (Stanice technické kontroly) Krásný Dvůr s.r.o., nejprve se sídlem v Krásném Dvoře čp. 183 a od roku 2007 v obci Račetice čp. 87. Provozoval také silniční motorovou nákladní dopravu, zámečnictví, nástrojářství, taxislužbu, opravu silničních vozidel, pohostinství a hlídané parkoviště.[16] V roce 2007 založil v Praze společnost JADA s.r.o.[17] Firma STK se dostala do finančních potíží a v roce 2008 rozhodl insolvenční soud v Ústí nad Labem o prohlášení konkurzu.[18] Další insolvenční rozhodnutí obdržela v roce 2010 i společnost JADA.[19] Podle internetového deníku Echo24.cz a dokumentů dostupných na webu Justice.cz měl Vodička firmě DKV ČESMAD s.r.o. dlužit téměř 130 tisíc Kč. V roce 2016 vydal Exekutorský úřad v Děčíně na Vodičku exekuční příkaz za dlužnou částku 406 798 Kč u Všeobecné zdravotní pojišťovny.[20]

V roce 2005 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Dlouhodobě se angažoval jako člen Českého svazu bojovníků za svobodu a roku 2011 byl zvolen jeho předsedou. Je také členem předsednictva celostátního výboru Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel (SČVP) a také předsedou pro region Žatec. Dne 28. října roku 2013 mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy v oblasti bezpečnosti státu a občanů.[6]

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 byl kritizován za své protiuprchlické výroky pronesené v projevu v rámci terezínské tryzny. Organizace ROMEA označila tento projev za xenofobní, projev byl kritizován i ze strany Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí v ČR.[21][22] V srpnu toho roku pak zpravodajský server Echo24 publikoval informace o Vodičkově vstupu do KSČ v osmdesátých letech a o jeho spolupráci s Veřejnou bezpečností v roli agenta.[23] Ve stejném měsíci byl Vodička vypískán během projevu při příležitosti odhalení pamětní desky generála Josefa Mašína.[24] Ve svém životopise na webu ČSBS zamlčuje i svou přípravu na službu u Pohraniční stráže.

V krajských volbách v roce 2016 byl jako člen SPO zvolen za subjekt "Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) a Strana Práv Občanů" zastupitelem Ústeckého kraje.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. POKORNÝ, Marek. Poslanec Ondráček má medaili od Svazu bojovníků za svobodu. Ten sklízí kritiku | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje [online]. 2018-10-20 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  2. a b Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB "V Národním archivu existuje záznam, podle kterého Vodička znovu požádal o vstup do KSČ v roce 1983, přijat byl v roce 1985. O tom ale není ve Vodičkově životopise žádná zmínka a Vodička na dotaz serveru ECHO24, proč členství ve straně ani spolupráci s VB nepřiznal, neodpověděl."
  3. DANDA, Oldřich. Vodička: Sebral jsem odvahu a řekl, co si o uprchlících myslí celý národ. novinky.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2016-08-29]. Dostupné online. (česky) 
  4. Kontakty (Ústecký kraj) [online]. Strana práv občanů [cit. 2016-11-09]. Dostupné online. (česky) 
  5. Skvělá partička. Konfident Vodička kandiduje s Velebou a Okamurou - "Podle předsedy SPO Veleby byl Vodička zvolen do nového vedení strany v ústecké buňce. „V ústeckém kraji se stal novým předsedou pan magistr Petr Šmíd a místopředsedou byl zvolen pan Vodička,“ uvedl serveru Echo24.cz Veleba."
  6. a b Seznam vyznamenaných [online]. Kancelář prezidenta republiky [cit. 2016-08-30]. Dostupné online. (česky) 
  7. 1533. Velitelství zvl. voj. skupiny Žatec“.
  8. 795. Která školská a výcviková zařízení se podílela na přípravě příslušníků Pohraniční stráže z řad vojáků z povolání i základní služby?
  9. Ministr NB změnil rozkazem z 15. srpna 1951 název pražské Vojenské akademie PS na Vojenské učiliště PS. V září téhož roku proběhlo přemístění učiliště z Prahy do Olomouce. V listopadu 1952 vzniklo Vojenskopolitické učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže v Kolodějích, které neslo od 1.11.1953 název „Julia Fučíka“. V roce 1955 proběhlo sloučení dosavadního Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže v Olomouci s Vojenskopolitickým učilištěm Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka v Kolodějích do nového Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka dislokovaného v Olomouci a 15. září 1957 bylo Vojenské učiliště PS a VS (Vnitřní stráže) Julia Fučíka přemístěno z Olomouce do Bruntálu. Na základě rozkazu ministra vnitra došlo 1.9.1963 k přejmenování dosavadního Vojenského učiliště Pohraniční stráže a Vnitřní stráže Julia Fučíka na Učiliště vojsk ministerstva vnitra Julia Fučíka, v rámci kterého se realizovala dvouletá příprava důstojníků Pohraniční stráže. Pohraniční stráž od roku 1951 do roku 1991 v datech
  10. Zákon o některých služebních poměrech vojáků 76/1959 Sb.
  11. Metodická příručka z projektu Příběhy bezpráví – nástroje normalizační moci, 2012
  12. Objekty ČSLA
  13. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB
  14. Na prahu nové perspektivy
  15. Rozsáhlá reforma změní českou armádu a její chování
  16. STK Krásný Dvůr - výpis dat z různých rejstříků
  17. Firma JADA - na rejstriky.finance.cz
  18. Spisová značka: 70 K 27 / 2007 vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem, Obchodní jméno: STK Krásný Dvůr s.r.o., IČO: 25039393, Sídlo: Žatec, Račetice čp. 87, PSČ 43801, Okres Louny, Správce: JUDr. Miroslav Rác, Prohlášení konkursu: 04.01.2008
  19. Městský soud v Praze, insolvenční rozhodnutí - vyhláška C 122721/SL z 21.4.2010
  20. Další problém bojovníků za svobodu. Předseda Vodička má exekuce a dluhy - na Echo24.cz
  21. Echo24, čtk, ren. Pohoršení v Terezíně. Projevy Vodičky a Štěcha vyvolaly kritiku. Echo24 [online]. 2016-05-16 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  22. RYŠAVÝ, Zdeněk. Předseda ČSBS přednesl během terezínské tryzny xenofobní protiuprchlický projev. Karol Sidon se emotivně ohradil [online]. Romea, 2016-05-15 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  23. VILÍMOVÁ, Tereza. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB. Echo24.cz [online]. 2016-08-22 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  24. MALÁT, Štěpán. „Nechceme, abys mluvil“. Jaroslava Vodičku v Roudnici vypískali. Svobodné fórum [online]. 2016-08-27 [cit. 2016-09-08]. Dostupné online. 
  25. Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Ústecký kraj, Kandidátní listina: Koalice Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) a Strana práv občanů Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]