Valašské Meziříčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Valmez. Možná hledáte: Velmez.
Valašské Meziříčí
Náměstí ve Valašském Meziříčí

Náměstí ve Valašském Meziříčí

znak obce Valašské Meziříčívlajka obce Valašské Meziříčíznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0723 545058
kraj (NUTS 3): Zlínský (CZ072)
okres (LAU 1): Vsetín (CZ0723)
obec s rozšířenou působností: Valašské Meziříčí
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 35,44 km²
počet obyvatel: 22 449 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 294 m n. m.
PSČ: 757 01
zákl. sídelní jednotky: 28
části obce: 7
katastrální území: 8
adresa městského úřadu: Náměstí 7
starosta / starostka: Bc. Robert Stržínek
Oficiální web: www.valasskemezirici.cz
E-mail: posta@muvalmez.cz

Valašské Meziříčí
Red pog.svg
Valašské Meziříčí
Zdroje k infoboxu a částem obce

Valašské Meziříčí (německy Wallachisch Meseritsch) je město v okrese Vsetín ve Zlínském kraji, 15 km severně od Vsetína na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Žije zde přes 22 tisíc obyvatel.

Svou polohou představuje vstupní bránu Moravskoslezských Beskyd a významný dopravní uzel. Někdy se Valašskému Meziříčí také říká Valašské Atény nebo jen zkráceně Valmez. Historické jádro města bylo v roce 1992 prohlášeno městskou památkovou zónou. Z Valašského Meziříčí pochází skupina Mňága a Žďorp. Významným zaměstnavatelem ve městě je chemická firma Deza.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pečeť města Valašské Meziříčí

Meziříčí vzniklo na levém břehu Rožnovské Bečvy. Na pravém břehu byla založena obec Krásno, roku 1491 povýšená na městečko. Přestože Meziříčí a Krásno měly po několik staletí společnou vrchnost, k jejich spojení v nynější Valašské Meziříčí došlo až v roce 1924.

Poprvé se připomíná v r. 1297, městem je nazýváno od r. 1377. Původně se nazývalo jen Meziříčí, přívlastek Valašské dostalo teprve v 18. století, ojediněle se objevuje roku 1718, do té doby bylo nazýváno Meziříčí nad Bečvou nebo Meziříčí pod Rožnovem. Krásno nad Bečvou leží na pravém břehu Bečvy Rožnovské a k Meziříčí bylo připojeno v r. 1924; Valašské Meziříčí se tak stalo největším městem na Valašsku. Obě obce mívaly stejnou vrchnost, kvetl v nich obchod a řemesla, ale ničily je války, morové epidemie a požáry. Významným šlechtickým rodem zde byli Žerotínové, kteří nad Bečvou vybudovali renesanční zámek, jenž je v současné době jednou z nejrozsáhlejších kulturních památek v okrese.

V druhé polovině 16. století bylo obehnáno kamennými hradbami. Za třicetileté války bylo několikrát poničeno útoky obou stran tak, že některé domy na předměstí, ale i uvnitř hradeb, již nebyly nikdy obnoveny. Hradby byly rozbořeny v polovině 19. století. Od roku 1850 bylo sídlem okresního hejtmanství. Zatímco ve 2. pol. 19. století vznikaly v Krásně n. B. průmyslové podniky, sklárny, továrny na hospodářské stroje, výrobu kůží, textilu, keramiky, klobouků atd., byly v Meziříčí zřizovány střední a průmyslové školy; k nejstarším patřil Spolek katolických tovaryšů 1855.

V roce 1863 přišel do Meziříčí advokát dr. Alois Mikyška. Jeho veřejná a politická práce ovlivňovala čtyřicet let veškeré dění města a celého Valašska. V r. 1871 bylo založeno gymnázium, o tři roky později byla zřízena odborná škola pro zpracování dřeva. Jistou zvláštností v meziříčském školství bylo dívčí gymnázium. Jako sídlo prvních českých středních škol na severovýchodní Moravě, muzeí a řady spolků bylo nazýváno Valašskými Athénami. Od konce 19. století navštěvoval město za svých letních pobytů v Podlesí "Na Žabárně" Tomáš Garrigue Masaryk se svou rodinou, který se stal později poslancem za Valašsko ve Vídeňské říšské radě. Jeho hojně navštívená přednáška z 30. března 1907 zde v tomto roce vyšla i knižně (O klerikarismu a socialismu).

V r. 1908 zde Rudolf Schlattauer založil první gobelínovou školu na českém území. Dnes se jmenuje Moravská gobelínová manufaktura. Velký význam hospodářský, kulturní a společenský měly pro život města a celého Valašska také tiskárny.

Náměstí i s přilehlými ulicemi je však pouze torzem někdejšího původně středověkého města. Toto území je ohraničeno dnes již neexistujícími městskými hradbami a od 10. září 1992 je vyhlášeno městskou památkovou zónou (dále jen MPZ). Budova radnice pochází z r. 1677, od r. 1850 v ní bylo sídlo okresního úřadu a soudu.

Po roce 1945 se město stalo jedním z center chemického a sklářského průmyslu. V roce 1960 byl zrušen okres Valašské Meziříčí a Valašské Meziříčí tak přestalo užívat status okresního města, kterým se mohlo pyšnit 110 let.[2]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Valašském Meziříčí.
Zámek Žerotínů

Zámek Žerotínů[editovat | editovat zdroj]

Začal se stavět za vlády Jana z Pernštejna v roce 1538, dostavěli ho Žerotínové. Ve 2. polovině 19. století byl využíván jako ženská trestnice. Během válek se proměnil na vojenský lazaret. K severnímu křídlu přiléhá velmi hodnotný kamenný portál se znakem hrabat Žerotínů. Rozsáhlá rekonstrukce zahájená na sklonku minulého století učinila ze zámku Žerotínů centrum kulturního života města. V jeho prostorách se nachází divadelní sál. Suterén je vyhrazen pro kulturní a hudební M-klub.

Zámek Kinských[editovat | editovat zdroj]

Zámek Kinských

Původně vznikl na místě barokní správní budovy rožnovsko-krásenského panství, která byla do poloviny 18. st. dřevěná, v roce 1854, za majitele Eugena Kinského, byla přestavěna na panské sídlo. K zámku přiléhá rozsáhlý park s hodnotnými druhy dřevin, založený na přelomu 18. a 19. století.

Zámek Kinských byl v majetku rodů Žerotínů a Kinských. Po roce 1945 se zámek stal majetkem státu a v letech 1948–1950 se do jeho uvolněných místností přestěhovalo valašskomeziříčské muzeum, které zde sídlí dosud. V současnosti nese název Muzeum regionu Valašsko ve Vsetíně, muzeum Valašské Meziříčí. V letech 1974–1988 prošel zámek generální opravou.

Od roku 1988 byl zpřístupněn veřejnosti. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout čtyři stálé muzejní expozice: Valašské Meziříčí v zrcadle dějin, Sklo a gobelíny, Nástropní obrazy ze zámku Lešná u Valašského Meziříčí a Kavárničku Antonína Duřpeka. V muzeu se také pořádají historické, výtvarné, etnografické či přírodovědné výstavy.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie[editovat | editovat zdroj]

Tento římskokatolický farní kostel byl postaven v druhé polovině 17. století, na místě dřívějšího kostelíka z 13. století. K původní stavbě v gotickém stylu však byla v roce 1581 přistavěna dodnes stojící renesanční věž. Po roce 1680 přibyla nová barokní kaple a v polovině 18. století byla barokně upravena hlavní loď.[3]

Hvězdárna Valašské Meziříčí

Hvězdárna[editovat | editovat zdroj]

Hvězdárna se nachází na jižním okraji města, na kopci zvaném Stínadla. Pro veřejnost byla otevřena v roce 1955. Od roku 2001 je součástí Hvězdárny Valašské Meziříčí zrekonstruovaný historický objekt Ballnerovy hvězdárny z roku 1929, v němž byla zřízena malá výstavní síň. Hvězdárna je přístupná pro veřejnost každý pracovní den ve večerních hodinách.

Za příznivého počasí je možno pozorovat například Měsíc, planety, hvězdy, dvojhvězdy, mlhoviny, hvězdokupy apod. Hvězdárna pořádá během roku pravidelné přednášky pro veřejnost, víkendové semináře, organizuje astronomické kroužky, letní tábor pro mládež, doplňkovou výuku pro školy a další akce.

Hvězdárna se rovněž věnuje odborné pozorovatelské činnosti, a to především v oblasti pozorování Slunce, proměnných hvězd a měření okamžiků zákrytů hvězd tělesy Sluneční soustavy. V areálu hvězdárny se od roku 1957 nachází meteorologická stanice Českého hydrometeorologického ústavu.

Kostel nejsvětější trojice - dnešní lapidárium

Kostel Nejsvětější Trojice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Nejsvětější Trojice (Valašské Meziříčí).

Je částečně roubená stavba, pochází z konce 16. století. Původně to byl renesanční hřbitovní kostel. Nyní je zde soustředěna stálá expozice kamenných a dřevěných plastik architektonického, náhrobního a oltářního charakteru. K nejzajímavějším exponátům lapidária patří nástěnný náhrobník Magdaleny Žernovské ze Žernoví a epitaf jejího otce Jana, obojí z konce 16. století. Kostel bývá příležitostně využíván také jako koncertní a výstavní síň.

Bývalá krásenská radnice

Krásenská radnice[editovat | editovat zdroj]

Někdejší krásenská radnice je historickou památkou postavenou v roce 1580. V roce 1766 byla přestavěna v barokním stylu. Budova sloužila svému původnímu účelu až do roku 1924, kdy bylo Krásno nad Bečvou sloučeno s Valašským Meziříčím. Radnice přežila jako jedna z mála krásenských historických budov období socialismu, kdy bylo nešetrnou, ale důležitou výstavbou silnice zničeno celé náměstí a přilehlé budovy. Na místě někdejších historických architektonických skvostů, které přežily bezpočet válek, požárů, povodní a jiných katastrof, byly pro tisíce obyvatel města, vystavěny bytové panelové domy.

Dnes slouží budova bývalé radnice jako městská knihovna.

Ostatní památky[editovat | editovat zdroj]

Dům U apoštolů

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Helštýnské lípy

K Valašskému Meziříčí okrajově přiléhá Chráněná krajinná oblast Beskydy. Památných stromů či jejich skupin se v hranicích města nalézá pět:

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. ledna 2012 rozhodlo zastupitelstvo města Valašské Meziříčí o konání místních referend o osamostatnění místních částí Krhová a Poličná a vyhlásilo je na 21. dubna 2012. Návrhy obou přípravných výborů došly městskému úřadu 14. prosince 2011, k návrhu na oddělení Poličné bylo po kontrole bylo uznáno 762 podpisů oprávněných osob ze 795, které jej podpořily, k návrhu na oddělení Krhové bylo uznáno za oprávněné 647 podpisů ze 728.[4] Výsledkem pak bylo, že s odtržením Krhové souhlasilo 992 (61,5 %) a se vznikem samostatné obce Poličná 798 (56,16 %) občanů.[5] Osamostatnění ještě schválil krajský úřad (dle § 22 a 24 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) a v praxi k němu došlo k začátku roku 2013.

Krhová byla součástí města od 50. let 20. století, Poličná od roku 1976[6].

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 došlo ke spojení Valašského Meziříčí a Krásna nad Bečvou a vzniklo město s bezmála 8 tisíci obyvateli, které bylo toho času nejlidnatější na Valašsku. Počet obyvatel postupně rostl, a to jak v důsledku přirozeného přírůstku, migrace, tak také připojením místních částí. Vše vyvrcholilo v roce 1990, kdy se celkový počet obyvatel přehoupl přes 28 tisíc. Pak kvůli populačnímu trendu, který se objevil v Česku začátkem 90. let, nastala stagnace, která trvala přibližně 5 let. V roce 1996 klesl počet obyvatel těsně pod hranici 28 tisíc a ve Valašském Meziříčí začalo stejně jako ve většině tuzemských měst obyvatel ubývat. Tento pokles pokračuje až na některé výjimky do současnosti, avšak proti úbytku v podobně velkých městech (Vsetín, Nový Jičín), je velice mírný.[7]

K začátku roku 2013 se od Valašského Meziříčí odtrhly místní části Krhová a Poličná, jejichž obyvatelé o tom v předcházejícím roce rozhodli v referendech.

Vývoj počtu obyvatel[8]
1869 1900 1930 1950 1970 1980 1991 2001 2005 2007 2010 2011 2013
9 221 10 795 14 357 15 308 22 296 26 531 28 175 27 674 27 362 27 336 27 330 27 352 22 926

Počet obyvatel je brán v rozsahu dnešního města, i když některá území nebyla vždy jeho součástí.

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem[editovat | editovat zdroj]

Se vznikem čtrnácti krajů vznikly i obce s pověřeným obecním úřadem. V případě Valašského Meziříčí jsou správní obvody pověřeného obecního úřadu a obce s rozšířenou působností totožné. Obce pověřeného obecního úřadu Valašské Meziříčí uvádí následující tabulka.

Název obce Rozloha
[km²]
Počet obyvatel
Branky 10,78 877
Choryně 9,11 776
Jarcová 5,25 816
Kelč 27,85 2 680
Kladeruby 7,04 445
Krhová 8,05 1 787
Kunovice (okres Vsetín) 8,17 650
Lešná 22,32 1 884
Loučka (okres Vsetín) 6,89 718
Mikulůvka 13,17 682
Oznice 6,14 332
Podolí (okres Vsetín) 5,76 215
Police (okres Vsetín) 13,22 549
Poličná 11,06 1 718
Střítež nad Bečvou 7,45 781
Valašské Meziříčí 35,44 23 288
Velká Lhota 9,32 406
Zašová 22,25 2 717

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Název města „Valašské Atény“ má své kořeny především v minulosti, kdy Valašské Meziříčí bylo centrem školství a kultury na Valašsku.

V roce 1871 bylo ve městě založeno třetí české gymnázium na Moravě a v roce 1874 Odborná škola pro zpracování dřeva. V roce 1884 zde vznikla Muzejní společnost, která vytvořila první muzeum na Valašsku. Školství se dále rozrostlo v roce 1907 o Dívčí akademii, první reformní gymnázium v Rakousku–Uhersku, následujícího roku založil malíř Rudolf Schlattauer ve městě první gobelínovou školu v českých zemích a roku 1911 byla otevřena specializovaná škola - Ústav hluchoněmých. Kulturně–společenskou akcí, která svým významem přesáhla hranice Valašska, byla roku 1935 Výstava práce a kultury.

Nejstarším kulturním spolkem působícím ve městě je „Mužský pěvecký sbor Beseda“. Vznikl jako mnohé jiné pěvecké sbory v českých zemích ze čtenářského spolku v roce 1862. Během 145 let činnosti sboru stanula v jeho čele řada významných mužů. Mezi osobnosti Besedy a kulturního života města patřili např. hudební skladatel, žák Leoše Janáčka, Jan Nepomuk Polášek a také František Hanus, otec známého herce.

Město, které představuje jednu ze vstupních bran Valašska, patří také mezi centra valašského folklóru. Působí zde jeden z nejstarších moravských folklorních souborů – „Valašský soubor písní a tanců Bača“, založený v květnu roku 1945 v Poličné – bývalé místní části Valašského Meziříčí – jako „Valašský krúžek Bača“. U jeho zrodu stál významný národopisný pracovník Miloš Kašlík. Následovníkem tohoto souboru dospělých se v roce 1999 stal „Dětský folklorní soubor Ovečky“, jehož cílem je přiblížit odkaz našich předků i nejmladší generaci.

Oba soubory jsou spolupořadateli „Mezinárodního folklorního festivalu Babí léto“, který je ve městě pořádán vždy v sudých letech. Jeho účastníky jsou folklorní uskupení dětí, dospělých i seniorů z ČR i evropských zemí.

V lichých letech je ve folklorním kalendáři města „Mezinárodní festival cimbálu“ pořádaný Sdružením cimbalistů ČR a městem Valašské Meziříčí. Je to jediný festival v ČR věnovaný speciálně tomuto nástroji.

Z valašského folklóru čerpá „Dechová hudba města Valašské Meziříčí“, která vznikla v roce 1957 jako podniková hudba tehdejšího n.p. Tesla Valašské Meziříčí.

V šedesátých letech minulého století založili mladí lidé, většinou středoškolští studenti, Divadlo poezie, divadlo malých forem MINIMAX a krajský festival poezie. Ten se později rozrostl na festival moravský a dnes už je to festival mezinárodní. Poprvé divadlo pod novým názvem „Schod“ účinkovalo v M-klubu na Silvestra 1973. Od té doby následovala řada především autorských pásem, kabaretů a her prezentovaných na domácích i zahraničních jevištích.

Od roku 1983 se každoročně v červnu koná festival folkové a rockové hudby Valašský špalíček.[9]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Zrekonstruovaný zimní stadion

Ve městě sídlí druholigový hokejový klub HC Bobři Valašské Meziříčí, který hraje na nově zrekonstruovaném zimním stadionu. Fotbalový klub TJ Valašské Meziříčí hraje v současnosti Moravskoslezskou divizi E. Na vysoké úrovni je ve Valašském Meziříčí především tenis, místní tenisový klub zde pořádá i mezinárodní turnaje.

Veřejnost má ve Valašském Meziříčí možnost bohatého sportovního vyžití. Především v místní části Kouty, kde se vedle zimního a fotbalového stadionu nachází nově zrekonstruované letní koupaliště a krytý bazén, který svým zázemím a množstvím atrakcí nemá v okolí konkurenci. V sousedství se nachází 14 antukových kurtů (+ 1 tréninková zeď) tenisového klubu Deza a moderní tenisová krytá hala. Pro příznivce kolektivních sportů a atletiky je po celém městě rozeseto několik hřišť, především v okolí základních a středních škol, včetně běžecké dráhy na fotbalovém stadionu.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Základní školy[editovat | editovat zdroj]

Ještě do nedávna bylo ve městě 7 základních škol, z důvodu stále klesajícího počtu dětí školního věku byla k 1. 9. 2007 zrušena základní škola na ulici Zdeňka Fibicha.[10]

Střední školy a odborná učiliště[editovat | editovat zdroj]

Ve městě existují významné vzdělávací instituce v čele s místním gymnáziem a několika střednímu školami. Dříve zde působilo potravinářské učiliště, které bylo 1. 7. 2007[12] sloučeno s ISŠ-COP.

  • Gymnázium Františka Palackého Valašské Meziříčí
  • Střední průmyslová škola stavební Valašské Meziříčí
  • Obchodní akademie a Vyšší odborná škola Valašské Meziříčí
  • Integrovaná střední škola Centrum odborné přípravy a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Valašské Meziříčí
  • Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská Valašské Meziříčí

Vysoké a vyšší odborné školy[editovat | editovat zdroj]

V současnosti působí ve Valašském Meziříčí vyšší odborná škola při obchodní akademii, což je detašované pracoviště ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava. Zájem o zřízení bakalářského oboru zde mělo i brněnské VUT[13], avšak nedokázalo se dohodnout s městem na prostorách, a tak projekt ztroskotal.

  • Obchodní akademie a Vyšší odborná škola Valašské Meziříčí

Speciální školy[editovat | editovat zdroj]

Ve Valašském Meziříčí funguje mateřská, základní a střední škola pro sluchově postižené, která je jedním z nejkvalitnějších vzdělávacích zařízení svého typu v Česku.[14]

  • Mateřská, základní a střední škola pro sluchově postižené, Vsetínská 454
  • Základní škola praktická Valašské Meziříčí, Křižná 782
  • Základní umělecká škola Alfréda Radoka Valašské Meziříčí, Komenského 67

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Valašské Meziříčí je významným dopravním uzlem, a to jak silničním, tak železničním.

Vlakové nádraží
Autobus SOR B 10,5 ve službách městské hromadné dopravy

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Prochází tudy mezinárodní silnice I/35 Hradec KrálovéOlomouc- Valašské Meziříčí– Žilina a silnice I/57 PolskoOpavaNový Jičín – Valašské Meziříčí – VsetínSlovensko. Významná je také silnice 2. třídy II/150 Valašské Meziříčí – Bystřice pod HostýnemPřerov.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Železnice odtud vedou pěti směry, což činí z Valašského Meziříčí lokální železniční uzel. Prochází tudy železniční trať číslo 280 Hranice na MoravěPúchov v rámci které spojují oblast Valašska s Prahou a Slovenskem v dvouhodinovém taktu vlaky Eurocity. Dalšími železničními tratěmi jsou 281 do Rožnova pod Radhoštěm, 303 směr Kojetín a 323 do Ostravy.

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Městská autobusová doprava ve Valašském Meziříčí je tvořena šesti linkami s označením 1, 3, 5, 6, 7 a 8. Všechny linky se setkávají v centru města, odkud se větví do jednotlivých místních částí. Provozovatelem je ČSAD Vsetín a. s.

Cyklostezky a cyklodoprava[editovat | editovat zdroj]

Územím města prochází cyklotrasy 501, 5033, 6012, 6016, 6018, 6214, 6215, 6216, 6217, 6218, 6219 a 6220.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. Historie města Valašského Meziříčí
  3. Historie kostela Nanebevzetí Panny Marie
  4. Referenda o odtržení Krhové a Poličné se konají 21. dubna, město Valašské Meziříčí, 2012
  5. Zápis místní komise o výsledku hlasování [online]. Město Valašské Meziříčí, 2012-04-21, [cit. 2012-04-21]. Dostupné online. (česky) 
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. {{{1}}}.  
  7. ČSÚ - Databáze demografických údajů za obce ČR (1971–2007)
  8. Obyvatelstvo a místní části
  9. http://valasskyspalicek.kzvalmez.cz/historie/
  10. Rozhodnutí o zrušení ZŠ Zdeňka Fibicha [1.9.2007]
  11. Základní školy ve Valašském Meziříčí k 2/2006
  12. Rozhodnutí o sloučení středních škol [1.7.2007]
  13. Město usiluje o bakalářské studium
  14. Škola mezi Českými nejlepšími

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]