Český svaz bojovníků za svobodu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Český svaz bojovníků za svobodu
Založeno 26. října 1990
Předseda Ing. Jaroslav Vodička
Adresa Legerova 22, Praha 2, 120 49
IČO 00442755
Další informace
Web http://www.zasvobodu.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) je spolek, sdružující účastníky národního odboje za osvobození ve druhé světové válce a jejich pozůstalé. Členy spolku mohou být i další občané, kteří souhlasí s jeho posláním a stanovami. K 31. prosinci 2006 měl dle vlastních údajů 10 489 členů.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Svaz sdružuje nejen fyzické osoby (především účastníky druhého odboje a jejich pozůstalé), ale také právnické osoby (kolektivní členy), které zastávající postoje blízké ČSBS idejím. Nejvyšším výkonným orgánem Svazu je předsednictvo ústředního výboru, pod kterým pracují okresní a místní organizace. Předsedou ČSBS je od roku 2011 Jaroslav Vodička, od roku 2013 působí ve funkci prvního místopředsedy plk. Ing. Emil Kulfánek a od roku 2016 ve funkci místopředsedy Ústředního výboru ČSBS Mgr. Milan Andres. Valné shromáždění se koná jednou za dva roky formou sjezdu. Dne 21. června 2016 se konal X. sjezd ČSBS.

V rámci svazu působí pět autonomních sdružení:

  • Sdružení domácího odboje a partyzánů (SDOP-ČSBS)
  • Sdružení Českého národního povstání (SČNP-ČSBS)
  • Sdružení politických vězňů a pozůstalých (SPVaP-ČSBS)
  • Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války (SZV DSV-ČSBS)
  • Sdružení přátel interbrigadistů (SPI-ČSBS)

Členem ČSBS jsou i spolupracují spolky:

  • Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých
  • Sdružení čs. zahraničních letců – východ
  • Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
  • Společnost Ludvíka Svobody

Historie[editovat | editovat zdroj]

Organizace vznikla v roce 1990 přejmenováním Českého svazu protifašistických bojovníků, původně organizovaného v rámci federálního Československého svazu protifašistických bojovníků, jehož je historickým a právním nástupcem. V průběhu devadesátých let byly postupně změněny stanovy tak, že členem nemohou být nejen příslušníci bývalých fašistických organizací, ale ani bývalí členové StB.

Předsedové/předsedkyně[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Vodička, předseda svazu (2013)

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že se předchůdce Svazu v očích odpůrců komunistického režimu zdiskreditoval svojí prokomunistickou a prosocialistickou orientací a spornou personální politikou,[1] řada příslušníků protinacistického odboje odmítala či odmítá mít se Svazem cokoliv společného.[2][3] V minulosti šlo především o vylučování některých účastníků protinacistického odboje s antikomunistickými postoji (například Josef Beran) a udělování vysokých funkcionářských postů válečným zločincům (např. Karol Pazúr[4][5]). Podle kritiků ČSBS je organizace stále silně svázána s komunistickou ideologií a politickým extremismem.[6][1]

V roce 2009 tehdejší předsedkyně Anděla Dvořáková na výročním aktu k 28. říjnu u příležitosti vzniku státu v televizním přenosu z Pantheonu Národního muzea v Praze, před Španielovou sochou T. G. Masaryka kritizovala současné poměry s přihlédnutím k historii protifašistického a protinacistického odboje za druhé světové války.[7]

V roce 2015 byla do čela lidické buňky Svazu zvolena Jana Bobošíková. V reakci na to opustily Svaz poslední tři žijící lidické ženy, Jaroslava Skleničková, Miloslava Kalibová a Milada Cábová. Svůj odchod zdůvodnily obavami o politizaci instituce ze strany Bobošíkové a nesouhlasem s jejími xenofobními výroky.[2] V dalších měsících do Svazu vstoupila řada dalších známých osobností, například Jiří Ovčáček nebo Dominik Duka, naopak někteří z posledních žijících účastníků protinacistického odboje ze Svazu vystoupili. Medializovaným se stalo vystoupení veterána od Tobruku a bývalého místopředsedy Svazu Pavla Vranského, který jej zdůvodnil nesouhlasem s vedením Svazu.[8][9]

Předseda Svazu Jaroslav Vodička byl v roce 2016 kritizován za své protiuprchlické výroky pronesené v projevu v rámci terezínské tryzny. Organizace ROMEA označila tento projev za xenofobní, projev byl kritizován i ze strany Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí.[10][11] V srpnu toho roku pak zpravodajský server Echo24 publikoval informace o Vodičkově vstupu do KSČ v osmdesátých letech a o jeho spolupráci s Veřejnou bezpečností v roli agenta.[9]

Organizace „Národní odboj v severovýchodních Čechách” uveřejnila na svém webu informace o 1. místopředsedovi ÚV ČSBS plk. Ing. Emilu Kulfánkovi, který působil v letech 2004–2006 na oddělení Ministerstva obrany České republiky, které vydávalo na základě zákona č. 255/1946 Sb., o účasti v národním boji za osvobození v době od 15. 3. 1939 do 5. 5. 1945 osvědčení o účasti a vydávalo také na podkladě zákona č. 357/2005 Sb., o účasti v Českém národním povstání v době od 30. 4. 1945 do 12. 5. 1945 příslušná potvrzení. Plk. Ing. Kulfánek spolupracoval již od roku 2000 s ČSBS a v roce 2005 do Svazu vstoupil. V roce 2007 nastoupil jako vedoucí ústřední evidence do kanceláře ÚV ČSBS a pracoval jako vedoucí Památníku Pečkárna. Z jednatele základní organizace ČSBS se vypracoval na tajemníka okresního výboru ČSBS, předsedu OV ČSBS v Praze, člena ÚV a předsednictva ÚV ČSBS a nakonec v roce 2013 až na 1. místopředsedou Ústředního výboru ČSBS. Organizace Národního odboje v severovýchodních Čechách poukazuje na kontroverzní působení a zejména zdlouhavé vyřizování takových osvědčení v případě členů odboje Obrany národa v době, kdy na tomto oddělení MO ČR působil Emil Kulfánek.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.sopvp.cz/?chapter=3
  2. a b HN, 20.8.2015 Lidické ženy opouštějí svaz bojovníků za svobodu[1]
  3. Organizace Národní odboj v severovýchodních Čechách, jejíž přeživší členové se po válce sdružili do organizace Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech - "Jitřenka".
  4. http://www.ct24.cz/porady/historie_cs/prepisy_view.php?id=246144 Jiří Kučera in „Také vraždy přivítaly mír“, přepis pořadu Historie.cs z 26. prosince 2007 na ČT24
  5. http://szcpv.szm.sk/zvSTB.html Stručný životopis v rámci Seznamu zveřejněných agentů StB vydaných SZCPV
  6. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/dvorakova-se-styka-s-extremisty-ma-dostat-medaili_27314.html
  7. http://www.lidovky.cz/dvorakova-varovala-pred-sudetskymi-nemci-klause-se-zastala-p48-/ln_domov.asp?c=A091028_133744_ln_domov_mev
  8. RIZIKYOVÁ, Markéta. Veterán od Tobruku opustil bojovníky za svobodu, nevěří vedení. To tvrdilo, že končí kvůli věku. Aktuálně.cz [online]. 2016-05-07 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online.  
  9. a b VILÍMOVÁ, Tereza. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB. Echo24.cz [online]. 2016-08-22 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online.  
  10. Echo24, čtk, ren. Pohoršení v Terezíně. Projevy Vodičky a Štěcha vyvolaly kritiku. Echo24 [online]. 2016-05-16 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online.  
  11. RYŠAVÝ, Zdeněk. Předseda ČSBS přednesl během terezínské tryzny xenofobní protiuprchlický projev. Karol Sidon se emotivně ohradil [online]. Romea, 2016-05-15, [cit. 2016-08-22]. Dostupné online.  
  12. Národní odboj v severovýchodních Čechách - Neuvěřitelná story 1. místopředsedy ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Emila Kulfánka

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]