Český svaz bojovníků za svobodu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český svaz bojovníků za svobodu
Právní forma spolek
Založeno 26. října 1990
Předseda Ing. Jaroslav Vodička
Adresa Legerova 22, Praha 2, 120 49
IČO 00442755
Další informace
Web http://www.zasvobodu.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) je český spolek, sdružující účastníky národního odboje za osvobození ve druhé světové válce a jejich pozůstalé. Členy spolku mohou být i další občané, kteří souhlasí s jeho posláním a stanovami. Jeho předsedou je od roku 2011 Jaroslav Vodička, který byl členem Komunistické strany Československa a konfidentem Veřejné bezpečnosti.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Organizace vznikla v roce 1990 přejmenováním Českého svazu protifašistických bojovníků, původně organizovaného v rámci federálního Československého svazu protifašistických bojovníků, jehož je historickým a právním nástupcem. V průběhu devadesátých let byly postupně změněny stanovy tak, že členem nemohou být nejen příslušníci bývalých fašistických organizací, ale ani bývalí členové StB.

Organizace[editovat | editovat zdroj]

Svaz sdružuje nejen fyzické osoby (především účastníky druhého odboje a jejich pozůstalé), ale také právnické osoby (kolektivní členy), které zastávající postoje blízké ČSBS idejím. Nejvyšším výkonným orgánem Svazu je předsednictvo ústředního výboru, pod kterým pracují okresní a místní organizace. Předsedou ČSBS je od roku 2011 Jaroslav Vodička, od roku 2013 působí ve funkci prvního místopředsedy plk. Ing. Emil Kulfánek a od roku 2016 ve funkci místopředsedy Ústředního výboru ČSBS Mgr. Milan Andres. Valné shromáždění se koná jednou za dva roky formou sjezdu. Dne 21. června 2016 se konal X. sjezd ČSBS. K 31. prosinci 2006 měl dle údajů organizace 10 489 členů,[zdroj?] o 10 let později jich však měl méně než polovinu.[2]

V rámci svazu působí pět autonomních sdružení:

  • Sdružení domácího odboje a partyzánů (SDOP-ČSBS)
  • Sdružení Českého národního povstání (SČNP-ČSBS)
  • Sdružení politických vězňů a pozůstalých (SPVaP-ČSBS)
  • Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války (SZV DSV-ČSBS)
  • Sdružení přátel interbrigadistů (SPI-ČSBS)

Členem ČSBS jsou i spolupracují spolky:

  • Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých
  • Sdružení čs. zahraničních letců – východ
  • Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
  • Společnost Ludvíka Svobody

Předsedové/předsedkyně[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Vodička, předseda svazu (2013)

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Provázanost s komunistickým režimem[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že se předchůdce Svazu v očích odpůrců komunistického režimu zdiskreditoval svojí prokomunistickou a prosocialistickou orientací před rokem 1989 a spornou personální politikou,[3] někteří příslušníci protinacistického odboje odmítali či odmítají mít se Svazem cokoliv společného.[4][5] Za komunistického režimu v 50. a 60. letech šlo především o vylučování některých účastníků protinacistického odboje s antikomunistickými postoji (například Josef Beran) a udělování vysokých funkcionářských postů válečným zločincům (např. Karol Pazúr[6][7]). Podle kritiků ČSBS je organizace stále silně svázána s komunistickou ideologií a politickým extremismem.[8][3]

V roce 2009 tehdejší předsedkyně Anděla Dvořáková na výročním aktu k 28. říjnu u příležitosti vzniku státu v televizním přenosu z Pantheonu Národního muzea v Praze, před Španielovou sochou T. G. Masaryka kritizovala současné poměry s přihlédnutím k historii protifašistického a protinacistického odboje za druhé světové války.[9]

Členství kontroverzních osobností[editovat | editovat zdroj]

V roce 2015 byla do čela lidické buňky Svazu zvolena Jana Bobošíková, která se roku 2008 zúčastnila prezidentských voleb za KSČ. V reakci na to opustily Svaz poslední tři žijící lidické ženy, Jaroslava Skleničková, Miloslava Kalibová a Milada Cábová. Svůj odchod zdůvodnily obavami o politizaci instituce ze strany Bobošíkové a nesouhlasem s jejími xenofobními výroky.[4] Bobošíková navrhla odvolat zdiskreditované vedení ČSBS a "očistu" chce provést tak, že do funkce předsedkyně nominovala bývalou poslankyní za KSČM Jitkou Gruntovou.[10]

V dalších měsících do Svazu vstoupila řada dalších známých osobností, například Jiří Ovčáček nebo Dominik Duka, naopak někteří z posledních žijících účastníků protinacistického odboje ze Svazu vystoupili. Medializovaným se stalo vystoupení veterána od Tobruku a bývalého místopředsedy Svazu Pavla Vranského, který jej zdůvodnil nesouhlasem s vedením Svazu.[11][12]

Podle poslance ODS Jakuba Jandy je problematický především předseda Vodička – agent komunistické veřejné bezpečnosti s krycím jménem Josef a normalizační člen KSČ, místopředseda Andres – nadporučík vojenské kontrarozvědky, která byla přímou součástí StB, členové vedení, jako je pan Minář, který je napojen na spolky nekriticky obdivující Stalina. Tito bývalí exponenti režimu, vesměs udavači a fízlové, si Svaz znárodnili, vyhnali z něj názorové oponenty a za přítomnosti podivných lidí si připíjejí šampaňským na ruské ambasádě nebo na ústředí KSČM.[13]

Dalším problematickým členem Svazu je ing. František Radkovič ml., který vybudoval svoji kariéru na jménu svého otce a jeho odbojové činnosti za II. světové války. Na veřejnosti se velmi rád předvádí v uniformě majora letectva s odznakem pro dipl. důstojníky generálního štábu ČS válečné školy v Praze“ z let 1924-1937. Jako předseda místní organizace v Jablonci a člen ÚV ČSBS velmi úzce spolupracuje s regionálními organizacemi KSČM a Klubem českého pohraničí. Roku 2019 byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody za několikaleté pronásledování, pomluvy a udávání středoškolského učitele dějepisu mgr. Libora Behúla. Behúl nejprve uváděl na pravou míru jeho zkreslování faktů na přednášce pro studenty a nakonec studenty z přednášky odvedl.[14]

Xenofobní výroky během migrační krize[editovat | editovat zdroj]

Předseda Svazu Jaroslav Vodička byl v roce 2016 během evropské migrační krize kritizován za své protiuprchlické výroky pronesené v projevu v rámci terezínské tryzny. Organizace ROMEA označila tento projev za xenofobní, projev byl kritizován i ze strany Židovské obce v Praze a Federace židovských obcí.[15][16] V srpnu toho roku pak zpravodajský server Echo24 publikoval informace o Vodičkově vstupu do KSČ v osmdesátých letech, poté co byl v roce 1970 z KSČ vyloučen, a o jeho spolupráci s Veřejnou bezpečností v roli agenta na oddělení hospodářské kriminality v Lounech.[12]

Působení Emila Kulfánka na Ministerstvu obrany[editovat | editovat zdroj]

Organizace „Národní odboj v severovýchodních Čechách” uveřejnila na svém webu informace o 1. místopředsedovi ÚV ČSBS plk. Ing. Emilu Kulfánkovi, který působil v letech 2004–2006 na oddělení Ministerstva obrany České republiky, jež vydávalo na základě zákona č. 255/1946 Sb., o účasti v národním boji za osvobození v době od 15. 3. 1939 do 5. 5. 1945 osvědčení o účasti a vydávalo také na podkladě zákona č. 357/2005 Sb., o účasti v Českém národním povstání v době od 30. 4. 1945 do 12. 5. 1945 příslušná potvrzení. Kulfánek spolupracoval již od roku 2000 s ČSBS a v roce 2005 do Svazu vstoupil. V roce 2007 nastoupil jako vedoucí ústřední evidence do kanceláře ÚV ČSBS a pracoval jako vedoucí Památníku Pečkárna. Z jednatele základní organizace ČSBS se vypracoval na tajemníka okresního výboru ČSBS, předsedu OV ČSBS v Praze, člena ÚV a předsednictva ÚV ČSBS a nakonec v roce 2013 až na 1. místopředsedou Ústředního výboru ČSBS. Organizace Národního odboje v severovýchodních Čechách poukazovala na kontroverzní působení a zejména zdlouhavé vyřizování takových osvědčení v případě členů odboje Obrany národa v době, kdy na tomto oddělení MO ČR působil Emil Kulfánek.[17]

V roce 2016 jej mnoho členů opustilo, mimo jiné pro nesouhlas s účastí lidí, kteří dříve byli napojení na Státní bezpečnost a Veřejnou bezpečnost, ve vedení spolku, kvůli neprůhlednému hospodaření či vylučování kritiků a rušení místních organizací ze strany vedení.[2] ČSBS udělil v říjnu 2018 pamětní medaili komunistickému poslanci Zdeňkovi Ondráčkovi, který kvůli masovým demonstracím odstoupil z pozice předsedy sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VILÍMOVÁ, Tereza. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB. echo24.cz. 2016-08-22. Dostupné online [cit. 2018-10-29]. 
  2. a b HROMKOVÁ, Dominika. Svaz bojovníků za svobodu ocenil komunistu Ondráčka pamětní medailí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-10-20 [cit. 2018-10-20]. Dostupné online. 
  3. a b http://www.sopvp.cz/?chapter=3
  4. a b HN, 20.8.2015 Lidické ženy opouštějí svaz bojovníků za svobodu[1]
  5. Organizace Národní odboj v severovýchodních Čechách, jejíž přeživší členové se po válce sdružili do organizace Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech - "Jitřenka".
  6. http://www.ct24.cz/porady/historie_cs/prepisy_view.php?id=246144 Jiří Kučera in „Také vraždy přivítaly mír“, přepis pořadu Historie.cs z 26. prosince 2007 na ČT24
  7. http://szcpv.szm.sk/zvSTB.html Stručný životopis v rámci Seznamu zveřejněných agentů StB vydaných SZCPV
  8. http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/dvorakova-se-styka-s-extremisty-ma-dostat-medaili_27314.html
  9. http://www.lidovky.cz/dvorakova-varovala-pred-sudetskymi-nemci-klause-se-zastala-p48-/ln_domov.asp?c=A091028_133744_ln_domov_mev
  10. Absurdní boj bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky. V hlavní roli Bobošíková, Andrea Wolfová, Forum 24, 23.2.2019
  11. RIZIKYOVÁ, Markéta. Veterán od Tobruku opustil bojovníky za svobodu, nevěří vedení. To tvrdilo, že končí kvůli věku. Aktuálně.cz [online]. 2016-05-07 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  12. a b VILÍMOVÁ, Tereza. Bojovník za svobodu? Předseda Vodička byl konfident VB. Echo24.cz [online]. 2016-08-22 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  13. Janda: Udavači a fízlové si znárodnili ČSBS a připíjejí si na ruské ambasádě, Forum 24, 11.1.2019
  14. Člen Českého svazu bojovníků za svobodu šest let ničil život učiteli z Liberecka. Soud mu dal podmínku, Jiří Cihlář, Forum 24, 26.2.2019
  15. Echo24, čtk, ren. Pohoršení v Terezíně. Projevy Vodičky a Štěcha vyvolaly kritiku. Echo24 [online]. 2016-05-16 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  16. RYŠAVÝ, Zdeněk. Předseda ČSBS přednesl během terezínské tryzny xenofobní protiuprchlický projev. Karol Sidon se emotivně ohradil [online]. Romea, 2016-05-15 [cit. 2016-08-22]. Dostupné online. 
  17. Národní odboj v severovýchodních Čechách - Neuvěřitelná story 1. místopředsedy ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Emila Kulfánka
  18. Komunista Ondráček dostal medaili od svazu bojovníků za svobodu. Deník.cz. 2018-10-20. Dostupné online [cit. 2018-10-22]. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]