Karol Pazúr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karol Pazúr
Narození 26. února 1917
Krompachy
Úmrtí 1979 (ve věku 61–62 let)
Příčina úmrtí rakovina
Povolání zpravodajský důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karol Pazúr (* 26. února 1917 Krompachy - 1979) byl slovenský zpravodajec, voják a válečný zločinec, hlavní iniciátor masakru na Švédských šancích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve východoslovenském městě Krompachy. Po skončení lidové školy se vyučil knihvazačem a krátce byl bankovním úředníkem.[1]

Kariéra za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války se stal členem HSĽSHlinkovy gardy, posléze vstoupil do Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše.[2] Když upadl v roce 1943 do zajetí Rudé armády, stal se rychle nadšeným komunistou a nechal se zařadit mezi příslušníky nově vznikajících československých jednotek. Jako důstojník a zpravodajec působil poté u 1. československého armádního sboru po boku Bedřicha Reicina. V prosinci 1944 vstoupil do Komunistické strany Československa.[1]

Masakr na Švédských šancích[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Masakr na Švédských šancích.

Po jeho rozpuštění v květnu 1945, zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády. Zdá se, že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace masakru na Švédských šancích, v němž nechal společně s osvětovým důstojníkem Smetanou povraždit 265 „Němců“ (byli mezi nimi i Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, z nichž některé Pazúr zlikvidoval osobně). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy (což býval ovšem i Pazúr). U třiceti z nich byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.

Snahy o potrestání[editovat | editovat zdroj]

Velitel české vojenské správy v Přerově se jej sice bezprostředně po vykonání masakru pokusil zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít a byl dokonce povýšen. Velitel sovětské posádky v Přerově vydal hned následujícího rána příkaz k jeho zatčení,[2] ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována, nicméně dlouho neřešena. Až v roce 1947 byl po snaze několika mezinárodních organizací zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení.[2] Proti rozsudku se odvolal hlavní žalobce Anton Rašla a rovněž on sám.[2] Prohlašoval, že „taková byla doba“, že „jednal z vlastenecké povinnosti“ a že „proces s ním je politický a jeho cílem je poškodit komunistickou stranu“. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechal postřílet jejich rodiče“.[2]

Po odvolání jej Vrchní vojenský soud v Praze odsoudil na 20 let vězení,[2] i přes intervence Bedřicha Reicina. Reicin však na svého přítele ani poté nezapomněl a ihned po únorové revoluci mu začal zařizovat propuštění. Nejdříve Klement Gottwald snížil na Reicinovo doporučení Pazúrův trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi rok. Vojenský prokurátor Rašla, který vynaložil nezměrné úsilí, aby přivedl Pazúra před soud a potrestal ho, byl za komunistického režimu odsouzen v politickém procesu a několik let vězněn.

Po propuštění[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění působil jako hrdina protinacistického odboje na lukrativních státních postech a obdržel řadu vyznamenání. Jako funkcionář Svazu protifašistických bojovníků se pravidelně účastnil oslav SNP.[2] Rovněž byl agentem Státní bezpečnosti.[3]

Z archivních dokladů plyne, že ještě v roce 1975 žil s určitostí v Československu.[1] Po zbytek života žil v Banské Bystrici, v roce 1979 zemřel na rakovinu a je pohřben na tamějším evangelickém hřbitově.[2] Existují však dvě další teorie o jeho smrti, podle první byl utopen příbuznými svých dřívějších obětí, podle další emigroval pod změněným jménem do USA.[1][2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Kto bol Karol Pazúr? [online]. SME, 2005-10-08, [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b c d e f g h i KYSEĽ, Tomáš. Túžil po nemeckej krvi, zabíjal aj nemluvňatá. Masového vraha Karola Pazúra oslobodili [online]. Aktuality.sk, 2016-07-13, [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. http://szcpv.szm.sk/zvSTB.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Hýbl: Tragédie na švédských šancích v červnu roku 1945, Přerov 1995
  • KAČOR, Miroslav. Osudové okamžiky. 1. vyd. Praha : Rybka Publishers, 2003. 328 s. ISBN 80-86182-70-3. Kapitola Lověšice — 1945, s. 217-236.  
  • Marie Špalková: Horní Moštěnice - kapitoly z dějin obce, Horní Moštěnice 2006; ISBN 80-86247-03-1
  • Anton Rašla: Spomienky spoza mreží (Vidas Banská Bystrica 1998), str. 93-101
  • Tomáš Staněk: Poválečné "excesy" v českých zemích v roce 1945 a jejich vyšetřování, Praha 2005, str. 274-279

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]