Karol Pazúr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karol Pazúr
Narození 26. února 1917
Krompachy
Úmrtí 25. dubna 1976 (ve věku 59 let)
Banská Bystrica
Příčina úmrtí jaterní cirhóza
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karol Pazúr (26. února 1917 Krompachy[1]25. dubna 1976 Banská Bystrica[2][3][4][5]) byl slovenský zpravodajec, voják, válečný zločinec a masový vrah, hlavní iniciátor masakru na Švédských šancích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve východoslovenském městě Krompachy. Po skončení lidové školy se vyučil knihvazačem a krátce byl bankovním úředníkem.[6]

Kariéra za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války se stal členem HSĽSHlinkovy gardy, posléze vstoupil do Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše.[7] Když upadl v roce 1943 do zajetí Rudé armády, stal se rychle nadšeným komunistou a nechal se zařadit mezi příslušníky nově vznikajících československých jednotek. Jako důstojník a zpravodajec působil poté u 1. československého armádního sboru po boku Bedřicha Reicina. V prosinci 1944 vstoupil do Komunistické strany Československa.[6]

Masakr na Švédských šancích[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Masakr na Švédských šancích.

Po rozpuštění 1. československého armádního sboru (25. května 1945) zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády. Zdá se,[zdroj?] že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace masakru na Švédských šancích, v němž osobně zavraždil 267 „Němců“ (byli mezi nimi karpatští Němci i Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, která Pazúr všechna osobně zabil). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy (což býval ovšem i Pazúr). U třiceti z nich byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.

Snahy o potrestání[editovat | editovat zdroj]

Velitel české vojenské správy v Přerově se jej sice bezprostředně po vykonání masakru pokusil zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít a byl dokonce povýšen. Velitel sovětské posádky v Přerově vydal hned následujícího rána příkaz k jeho zatčení,[7] ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována, nicméně dlouho neřešena. Až v roce 1947 byl po snaze několika mezinárodních organizací zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení.[7] Proti rozsudku se odvolal hlavní žalobce Anton Rašla a rovněž on sám.[7] Prohlašoval, že „taková byla doba“, že „jednal z vlastenecké povinnosti“ a že „proces s ním je politický a jeho cílem je poškodit komunistickou stranu“. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechal postřílet jejich rodiče“.[7]

Po odvolání jej Vrchní vojenský soud v Praze odsoudil na 20 let vězení,[7] i přes intervence Bedřicha Reicina. Reicin však na svého přítele ani poté nezapomněl a ihned po únorové revoluci mu začal zařizovat propuštění. Nejdříve Klement Gottwald snížil na Reicinovo doporučení Pazúrův trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi rok. Vojenský prokurátor Rašla, který vynaložil nezměrné úsilí, aby přivedl Pazúra před soud a potrestal ho, byl za komunistického režimu odsouzen v politickém procesu a několik let vězněn.

Po propuštění[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění působil jako hrdina protinacistického odboje na lukrativních státních postech a obdržel řadu vyznamenání. Jako funkcionář Svazu protifašistických bojovníků se pravidelně účastnil oslav SNP.[7] Rovněž byl agentem Státní bezpečnosti.[8]

Z archivních dokladů plyne, že ještě v roce 1975 žil s určitostí v Československu.[6] Po zbytek života žil v Banské Bystrici, zemřel na cirhózu jater[2] a je pohřben na tamějším evangelickém hřbitově.[7][2] Existují další teorie o jeho smrti, podle první byl utopen příbuznými svých dřívějších obětí, podle další emigroval pod změněným jménem do USA.[6][7] Karol Pazúr zemřel 25. dubna 1976,[2][3][4] podle slovenského novináře Tomáše Kyseľa se tak stalo až v roce 1979.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-09-24]. Heslo František, Karol Pazúr. Dostupné online. 
  2. a b c d ŠINÁGL, Jan. Kopat hromadný hrob muselo 27 mužů z Lověšic [online]. sinagl.cz, 2015-06-22 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b POLÁKOVÁ-UVÍROVÁ, Petra. Zavraždili i 74 německých dětí. Hrůzný masakr na Hané ožívá v nové knize [online]. olomoucky.denik.cz, 2015-06-05 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b PADEVĚT, Jiří. Poválečný masakr karpatských Němců na Švédských šancích u Přerova – Tragédie, o které se muselo mlčet [online]. televizeseznam.cz, 2019-05-27 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. (česky) 
  5. Největší vyznamenání? Když se pozůstalí dozvěděli pravdu o Švédských šancích. Hanácké noviny. 26. 6. 2019. Dostupné online. 
  6. a b c d Kto bol Karol Pazúr? [online]. SME, 2005-10-08 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. a b c d e f g h i j KYSEĽ, Tomáš. Túžil po nemeckej krvi, zabíjal aj nemluvňatá. Masového vraha Karola Pazúra oslobodili [online]. Aktuality.sk, 2016-07-13 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. http://szcpv.szm.sk/zvSTB.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]