Karol Pazúr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karol Pazúr
Pazur.jpg
Narození26. února 1917
Krompachy
Úmrtí25. dubna 1976 (ve věku 59 let)
Banská Bystrica
Příčina úmrtíjaterní cirhóza
Povolánízpravodajský důstojník, voják, knihař a bankovní úředník
Politické stranyKomunistická strana Československa
Hlinkova slovenská ľudová strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Pazúr (26. února 1917 Krompachy[1]25. dubna 1976 Banská Bystrica[2][3][4][5]) byl slovenský zpravodajec, voják, válečný zločinec a masový vrah, hlavní iniciátor masakru na Švédských šancích.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve východoslovenském městě Krompachy. Po skončení lidové školy se vyučil knihvazačem a krátce byl bankovním úředníkem.[6]

Kariéra za druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války se stal členem HSĽSHlinkovy gardy, posléze vstoupil do Slovenské rychlé divize, bojující v Sovětském svazu na straně Třetí říše.[7] Když upadl v roce 1943 do zajetí Rudé armády, stal se rychle nadšeným komunistou a nechal se zařadit mezi příslušníky nově vznikajících československých jednotek. Jako důstojník a zpravodajec působil poté u 1. československého armádního sboru po boku Bedřicha Reicina. V prosinci 1944 vstoupil do Komunistické strany Československa.[6]

Masakr na Švédských šancích[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Masakr na Švédských šancích.

Po rozpuštění 1. československého armádního sboru (25. května 1945) zůstal jako poručík obranného zpravodajství u armády. Zdá se,[zdroj?] že svoji minulost považoval za problém a že se proto maximálně snažil vylepšit své renomé pronásledováním Němců po válce. Vrchol jeho snažení představovala iniciace a organizace masakru na Švédských šancích, v němž bylo zavražděno 267 „Němců“ (byli mezi nimi karpatští Němci i Slováci), v drtivé většině žen, dětí a starců (bylo mezi nimi i několik nemluvňat, která Pazúr všechna osobně zabil). Pozdější vyšetřování neprokázalo, že by povraždění (po smrti navíc okradení o vše, co mělo nějakou cenu) aktivně podporovali nacismus, jak Pazúr tvrdil, pouze několik z nich bylo členy Hlinkovy gardy (což býval ovšem i Pazúr). U třiceti z nich byla zjištěna slovenská národnost, u několika pak dokonce odbojářská minulost.

Snahy o potrestání[editovat | editovat zdroj]

Velitel české vojenské správy v Přerově se jej sice bezprostředně po vykonání masakru pokusil zadržet, ale poté, co se Pazúr prokázal poddůstojníkovi NKVD průkazem OBZ, mohl přesto volně odejít a byl dokonce povýšen. Velitel sovětské posádky v Přerově vydal hned následujícího rána příkaz k jeho zatčení,[7] ale Pazúr už byl v tu dobu mimo jeho jurisdikci. Věc byla vyšetřena, zdokumentována, nicméně dlouho neřešena. Až v roce 1947 byl po snaze několika mezinárodních organizací zatčen a před vojenským soudem v Bratislavě odsouzen k sedmi a půl roku vězení.[7] Proti rozsudku se odvolal hlavní žalobce Anton Rašla a rovněž on sám.[7] Prohlašoval, že „taková byla doba“, že „jednal z vlastenecké povinnosti“ a že „proces s ním je politický a jeho cílem je poškodit komunistickou stranu“. Na dotaz, proč nechal pobít i ženy a děti, které z žádné spolupráce s nacismem podezřívat ani nemohl, prohlásil, že „nevěděl, co jiného s nimi dělat, když nechal postřílet jejich rodiče“.[7]

Po odvolání jej Vrchní vojenský soud v Praze odsoudil na 20 let vězení,[7] i přes intervence Bedřicha Reicina. Reicin však na svého přítele ani poté nezapomněl a ihned po komunistickém puči v únoru 1948 mu začal zařizovat propuštění. Nejdříve Klement Gottwald snížil na Reicinovo doporučení Pazúrův trest na 10 let, načež následovalo další zkracování a zmírňování trestu. Ve vězení strávil Pazúr nakonec fakticky jen asi rok.

Po propuštění[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění působil jako hrdina protinacistického odboje na lukrativních státních postech a obdržel řadu vyznamenání. Jako funkcionář Svazu protifašistických bojovníků se pravidelně účastnil oslav SNP.[7] Rovněž byl agentem Státní bezpečnosti.[8]

Z archivních dokladů plyne, že ještě v roce 1975 žil s určitostí v Československu.[6] Po zbytek života žil v Banské Bystrici, zemřel na cirhózu jater[2] a je pohřben na tamějším evangelickém hřbitově.[7][2] Existují další teorie o jeho smrti, podle první byl utopen příbuznými svých dřívějších obětí, podle další emigroval pod změněným jménem do USA.[6][7] Karol Pazúr zemřel 25. dubna 1976,[2][3][4] podle slovenského novináře Tomáše Kyseľa se tak stalo až v roce 1979.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam vojáka [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-09-24]. Heslo František, Karol Pazúr. Dostupné online. 
  2. a b c d ŠINÁGL, Jan. Kopat hromadný hrob muselo 27 mužů z Lověšic [online]. sinagl.cz, 2015-06-22 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  3. a b POLÁKOVÁ-UVÍROVÁ, Petra. Zavraždili i 74 německých dětí. Hrůzný masakr na Hané ožívá v nové knize [online]. olomoucky.denik.cz, 2015-06-05 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  4. a b PADEVĚT, Jiří. Poválečný masakr karpatských Němců na Švédských šancích u Přerova – Tragédie, o které se muselo mlčet [online]. televizeseznam.cz, 2019-05-27 [cit. 2020-02-22]. Dostupné online. 
  5. Největší vyznamenání? Když se pozůstalí dozvěděli pravdu o Švédských šancích. Hanácké noviny. 26. 6. 2019. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-30. 
  6. a b c d Kto bol Karol Pazúr? [online]. SME, 2005-10-08 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. a b c d e f g h i j KYSEĽ, Tomáš. Túžil po nemeckej krvi, zabíjal aj nemluvňatá. Masového vraha Karola Pazúra oslobodili [online]. Aktuality.sk, 2016-07-13 [cit. 2016-07-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. http://szcpv.szm.sk/zvSTB.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]